Sedm lekcí z řecké krize

05. května 2010, 13:46 - Pavel Kohout
05. května 2010, 13:46

Hospodářství

Podtitul: Ani jeden z členů eurozóny nemůže říct, že na společné měně vydělal

Řecký bankrot je drahý kurz o několika lekcích. Bylo by škoda si z nich nevzít ponaučení.

Příliš vysoké dotace Lekce první: evropská politika dotací není zbytečná – je škodlivá a kontraproduktivní. Řecko dostávalo dlouhá léta obrovské příspěvky z Bruselu. Profesor Jorgos Alogoskufis z aténské vysoké ekonomické školy uvádí, že v roce 1985 dosáhl objem dotací (částečně placených z Bruselu, částečně z Atén) hodnoty 24 procent hrubého domácího produktu. „Pokud nejsou dotace řádně užity a pečlivě sledovány, takovéto transfery mohou vyústit v investiční projekty s nízkou, nebo dokonce zápornou společenskou produktivitou, přičemž mají minimální efekt na hospodářský růst.“
Není možné efektivně řídit dotace o rozsahu téměř čtvrtiny ekonomiky. Není dokonce ani možné efektivně řídit mnohem menší programy. Neexistuje ani jedna ekonomika, která by díky dotacím trvale prosperovala. Naopak. Profesor Alogoskufis uvádí, že evropské dotace umožnily vládě Andrease Papandrea během 80. let dosahovat primárních rozpočtových deficitů v průměrné výši šesti procent HDP ročně. Kromě toho nastaly deformace na mikroekonomické úrovni – dotace nezískávaly nejlepší podniky, ale ty s nejlepšími konexemi.

Nesvéprávná vláda Lekce druhá: demokracie chápaná jako diktatura většiny je recept na bankrot. Většina voličů má z principu statistického rozdělení příjmů vždy podprůměrný plat – obvykle jich jsou zhruba dvě třetiny. Bude mít proto přirozený sklon vyžadovat různé podpory, příspěvky a dotace placené částečně z daní třetiny občanů s nadprůměrnými příjmy, částečně na dluh. Pokud političtí populisté vyjdou vstříc poptávce a zavedou přerozdělovací mašinérii ve velkém měřítku, osud ekonomiky je zpečetěn. Bankrot je jen otázkou času.
„Až do poloviny 70. let řecká vláda sledovala takzvané zlaté pravidlo rozpočtové politiky, což znamená, že deficit je povolen pouze za účelem investic, nikoli běžných výdajů. Po roce 1978 však vlády začaly porušovat toto pravidlo, zejména během volebních let,“ uvádí Alogoskufis.
Smutnou pravdou je, že poslední jakžtakž ekonomicky svéprávná vláda, kterou Řecko mělo, byla diktatura plukovníků svržená v roce 1974. Po ní následovala Karamanlisova vláda „pravicové“ strany Nová demokracie, která zvyšovala daně i výdaje, zaváděla administrativní kontroly cen a dokonce přikročila až k protiústavnímu znárodnění banky. (Lekce číslo tři: někdy si pravice počíná jako komunisté.) Skutečně masivně bezohledné utrácení však zavedl až Andreas Papandreu, který se na veřejný rozpočet díval jako na rozšíření stranické pokladničky.

Absurdita Lekce číslo čtyři: euro žádné problémy neřeší, pouze maskuje. Během více než deseti let trvání společné měny neexistuje ani jeden stát, jehož obyvatelé by mohli tvrdit: „ano, na euru jsme báječně vydělali“. Řecku pomohlo euro získat na pár let masku stabilní ekonomiky, což umožnilo ještě více zabřednout do dluhů. Bez eura by země rovněž zbankrotovala, avšak dříve, s menšími náklady a hlavně by bylo možné devalvovat měnu, tedy povzbudit export a nalákat turisty.
Namísto toho budou muset státy eurozóny řešit řecký dluh poskytnutím dalšího dluhu ve výši třetiny HDP. Řecku bude půjčovat i Slovensko, které si na to musí samo půjčit, a Portugalsko, jež si musí půjčit za vyšší sazbu, než za jakou bude Řecko úvěrovat. Úroveň absurdity nevídaná od pádu reálného socialismu v roce 1989.
Lekce číslo pět: Henry Kissinger již ví, jaké má Evropa telefonní číslo. Je to číslo německé kancléřky. Kdokoli jiný než Angela Merkelová se ukázal být v posledních měsících zbytečným. Zejména tým evropských komisařů se projevil jako partička klaunů. Komisař pro hospodářské a měnové (!) záležitosti Joaquín Almunia se svým výrokem „Evropská unie nezná bankroty“ téměř vyrovnal Antonínu Zápotockému s jeho tvrzením z roku 1953: „Naše měna je pevná.“

Evropa se mění Lekce číslo šest: Václav Klaus měl opět jednou nepříjemnou pravdu. Po jeho přednášce na berlínské Humboldtově univerzitě následoval dlouhý a vřelý potlesk, uvádí německá mutace deníku Financial Times v článku Rechthaber aus Prag (Recht haben znamená německy mít pravdu). „Čekal jsem rajčata a vajíčka,“ uvedl po přednášce evidentně překvapený Klaus, který s kladným přijetím zřejmě nečekal. „To ukazuje, že se v Evropě něco změnilo.“ Což je pro tentokrát poslední, sedmá lekce.

Graf [koláč]:
Koláč pro Řeky Přehled finanční podpory, kterou mají poskytnout jednotlivé státy eurozóny (v miliardách eur) Země *Příspěvek Německo *22,336 Francie *16,776 Itálie *14,736 Španělsko *9,792 Nizozemsko *4,704 Belgie *2,864 Rakousko *2,288 Portugalsko *2,064 Finsko *1,480 Irsko *1,312 Slovensko *0,816 Slovinsko *0,384 Lucembursko *0,208 Kypr *0,160 Malta *0,072 Pramen: ECB, DPA

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče