Šance jsou, jen je najít

10. března 2008, 00:00 - Filip Černoch
10. března 2008, 00:00

EXPORT - Expanze za české hranice je obtížná vždycky, u armádních zakázek to ale platí dvojnásob. Proč ale vyrážet hlavní bránu, když jde dovnitř vklouznout postranními vrátky? Pomocníkem do začátku mohou být třeba dotované kontrakty Evropské unie, nebo zakázky NATO.

Volný pohyb běžného zboží je sice v Evropské unii víceméně skutečností, u vojenského materiálu ale podobné snahy zatím narážely na chladná odmítnutí národních vlád. Výsledkem je roztříštěný trh, na němž každý stát žárlivě chrání vlastní producenty a zahraniční konkurenci vpouští jen neochotně. „To samozřejmě českým firmám dosti svazuje ruce. Přece jen, ten náš tuzemský rybník je malý a vstup na zahraniční trhy je často otázkou bytí a nebytí,“ zdůrazňuje prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek.

Hledají se pořádně ostří hoši

Dlouhodobě klidné vody této ochranářské praxe rozčeřilo až přijetí dobrovolné Úmluvy o liberalizaci trhu s vojenským materiálem v létě 2006. Ta s výjimkou Maďarska, Dánska a Španělska zahrnuje celou Evropskou unii a jejím nejkonkrétnějším závěrem je závazek umožnit zahraničním firmám vstup do všech veřejných tendrů v hodnotě nad jeden milion eur. Ty musejí být nově zveřejňovány ve věstnících a na webu Evropské obranné agentury EDA.

„Vnímám to samozřejmě jako obrovskou šanci, pro našim firmám se tím otevírá vstup do celé Evropy. Na druhou stranu, systém je teprve v záběhu, a rozhodně nefunguje na sto procent dobře. Třeba několik firem si mi stěžovalo na údajné neférové zacházení, konkrétní podklady k doložení tohoto tvrzení ale neměly,“ popisuje Hynek.

„Kolem toho je samozřejmě velká diskuze, aby státy tu liberalizaci neobcházely, aby nedávaly podmínky vyhovující jen jejich firmám, nebo třeba podání přihlášky nepodmiňovaly velkou kaucí. Hodně to bude záviset na postoji české vlády. Ta by měla vyčlenit opravdu tvrdé úředníky, kteří budou mít kapacitu fungování celého systému sledovat a na případné prohřešky upozorňovat,“ doplňuje Hynek.

ÚMLUVA O OTEVÍRÁNÍ TRHŮ S VOJENSKÝM MATERIÁLEM

• Platí od července 2006. Vojenský materiál je podle unijní legislativy vyňat z volného pohybu zboží, dohoda je proto čistě dobrovolná.

• Tendry nad jeden milion eur musejí být otevřeny všem zájemcům signatářských zemí.

• Podepsání této dohody uspíšilo rozhodnutí vlády zadat pětimiliardový kontrakt na terénní nákladní auta firmě Tatra.

• Česká armáda podle této dohody publikovala pět oznámení, zahrnující nákup batohů, pěchotní a dělostřelecké munice, uniforem a větraných ochranných obleků.

• Bližší informace http://www.eda.europa.eu/

I „ne“ je odpověď

Tendr nad milion eur je už pořádný krajíc a ne každý podnikatel má na jeho ukrojení potřebné ambice nebo kapacity. Ani v tomto případě ale není třeba věšet hlavu, nezanedbatelnou šanci nabízejí i zakázky Agentury NATO pro údržbu a zásobování (NAMSA). Ta zajišťuje dodávky pro Severoatlantickou alianci a zajímá ji vše od kotlů až po výstavbu letištní ranveje. Prakticky to vypadá tak, že se zájemce zaregistruje, vybere si oblast zájmu a podle ní mu poté chodí mailem příslušné nabídky.

„My jsme ještě loni spolupracovali s NAMSA poměrně aktivně, dodali jsme třeba ostnatý drát nebo papírové pytle. Jenže to možná skončí kvůli letošní změně pravidel. My, jako zprostředkovatelská firma, totiž vlastní zboží nevyrábíme a podle nových regulí musejí být zaregistrováni i naši subdodavatelé. K tomu se ale chystá jen málo z nich,“ vysvětluje Yahia Haroun ze společnosti Strojexport, zabývající se importem a exportem strojírenského zboží.

„Celkově je v NAMSA zaregistrováno asi 160 českých firem. Jde o výbornou záležitost, bohužel ale ze strany podnikatelů trochu podceňovanou. Většímu využití navíc brání i jistá liknavost našich firem, kdy agenturu třeba neinformují o změně mailových kontaktů, nebo zapomínají reagovat na nabídky. Pokud ale úředníci NAMSA nemají od nějaké společnosti vícekrát po sobě negativní reakci, přestanou ji kontaktovat,“ varuje Hynek.

Snaží se i Evropa

Bylo by velmi smutné, kdyby firmy mohly dosáhnout na aktivity euroamerické NATO, ale jejich vlastní evropský dvorek by žádnou šanci nenabízel. Tomu by měl například zabránit celounijní program Security, který v období 2007 až 2013 nabízí 1,4 miliardy eur. Na jeho první výzvu uzavřenou loni v květnu bylo vyčleněno 180 milionů eur. Na 14 z nich přitom dosáhlo i několik českých firem v oblasti ochrany kritické infrastruktury nebo protiteroristického vybavení.

„Velmi zajímavý je i program Force protection, administrovaný Evropskou obrannou agenturou, a fungující hlavně jako záruční fond. Jeho druhá a třetí výzva právě dobíhají, přihlášených je dvanáct našich firem,“ upozorňuje viceprezident Asociace obranného průmyslu Richard Hlavatý. Základním nedostatkem této aktivity je ale nutnost spolupráce se zahraničním partnerem, což je třeba i kvůli obavě z prozrazení citlivých a cenných technologických informací velký problém.

I přesto je ale zjevné, že se české firmy na evropské armádní trhy derou opravdu svižně. Alespoň omezené nástroje do začátku k tomu rozhodně mají.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče