Šašek provokuje: Hloubka ostrosti

02. srpna 2012, 08:05 - Šašek
02. srpna 2012, 08:05

Jistý druh lenosti je zřejmě tím hlavním důvodem, proč evropská města procházím bez fotoaparátu, takže jej co chvíli nezdvihám k oku, abych své okamžiky zas a zas rámoval hlubokou minulostí a zakládal na další a další bezpečně hodnotné vzpomínky. Občas, třeba v ulicích Salzburku, si říkám, že mě to bude jednou mrzet, ale pochybnosti nejsou zatím tak silné, aby mě přiměly vzdát se chůze s volnýma rukama i očima, jež nemusí neustále zvažovat kulturní hodnotu míst a jejich fotografické expozice.

Krásný je pohled na Salzburg z Mnišské hory, což potvrzují digitální aparáty turistů, které ve skupinových expozicích připomínají zvuk cikád. Pevně se držím zábradlí, dívám se dolů a říkám si, jak asi na město hleděli z tohoto místa zoufalci, o nichž psal Thomas Bernhard? Ti se odsud vrhali ke skoku a jejich život končil v jízdní dráze ulice v hloubce pod námi.

Fotografujeme, protože se oprávněně bojíme, že všechno zapomeneme. Bez fotografií nic nezůstane, vzpomínky vyblednou, zpřetrhají se a popletou. A fotografie či videozáznamy tomu mohou zabránit, přinejmenším udrží pořádek v tom, co považujeme za podstatné – kde všude jsme byli, kdy, případně s kým.

Holandský spisovatel a světoběžník Cees Noteboom s humorem popisoval, jak během jednoho letu japonští cestující nadšeně fotografovali a natáčeli z okénka letadla. Romanopisec byl zvědavý, co je tak zaujalo, protože právě letěli nad mraky. Když se podíval ven, zjistil, že Japonci natáčejí hořící motor.


Čtěte také:

Šašek provokuje: Největší záhada nehody pana Janouška

Šašek provokuje: Lúzo, sbal se a táhni

Šašek provokuje: Naše poznávací značky


Jsem líný fotografovat, ale o to více pozoruji. A neodrazuje mne od toho ani ještě vyšší riziko, že se tak vzpomínky zpřetrhají a spletou. A když znovu a znovu vidím fotografující, jejich soustředění a postoje, pózy fotografovaných, které zaujímají v objetí věčně trpělivých památek, vidím už zároveň miliony stejných fotografií, jež připomínají, jak jsou miliony našich životních příběhů podobné, ba stejné. Navzdory řečem o jedinečnosti každého.

…někdo ty nepříjemné věci říkat musí

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče