Sedmý rok přinesl úspěch

28. června 2004, 00:00 - PETR BÝM
28. června 2004, 00:00

JIHLAVSKÉ NAKLADATELSTVÍ LISTEN Zatím poslední titul jihlavského nakladatelství Listen s názvem "Usměj se, Lízo" se na počátku letošního května stal čtvrtou nejprodávanější knihou v ČR. Cesta k tomuto úspěchu ovšem trvala téměř sedm let.

ilustrační foto: Michaela Kotíková

JIHLAVSKÉ NAKLADATELSTVÍ LISTEN

Zatím poslední titul jihlavského nakladatelství Listen s názvem „Usměj se, Lízo“ se na počátku letošního května stal čtvrtou nejprodávanější knihou v ČR. Cesta k tomuto úspěchu ovšem trvala téměř sedm let.

Nakladatelství se zrodilo v roce 1997. „Bezprostředním podnětem bylo manželčino rozhodnutí skončit učitelskou kariéru. Na učení a některé věci kolem už prostě neměla nervy,“ líčí počátky geneze rodinného podniku Boris Dočekal, jeden ze dvou jeho protagonistů. „Tehdy jsem ještě pracoval jako novinář v MFD, takže pro začátek jsme měli i jakési materiální zajištění,“ dodává. Ideální výchozí stav. Zvláště když k tomu přičteme i naplnění dávného snu o nezávislosti, celoživotní zájem o literaturu společný oběma manželům a v neposlední řadě i konkrétní představy o ediční politice. „To je problém, který musí vyřešit každý nakladatel. Musí vědět, jaké knihy chce vydávat a kdo je napíše,“ lapidárně formuluje základy nakladatelského „byznysplánu“ Boris Dočekal. Byla to právě jeho novinářská profese, která na dlouhou dobu určila, jakými literárními stezkami se Listen bude ubírat. Téměř samovolně je vytyčila jeho specializace na rozhovory s představiteli české kulturní elity. Ta mu přinesla nejen jistý žurnalistický věhlas a renomé serióznosti, ale iřadu užitečných osobních kontaktů.

NULA OD NULY POŠLA

Vydat „běžnou“ knihu nepředstavuje z hlediska investic nijak závratnou sumu, takže první titul vydal Listen už počátkem roku 1998. Autor - Boris Dočekal - zde zúročil svou předchozí práci. Kniha „Tvář na dluh“ přinesla řadu portrétů zajímavých osobností - pro autora, kterému tehdy ještě vypomohly kolegyně Irena Jirků a Marcela Kašpárková, důvěrně známých. Kniha vyšla, nevzbudila žádnou výjimečnou pozornost, ale nakonec se prodal celý náklad. Ekonomický výsledek? „Nula od nuly pošla, ale získali jsme první zkušenosti, výrobní iobchodní,“ líčí přínosy vydavatelské premiéry Hana Dočekalová. V podobném duchu se ediční politika nakladatelství Listen ubírala i v následujícím období. Krátce po sobě následovaly tři knihy jakýchsi souhrnných interview s kulturními celebritami na dané téma: láska, rodiče, škola. A začal se rýsovat také svébytný knižní styl: pečlivé grafické zpracování, uvážlivě volený ilustrační doprovod (třeba secesní pohlednice), kvalitní papír i tisk. Takřka vždy měly knihy přebal. Titulů přibývalo, avšak vydavatelství bylo stále nikoliv fatálně, ale přece jen ztrátové. Což se vzhledem k tomu, že Boris Dočekal už práci v deníku opustil a věnoval se stejně jako jeho manželka jen rodinnému podnikání, stalo problémem. Roli šťastné náhody sehrála objednávka na autorské zpracování a vydání komerční publikace pro mladoboleslavskou Škodu, což firmě dodalo potřebnou kapitálovou injekci.

JAK DÁL? „Chtěli jsme vydávat knihy chytré a dobře vypravené,“ takový byl - a stále je - leitmotiv nakladatelství podle Borise Dočekala. Jenže podnikání je vždy a všude hlavně o penězích. A těch bylo málo, přestože se z Dočekala občas stal i obchodní cestující, který osobně rozvážel knihy po celé české vlasti. „Knihkupci u nás nepracují systémově. Tedy - jeden systém mají. Vědí, že nejlépe prodejné jsou novinky. Těch ale dostávají málem sto týdně, a tak je už nic dalšího nezajímá. Většina knih je pro ně po dvou týdnech prodeje mrtvá, což ovšem bývá smrtící i pro nakladatele,“ líčí Dočekal poměry na knižním trhu. N aštěstí i tady platí: komu se nelení, tomu se zelení. Na základě osobních návštěv a intervencí se na řadě prodejních míst tituly Listenu průběžně doplňovaly, takže odbyt stoupal. Důležitější ale bylo, že některé knihy nakladatelství byly obsahem ipodobou natolik atraktivní, že se je dařilo prodávat firmám jako reklamní předměty - za oboustranně výhodné ceny. I tady sehrály pozitivní roli kontakty, které Boris Dočekal získal jako novinář. Obchodní „politika“ českých knihkupců ovšem manžele Dočekalovy vedla k závěru, že jejich produkce (a tedy počet novinek) musí stoupnout a změnit se. A tak spatřilo světlo světa „Jihlava ve starých pohlednicích,“ kterou si mnohé místní firmy objednaly předem a navíc byly ochotné za uvedení svého jména přiměřeně zaplatit. Pro místní knihkupce to není publikace na „dva týdny“, prodávají ji stále. Pak přišla na řadu Telč, Slavonice a letos Třebíč. Nakonec se dostavil nápad, který byl v souladu s ediční politikou Listenu a byl i komerčně úspěšný. NELÍTOSTNÁ EKONOMIKA Nakladatelské řemeslo se obyčejně nedělá jenom pro peníze. Především je zhmotněním představ nakladatele o tom, co považuje za dobrou knihu. Jenže sladit tyto představy s ekonomikou je dost těžké. „Z prodejní ceny zhltne více než 40 % distributor a knihkupec, dalších 30 % padne na výrobní náklady. Na autora a nakladatele zbývá méně než 30 %, o které se musejí rozdělit. Pokud na vydavatele zbude 10 %, může mluvit o úspěchu. Ale těch 10 % není zisk, z toho musí pokrýt režijní náklady a vlastní práci,“ osvětluje nakladatelskou ekonomiku Hana Dočekalová. Na první pohled to není nijak smrtonosná kalkulace - pokud by se konkrétní cifry pohybovaly v řádu milionů či statisíců. Jenže současná nakladatelská realita je úplně jiná. Adekvátně tomu, jak přibývá titulů, tak se snižují jejich náklady. „Podle mých odhadů neustále klesají a dnes se v průměru pohybují někde kolem 1200 výtisků na titul. To je ale už téměř pod hranicí ekonomické únosnosti,“ říká Boris Dočekal. Počty jsou to jednoduché - čím nižší náklad, tím vyšší výrobní náklady za tisk, knihařské práce apod. Pak by ovšem měla stoupat cena, ale právě to není možné. V konkurenci, pro kterou ani adjektivum „ostrá“ zdaleka nevystihuje skutečnou situaci, jsou ceny víceméně pevně dané. Pro „malou“ knihu, tedy titul bez ilustrací, fotografií apod., jsou tržně únosné maximálně dvě stokoruny. Přitom náklad - samozřejmě prodaný - kolem 5000 výtisků je v nakladatelských kruzích považován za opravdu úspěšný. Z tohoto úhlu pohledu na tom Listen v posledních letech není tak špatně. Knihy „Miluj mě víc“ se vydalo závratných 10 000 výtisků a s prodejem není problém, „Schůzky s tajemstvím“ si zatím koupilo 7000 zákazníků. Nicméně problém nákladu zůstává. „To je to nejtěžší rozhodnutí. Žádný odhad není spolehlivý ani na 70 %, knižní trh je opravdu nevyzpytatelný. Hloupé je, že vám nepomohou ani ti, kteří by měli být nejpovolanější - tedy distributoři a knihkupci. Jejich odhady jsou nezřídka takové, že člověk pochybuje o jejich zdravém rozumu,“ popisuje nákladové peripetie Boris Dočekal. Samozřejmě u zavedené edice je stanovení nákladu snazší. Laická představa „časem se prodá všechno, vydáme tedy více, ale nebudeme pospíchat na prodej, kniha přece není houska, může být na pultech dlouhé týdny“ kvůli kultu novinek neplatí. Léta prodávaný náklad navíc představuje „mrtvé“ peníze, což je pro ekonomiku drtivé většiny nakladatelů neúnosné. Je na místě podotknout, že knihkupci své zboží prodávají „v komisi“ - dokud se kniha neprodá, veškeré náklady nese vydavatel. SÁZKA NA CELEBRITY „Lidé se rádi vracejí k tomu, co už znají, co je jim blízké. V oboru knih takové návraty představují edice - prostě řada knih, které mají něco společného,“ osvětluje počátek úspěchu Boris Dočekal. K této nijak převratné myšlence ale přidal ještě další úvahy. V dnešní době zabírají jména, celebrity, známé osobnosti - říkejme tomu jakkoli, ale ve své podstatě je to pro kupující vždy pádný argument a důvod ke koupi. N a základě těchto úvah se v Listenu zrodila edice „Česká povídka“. N osný, dlouhodobý projekt - sehnat k němu ta správná „jména“ nebylo vzhledem ke známostem a zkušenostem zase tak obtížné. První povídková knížka „Miluj mě víc“ se na trhu objevila v roce 2002 a prodejní výsledky naznačovaly, že Listenu konečně padla šestka. Koneckonců, nebylo divu. Mít pohromadě autory, jako je V iewegh, Šabach, Suchý, Pekárková nebo Chaun a získat od nich nové texty, se hned tak nepovede. A čtenář-zákazník to ocenil. Také další titul „Schůzky s tajemstvím“ byl výdělečný a letošní „Usměj se, Lízo“ představoval úspěch se vším všudy. Kromě čestné pozice v knižní hitparádě také široký mediální ohlas. Tomu napomohla ispolupráce s nadací Paraple - deset korun z každého výtisku putuje na její konto. REKLAMA POMŮŽE „V tomto případě jsme sponzory my sami, ale jinak partnery hledáme. Získání reklamní smlouvy na částku v řádech desetitisíců korun totiž ekonomiku běžného titulu výrazně posouvá směrem k černým číslům,“ říká H. Dočekalová. Ani tady to ale nejde lehce. Například: název klíčové edice „Česká povídka“ lze zkrátit na „ČP“. V pozadí této volby byla potenciální šance na spolupráci se společností ČP Leasing. Tenhle kalkul sice nevyšel, ale příležitost zviditelnit se - například logem na plakátu ke knize - využil pivovar Bernard. Sedm let práce v oboru a hlavně sbírání obchodních a marketingových zkušeností nakonec přinesly ovoce. V ekonomické dimenzi se nejedná o miliony (o ty v knižní kultuře ostatně nikdy nejde), ale o dostatek prostředků k další činnosti, včetně zdrojů pro marketingovou činnost. V oboru to není málo, zvláště pro malé nakladatelství, kterým Listen je a chce i nadále zůstat. Konečně - vydavatelům opravdu nejde jenom o peníze. „Pro českou literaturu jsme - dá se říct - objevili Zdeňka Svěráka jako autora výjimečných povídek, ale také několik dosud zcela neznámých jmen. Jsme na to pyšní,“ říká Boris Dočekal. Dobrý podnikatel musí mít reálnou vizi rozvoje. Zdá se, že Dočekal ji má: „Celá naše podnikatelská zkušenost se dá koncentrovat do poučky: co lze, udělej si sám, už proto, že ostatní na všechno potřebují příliš mnoho času a mnohdy se na ně nedá spolehnout. Tentokrát jsem to vzal doslova možná až příliš: náš příští titul jsem napsal sám - povídkovou sbírku nazvanou „Láska na lokální železnici“. V edici „Česká povídka“ a ve vydávání knih starých pohlednic samozřejmě budeme pokračovat.“ ČESKÁ KNIHA NA ZAČÁTKU XXI. STOLETÍ V České republice v současné době vychází tolik knih jako nikdy předtím. Registrováno je přibližně 3400 vydavatelů, z nichž je ovšem podle kvalifikovaných odhadů aktivních sotva polovina. K největším vydavatelským domům dnes patří Euromedia Group-Knižní klub, Ikar, MOBA, BB art, Ivo Železný, Harlequin a Grada. Všechny vydavatelské subjekty ročně vydají zhruba 15 000 titulů s nejrůznějším zaměřením, dohromady to představuje kolem 40 milionů výtisků. Přitom převládá „non-fiction“ literatura, tedy odborné a zájmové publikace, které představují kolem 90 % všech vydávaných knih. Odvrácenou stranou této skutečnosti je celkový pokles průměrného nákladu - i to je ekonomickým důvodem pro postupnou koncentraci vydavatelských, distribučních i prodejních kapacit. Na druhé straně to ovšem vytváří šance pro malé nakladatelské firmy, které jsou schopny zejména personální náklady stlačit na minimum a mají „zaručený“ odbyt díky dobře promyšlené specializaci.  Název firmy: Listen Forma podnikání: fyzická osoba (H. D.) Klíčová osobnost: Boris Dočekal Předmět podnikání:** vydávání neperiodických publikací

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče