Sama proti pirátům

11. listopadu 2011, 18:15 - Milan Vodička
11. listopadu 2011, 18:15

Keňa vtrhla do Somálska, aby chránila své návštěvníky. A svůj největší byznys

Keňské jednotky se vydaly do války, křičel palcový titulek na první straně keňského deníku Daily Nation. Válka vždy prodává noviny, v keňském případě to však platí dvakrát: tahle země za celou svou postkoloniální historii dosud nikdy opravdovou válku nevedla, natož aby vtrhla na území souseda. Při pohledu z dálky překvapí příčina, která vypadá docela malicherně. Somálští ozbrojenci, kteří za noci párkrát pronikli na keňské území, unesli několik cizinců a některé zabili. Války se obvykle vedou kvůli významnějším incidentům.
Je tohle opravdu casus belli?
Samozřejmě. Keňa bojuje o hodně. Piráti ohrozili hlavní pilíř ekonomiky země – turistiku.
To je odvětví, které zaměstnává jedenáct procent pracovní síly, tedy čtvrt milionu lidí. Loni nádherné pláže pod palmami a lvi či sloni na safari přilákali něco přes milion turistů, na nichž země vydělala bezmála miliardu dolarů. Letos by jich mělo být už o polovinu víc a ambiciózní plán na rok 2012 počítá už se třemi miliony návštěvníků, kteří mají v téhle africké zemi přímo na rovníku nechat dvě a půl miliardy dolarů.
Mají? Spíše měli, protože stačily dva únosy výletníků a všechno je jinak.

Luxus pro superhvězdy

Cestovní ruch je někdy hodně krutá záležitost. Turista neřeší, že například Keňa má pobřeží dlouhé pět set kilometrů a zmíněné únosy se odehrály těsně u hranic se Somálskem, tedy na východě. Jen čte titulky v novinách: stalo se to v Keni a hotovo. Autor těchto řádků si vzpomíná, jak mu v 90. letech volal nešťastný majitel cestovní kanceláře, která se specializoval na Keňu. Málem ho zničila několikařádková zpráva, že kdesi na severu u hranic s Etiopií se objevila jakási neznámá smrtelná choroba. Čtenáři neřešili, že to byla tisíc kilometrů vzdálená zcela odříznutá primitivní divočina, kam se v životě žádný turista nedostal, ale rovnou rušili objednávky.
Přesně tohle se teď děje s letovisky na východě země. Rozdíl je jediný: není tam divočina, ale luxus.
Právě tahle místa jsou považována za tajné tipy toho nejlepšího, co keňské pobřeží nabízí. Třeba ostrov Lamu: byli tam princové William i Harry, Jude Law tam s oblibou nakupuje stříbro, dům tady má monacká princezna Caroline, mají to tady rádi i Mick Jagger, Brad Pitt a Angelina Jolie. Teď je tam prázdno.
Ministerstva zahraničí varují turisty, ti stornují zájezdy. Majitelé letovisek posílají domů své zaměstnance a naopak najímají ozbrojené ochranky. Hlavně se však bojí, že mohou odepsat nadcházející sezonu. „Skončil jsem,“ citoval list Financial Times spolumajitele hotelu Manda Bay (noc za 850 dolarů), který loni vydělal 3,5 milionu dolarů. Jenže právě poblíž došlo k jednomu únosu.

Money, money, money

A tak Keňa musela poprvé do války. Není dodnes jasné, kdo byli únosci, zda somálští piráti, nebo islámští radikálové z organizace Šabáb, ale keňská vláda obvinila ty druhé, protože těsně za hranicemi operují, i když únosy rozhodně popřeli. Válka začala. Asi tři tisíce keňských vojáků, kteří sice mají nějaký výcvik od Američanů, ale nikdy neprošli palbou, vyrazily proti ostříleným vlkům ze Šabábu, kteří se učili celé roky bojovat v Mogadišu i jinde.
Máme tendenci Afriku podceňovat, navíc se bojuje v Somálsku, kde jsou pořád hladomory a kde my vidíme jen zubožené trosky lidí z doby kamenné. Ale tak to není. Když se před několika dny Keňané rozhodli bombardovat deset somálských měst, která ovládá Šabáb, a chtěli varovat obyvatelstvo, poslali jim vzkaz nikoli po bubeníkovi, jak bychom čekali, ale Twitterem.
Ale to je jen taková zajímavost. Podstatné je, že Keňané mají za cíl obsadit město Kismajo, hlavní baštu Šabábu. Je jasné, že islamisté ho budou bránit jako lvi. I jim jde totiž o peníze.
Bez Kismaja by nebyli, kde jsou. Je tam velký přístav a v okolí jsou tři letiště s dlouhou přistávací dráhou. Do přístavu plují nákladní lodi a na letištích přistávají letadla. A za to všechno hoši ze Šabábu (to jméno znamená česky Mládež) vybírají peníze. Jsou současně celníky i gangstery. Ročně jim to hodí asi tak sto milionů dolarů.
Když jsme u toho počítání, jsou tady ještě dva zajímavé aspekty. Ten první se týká Keňanů. Válka jim pořádně pustí žilou. Přítomnost jednoho vojáka na bojišti bude každý den stát sedm tisíc keňských šilinků (v korunách je to pětkrát méně). Kdyby se válka protáhla na půl roku, což je spíše pravděpodobné, budou tři tisíce vojáků stát tři miliardy šilinků. Problém je, že keňská ekonomika zpomaluje na sice hezkých 4,1 procenta, ale rozpočet byl projektován na výkon o třetinu vyšší. Zvýšené vojenské výdaje, které by mohly vyvolat potřebu vytisknout nějaké nové penízky, znamenají nebezpečí inflace. Už teď je vysoká, dělá něco přes 17 procent. Každý další její nárůst a zvýšení životních nákladů by mohlo být pro vládu v Nairobi problémem stejně vážným jako Šabáb.
Druhý aspekt se týká únosců. Pokud jde výhradně o somálské piráty, objevili další způsob, jak vydělat velké peníze kromě už zavedené činnosti, jíž je přepadávání lodí. Signálem bylo, že se už před nějakou dobou zaměřili na jachtaře, kteří plují ve vodách přilehlých k východní Africe. Zjistili, že je to výnosné, a ne tak riskantní. Kromě toho už dávno nesídlí jen na severu Somálska, ale přesunuli se i na ostrůvky u hranic s Keňou. Znamená to, že se dohodli se Šabábem, jemuž – jak jinak – platí výpalné.

Riskantní hra

Tato válka nezačala proto, že by v Keni vyrostla generace bojechtivých politiků. Problém je prostší: takhle to vypadá, když země, která se snaží žít v klidu, vydělávat si a rozvíjet se, má vedle sebe rozpadlý stát zachvácený anarchií.
Po dvacet let, co Somálsko po pádu tehdejšího prosovětského režimu Siada Barrého přestalo existovat jako klasický stát, se Keňa snaží řešit nepříjemnosti, které pro ni z toho plynou.
Nynější válka není nic jiného. Keňa chtěla udělat něco rázného, aby ukázala, že bezpečí turistů jí opravdu leží na srdci, a současně se snaží jednou provždy vyčistit sanitární pás, který se dlouho vytváří podél společných hranic.
Už nějakou dobu tam cvičí a vyzbrojuje místní klany, aby sloužily jako nárazník a držely radikály hluboko v somálském vnitrozemí. Kromě toho se tam dokonce snaží vytvořit jakýsi nový stát. Říká se mu Azania nebo Jubaland a měl by být něco podobného jako jiné kousky Somálska, které se udělaly pro sebe, udržují na svém území klid a pořádek, a snaží se získat mezinárodní uznání nebo aspoň autonomii. Možná vám něco říkají názvy Somaliland nebo Puntland. Tak to jsou ony.
Za vším jsou samozřejmě i jiné ekonomické zájmy než jen turistika. Keňa potřebuje své východní hranice dobře zabezpečit i proto, že tam chystá budování velkého přístavu. Jenže ten má být jen necelých sto kilometrů od somálských hranic. A to je pro piráty velmi lákavé, protože kořist by jim plula přímo před nosem. Kromě toho mají Keňané na piráty pifku z jiného důvodu: ti chtějí investovat své miliony, a tak skupují nemovitosti v Nairobi, aby peníze vyprali a současně se zajistili pro případ, že budou mít dřevěnou nohu nebo se dožijí penze. Nic proti přílivu peněz, ale tohle je příliš, protože piráti se chovají jako ruští zbohatlíci a ceny v keňském hlavním městě vyšroubovali tak vysoko, že úplně zničili trh.
Válka, do které se Keňané pustili, je však riskantní ruletou. Somálce nezkrotili Američané, OSN, podstatně silnější Etiopie ani jednotky afrického kontingentu. Existuje taky riziko, že se somálští radikálové pomstí přesně tak, jak už to udělali Ugandě: bombami v barech či hotelích.
Ale Keňa to zkusit musela.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče