Sedm návyků skutečně efektivního člověka

24. listopadu 2009, 11:51 - Radovan Novotný, <a href="http://www.investujeme.cz">Investujeme.cz</a>
24. listopadu 2009, 11:51

Chcete být skutečně efektivní v dosahování svých cílů? Stačí dodržovat sedm základních pravidel a vše půjde mnohem snadněji. Jak se nenechat vláčet okolnostmi? Základem je mít jasně stanovený cíl a kráčet za ním.

Autor: Martin Siebert

Nejsme-li proaktivní, pak se necháme vláčet okolnostmi, je pravděpodobné, že mnoho svých osobních kapacit a zdrojů proplýtváme na prosté reagování na nastalou situaci. Pokud nemáme vyjasněny své cíle, nebo je máme vyjasněny špatně, dopadá to nutně i na náš rozpočet a naše peněžní toky (cash flow). Jestliže nedáváme přednost důležitým věcem, vyvíjíme mnoho aktivit, které nás stojí čas a peníze, ale tyto jsou ve skutečnosti jen plýtváním. Diskutovaných sedm návyků má dopady i na naše peněženky.

Americký autor Stephen R. Covey (* 1932) napsal knihu Sedm návyků vysoce efektivních lidí (The 7 Habits of Highly Effective People®). Coveyho sedm návyků popisuje sedm oblastí, které by měl každý člověk, který chce být efektivní, v rámci svých návyků dělat. Tyto principy lze uplatnit nejenom v osobním či pracovním životě, své uplatnění naleznou i v úvahách ve vztahu k osobním financím.

První tři Coveyho zásady říkají, že efektivní člověk je a musí být proaktivní, nesmí se nechat vláčet okolnostmi, musí mít vyjasněny své cíle a dávat přednost tomu, co přispívá k naplnění jeho cílů. Další dva návyky se týkají vzájemné spolupráce s druhými. Tyto zásady říkají, že je nutné myslet způsobem výhra-výhra a snažit se nejprve pochopit, a teprve potom být pochopen. Šestá zásada uznává synergický efekt spolupráce a využití různých úhlů pohledu na věc, tedy skutečnost, že tým je schopný vytvořit více než jednotlivec. Sedmý návyk pak zahrnuje kladení důrazu nejenom na produkci (výnos), ale i na posilování schopnosti produkovat (vytvářet výnos).

Buďte proaktivní

Neuvědomíme-li si skutečnost, že na podněty, kterým jsem vystaveni, můžeme volit odezvu, pak jsme snadno těmito podněty manipulovatelní. Jsme-li reaktivní, pak reagujeme na podněty, které na nás působí, což znamená, že jsme vláčeni okolnostmi. Necháme se tak ovládat programem, který napsali jiní. Může to být program, který jsme v dětství přijali podvědomě. Takové programy nevyplývají z našeho vědomého rozhodnutí, a jejich vliv si mnohdy neuvědomujeme.

Chceme-li být efektivní, měli bychom mít na paměti, že my jsme ti zodpovědní, sami si vytváříme svůj program. Za každých okolností můžeme zůstat proaktivní, a to alespoň v našich myšlenkách či ponaučeních. Z pohledu osobních financí tento návyk může zahrnout zvyk plánovat a řídit svůj rozpočet, zvažovat své příjmy a existující výdaje a vše ovlivňovat tak, aby bylo dosaženo rovnováhy.

Proaktivita je také o uvědomění si, že na některé věci máme přímý vliv, jiné můžeme ovlivnit nepřímo. Existují ale také i věci, které ovlivnit nemůžeme. Covey v této souvislosti uvádí motlitbu vyléčených alkoholiků: „Bože, dej mi odvahu, abych změnil věci, které mohu a musím změnit, klid, abych se smířil s věcmi, které změnit nemohu, a moudrost, abych je dokázal rozlišit.“

Začínat s myšlenkou na konec

Na počátku čehokoli, co má být usměrňování a řízeno, by mělo stát vydefinování cílů. Stephen Covey to nazývá nutnost začít s myšlenkou na konec a tvrdí, že je vždy zapotřebí si ve své mysli vytvořit představu toho, co má být dosaženo. Je to představa toho, jak to má vypadat, může to být imaginace toho, co budeme po dosažení cíle vidět, slyšet a říkat.

Také každý výrobek vzniká nejprve v představě návrháře, je popsán v konstrukční a technologické dokumentaci, stejně tak dům nebo interiér. Vždy zde existuje představa toho, jak by to mělo vypadat, co by to mělo splňovat.

Rovněž úvahy související s finančním plánováním by měly začínat myšlenkami na konec, měla by být vytvořena představa toho, co má být dosaženo. Dříve než začneme šplhat po žebříku vzhůru, je prostě nutné vyjasnit, zda se žebřík opírá o tu správnou zeď.

Dát přednost důležitým věcem

Je velmi snadné zahltit se mnoha podružnými povinnostmi, vyčerpat svůj čas a energii na nedůležité maličkosti, které jsou zdánlivě naléhavé. Podobně hospodaření s financemi může vést k vynakládání prostředků na zdánlivě naléhavé, ale nedůležité věci a potřeby.

Pro efektivního člověka je zásadně důležité vědět, které činnosti pomohou a povedou k dosažení sledovaných cílů. Právě tyto činnosti, které jsou důležité, ale v aktuálním čase ještě nemusí být naléhavé, jsou z hlediska dlouhodobého zásadní a prioritní. V pohledu osobních financí to mohou snahy o vytvoření úspor a investic, použitelných pro naplnění budoucích cílů, jako je pořízení vlastního bydlení, zajištění se na důchod nebo vytvoření rezervy na studium dětí.

Takové věci často nenaléhají, jejich řešení je odkládáno a jedinec je následně donucen okolnostmi reaktivně na nastalou situaci reagovat. Důsledkem odkládání řešení těchto problémů jsou tíživé dopady. Může se tak snadno stát, že se důchodový věk přiblížil, ale příprava na poklidné trávení důchodu byla dříve opomenuta. Doba, kdy bylo možné vytvářet rezervy, už třeba pominula, přebytky byly použity na věci nedůležité, a okolnosti neúprosně vedou k nutnosti i nadále pracovat nebo využívat nevýhodná řešení pod tlakem okolností.

Myslete způsobem výhra-výhra

Představme si kouli, která je z jedné strany černá a z druhé bílá. Pozorovatel, který se na kouli dívá z jedné strany ji vidí a myslí si, že je černá. Pozorovatel stojící na straně druhé je ovšem ze svého úhlu pohledu přesvědčen, že koule je bílá. Každý z nich tvrdí něco a každý má ze svého úhlu pohledu pravdu.

Způsob myšlení výhra-výhra na hledání společného řešení pohlíží jako na něco, co vyžaduje nalezení takového řešení, kdy všechny strany budou spokojeny, úspěch někoho nebude dosažen na úkor někoho jiného. Takové řešení se pravděpodobně bude opírat o používání otázek, kupříkladu: „Vidím, že na situaci nahlížíme různě. Mohli bychom věnovat hodinu, probrat to a zkusit najít řešení, které bude vyhovovat nám oběma?“

Někteří lidé používají k prosazení svých záměrů svých pravomocí, svého postavení, vlastnictví nebo agresivního komunikačního stylu. Šéf může například důrazně podotknout, že koule je černá a mnozí podřízení si budou myslet své (třeba, že je šéf barvoslepý). Cílů a záměrů lze tak sice dosahovat, ovšem díky jednání na úkor druhých. Takový přístup odpovídá stylu „výhra – prohra“. I když strana s aktuální převahou vyhraje na úkor druhé strany, ovlivňuje to budoucí spolupráci, vzájemné vztahy i pocity. Jsou-li strany vzájemně závislé, vyžaduje vytvoření podmínek dlouhodobé spolupráce a udržení dobrých vztahů řešení přístup jiný, odpovídající myšlení „výhra-výhra“.

Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni**

Příklad výše zmíněné dvoubarevné koule, ukazuje komunikační situaci, kde vzájemné naslouchání a kladení otázek může napomoci pochopení příčiny rozdílného pohledu. Právě takzvané aktivní naslouchání, doprovázené kladením otázek, udržováním očního kontaktu a zrcadlení řeči těla, je vedeno za účelem získání informací a pochopení jedinečného úhlu pohledu druhých.

Podle Coveyho je častým problémem, že máme tendenci nabízet druhým pomoc v podobě našich brýlí řešení, která se nám osvědčily, dříve než je vyslechneme a stanovíme diagnózu. Prostě předepisujeme léčbu dříve, než stanovíme diagnózu. Stanovená léčba se ovšem s velkou pravděpodobností mine účinkem.

Více na Investujeme.cz.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče