Šéf v sukních

27. května 2013, 14:53 - Dalibor Dostál
27. května 2013, 14:53

Zapomeňte na kosmetiku nebo módu. Ženy dobývají obory, které byly donedávna výsadou mužů. Řídí kamionovou dopravu, půjčovny luxusních vozů i strojírenské společnosti. Jak se dostaly na vrchol, který je snem mnoha manažerů?

Petra Neumanová, šéfka půjčovny luxusních vozů Dream-Cars

Když před patnácti lety zakládal německý majitel v západních Čechách strojírenskou společnost Abydos, potřeboval rychle najít někoho, kdo pomůže s tlumočením mezi německy a česky mluvícími manažery. Olga Kupec pro to měla všechny předpoklady díky svému předchozímu působení ve výzkumném ústavu v Mnichově i Škodě Auto Mladá Boleslav.

Tak odstartovala kariéru ve firmě, která se zabývá opracováním litinových odlitků převážně pro slévárny a automobilový průmysl v Německu, Rakousku a Česku, v níž začala po čase šéfovat. Na přelomu let 2011 a 2012 se pak stala její majitelkou.

Olga Kupec, šéfka strojírenské společnosti Abydos

Že se prosadila v ryze technickém oboru, v němž by většina žen rychle dostala migrénu, nepovažuje za příliš překvapivé. „K technice jsem neměla daleko. Nejprve jsem vystudovala fyziku a teprve potom jsem se dala na ekonomii. Právě ze studií fyziky jsem zvyklá pohybovat se v oboru, kde jsem většinou obklopená muži,“ říká Olga Kupec.

Kromě odborných kvalit se podle svých slov prosadila do čela firmy i díky své houževnatosti. „Ve firmě působím roky, a tak jsem měla možnost si vše postupně,osahat‘. Moje krédo zní: Když chceš, tak můžeš. To mi pomáhá jít za svým cílem. Houževnatost, snad až tvrdohlavost asi také hrají svou roli,“ pokračuje manažerka.

Příliš kolegyň v oboru nemá. „V technických oborech jsou ženy v manažerských funkcích spíše výjimkou. Najít je ve vedení strojírenských firem určitě není tak časté jako třeba v bankovnictví. Ve slévárnách je již žena skutečnou raritou. Tam musí ukázat, že opravdu ví a zná,“ porovnává jednatelka společnosti Abydos.

Právě proto pro ni bylo velkou neznámou, jak ji budou současní, ale i budoucí zákazníci vnímat v roli majitelky. „Zatím nás žádný zákazník neopustil, naopak jsme v loňském roce získali nového významného partnera s mezinárodní působností,“ zmiňuje Olga Kupec.

Pro práci manažerky podle svých slov nemusí znát jednotlivé výrobní postupy a použité technologie až do detailů. „Tím, že jsem nebyla ve funkci spojené přímo s výrobou, to nebylo nutné. V technice nejde ani tolik o to, znát vše do úplných podrobností, jako spíše nemít z ní strach. U mnoha žen, když se řekne technika, se objeví v hlavě bloky a zapomenou logicky myslet,“ popisuje Olga Kupec.

Ve firmě přitom musela zvládnout i obtížné období, nástup ekonomické krize podnik velmi těžce poznamenal. V letech 2008 a 2009 se výroba společnosti propadala o 40 i 60 procent. Přišlo období velkých škrtů i propouštění, ale firmě očista prospěla. „V období před krizí jsme hodně rostli a zároveň byli pod silným tlakem, aby se stihly všechny zakázky a zákazník byl spokojen. Nebyl příliš čas udělat si pořádek v domě.

Takže recese měla ozdravný dopad, mohli jsme se podívat, jak to ve firmě funguje, co je třeba zlepšit,“ vysvětluje Olga Kupec. V A bydosu se v rámci protikrizových opatření zaměřili hlavně na vzdělávání zaměstnanců. Připravili také „útok“ nákupčích na dodavatele, vyjednali si u nich nižší ceny i další vylepšení oproti předchozím nákupním podmínkám.

Zvládnutí prvního náporu krize přitom podle ní dává firmám nové šance. Dostanou se totiž k zakázkám svých konkurentů, kteří těžké období ekonomického propadu nepřežili.

I když je řeč čísel a ekonomických výsledků pro každou firmu klíčová, podle Olgy Kupec by to nemělo být jediné kritérium. „Manažeři by neměli zapomínat, že musejí mít vizi a strategii. Aby neupadali jen do operativy. U zaměstnanců by měli umět vytvořit pocit sounáležitosti s firmou, aby nedostávali pouze úkoly a věděli, jaký smysl mají věci, které dělají,“ upozorňuje Olga Kupec.

Její postupy při řízení firmy oslovily rovněž porotu, která ji zvolila Manažerkou roku 2012. K úspěchu přispělo také to, že se před dvěma roky nebála převzít odpovědnost za firmu a odkoupila ji od zakladatele a většinového vlastníka, který již chtěl skončit s podnikáním. Společnost rovněž navázala vzorovou spolupráci se školami.

Právě díky dlouholetému napojení na německého vlastníka se firma inspirovala systémem duálního vzdělávání u našich západních sousedů, kde se podniky výrazně zapojují do praktické výuky tamních učilišť.

Abydos navázal spolupráci nejenom s učni ze Střední integrované školy v Chebu, ale také s Vysokou školou ekonomickou v Praze nebo s místní základní školou. „Její žáci si mohou u nás provést některá měření a vyzkoušet si fyziku a chemii v praxi,“ říká Olga Kupec.

Luxus na kolech

Pro Petru Neumanovou již řadu let znamená slovo luxus synonymum pro její práci. Působila jedenáct let v Brně v různých manažerských pozicích. Nejdříve ve firmě, která byla výhradním distributorem francouzské dermatologické značky na českém trhu. Poté, když společnost koupila francouzská kosmetická firma, pokračovala v pozici finanční manažerky pro její české a slovenské zastoupení a poté jako manažerka pro další kosmetickou značku z Francie.

V roce 2012 si dala od práce na tři měsíce pauzu, kterou vyplnila hlavně cestováním po světě, a pak nastoupila do pozice ředitelky půjčovny luxusních vozů Dream Cars. „Byla jsem na přímo oslovena majitelem firmy a pozice mi byla nabídnuta. Neváhala jsem dlouho, supersportovní auta mě vždy bavila a lákala. Najednou jsem k nim byla ještě blíže,“ vzpomíná Petra Neumanová.

Řídit společnost, která půjčuje rudá ferrari, nadupaná porsche nebo lamborghini, nepovažuje oproti svému předchozímu působišti za dramatický rozdíl. „Hodně lidí se ptá, proč najednou auta. Ale luxus bude vždycky luxus, ať je zabalen do hezkého flakonu či krabičky, nebo to jsou klíčky od ferrari či porsche,“ říká Petra Neumanová.

Určité rozdíly však připouští. „Musím najednou řešit jiné věci, jako jsou výměna oleje, technické parametry vozů a tak dále. Povinným se pro mě stal Autosalon, Top Gear a další motoristické pořady. Najednou si místo Elle kupuju Speed,“ říká s nadsázkou.

Tak trochu se přitom vrátila do svých dětských let. Do osmnácti vyrůstala v Dolní Kalné v podhůří Krkonoš na zemědělské usedlosti svého otce. „Od malička jsem jezdila v traktoru a první řidičský průkaz jsem měla již v patnácti letech na malou motorku. Táta ze mě chtěl mít kluka,“ dodává s úsměvem.

Prosadit se ve světě rychlých kol pro ni nebylo nejdříve úplně jednoduché. „Zpočátku jsem cítila určitou nedůvěru a rozpaky, které jsem však dokázala rychle rozptýlit. Po dvou letech v oboru se to změnilo. V oblasti aut je jen jediná šance, jak vás začnou muži respektovat, a to je znalost aut.

Dokázat tomu druhému v debatě, že víte, o čem mluvíte. Bez znalostí a zkušeností, vám k respektu nepomůže ani hluboký dekolt,“ pokračuje Petra Neumanová s nadsázkou a dodává: „Někdy využívám ženských zbraní, ale která žena ne? Musím říci, že muži jsou ke mně vstřícní a chovají se s respektem a někdy i snáze dosáhnu dohody. Ale rozhodně nelze obchodní jednání stavět jen na tom, že jsem žena.“

Snaží se o každém z vozů v nabídce získat maximum informací, včetně technických parametrů. Devadesát procent jich sama řídila a vyzkoušela na vlastní kůži. Nezajímá se jen o veškeré novinky, ale také o historii vozů, jednotlivých řad, sleduje výsledky testů a rovněž automobilové závody.

O to, že by se půjčování luxusních vozů přestalo kvůli krizi dařit, se ředitelka společnosti bát nemusí. Letos firma zaznamenala nárůst pronájmu vozů o 25 procent. Navíc se postupně mění trend a namísto půjčování na hodiny nebo jednotlivé dny se stále častěji nablýskané vozy půjčují na několik týdnů či měsíců.

A jak to vypadá, když si chce Petra Neumanová odpočinout od vozů na čtyřech kolech? Relaxuje na motocyklu Harley-Davidson. „S manželem jsme za poslední rok na motorce společně najeli již hodně přes 10 tisíc kilometrů, nejdále jsem byla v Barceloně. Zatím ještě neřídím, ale věřím, že již příští sezonu na tradiční Faaker See v Rakousku dojedu sama a na vlastním stroji Harley,“ plánuje Petra Neumanová.

Sen s vůní benzinu

Svůj dětský sen si díky autům splnila také Anna Gruberová, od začátku letošního roku ředitelka divize Audi společnosti Porsche Česká republika. „O auta jsem se zajímala už jako malá holka. Od nějakých čtrnácti patnácti let jsem si představovala, že bych jednou chtěla v této branži pracovat. Což se mi povedlo o pár let později, ve dvaadvaceti, kdy jsem nastoupila k firmě Porsche Inter Auto,“ říká Anna Gruberová. Auta rozhodně nepozoruje pouze zvenku.

„Řízení mě vyloženě baví, mám i řidičák na velkou motorku. Takže práce u aut mě naplňuje a o nové modely se hodně zajímám, což platilo už v mé předchozí práci ve vedení importéra sportovních vozů Porsche. Audi i Porsche jsou technologicky velmi zajímavé a vyspělé značky, takže bez důkladnějších znalostí by to nešlo,“ popisuje Anna Gruberová.

Z toho, že je ve vedení společnosti jediná žena, si nic nedělá. „Ve vrcholných pozicích je to spíše výjimka, i když v minulosti zde ženy ve vedení importérských firem již byly. Ovšem u našich prodejců pracuje v autosalonech hodně žen a vedou si velmi dobře. Znám zákazníky i zákaznice, kteří právě ženám prodejkyním dávají přednost, když potřebují poradit při výběru nového vozu,“ popisuje šéfka českého Audi svoji zkušenost.

Ani v manažerské funkci se neobejde bez technických znalostí. Musí vědět, čím jsou vozy jedinečné, jak se odlišují po technické stránce od konkurence. „Nemusím znát detaily, ale rozumět, jaká je podstata hlavních inovací typu lehká konstrukce Audi ultra, systémů konektivity Audi connect, samozřejmě takovým pojmům jako quattro, TDI, TFSI a podobně. Tyto znalosti se mi hodí, ovšem moje hlavní role je někde jinde: vytvářet prodejní síti co nejlepší podmínky pro prodej a starat se o neustálé zvyšování spokojenosti našich zákazníků,“ tvrdí Anna Gruberová.

Oproti výrazným propadům v celkových prodejích automobilů došlo v letošním roce na českém trhu u Audi jen k mírnému poklesu poptávky. Díky novým modelům, jako je například Audi A3 Sportback, už ale prodejci letos v dubnu zaznamenali desetiprocentní nárůst registrací. Další novinky, jako sportovní verze S a RS, by tento trend měly potvrdit.

Těžká jízda

Pro Martinu Šmídlovou je působení v čele jednoho z největších kamionových dopravců v České republice celkem logickou volbou. I když řadu let působila ve farmaceutické firmě, později dala přednost rodinnému podniku, který založil její otec. Od firmičky, která začínala s jediným nákladním vozem, se za dvacet let změnil v podnik se čtyřmi stovkami zaměstnanců.

Martině Šmídlové se v roli jednatelky podařilo zvládat nejenom různá ekonomická úskalí, včetně ekonomického propadu v roce 2009 způsobeného krizí a rostoucích cen pohonných hmot, ale také věnovat se mateřství a přivést na svět dvě děti. Po prvním synovi se jí loni narodila holčička.

„Tentokráte je to mnohem jednodušší. Mám více zkušeností jako matka i jako manažerka. Dokážu si lépe určovat priority, hospodařit s časem. Ale největším faktorem úspěchu je narození velmi hodné holčičky a babička na plný úvazek,“ říká Martina Šmídlová.

Zároveň připomíná, že spojit kariéru s rodinou nemusí být vždy jednoduché. „Pracovat ve vlastní soukromé firmě, kde si podmínky pro práci vytvářím sama, je samozřejmě značnou výhodou. V okruhu svých přátel mám pár manažerek, které pracují z domu, mají upravenou pracovní dobu tak, aby mohly skloubit mateřství s prací. Ovšem jsou to spíše výjimky než pravidlo,“ míní jednatelka dopravní společnosti.

Spíše než kvóty plánované Evropskou unií podle Martiny Šmídlové pomůže ženám prosadit se v manažerských pozicích až to, když se vedení firem přesvědčí o jejich přednostech. „Manažerky mají své výhody, které se dají v byznysu velmi dobře využít. Osobně dávám pro oblast obchodu přednost ženám, neboť umějí naslouchat, jsou empatické, a pokud dostanou manažerskou příležitost, pracují tvrdě, aby uspěly,“ je přesvědčena Martina Šmídlová.

Automobilová doprava přitom nezažívá právě jednoduché období. Rok 2007, kdy zisky dopravců raketově rostly, se jen tak nezopakuje. „Loňský rok nás silně zasáhl propadem, který přinesl podzim. Opět jsme se detailně podívali na naše zdroje, kde je možno ušetřit, na co se zaměřit, aby se výsledky zlepšily,“ říká Martina Šmídlová.

První čtvrtletí letošního roku naproti tomu dopadlo z pohledu výnosů velmi dobře. „Meziročně rosteme o 16 procent, což je velký úspěch. Pokud se cena nafty udrží, nebo ještě lépe sníží, budeme spokojeni,“ uzavírá Martina Šmídlová.


Nejvíce šéfek je v Norsku

Počet manažerek ve vrcholných funkcích vzrostl v České republice oproti loňsku o čtyři desetiny procenta na celkových osm procent. Vyplývá to z výzkumu Deloitte Corporate Governance Centra z března letošního roku. Výrazně rychleji rostlo zastoupení šéfek například ve Francii, kde kvůli zavedení kvót stouplo oproti roku 2012 zhruba o deset procent na 22,5 procenta.

Relativně vysoký podíl manažerek má i sousední Německo s 12,3 procenta, přestože zavedení kvót odmítá. Nejvíce manažerek je v Norsku, kde ženy představují 36,3 procenta šéfů firem. Země se zavedením kvót snaží přiblížit ke čtyřicetiprocentnímu podílu. Řada významných manažerek v Česku však zavedení povinných kvót na zastoupení žen ve vedení firem odmítá.


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče