Šangri-la v cizině

16. prosince 2011, 13:59 - Mgr. Dáša Hyklová
16. prosince 2011, 13:59

Řada movitých Číňanů zvažuje odchod ze země. Obávají se o svůj majetek, nicméně důvodů, které je k tomu vedou, je víc

Čínský milionář Li Wej-ťie vlastní kousek za Pekingem lyžařské středisko a golfové hřiště. K bohatství se údajně dopracoval vlastní pílí. Ve svém středním věku si jej také užívá. Není divu, že změny odehrávající se v čínské společnosti v posledních desetiletích vítá. A i když se považuje za patriota, což má dokazovat socha Mao Ce-tunga v životní velikosti umístěná u vchodu do sportovního areálu, je také hrdým vlastníkem kanadské rezidenční karty. Li představuje typického čínského magnáta, který si za peníze koupil i pojistku nejvyšší – povolení k pobytu v západní zemi. V Kanadě se již zajistil po všech stránkách. V jedné z nejdražších čtvrtí Vancouvru si pořídil dům za šest milionů dolarů. Natrvalo se do něj přestěhovala jeho manželka a syn. A zatímco paní Liová řídí v ulicích Vancouvru černý Maybach, dvacetiletý syn jezdí na přednášky na University of British Columbia v tmavošedém Maserati. Živitel rodiny Li Wej-ťie však tráví většinu roku v rodné Číně, kde dál provozuje svůj byznys.

Materiálno vítězí

Rodina podnikatele Lia představuje model, který začíná být mezi bohatými Číňany čím dál častější. Pověstnou krajinu Šangri-la – aneb ráj na zemi – doma prozatím nenašli, a proto se ji snaží hledat spíše v zahraničí. Podle Bílé knihy privátního bankovnictví 2011 vypracované šanghajským Hurun institutem, který vydává každým rokem seznam nejbohatších lidí v zemi, a známou Bank of China zvažuje téměř polovina čínských milionářů emigraci. Dalších čtrnáct procent podniklo v tomto směru legální kroky, případně se již dokonce vystěhovalo. Pro představu: v Číně dnes žije 271 známých osobností, jejichž soukromý majetek se počítá v miliardách amerických dolarů. Ve skutečnosti jich však může být až 600. Ne všichni se totiž svým bohatstvím chlubí. A dalších nejméně 960 tisíc lidí disponuje majetkem ve výši kolem deseti milionů jüanů (1,6 mil. USD). Mezi hlavní důvody jejich rozhodnutí opustit Čínu patří podle Ruperta Hoogewerfa, zakladatele Hurun institutu „vidina kvalitního vzdělání dětí, zájem o lepší zdravotnické služby a nezávadné potraviny a s tím související obavy ze znečištěného životního prostředí v zemi“. Zanedbatelné nejsou ani zvyšující se náklady na život v Číně. „Kdybych si chtěla koupit dům v Pekingu, zaplatím stejně jako v některé vyspělé západní zemi, která však poskytuje i další výhody,“ uvedla nedávno pro populární čínský časopis Lifeweek Číňanka Luo. „Život v zahraničí mně nestojí o moc víc než doma. Nicméně si jej mohu v cizině více užívat,“ dodala. Zásadní rozdíl je však v tom, že pokud si dnes Číňan z pevniny koupí nemovitost například v Londýně anebo v San Francisku, stane se jejím majitelem jednou provždy. Zatímco v Číně mu ji vláda „propůjčí“ podle nynějších pravidel na 70 let. Mnohdy ale nemá ani tuto jistotu.

Chtějí klidnější spaní

K těm dalším důvodům pro odchod ze země, o nichž se v Číně nemluví až tak otevřeně, lze zařadit například i nevýhody politiky jednoho dítěte. Kvůli kontrole populace je praktikována na pevnině přes 30 let a manželskému páru žijícímu ve městě hrozí v případě narození druhého potomka různé komplikace. Přinejmenším pokuta ve výši tří- až desetinásobku průměrného příjmu, maximálně však 250 tisíc jüanů (764 tisíc Kč). Mnohem nepříjemnější je však obtěžování ze strany úřadů. Přes veškeré změny, kterými si čínská společnost v průběhu posledních tří desetiletí prošla, používá centrální vláda stále autoritativní styl řízení, cenzuru a kruté tresty pro disidenty, kteří s režimem nesouhlasí. Není divu, že mnoho bohatých Číňanů touží po větší svobodě a nakonec i po bezpečnějším životě v zahraničí. Jak letos v červenci zveřejnil deník China Daily, od roku 2003 zemřelo 72 čínských miliardářů nepřirozenou smrtí. Z toho například 15 bylo zavražděno, 17 spáchalo sebevraždu, sedm zemřelo na následky nehody a čtrnáct bylo odsouzeno k trestu smrti a následně i popraveno. V Číně nelze prozatím sázet ani na stabilní legislativní prostředí. Tamní soudy nefungují vždy spravedlivě a jejich nezávislost je čistě virtuální pojem. Nejdůležitější jsou známosti, což platí především v provinciích. Netransparentní podmínky a díry v zákonech sice umožňují vychytralým podnikavcům s konexemi přijít k velkým penězům, na straně druhé je však mohou stejně rychle ztratit. V Číně stále není jednoduché ochránit soukromé vlastnictví. A proto může být odchod ze země motivován i snahou nově nahrabané bohatství ochránit. Činí tak například vysocí provinční a vládní úředníci a manažeři státních podniků. Aby předešli možnému skandálu a obvinění z korupce nebo jiné trestné činnosti, raději dobrovolně volí „exil“.

Přes zelenou kartu

Čínští miliardáři a milionáři nejvíc touží po životě ve Spojených státech amerických. Hned vzápětí následuje v žebříčku jejich preferencí Kanada, kde ovšem končí kvůli mírnějším vstupním podmínkám většina z nich. Nový domov hledají také v Singapuru, Evropě, Austrálii, Hongkongu a na jiných exotičtějších místech. V případě přesídlení do USA představuje nejschůdnější cestu žádost o vízum typu EB-5. Žadatel – cizinec si jeho prostřednictvím zelenou kartu vlastně kupuje. Podle pravidel musí investovat do komerčního projektu na území Spojených států 500 tisíc až milion amerických dolarů a zároveň musí vytvořit deset stálých pracovních míst. V případě, že projde veškerými prověrkami a bude v průběhu zmiňovaných pěti let dané podmínky plnit, může po této době obdržet občanství USA. Stejně tak i jeho nejbližší rodinní příslušníci. Podle americké imigrační služby požádalo letos o výše uvedený typ víza 2969 občanů Číny a v 934 případech jim úřady USA vyhověly. Tato čísla představují tři čtvrtiny všech podaných žádostí o americké vízum EB-5 a také jejich schválení. Pro srovnání: v roce 2007 si o tento druh víza zažádalo 270 obyvatel Číny a ve 161 případech byla odpověď od amerických úřadů kladná.

Dokumenty na zakázku

Při přestěhování do Kanady požaduje federální vláda od žadatelů usilujících o zařazení do speciálního programu takzvané zrychlené imigrace mj. aktiva v bance ve výši 1,6 milionu kanadských dolarů (1,56 mil. USD). Nejméně 800 tisíc dolarů musí žadatel v Kanadě poté investovat. Až do loňského roku byla minimální hranice v obou případech – jak pro účet v bance, tak i pro výši investic – poloviční. Jak již bylo uvedeno, pro bohaté Číňany, kteří se rozhodli přestěhovat do zahraničí, nepředstavuje hotovost ten hlavní problém. Mnohem horší je to s dokumenty, které musejí oficiální žádost doprovázet. Kanadské úřady požadují například bankovní výpisy mapující celou historii účtu dokazující především legální původ peněz a také potvrzení od berního úřadu, že občan poctivě platí daně a své původní vlasti nic nedluží. Mezi lety 2000 až 2009 udělila Kanada rezidenční status 343 tisícům žadatelů z pevninské Číny. Jen během roku 2009 akceptovala 2872 investorských žádostí, díky nimž získalo trvalé povolení k pobytu 7435 obyvatel ČLR. Dnes již nikdo nezjistí, v kolika případech byly žádosti doloženy nepravými a na zakázku vyrobenými dokumenty. Lze si je opatřit na černém trhu, což potvrdil i nedávný test kanadských novin The Globe and Mail. Pro drtivou většinu tzv. konzultačních imigračních společností nebyl problém bankovní historii nastrčeného falešného klienta vyrobit. Některé byly schopny díky kontaktům na policii zařídit dokonce „čistý“ výpis z trestního rejstříku, přestože šlo o odsouzeného, který strávil nějaký čas ve vězení. Podobných kanceláří, které mají oficiální povolení, působí na území pevninské Číny přibližně 800. Další zřejmě fungují i bez licence. Za služby si účtují mezi 50 až 70 tisíci jüany (7800 až jedenáct tisíc dolarů). Na čínské poměry je to sice dost, nicméně pro někoho, kdo má doma kufry peněz a usiluje o důkaz jejich „čistoty“, je to zanedbatelná částka.

Nežádoucí přistěhovalci

Nelze samozřejmě tvrdit, že všichni čínští žadatelé při podávání žádostí šidí. Dokonce ani to, že většina z nich přišla ke svému majetku nelegálním způsobem. Přibližně čtvrtina z tisícovky nejbohatších Číňanů ho získala díky obchodům s nemovitostmi. Vše proběhlo podle platných zákonů, nicméně ne vždy mají pro uzavřené kontrakty příslušné dokumenty jako důkazy. V realitním byznysu jsou však jako ryba ve vodě a pokračují v něm i v Kanadě, což negativně pociťují například obyvatelé Vancouvru. Pouze za rok 2010 zde stoupla cena nemovitostí kvůli čínských obchodníkům o deset procent. I když řada přistěhovalců z Číny patří na severoamerickém kontinentě ke spořádaným občanům, občas vyvolávají napětí. Především příslušníci mladé generace totiž rádi dávají bohatství svých rodičů na odiv. Do škol chodí výhradně ve značkovém oblečení, nosí drahé hodinky, chlubí se nejmodernějšími mobilními telefony. Denně utrácejí tisíce kanadských dolarů. Žijí extravagantně a rádi provokují. Po městech se prohání luxusními sportovními auty a občas pořádají v rušných ulicích i závody. Mnohem horší dopad pro kanadskou společnost má však přítomnost Číňanů zapletených do organizovaného zločinu. I tito lidé chtějí mít své děti na elitních soukromých školách. Někdy je však jejich minulost dostihne až sem, a to se pak vyřizují účty přímo na místě pomocí zbraní. Kanaďané jsou samozřejmě zděšení, když zpětně zjistí, co byl jejich soused vlastně zač a do jaké rodiny jejich dítko chodilo na narozeninové oslavy.
Peking tvrdí, že Kanada poskytuje útočiště nejméně 70 lidem podezřelým ze závažné trestné činnosti, nejčastěji korupce. Prozatím pouze v jednom případě Ottawa svolila k předání obviněného zpět do Číny. Letos v červenci byl po dlouhých letech, vleklých soudech a mnohačetných urgencích zaslán zpět domů Laj Čchang-sing, pro Peking jeden z největších novodobých pašeráků a podvodníků. Do Kanady se dostal v roce 1999 na turistické vízum a poté zde požádal o azyl.

Vědí, proč odcházejí

Přes veškeré restrikce a k nelibosti své centrální vlády investovali Číňané v zahraničí odhadem 3,6 bilionu jüanů (566 miliard dolarů). Jejich odchod ze země souvisí v poslední době i s horšími vyhlídkami čínské ekonomiky. Růst čínského vývozu klesal tři měsíce za sebou, což ukazuje, že Čína čelí riziku poklesu zahraničního obchodu. Ke zhoršenému vývoji exportu přispívá hlavně slabší poptávka z Evropy a USA. Navíc se ekonomický růst země za červenec až září již třetí čtvrtletí za sebou zpomalil a někteří ekonomové odhadují, že v příštím roce bude přírůstek HDP poprvé do roku 2001 nižší než devět procent.
S tím, jak se nůžky mezi bohatými a chudými v zemi zvětšují, narůstají také obavy z dalšího vývoje, a to především z možnosti vzniku masových nepokojů. Jeden bohatý čínský emigrant žijící nyní v americkém Bostonu si pro časopis Bloomberg Businessweek postěžoval, že vláda v Pekingu vydala v roce 2010 více peněz na udržování pořádku uvnitř země (549 miliard jüanů) než na její vnější obranu (534 miliard jüanů). Jak dodal, v případě, že by se bezpečnostní situace uvnitř Číny začala zhoršovat, „první na řadě by byli bohatí lidé“. A to nejen kvůli majetku, ale také kvůli svým konexím s vládní garniturou.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče