Šance hlavně pro zemědělce

17. července 2006, 00:00 - PETR HAVEL
17. července 2006, 00:00

VÝROBA BIOPLYNU Diskutuje-li se v současné době o obnovitelných zdrojích energie, zpravidla se řeší problematika bionafty, biolihu či biomasy. Nezaslouženě stranou přitom zůstává bioplyn, zdroj jak tepelné, tak elektrické energie. Bioplyn jako levný zdroj energie založený na zpracování odpadů stále zůstává stranou zájmu.

VÝROBA BIOPLYNU Diskutuje-li se v současné době o obnovitelných zdrojích energie, zpravidla se řeší problematika bionafty, biolihu či biomasy. Nezaslouženě stranou přitom zůstává bioplyn, zdroj jak tepelné, tak elektrické energie. | Výroba bioplynu může zemědělcům vyřešit problémy s nadprodukcí.| Bioplyn jako levný zdroj energie založený na zpracování odpadů stále zůstává stranou zájmu. Investoři na výstavbu bioplynových stanic přitom v Česku existují. Horší to však je s dodavateli surovin - tedy se zemědělci, či představiteli obcí. Situaci dobře vystihuje například tajemník Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. Podle něj se většina zemědělců obává vstupovat do tohoto typu investičních akcí, protože stále preferují konzervativní přístup. Tedy přetrvává víra v perspektivu klasické zemědělské produkce. „Chybí také deklarovaná podpora státu a v řadě míst je bariérou i nedostatečná komunikace mezi podnikateli,“ myslí si Šebek. K tomu, aby měla bioplynová stanice dostatek suroviny, totiž obvykle nestačí biologický odpad od jednoho zemědělce, ale většinou od více podniků, případně od obce a zemědělců zároveň. Šebkova slova potvrzuje i ředitelka agrární komory Havlíčkův Brod Marie Brodinová. Podle ní sice produkce bioplynu za účasti zemědělců určitě jednou z možných podnikatelských aktivit je, jde ale o celkem velké investice s dlouhou dobou návratnosti. Navíc, když stát garantuje cenu za energii vyrobenou v bioplynové stanici, měla by podle Brodinové existovat také nějaká garance cen za suroviny, které zemědělci do bioplynové stanice budou dodávat. JDE TO I BEZ PENĚZ Jenže zemědělci nemusí dát do výstavby bioplynových stanic ani korunu. Alespoň v případě společnosti Renergy platí, že zemědělec se na projektu stanice může podílet vkladem pozemku, kde se objekt postaví, a následně přísunem biologické suroviny. „To je přitom v praxi odpad ze zemědělské produkce, o který by se musel zemědělec stejně postarat. V zemědělské výrobě je navíc prostřednictvím evropské legislativy nakládání s kejdou, hnojem či odpadem z rostlinné výroby stále více regulováno a pro podnikatele znamená dodržení těchto předpisů nemalé náklady. Bioplynové stanice tento problém řeší za ně, navíc kromě výroby energie je výstupem z bioplynových stanic kvalitní hnojivo. Dobrá firma je schopná k vyprodukovanému hnojivu dodat také detailní chemický rozbor, takže zemědělec ví, jak a v jakém množství takové hnojivo použít,“ tvrdí Jiří Šťastný, který projekt bioplynových stanic uvedené společnosti propaguje. Produkce bioplynu pouze z živočišného zemědělské odpadu (kejda, hnůj) ale není vysoká a je tedy na místě doplnit tuto klasickou surovinovou základnu dalšími komponenty. I proto je výstavba bioplynových stanic vhodná vedle zemědělských podniků i pro obce, které mají problém například s likvidací trávy sekané na obecních pozemcích. Stanice podle Šťastného zpracují i odpad při výrobě vína nebo piva z místních pivovarů. Obce jsou tak dalšími potenciálními partnery při výstavbě stanic, mimo jiné i proto, že obvykle disponují vhodnými pozemky pro jejich výstavbu. PŘÍKLADY ZE ZAHRANIČÍ Přesto v Česku dosud žádná funkční větší bioplynová stanice nestojí. Na druhou stranu, v několika lokalitách na jižní Moravě, jižních Čechách a na Vysočině už se alespoň rozbíhají příslušné projektové práce. V zahraničí jsou přitom s obdobnými aktivitami o hodný kus dál. Rok „ostrého“ provozu má za sebou i největší bioplynová stanice v Německu, která zpracovává bioodpady metodou suché fermentace a již dosáhla velmi dobrých ekonomických výsledků. Vstupní investice, přes 10 milionů eur, měla být původně návratná za 13 let, realita bude ale lepší. Energetická účinnost činí totiž 85 procent, z toho podíl elektrické účinnosti činí 40 procent a tepelné účinnosti 45 procent. V prvním roce provozu zpracovala tato stanice 46 tisíc tun bioodpadů a vyrobila více než 10 gigawatthodin ekologické elektřiny, což stačí pro pokrytí potřeb čtyř tisíc domácností. Pouze za první rok provozu přitom činil výnos jen z prodeje ekologické elektřiny 1,2 milionu eur. NEVYUŽITÁ ŠANCE**

V podmínkách České republiky přitom není nutné projektovat bioplynové stanice takového rozsahu, jako je popisovaná jednotka v Německu. Celková vstupní investice by se tak měla standardně pohybovat mezi 30 až 50 miliony korun, i v tomto případě je doba návratnosti 10 až 15 let. Podle Šťastného může být návratnost i rychlejší za předpokladu, že se při výstavbě stanice využije finanční podpory z unijních fondů.

Podstatné je, že na základě cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu byla letos zvýšena výkupní cena elektrické energie vyrobené z bioplynu na bioplynových stanicích na 2,98 koruny za jednu kilowatthodinu, přičemž uvedená cena je garantována na 15 let provozu zařízení. To spolu s volbou optimální suroviny (v poslední době se hodně hovoří například o kukuřici) již může znamenat velmi dobrou podnikatelskou příležitost - pro investory, zemědělce i obce.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče