Šéfe, už umím žaponsky

06. března 2008, 18:29 - Martin Rychlík
06. března 2008, 18:29

Zájem o výuku exotických řečí roste, ale zatím jen pozvolna

(perex)
Do Česka přicházejí desítky japonských a korejských společností: Panasonic (Matsushita), Toyota, Daikin Industries, IPS Alpha Technology, Hitachi, Denso, Hyundai, Plakor či Sung Woo. Japonci si sami hlídají firemní standardy, korejští manažeři létají nejen do Nošovic… A mnozí čeští kolegové míří opačným směrem. Jak se ale domluví? Češi - zdá se -, pochopili, že asijské jazyky mají perspektivu. V ČR už totiž není problém maturovat v korejštině, čínštině či v japonštině - stačí bydlet v Litomyšli nebo posílat své potomky do pražského gymnázia na Ortenově náměstí. A co víc, před pár lety již zavedla automobilka TPCA na Kolínsku kurzy pro malé školáky nejen ve francouzštině, ale i v jazyce země vycházejícího slunce… * Procházíme montážním provozem kolínské automobilky TPCA, v níž spolu s Peugeotem a Citroënem vyrábí vozy japonská Toyota, a průvodcem nám je japanolog Pavel Flanderka, jenž zajišťuje firmě překladatele a tlumočníky. „V době, kdy se provoz zaváděl, zde bylo třeba až třiceti česko-japonských překladatelů denně,“ říká Flanderka. A úplně bez nich to nejde ani dnes. Aktuálně totiž pracuje ve středočeském závodě 24 japonských expertů včetně prezidenta firmy. Jde hlavně o koordinátory, kteří v odděleních kontroly kvality, lidských zdrojů či plánování výroby dohlížejí na pověstné firemní standardy Toyoty, což si žádá přítomnost asi osmi tlumočníků denně. „Při tlumočení ale nejde jen o překlad, spíše o přenos kulturních kontextů. Když se japonský kolega při jednání vysloví, že by 'mohly nastat těžkosti', jde v zásadě o striktní odmítnutí,“ naznačuje Flanderka, jenž též vyučuje hospodářský zeměpis Japonska na Univerzitě Palackého (UP) a ke spolupráci s TPCA se dostal na žádost agentury CzechInvest.
K pochopení japonské duše se ale mohou přiblížit už i školáci. Toyota totiž od září 2006 obstarává a platí lektorky, které ve třech školách na Kolínsku učí reáliím i japonštině. „Dóbucuen ni raion ga imasu,“ zní jedna věta ze školních škamen. Děti tu japonsky konverzují, zkoušely si stravování hůlkami, věnují se psaní katakany a rovněž naslouchají vyprávěním o pohádkách či hudbě. Tomu, že TPCA nevybrala lecjaké učitelky, nasvědčuje i fakt, že Dita Nymburská s Denisou Vostrou jsou autorkami učebnice japonštiny, jež loni vyšla spolu se třemi CD disky u nakladatelství LEDA. Kam ale zamířit s vážnějším zájmem?
Bez úsilí do školy nelez Japonštině jako studijnímu oboru se můžete v ČR učit na třech univerzitách. Tradici má hlavně Ústav Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (UK), který řídí Jan Sýkora. „Lze říci, že zájem o náš obor je srovnatelný s nedávnými roky, ale vnímáme nárůst v kvalitě uchazečů,“ říká Sýkora, původním vzděláním ekonom, který také vede seminář japonských studií. Ze 150 až 200 zájemců bývá přijímáno kolem dvaceti lidí, jež musejí zvládnout přijímací zkoušky na lépe než 85 procent. Do školy nabízející vzdělání v písmu, kultuře i dějinách Nipponu se často hlásí i ti, kteří už mají zkušenost buď s jazykem, nebo zemí samotnou. „Z našich studentů se více než polovina, spíše dvě třetiny, zajímá vážněji o současné Japonsko než o tradiční kulturu. V souvislosti s Boloňskou deklarací se rovněž od září 2005 uzpůsobila forma výuky tak, že v bakalářském stupni je těžištěm jazyk, což souvisí i s brzkým uplatněním lidí v praxi,“ vysvětluje Sýkora, který se sám specializuje na dějiny ekonomického myšlení a pochopitelně též překládá a tlumočí, což bývá i většinovým uplatněním absolventů. Wataši wa Aja desu Jednou z doktorandek FF UK, jež se japonským tlumočením i individuální výukou živí, je Alena Adámková. „Japonština je hodně kontextová, člověk musí často domýšlet souvislosti. Složitým systémem je písmo, zato kladem pro Čechy je snazší výslovnost. Naopak Japonci třeba neodliší v češtině L a R, takže se vyprávějí reálné vtipy, kdy chtěli na české poště 'poslat dopis' a učinili s ním něco docela jiného,“ usmívá se Adámková. A jací Češi berou soukromé lekce? Situace se prý změnila. Před sedmi lety se u ní učili předně lidé se zájmem o kulturu, často i vyznavači různých bojových umění, zato dnes jde primárně o tři skupiny: jednak o Čechy z japonských firem, pak o vysoce postavené manažery, kteří s ostrovním císařstvím obchodují, a o různorodé jedince – třeba hráče, kteří na konzolích Playstation nechtějí čekat na překlady, milovníky žánru anime nebo i literární nadšence pro dílo spisovatele Harukiho Murakamiho… Jiní z absolventů zakotvili třeba i v diplomacii. Jedna z japanoložek, která si nepřeje být jmenována, říká: „Ve druhé polovině 90. let šlo o něco vzácného. A v té době mne každý od studia zrazoval s pochybami, zda vůbec najdu práci. Dnes již jsou příležitosti v továrnách, ale ne každý tam může dennodenně dojíždět.“ Dle zdrojů týdeníku EURO je na českém trhu pouze asi padesátka aktivních a kvalitních česko-japonských tlumočníků „na volné noze“, kteří jsou ochotni stresující práci vykonávat. Tomu ale odpovídají i ceny za jejich služby. Za celodenní doprovod návštěvy - dejme tomu z Tokia - bývá účtováno 7000 i více korun, hodina tlumočení stojí 600 až 1000 korun dle náročnosti a kabinový tlumočník vyjde až na 4000 za hodinu. Rozvoj i mimo metropoli Ve výuce exotiky nezůstane pražská Filozofická fakulta alias „filda“ osamocena. Během několika let mají na Fakultě sociálních věd (FSV) UK vzniknout Pacifická studia, od září 2008 bude dvouoborová japanistika akreditována na brněnské Masarykově univerzitě (MU), která ji vede pod Ústavem jazykovědy a baltistiky. „Japonštinu jsme na MU učili již více než deset let. Fakulta pak usoudila, že administrativně je náš ústav schopen se úkolu zhostit, a proto jsme podali žádost o akreditaci. Japanistika je zřízena jako samostatný seminář a výhledově se osamostatní,“ říká Ondřej Šefčík, sanskrtista, který má zavádění oboru na starost. Jaký je zájem? „Obrovský. Z řad stávajících studentů máme několik desítek zájemců o kurzy japonského jazyka. Přijímat budeme přibližně třicet studentů,“ říká Šefčík. A dodává: „Vzhledem k zájmu japonských firem o středoevropské trhy nepochybuji o úspěchu absolventů jak ve sféře firemní, tak pedagogické.“
Dalším místem, kde se lze učit japonštině, čínštině, thajštině i korejštině je olomoucká Katedra asijských jazyků UP, jež výhledově uvažuje o zavedení samostatné vietnamistiky a koreanistiky. „Budeme usilovat o akreditaci oborů japonština a čínština pro obchodní praxi. Jde nám o vyučování živých jazyků,“ říká mluvčí UP Ondřej Málek. Překážkou pro akreditace exotických řečí je však omezený počet odborníků s vyššími akademickými hodnostmi.
Třeba mongolistika, vietnamistika a koreanistika se zatím vyučuje jen v Praze na UK. „Naše situace je se zájmem o japonštinu neporovnatelná,“ říká docentka korejštiny Miriam Löwensteinová, „loni jsme z padesáti uchazečů přijali šestnáct. Japonsko má stále větší nádech té exotiky, země zcela protikladné Evropě.“ Proti roku 1982, kdy obor absolvovala jako jediná, se však situace přeci jen změnila. Funguje už donátorství od firem Daewoo či Hyundai, jež vybavily učebnu počítači, ale jde prý o nárazové vlny. Efektivnější Japonci jednají, Korejci více mluví. Lépe klape spolupráce s univerzitami. Spíše kuriozitou je semestrální pobyt dvou studentů v KLDR. „Jednáme i o stážích v korejských firmách – něco již proběhlo s Kií v Žilině –, ale oni si často vozí spíše bohemisty z Koreje, kteří jsou navyklejší pracovnímu stylu,“ sděluje Löwensteinová. Dle některých oslovených lingvistů dávají Češi přednost spolupráci na vedlejší pracovní poměr, neboť nasazení a píle jsou v asijské firemní kultuře pověstné. Málokdo chce skončit jako vyčerpaný karoši čili ten, kdo skoná z přepracování.
Směr Nošovice i Plzeň Jednou z koreanistek, která u korejské firmy zakotvila, je Lucie Pejsarová z personálního oddělení automobilky Hyundai v Nošovicích: „Podnik koreanisty vyhledává – stejně jako i další korejské firmy působící v ČR –, ale vzhledem k naší lokaci se sem příliš 'nehrnou'. Ač je oficiálním firemním jazykem angličtina, ideálně by na každém oddělení měl být alespoň jeden bilingvní pracovník, který by vypomáhal nejen s překlady, ale tlumil by i kulturní rozdíly. Tlumočníků je zapotřebí zejména nyní, kdy se výroba spouští, probíhají školení či zaučování na linkách.“ V Nošovicích pořádají i kurzy korejštiny. „Součástí vstupního školení, jímž procházejí všichni zaměstnanci, jsou přednášky o kulturních rozdílech,“ říká Pejsarová, jež dříve pracovala pro Samsung i Kia Slovakia a na FF UK studovala umělecká řemesla.
Diplomové práci se notně vzdálil i jeden japanolog, jenž se dříve zaobíral šintoismem, ale pracuje nyní pro Panasonic. Podobně se původní specializaci „odcizil“ i Tomáš Klíma. Ten se od japonského loutkového dramatu 18. století dostal až do plzeňské JTEKT Automotive Czech, která vyrábí řízení do aut. Dnes Klíma zodpovídá za nové projekty, komunikuje s mateřskou firmou v Naře i s evropskou centrálou v Lyonu. „Hledat lidi mluvící japonsky byl před třemi lety specifický požadavek vedení. Každá další specializace je výhodou. Zajímavým rysem japonské firmy je pružnost v uvažování o pracovních silách. Firma ráda vychovává zaměstnance, proto se snaží využít jeho schopností a je ochotna vás naučit novým věcem od začátku. To je i můj případ,“ říká Klíma, někdejší spolupracovník japonské televize NHK.
Na Východ ale vyrážejí i „nehumanitní“ studenti. Jakub Tomíšek, který na VŠE dokončuje studia mezinárodních vztahů, se nedávno vrátil ze semestrálního pobytu na prestižní Seoul National University (SNU). Ve výběrovém řízení se tam dostal jako jeden ze dvou Čechů, přičemž se soukromě učil korejsky. „Studovat tam už není problém. Je hodně příležitostí, výměn. Jezdí sem dost Korejců. Ale asi atraktivnější bude čínština,“ říká student VŠE, která nabízí i třísemestrové kurzy „sinologie“ pro omezený počet lidí. Tomíšek se na SNU věnoval korejskému právu a ekonomii, chystá diplomovou práci o teorii veřejné volby tamního prezidenta.
Do jihovýchodní Asie míří také více lidí, kteří se učí třeba indonésky. „Poptávka je určitě větší. Souvisí to jednak se zájmem lidí, kteří hodlají do těchto končin cestovat, a pak i s programy různých škol, například také ČVUT,“ říká Jana Vozábová z česko-indonéského sdružení Kintari. Studijní obor indonesistika na pražské FF UK sice před pár lety skončil, ale není vyloučeno, že bude někdy v budoucnu obnoven.
Kurzy jsou v kurzu Výuku exotických jazyků nabízejí kromě univerzit či Orientálního ústavu Akademie věd (AV) ČR, který rozšiřuje nabídku kurzů, i leckteré firmy. Jednu z nejpestřejších nabídek má Jazyková škola Dany Čepkové v Praze. Aktuálně nabízí kurzy 31 jazyků, mezi nimiž nechybějí ani „exkluzivky“ typu mongolštiny, perštiny, ujgurštiny či urdštiny. Jaká je poptávka? „O čínštinu je pravidelně dost vysoký zájem, o japonštinu menší. O korejštinu se zajímá běžně asi patnáct studentů. Mongolština má nyní jeden kroužek mírně pokročilých, vietnamštinu nabízíme třetím rokem a zájem stoupá každý rok,“ tvrdí ředitelka Čepková. Dle ní je možné studenty rozdělit do dvou skupin. Prvou jsou lidé, jejichž firmy spolupracují s podniky v regionu nebo jejichž firmy jsou součástí zahraniční společnosti z takové oblasti (ve věku od 30 let výše). A druhou skupinu tvoří především středoškolští a vysokoškolští studenti, kteří se zajímají o kulturu těchto zemí, nezřídka mají i cestovatelskou zkušenost. „Specifickou kategorii tvoří mladí lidé, kteří mají rodiče z asijských zemí. Oni se však už narodili tady a chtějí se naučit spisovnou formu jazyka,“ vysvětluje Čepková. Letitou tradici ve výuce „netuctových“ řečí má i pražská Státní jazyková škola, ale nabídky kurzů v různé cenové relaci jsou k dohledání po celé ČR, od Karlových Varů až po Brno či Ostravu.
Agentura Skřivánek jazykům nejen vyučuje, ale také z nich překládá. A jedním z trendů naznačujícím míru zaměstnávání Vietnamců či Mongolů v autoprůmyslu i jinde je nárůst poptávky po převodu technické dokumentace a manuálů do těchto řečí. „Objem překladů do vietnamštiny ve společnosti Skřivánek vzrostl v loňském roce proti roku 2006 téměř třináctkrát, u mongolštiny činil nárůst sedminásobek objemu roku 2006,“ uvádí marketingová ředitelka agentury Eva Libenská. Jsou tyto překlady dražší? „Ano, podstatně. Překladatelů z těchto jazyků v kombinaci s češtinou je velmi málo. Překlad do vietnamštiny například stojí o 130 procent více než do angličtiny,“ říká Libenská. Zdroje týdeníku EURO hovoří v případě korejštiny či japonštiny o průměrné tržní ceně 900 až 1200 korun za stránku textu, přičemž vybranému překladateli bývá práce nejprve zaslána k odhadu náročnosti. Ono totiž „louskat“ asijský elaborát o typech autotěsnění, hlavách válců nebo převodovkách není nic extra veselého a převod normostrany „rozsypaného čaje“ zabere klidně i pět hodin času.
Pohled personalistů Jak se uplatňují tito specialisté na trhu práce? Požadavky zaměstnavatelů na znalost japonštiny, korejštiny, ale i čínštiny (tchajwanští investoři) se dle Jakuba Hejska, branch managera firmy Grafton, objevují v těchto situacích: Za prvé u asistentů managementu, nejčastěji mužů, kteří působí i jako „prostředníci“ mezi vedením a řadovými zaměstnanci, často zařizují i záležitosti pro rodiny vyslaných zahraničních pracovníků, za druhé u malé části obchodnických nebo nákupčích pozic, které jsou zaměřeny na evropské pobočky asijských firem - v těchto pozicích je znalost jazyka používána jako prostředek k navázání kontaktu s „decision makers“, za třetí u překladatelů. „Každopádně znalost alespoň základů jazyka je vždy považována za výhodu i na ostatních postech. Ovšem angličtina je nezbytností,“ říká Hejsek.
To potvrzuji i jiní personalisté. „Máme zkušenost, že japonské firmy požadují angličtinu. Jednou jsme kandidátku se znalostí japonštiny měli a zájem o ni nebyl, což ale mohlo být tím, že její profil neodpovídal firemním představám. Korejský klient korejštinu též nepožaduje, má vlastní korejské zaměstnance,“ říká Kateřina Roedererová, koordinátorka HR ze společnosti Hays. Další z odborníků, senior consultant Petr Novotný z Williams & Partner, vypráví: „Pár požadavků na japonsky či korejsky mluvící pracovníky přišlo, spíše však šlo o výjimky. Co se týče tržní ceny takových kandidátů, nemůžeme zobecňovat, ale jde jistě o přidanou hodnotu, neboť tito jedinci jsou zřídka k mání. A výjimečné dovednosti bývají dobře zaplaceny.“ Výši ohodnocení naznačuje Hejsek z Graftonu: „Faktor vzácného jazyka je vždy zohledněn, nicméně se výrazně liší dle společnosti a v jednotlivých regionech. V Praze jsou tyto pozice ohodnoceny níže než v regionech, kde je nabídka uchazečů výrazně nižší, zatímco poptávka od výrobních společností je vysoká. Občasné pozice asistenta managementu s těmito jazyky obsazujeme v rozpětí od 25 do 50 tisíc korun měsíčně se středem někde kolem 35 tisíc, překladatelé mívají okolo 30 tisíc, což však nebývá práce na celý úvazek.“
S filozofy v továrně Jednou z firem, jež sídlí v „regionu“, je plzeňská továrna Panasonic. „Absolventy japanologie vyhledáváme dle potřeby, nikoliv programově. Jistě, tlumočníci a koordinátoři jsou potřeba, vycházíme ovšem z faktu, že naši japonští pracovnici umějí anglicky,“ říká Lenka Živná z komunikačního odboru Panasonic AVC Networks Czech, tedy firmy, jež byla v roce 1996 japonskou pilotní investicí. Japonci totiž na rozdíl třeba od Američanů, kteří otestují trhy malými firmami a pak teprve přijde gigant, sázejí na opačný model. Nejprve musí vstoupit obr, menší podniky se přidají. Dnes je v Česku už 219 firem s japonským kapitálem.
Jednou z nich je Toyota Tsusho Europe S. A. „Měla jsem výjimečnou příležitost být u jejího zrodu před sedmi lety. Společně s tím, jak se firma měnila, jsem dostala šanci projít si rozmanitými oblastmi a naučit se mnoho nového, nehledě na využití znalostí japonštiny, která mi otevřela cestu,“ říká japanistka Kateřina Svobodová, jež se už za studií věnovala řízení lidských zdrojů v japonských firmách. „Hlavní zaměření mé práce je již ale dlouho mimo japonský jazyk. Odpovídám za administrativní oddělení ve všech našich třech pobočkách, zajištují HR podporu pro japonské kolegy a klienty, mám na starosti koordinaci systému řízení životního prostředí a kvality,“ doplňuje Svobodová.
Vydrží věčně? Vzájemným vztahům mezi Čechy a Japonci se věnuje organizace JETRO, jež podporuje japonské firmy, které uvažují o přímých investicích do ČR, už na trh vstoupily nebo se k nám chystají vyvážet zboží či servis. „Podporujeme ale i české podniky, které zvažují přímou investici do Japonska, například poskytujeme informace týkající se založení podniku v Japonsku,“ říká za JETRO Keiko Nakagawová.
V obdobné pobočce pracuje i další z absolventek koreanistiky, Veronika Cattan-Koubková. KOTRA je jihokorejskou vládní organizací (spadající pod korejské ministerstvo obchodu), jež se ve filiálkách po celém světě věnuje podpoře malých a středních korejských firem (především exportérům) při jejich vstupu na zahraniční trhy. „Připravujeme produktové a marketingové studie, zajišťujeme organizaci obchodních misí, pomáháme v komunikaci s potencionálními partnery,“ uvádí obchodní promotérka Cattan-Koubková, jejíž doménou na FF UK byla textová lingvistika. Sama stále překládá: „Zájem o tento jazyk ve velké míře převyšuje nabídku. Tito lidé také znají korejskou mentalitu, což je pro firmy stejně důležité.“ Dle Cattan-Koubkové se rovněž dá říci, že korejské investice v ČR budou nadále pokračovat.
Na příchodu asijských korporací pochopitelně závisí zájem i o patřičné jazyky. „Poptávka po lidech hovořících japonsky je dle mého mínění nárazová a odvíjí se přímo od vstupu té které firmy na českou půdu. Ale domnívám se, že je-li člověk alespoň trochu přizpůsobivý, práci v oboru si najde,“ uzavírá Klíma. Adámková jej doplňuje: „Každý z nás ví, že taková potřeba tlumočníků v továrnách nevydrží trvale. Jde vždy hlavně o zavedení výroby.“ Otázkou, kterou však sami orientalisté mezi sebou řeší, je i to, zda se investice z Asie nepřesunou jinam – třeba do Polska nebo na Ukrajinu.
„Co se týče japonštiny, myslím, že v posledních pěti letech šla poptávka po překladatelích strmě nahoru, právě vzhledem k oněm zaváděcím fázím v podnicích. Nicméně potřeby zase opadnou a počet kvalitních tlumočníků se stabilizuje,“ míní Pavel Flanderka spolupracující s TPCA. Vzhledem k zájmům českých firem se však atraktivnějšími řečmi mohou stát mongolština či vietnamština. A výhledy čínštiny, kterou mluví už téměř pětina obyvatel planety a mimo Čínu se jí učí odhadem sto milionů lidí? To už je úplně samostatná kapitola.
*

BOX1:
Japonci pod Řípem Firmy s japonským kapitálem v ČR
Společnosti / Investice (v mil. USD) / Zaměstnanci
Investorské Výroba 80 / 3034,97 / 39 216 Výzkum a vývoj, strategické služby 2 / 3,55 (12,05) / 107 (265)*
Prodej, obchod a jiné 137 / 55,685 / 4301
CELKEM 219 / 3102,71 / 43 782
* Údaje zahrnují i japonské investice, které mají přesah do jiných zemí.
Data ohledně investic a počtu zaměstnanců začleňují i plánované výdaje a mohou se měnit. (Některé firmy nezveřejňují přesné počty pracovníků, čísla jsou tedy jen informativní).
* Údaje v závorce přičítají odbor výzkumu Panasonic AVC Networks Czech.
Pramen: JETRO, údaje k 16. lednu 2008

BOX2:
Číňané na špici, Nippondžin v desítce Nejpoužívanější jazyky světa (počet mluvčích v milionech)
1. čínština 1205*
2. španělština 322
3. angličtina 309
4. arabština 206
5. hindština 181
6. portugalština 178
7. bengálština 171
8. ruština 145
9. japonština 122
10. němčina 95
11. javánština 75
14. vietnamština 67
15. korejština 67
74. čeština 12.
* Zahrnuje mandarínštinu, kantonštinu a menšinové dialekty
Pramen: The Ethnologue

BOX3:
Japanologů v ČR? Pomálu Počty studentů ve všech ročnících bakalářského a magisterského studia japonštiny na FF UK
2000/01 - 107
2001/02 - 104*
2002/03 - 105*
2003/04 - 89
2004/05 - 80
2005/06 - 87
2006/07 - 91
2007/08 - 98
* Kvůli přechodu z pětiletého magisterského programu na tříletý bakalářský s navazujícím dvouletým (Mgr.) studiem nebyli přijímáni noví studenti.
Pramen: Ústav Dálného východu FF UK

BOX4:
Japonština v „češtině“ Některá japonská slova, která používají ve firmách i Češi
kaizen – zlepšení [něčeho]
kanban – „štítek“ (příkaz k doplnění a vyskladnění součástek)
kadóricu – výrobní koeficient (poměr faktorů)
Pramen: týdeník EURO

GRAF (koláč):
Vietnam jede! Podíl jednotlivých asijských jazyků v objemu služeb překladatelské firmy Skřivánek
vietnamština 52 %
korejština 21 %
čínština 12 %
japonština 8 %
mongolština 8 %
CELKEM 100 %
Pramen: Jazyková agentura Skřivánek

Popisky:
1) Písmo pro znalé. Pověstnému „rozsypanému čaji“ rozumí Jan Sýkora z FF UK výborně.
2) Srozuměni. Zaměstnanec TPCA Ičiró Takaiši diskutuje s překladatelem Pavlem Flanderkou.
3) Nejen ikebana. Japanoložka Alena Adámková vyučuje jazyku, překládá i tlumočí.
4) Za obchodem. Koreanistka Veronika Cattan-Koubková je obchodní promotérkou v KOTRA.

Praporky:
1) Za překlad stránky do korejštiny se podle zdroje týdeníku EURO platí tržní cena 900 až 1200 korun 2) Dnes je v Česku už 219 firem s japonským kapitálem

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče