Šéf Geodisu Ondřej Tomas: Prodáváme jedničky a nuly

22. července 2012, 19:02 - Blahoslav Hruška, Euro
22. července 2012, 19:02

Na geoinformatice se dá vydělávat pořád. Její poznatky využijí hlavně zemědělci, říká ředitel Geodis Group Ondřej Tomas.

V pražském ústředí firmy Geodis to vypadá, jako kdyby tu sídlil úspěšný startup ze Silicon Valley. Na obrazovkách běží animace leteckého snímkování, stoly jsou prázdné. Ačkoli jde o jednu z největších geodetických firem v Evropě, mapy se tu nikde nepovalují. Ani není třeba. Geodis se čím dál více zabývá prodejem jedniček a nul. Jinými slovy: nejdříve si od zákazníka vyslechne, co by potřeboval, a pak mu ušije balíček dat na míru. „Zeměměřičství dnes znamená nasbírat, vytřídit a interpretovat hromadu dat,“ říká Ondřej Tomas, generální ředitel Geodisu. V poněkud sterilním „ajťáckém“ prostředí ale místo na romantiku přesto zbývá. Fotky džípů zapadlých do bahna dokazují, že „třídiči dat“ se pohybují i ve skutečné krajině. Ne jen té digitální, na níž vydělávají.

Před příchodem do Geodisu jste řídil agenturu pro výzkum trhu GfK. Radil jste firmám. Jaké to je, ocitnout se jako šéf na druhé straně barikády?

On to tak zásadní rozdíl není. GfK už není firma, kde by někdo roznášel dotazníky, které by se pak vyhodnocovaly za pomoci firemního matematika, dělaly se grafy a statistiky na papíře. Všechno dnes směřuje k elektronickému dotazování a k internetu. Ze společnosti, která byla založena na statistice a sbírání papírů, se stala IT firma. Špinavou matematickou práci už zastane šikovný software.

Podobný posun má za sebou i Geodis. Dřív byla potřeba odbornost vyměřovače, nyní práci geodeta zastane přístroj, který data sám posílá na server. Obsluhovat ho může klidně i středoškolák, který bude vědět, jaké klávesy na počítači mačkat. V jádru jde o podobný byznys – GfK i Geodis sbírají kvanta dat, která třídí, interpretují a prodávají dál klientům.

Je výhoda, když se člověk k tomu počítači, který zmiňujete, dostane až poté, co se naučí geodetickému řemeslu s tužkou a pravítkem v ruce?

Samozřejmě, že je cenné, když zaměstnanec vyroste „odspodu“. Většina našich lidí jsou stále vystudovaní geodeti. Primární je pro nás nejen rozumět sběru a měření dat, ale vědět, jak s nimi nakládat dál. Na IT, marketing nebo lidské zdroje jen samotná geodetika nestačí, na to je nutné najímat lidi s jinou specializací.

Dřív byla potřeba odbornost vyměřovače, nyní práci geodeta zastane přístroj, který data sám posílá na server

Vy sám jste se musel geodetice přiučit?

Myslím, že každý manažer musí rozumět tomu, co podnik dělá. A hlavně musí mít přehled o dynamice a firemní kultuře. Geodis je technická společnost se spoustou specializovaných odborníků. Z toho je třeba vyjít, podchytit to dobré a doplnit to jako skládačku o prvky, které tu chybí. Určitě by bylo nesmyslné začít Geodis budovat znova. Na druhou stranu tu existují procesy, které se po léta usazovaly jako nánosy a mohly by fungovat lépe.

Kromě geodetických služeb také nabízíte distribuci a servis měřicích přístrojů. Nenapadlo vás expandovat třeba do hobbymarketů? Různých digitálních „udělátek“ pro kutily jsou dnes plné regály.

Ne, tohle není cesta, kterou bychom chtěli jít. Naším byznysem je sbírání, zpracovávání a interpretace dat. V druhé části portfolia pak distribuce velmi sofistikovaných přístrojů. Obě části chceme kombinovat tak, abychom zákazníkům nabídli řešení, které jinde nenajdou. To platí zejména pro korporátní sféru.

Nechceme jen vysypat klientovi na stůl haldu leteckých snímků. My chceme vědět, proč ty fotky potřebuje, k čemu mu budou dobré. Už jen kvůli tomu, že technologický proces je čím dál složitější. Do letadla už se nemontuje jeden typ kamery a každý přístroj se hodí na něco jiného. To samozřejmě koncový zákazník neví.

Kdo je nejčastější zákazník Geodisu? Stále ještě veřejná sféra?

V oblasti služeb ano, tam tvoří nejrůznější úřady stále polovinu zákazníků, velkoformátové tisky si zase často objednávají reklamní agentury. V přístrojové divizi je veřejná sféra zastoupena méně, tam jsou klienty stavební a projekční firmy nebo velcí zemědělci. Máme ale i lékařskou sekci, v níž se zaměřujeme na oftalmologické přístroje. Čili našimi odběrateli jsou lékaři, optici, kliniky a nemocnice – jak státní, tak soukromé.

Máme odlišné zákaznické segmenty a z toho vychází i naše firemní struktura, která je postavena na dvou odlišných byznysových modelech – na prodeji přístrojů a na službách.

Geodis má pobočky na Balkáně i v západní Evropě. Jakou máte v zahraničí zkušenost s veřejným výběrovým řízením?

Svým způsobem je to všude stejné. Vždy se soutěží a pokaždé jde o relativně velké zakázky. Podstatné rozdíly naopak panují mezi jednotlivými trhy. Proto potřebujeme nejen odborníky, ale i partnery, kteří nám na zahraničních trzích pomáhají. Často tak vstupujeme do konsorcií a joint ventures. Pochopitelně naše práce vyžaduje znalost legislativy EU, a především papírování, kterého je vždy neuvěřitelné množství. Jinak naše objemově největší zakázky realizujeme právě v zahraničí.

Česko už je pro vás moc malé a proměřené?

Ono to nesouvisí jenom s velikostí území, jež se mapuje, nebo s požadovaným rozlišením. Jde také o kvalitu zpracování a periodicitu – některé zakázky jsou jedinečné, jiné se opakují. Velkou roli hraje i vyzrálost trhu. Většinu dat je potřeba udělat a dodat rychle. V tom nás podstatně omezuje počasí, protože snímkujeme jenom tehdy, když svítí slunce. A jelikož u nás je tak třicet slunečních dnů do roka, je potřeba tu práci stihnout, což bývá logisticky náročné.

Co se dá dělat, když slunce nesvítí? Prodávat měřicí přístroje?

Je to jeden z důvodů, proč stále v rámci Geodisu udržujeme dvě samostatné divize. Zajímavé efekty ale vznikají propojováním těchto oblastí. Klasickým příkladem je zemědělství, což je pro nás strategická oblast, protože zemědělcům můžeme nabídnout nejen potřebná data, ale rovnou celé komplexní řešení včetně technologií pro přesné zemědělství. My jsme schopni letecky nasnímkovat jeho pole, udělat pasportizaci majetku, případně přes katastr dořešit právní a majetkové problémy. K tomu dodáme data o kvalitě půdy a srážkách, zmapujeme, kde roste jaký plevel. Pak mohou vyjet zemědělské stroje s naší telematikou a mapovými podklady a začít automaticky dělat zadanou práci.

Kde je voda a kde co roste – to přece každý zemědělec ví nejlíp sám…

To jistě, ale jen když je schopen si své pole i sám obejít. S naší výbavou může všechny polnosti ovládat z jednoho velína. Může třeba vyslat bezpilotní letoun do konkrétní oblasti a získat data o výskytu plevele na přesném mapovém podkladě. Což je výhoda pro šetrnější hospodaření. Dříve se pole hnojila plošně, dnes můžeme do traktoru zabudovat přesný systém GPS, který na základě mapových dat umožní přesné dávkování.

Takový hi-tech v traktoru je ale pořádně drahý. Vyplatí se to farmářům?

Vyplatí, třeba v hnojivech jde o úsporu dosahující až 90 procent. Bez finančních úspor by koncept tzv. precision farming ani nedával smysl. Metoda pochází z Austrálie a tamních podmínek, kde jsou rozsáhlé polnosti a minimum personálu. Věříme, že bude úspěšná i u nás.

Zemědělcům můžeme nabídnout nejen potřebná data, ale rovnou celé komplexní řešení včetně technologií

Určitě tomu nahrává i fakt, že jsme zemí plnou velkostatků a máme největší rozlohy farem v celé EU…

Přesně tak. My už máme zákazníky, kteří používají naši přesnou navigaci třeba při orbě. S našimi přístroji jsou zemědělci schopni orat s dvoucentimetrovou přesností. Kromě GPS totiž v Česku vlastníme a provozujeme síť TopNET, což je soustava přesných referenčních bodů, které jsou osazeny vysílači.

Vidíte kromě zemědělství ještě jinou oblast, kde by moderní geoinformatika šetřila náklady?

Těch oblastí je řada – bankovnictví, pojišťovnictví, energetika, jakékoli potrubí nebo vedení. Troufám si říct, že stojíme před geoinformační revolucí a v brzké době se mnoho odvětví přetransformuje tak, aby tuto technologii více využívala. Je to nezastavitelný trend – asi jako když před lety začal internet pronikat do domácností.

Dnes jsme v evangelizační fázi – když se řekne geoinformace, téměř nikdo neví, o co se jedná. Nedokáže si představit, jak by se ta metoda mohla promítnout do jeho práce nebo každodenního života. Na osvětu naštěstí nejsme sami a moc nám pomáhají společnosti jako Google nebo Apple, které vytvářejí aplikace na základě mapových dat.

Pod pojmem mapa si většina lidí vybaví papírový list se zakreslenou krajinou. Kam se posunula mapa digitální?

Před deseti lety mapy skoro nikoho nezajímaly, lidé si v nich nečetli. Pak přišel Google Earth, projekt, kterému zpočátku nikdo nevěnoval příliš pozornosti. A svět začal žasnout, jak se ta aplikace rychle rozšířila a kolik lidí si ji stahuje.

Geodis neuvažuje o vlastní aplikaci? Třeba pro chytré telefony?

Uvažuje, ale je to složitější. Předně Google i Seznam fungují na našich mapových podkladech. My jsme v Česku, ale i v jiných zemích vlastníky dat, takže je napřímo dodáváme. Mnohem víc než na datech záleží na jejich dalším použití. Třeba Google shromažďuje obrovská kvanta obrázků, ale zatím pro ně hledá další využití. Kromě samotného skladování dat ho zajímá až koncový zákazník. Mimo jiné i proto, že se na konkrétní aplikace váže reklama.

Mezi těmito dvěma póly vzniká prostor pro firmy, jako je právě Geodis. Pro společnosti, které nejen dodávají surová data, ale na základě poskytnuté softwarové komponenty jsou schopny nahrávat mapové podklady, s daty pracovat a dodávat je dalším korporátním klientům. A tenhle byznys nás zajímá. Google je globální hráč, který do značné míry geoinformatice diktuje pravidla, ale vztah je to výhodný i z druhé strany, protože přináší nové příležitosti.

Google už nabízí i třetí rozměr v podobě městských map. Myslíte, že se jednou prosadí ve 3D třeba i katastr nemovitostí? Že už na mapě nebude jen půdorys stavby, ale i třírozměrný zákres?

Veškerá omezení 3D jsou už dnes dána jen poněkud těžkopádnou státní správou a já věřím, že za nějakých dvacet let padnou. Geodis je schopen třírozměrný katastr udělat třeba hned zítra.

Byznys Geodisu je založen na tom, že lidé chtějí znát všechno kolem sebe detailně a zařazovat si to do kontextu. Nemáte pocit, že tím mizí kouzlo objevování krajiny, pocit nemít na vše datový soubor, který okolí popíše?

Nevnímám to tak. To je, jako kdybychom tvrdili, že fotografie vzala krajině tvář. Geoinformatika zůstane pořád jen odrazem, záznamem krajiny. Ta tu bude pořád. Byl bych naopak rád, aby se počítačová data s reálnou krajinou propojila. Jde o to, abychom pořád neseděli v přítmí u počítačů a vyráželi ven.

Takže je na obzoru nějaký nový geocaching?

Geocaching byl první projekt, který se chytil. Princip je stejný – lidé chtějí do přírody, ale také se v ní chtějí lépe orientovat. Jinými slovy: využívat nějaký komfort daný přibližováním virtuální reality té skutečné. A v tom jim my můžeme pomáhat.


Ondřej Tomas (38)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, ještě za studií pracoval v obchodním oddělení časopisu The Prague Tribune. V letech 2001 až 2005 prošel několika manažerskými posty ve společnosti Oracle, téměř dva roky působil jako CRM Director v České pojišťovně, kde měl na starost budování programu řízení vztahů se zákazníky. V letech 2007 až 2011 byl generálním ředitelem a jednatelem společnosti GfK Czech, od letošního roku vede jako generální ředitel Geodis Group. Má dva syny, věnuje se také lyžování a jachtingu.

Příběh firmy: Nebeští jezdci

Firma Geodis vznikla v Brně v roce 1990 díky partě českých geodetů, kteří měli chuť pustit se s rakouským kapitálem do podnikání. Zpočátku vypadala přesně tak, jak by se na vyměřovače slušelo. Základní výbavou byl stativ, teodolit a tyč. Dnes má Geodis Group pod sebou celkem třináct společností, působí v šesti zemích a zaměstnává 460 odborníků. Geodeti v reflexních vestách ale téměř vymizeli. Převážná část vyměřovačského byznysu se odehrává ve vzduchu. Geodis vlastní letku osmi strojů.

S výjimkou aeroklubů a leteckých dopravců jde o největší strojový park u nás. A Geodis drží krok i s Evropou, kde jsou jen tři podobně velké firemní letky. Na logo nakloněné modré zeměkoule jsou v Geodisu patřičně hrdí – i když jde o olétané stroje. „My nepotřebujeme navoněná nová letadla, nás zajímají především letové parametry,“ říká Ondřej Tomas. Součástí letky je proto kromě amerických cessen a piperů i legendární čmelák (Zlín Z-37), známý coby práškovací letadlo. „Na snímkování potřebujeme i pomalá letadla, moderní jsou na nás často moc rychlá,“ doplňuje Tomas jeho výhody.

Geodis má vlastní piloty, které si najímá. A vyžaduje od nich velké dovednosti. „Létá se přesně podle plánu, je třeba si hlídat výšku a náklony,“ upřesňuje Tomas. Nejnověji ze vzduchu ¬vznikla kompletní digitální mapa Přerova včetně trojrozměrné modelace, v dubnu a květnu čeští geodeti dokončili snímkování v pouštích Spojených arabských emirátů. Geodis také nafotil metodou šikmého snímkování většinu českých měst a obcí nad šest tisíc obyvatel. Netradiční boční perspektivy jsou přístupné na portálu Mapy.cz.

Nejde jen o tradiční mapování – Geodis zpracoval třeba také 3D model Pražského hradu, soustavou pozemních laserů zase provedl barevnou vizualizaci potrubí ve Vítkovicích. Jeho know-how využívají také archeologové při objevování slovanských hradišť skrytých v polích nebo lesníci, kteří z přístrojů umístěných na palubách letky Geodisu zjistí, kde roste jaký druh dřevin a jakou má výšku. Ne všichni mají z práce brněnských geodetů radost. Ze vzduchu je totiž vidět i to, co se často skryje za vysokým plotem – třeba černé stavby. A stavební úřady si takové snímky s radostí koupí.

Článek najdete v aktuálním čísle týdeníku EURO.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče