Saša Blau: Děsivé memento

16. dubna 2014, 10:35 - Saša Blau
16. dubna 2014, 10:35

Do vězení, či na pole smrti? pokřikují na turisty s bezelstným úsměvem řidiči tuk-tuků v ulicích metropole Phnompenhu. Zní to děsivě? Inu, ne každé město má to štěstí a má za hlavní turistické lákadlo středověký hrad či chrám. Pokud do tuk-tuku nasednete, čeká vás jízda peklem dějin, během níž ztratíte iluze o lidské rase.

Nejdřív jedeme do věznice. Původně to byla střední škola. Když se ale dostal k moci Pol Pot a jeho hordy Rudých Khmerů, skupina budov obehnaných nevysokou zdí dostala nový účel. Pol Pot v Kambodži zavedl režim inspirovaný komunismem, jehož cílem bylo vytvořit společnost bez sociálních rozdílů. Té se pokoušel dosáhnout tím, že městské obyvatelstvo, které považoval za zkažené, poslal na venkov pracovat rukama. Kdo s jeho režimem nesouhlasil, byl uvězněn v jedné z mnoha věznic. Věznice, která proslula největší brutálností, je Tuol Sleng alias S-21 v Phnompenhu.

Aby v ní člověk skončil, nemusel vyvíjet protistátní činnost. Stačilo nosit brýle, mluvit cizím jazykem, mít univerzitní diplom či vykazovat jiné znaky zkaženosti kapitalismem. Každý vězeň byl před výslechem nejdříve vyfotografován.

Řady černobílých portrétů nyní visí na zdech v bývalých celách. V jejich očích je hrůza. Hrůza z toho, co museli vidět. V letech 1975 až 1979 tu bylo uvězněno asi 17 tisíc lidí. Přežilo jich dvanáct. Ti nebyli naloženi do náklaďáků a odvezeni po hrbolaté cestě za město na popraviště. Mne tou cestou nyní veze tuk-tuk.

Popraviště leží na břehu jezera. Vězně tu vysadili v noci. Uprostřed oploceného tábora je košatý starý strom, na jehož větvích visely reproduktory. Z nich se hrály revoluční písně. Poslední, co vězeň slyšel, byl nadšený zpěv o zářivé budoucnosti a zvuk agregátu, jenž vyráběl elektřinu. Vězni byli popravováni primitivními nástroji – lopatami, sekyrami, kladivy. O kus dál je další strom, ještě děsivější než první. V kůře jeho kmene byly nalezeny zbytky mozkové tkáně novorozeňat…

Před Kambodžany je třeba smeknout, jak vyhlazovací tábor zpřístupnili turistům. Skvělý audioprůvodce s mnoha zastaveními a výpověďmi dozorců, na některých místech je v hlíně stále možné spatřit lidské kosti či zuby. Působivěji by to už asi nešlo. A o účinek tady jde. Aby se historie neopakovala, až vstanou noví polpotové.


Čtěte také:

Boj proti změnám klimatu bude stát Asii stále více, náklady pociťují i globální firmy

Odkud pochází vaše košile? Těžko říct

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče