Sanitka k vám přijede dřív

11. srpna 2008, 05:03 - Marcela Honsová
11. srpna 2008, 05:03

ZÁKON O ZÁCHRANNÉ SLUŽBĚ - Nový zákon o zdravotnické záchranné službě vyvolává u odborné i laické veřejnosti ze všech plánovaných změn ve zdravotnictví nejmenší kritiku. Chystané změny potěší především lidi v odlehlejších lokalitách Česka. Ani nový zákon ale nepočítá s tím, že by se v záchranné službě podstatněji prosadilo soukromé podnikání.

Kdyby v tuto chvíli vážně onemocněl obyvatel Křešína či Štědrovic, obcí, kde se kraj Vysočina dotýká středních Čech, musel by čekat na sanitku přes dvacet minut. V zimě při sněhové kalamitě dokonce až padesát. Když ho ovšem zaskočí zdravotní problémy, až vznikne záchranářská základna třeba v Čechticích na Benešovsku nebo Košeticích na Pelhřimovsku, dorazí k němu sanita za osm minut. Nový zákon o zdravotnické záchranné službě, který je součástí reformních kroků ministerstva zdravotnictví, totiž navrhuje odstranění bílých míst v síti stanic této pomoci, spolupráci krajských záchranek a rychlejší zásahy při mimořádných a krizových situacích. Navíc, financování záchranek se přesune z beder krajů na zdravotní pojišťovny.

Jednou z nejpodstatnějších novinek je vznik 44 nových stanovišť záchranné služby do tří let v oblastech, kde se nyní profesionální pomoci nedostává pacientovi včas. Nejvíce stanic přibude podél pomezí Moravy a Čech, v Krkonoších a jižních a středních Čechách. Dosud je v Česku 262 stanovišť. Jen v kraji Vysočina se hovoří o deseti nových základnách. Kdyby nebylo novely, vzniklo by jich v regionu o polovinu méně.

Záchranáři budou pacientům blíž

„Zřizovali bychom jen pět nových základen. Takto budou mít obyvatelé regionu komfortnější služby. Z vlastní iniciativy už teď připravujeme stanoviště v Jemnici, které vzniká přestavbou hasičské základny. Nečekali jsme na nový zákon, protože do této oblasti nestíháme za pacienty včas dojet,“ přiznává náměstek hejtmana pro zdravotnictví kraje Vysočina Pavel Hájek. V současné době má krajská síť zdravotnické záchranné služby na území Vysočiny 16 výjezdových stanovišť, do tří let jich bude šestadvacet.

V členitém hornatém a v zimě zvlášť problematickém regionu je takzvaná dojezdovost k nemocným velmi komplikovaná. Dosud platí, že by záchranáři měli být na místě s pomocí do patnácti minut, což se v kraji Vysočina nedaří u 50 tisíc obyvatel. V návrhu novely zákona se tento čas prodlužuje na dvacet minut, s čímž ovšem někteří oponenti nesouhlasí. „Je to krok zpět, neodůvodněné snížení dostupnosti zdravotnické záchranné péče pro obyvatele,“ tvrdí prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Lidé ze záchranek mimo velká města ovšem připomínají, že čtvrthodina byla v mnoha případech nereálná a nerealizovatelná. I když byla oficiálně ustanovena, v některých lokalitách se vědělo, že ji není možné dodržet. Takto bude zákon, který nařídí dojet k pacientovi od pěti do deseti, patnácti až dvaceti minut podle lokalit, blíž praxi.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZMĚNY

Financování záchranek: z rozpočtu necelých čtyř miliard dnes platí většinu (2,7 miliardy korun) krajské úřady a zbytek (1,1 miliardy) zdravotní pojišťovny. Nově by měly většinu financí dodat zdravotní pojišťovny (2,75 miliardy), část stát (440 milionů) a zbytek kraje (1 miliardu).

Limity pro dojezd sanitky: Z dnešní čtvrthodiny by se měly limity upravit na pět, deset, patnáct až 20 minut. Maximální vymezení stihne až 98 procent výjezdů. V 90 procentech přijede sanita do 15 minut.

Více stanovišť: Na území Česka je dnes 262 stanic záchranné služby, do roku 2012 by jich mělo být o 44 víc. Nejvíce jich vznikne na Vysočině.

Spolupráce krajů: Záchranka bude zasahovat i mimo region, bude-li blíž volání o pomoc.

I minuta může rozhodnout o životě nebo smrti

„Časové rozpětí dojezdu záchranky je závislé na demografických, topografických a rizikových faktorech dané oblasti, s výjimkou případů nenadálých nepříznivých dopravních nebo povětrnostních podmínek. Členové výjezdové skupiny budou navíc povinni vyjet nejpozději do dvou minut od převzetí pokynu k výjezdu,“ říká Markéta Hellerová, náměstkyně ministra pro zdravotní péči.

Kdyby stačilo, aby záchranáři dojeli k pacientovi jen do dvaceti minut, otevřela by se paradoxně v některých regionech možnost zrušit výjezdová stanoviště. Například v Libereckém kraji by nepotřebovali základnu v Hrádku nad Nisou. „Nechci vyvolávat paniku, o ničem takovém se neuvažuje. Ale kdyby nebyly peníze a kraj by souhlasil, tato možnost by byla,“ prozrazuje Kristýna Fejfarová ze záchranky Libereckého kraje. Ovšem ministerstvo zdravotnictví nepočítá s tím, že by zbytečně navyšovalo čas a rušilo základny. „To opravdu není cílem nového zákona,“ míní náměstkyně Hellerová.

Na Liberecku se mohou pochlubit velmi precizním rozmístěním záchranářských stanovišť. V tomto kraji se vedou diskuze maximálně jenom o jedné nové základně v oblasti Frýdlantského výběžku. „Uvažujeme o jednom voze v Libverdě. V samotném místě i okolí přibývají lidé a záchranáři by se tam hodili,“ míní Fejfarová.

Kraje si budou pomáhat

Zákon řeší i přesah působnosti neboli spolupráci záchranné služby mezi jednotlivými regiony. Vozy budou vždy vyjíždět ke zraněnému či nemocnému z nejbližší stanice, i kdyby se nacházela za hranicemi kraje. „Výrazně se tak zlepší kooperace jednotlivých středisek záchranné služby například v případě kalamity nebo rozsáhlé dopravní nehody na hranicích několika krajů,“ vysvětluje ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Poskytovatelé zdravotnické záchranné služby za tímto účelem uzavřou smlouvu o spolupráci a dohodnou se na refundacích těchto výjezdů. V praxi většina krajů nečekala na úřední pokyn ministerstva a při záchraně životů už dávno spolupracuje. „ S Ústeckým a Královéhradeckým krajem si pomáháme. V zákoně je to, co v praxi už dobře funguje. Dispečerky pomocí GPS navigace vědí, kde se vozy pohybují, a automaticky jim sepne, když je blíž místa zásahu vůz z jiného kraje,“ vysvětluje Fejfarová z liberecké záchranky. Totéž tvrdí o spolupráci regionálních záchranářů i náměstek Hájek. „Vycházíme si vstříc na základě gentlemanské dohody. Vidím rád, že stát má stejnou strategii při záchraně životů,“ míní.

Rendez-vous systém je třeba rozšířit

Zvýší-li se počet stanovišť, většina z nich bude bez lékařů. Půjde jenom o dvoučlenné posádky záchranářů, protože kvalitních doktorů, kteří by svoji profesní kariéru spojili se sanitkou, je zoufale málo. Mnohem víc než dosud se budou pacienti setkávat s takzvaným rendez-vous systémem, kdy má lékař samostatné osobní auto a s ním podle potřeby dojíždí za záchranáři, když si bez něj nevědí rady. Dva typy posádek vzniknou nejenom kvůli nedostatku lékařů, ale i z finančních důvodů. Například v kraji Vysočina spočítali, že při současných ekonomických podmínkách stojí ročně provoz posádky bez lékaře sedm milionů a s doktorem jedenáct milionů korun.

„Ekonomika se zdravotnictvím souvisí. Kdo říká že ne, ten lže. Zdravotnický systém spolkne jakékoli peníze, které mu nabídneme. Nemůžeme mít stanoviště záchranky s lékařem na každé návsi. Je třeba využívat různé druhy posádek,“ hledá řešení člen předsednictva Komory záchranářů Petr Tomáš.

Jedničkou mezi krajskými záchrankami, které v praxi už používají dva typy posádek, jsou zdravotníci v Libereckém kraji. Už dva roky tam jezdí osobní vozy s nápisem Doktor a velké klasické sanitky s nápisem Paramedik. „Přes den je ve směně o polovinu méně lékařů než výjezdových skupin. Lékař je ve svém autě mobilní, není vázaný na posádku. Když je stav pacienta vážný, doprovází jej v sanitce do nemocnice, nebo jej zaléčí, nechá odvézt a sám neztrácí čas a jede za dalším nemocným,“ přibližuje praxi Fejfarová, která metodicky řídí a kontroluje práci libereckých záchranářů. Podle ní se jim dobrou propagací podařilo přesvědčit i veřejnost o výhodnosti dělených posádek. Lidé se zpočátku báli, že k nim na zavolání nepřijede lékař, postupně prý ale akceptovali, že záchranář má i větší terénní zkušenosti než leckterý doktor. „Za celé dva roky jsme neměli jedinou stížnost, která by se vázala k neodbornosti či pochybení záchranářů. Ovšem důležité je odbornost záchranářů rozšiřovat,“ uvádí Fejfarová.

Víc zaplatí pojišťovny

Připravovaný zákon mění také způsob financování zdravotnické záchranné služby. Nyní hradí zhruba 70 procent nákladů na provoz záchranek jednotlivé kraje a 30 procent tvoří příspěvky státu. To by se mělo změnit. Zdravotnická záchranná služba bude hrazena z více míst, nejen z rozpočtu zřizovatele. „Základními zdroji financování budou podle nového zákona zejména veřejné zdravotní pojištění, státní rozpočet a v menší míře regionální pokladny. Peníze, které kraje ušetří, by mohly jít například do dalšího rozvoje zdravotnické záchranné služby, obnovy vozového parku a podobně,“ míní náměstkyně ministra Hellerová.

Podle údajů Asociace záchranných služeb dostaly české záchranky loni na svoji činnost 3,8 miliardy korun. Z toho 1,1 miliardy hradily zdravotní pojišťovny, zbytek kraje. Nově by měly dávat zdravotní pojišťovny záchrankám ročně 2,75 miliardy, ministerstvo 440 milionů a kraje uhradí zhruba miliardu korun. „Zdravotní pojišťovny s navyšováním plateb počítají,“ tvrdí ministr Tomáš Julínek.

Člen předsednictva Komory záchranářů Petr Tomáš připomíná, že změn financování ve zdravotnictví bylo už mnoho. Tentokrát nový zákon vychází vstříc finančním nářkům krajů. „V podstatě jsou to jedny a tytéž peníze vybrané z daní. Důležité je, aby tok peněz byl čitelný. Ze státních peněz by se měla hradit takzvaná krizová připravenost na mimořádné události, havárie či teroristický útok. Záchranka musí mít rezervní materiál, z něhož je schopna najednou ošetřit tři sta pacientů, a ten nelze vykázat pojišťovně,“ upozorňuje na praxi záchranář Tomáš.

Záchranáři chtějí sociální výhody

Změny, které plánuje Julínkovo ministerstvo, mají většinou podporu zdravotníků, krajů i politiků. I když všechny novorozenecké nemoci zákona ještě nejsou vyléčeny. Například samotní záchranáři lobbují především za své zaměstnanecké výhody, za zrovnoprávnění s ostatními složkami integrovaného záchranného systému. „Představte si, že přijede k nemocnému posádka, kde budou samí pětašedesátníci. O lidi, kteří pracují v tak náročném a stresovém zaměstnání, by se měl stát postarat. Dát jim v určitém věku rentu, aby mohli dělat dál nějakou méně náročnou práci,“ míní člen předsednictva Komory záchranářů, devětatřicetiletý Petr Tomáš.

U záchranky působí už osmnáct let a tvrdí, že jeho profese je co do náročnosti stejná jako například u hasičů. Až po třiceti letech práce bude třeba nucen změnit působiště, nebude mít hledání místa jednoduché. „Ze záchranky utíkají slušní lidé, protože jim nemůžeme kromě atraktivní práce nic jiného nabídnout. Kdybychom měli nárok na výsluhu, mohl by si zaměstnavatel klást i vyšší požadavky,“ argumentuje Tomáš.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče