Sabáka není jen pes

28. května 2007, 00:00 - JIŘÍ NĚMEČEK
28. května 2007, 00:00

Rusko zůstává pro české výrobce velmi výrazným obchodním partnerem, i když také rizikovým. Mluvit o surovinové závislosti na ropě či plynu je mnohokrát otřepávané klišé. Ale obchodní toky fungují i opačným směrem. A často úspěšně. Důkazem může být fakt, že státem vlastněná pojišťovna EGAP pojistila z teritoriálního hlediska vloni nejvíce vývozů právě do Ruska.

Rusko zůstává pro české výrobce velmi výrazným obchodním partnerem, i když také rizikovým. Mluvit o surovinové závislosti na ropě či plynu je mnohokrát otřepávané klišé. Ale obchodní toky fungují i opačným směrem. A často úspěšně.

Důkazem může být fakt, že státem vlastněná pojišťovna EGAP pojistila z teritoriálního hlediska vloni nejvíce vývozů právě do Ruska. Plná čtvrtina pojištěného objemu vývozu (7,5 miliardy korun) se týkala ruského trhu. Stejně tak z aktuálního výzkumu mezi domácími firmami jasně vyplývá, že Rusko považují za nejzajímavější trh mimo Evropskou unii. Právě zde totiž cítí šanci, že by zde mohly a chtěly umístit svoje výrobky.

Jenom chtít je ovšem málo. Sebelepší produkt se sám neprodá, i když známá značka samozřejmě pomůže. Přestože ale mají o českých výrobcích Rusové dodnes povědomí, už dávno to nestačí. Dokonce ani příslovečná znalost ruštiny u „nových“ Rusů nezabírá jako dříve. Nová generace tamních manažerů a obchodníků už bravurně ovládá angličtinu. A nutno říct, že často lépe než někteří naši obchodníci, kteří si občas na jednání troufnou přijet se sebevědomím a se znalostí své obchodní ruštiny ze sedmdesátých let minulého století. Příklad? Když se vás ruský partner zeptá, jaká je vaše „sabáka“, neptá se vás na domácího mazlíčka, ale na e-mailovou adresu („sabáka“ = totéž co u nás „zavináč“).

Řada českých firem tak na ruském trhu ztroskotala. A důvodů může být víc - některé platí speciálně v Rusku, jiné chyby se opakují i v jednání s jakýmkoliv zahraničním partnerem. Často jde o drobnosti, které ale nakonec zhatí lukrativní zakázky.

Příkladů je spousta a úspěšní manažeři je dovedou vysypat z rukávu na potkání. Spojovatelka na ústředně, která ovládá jen češtinu. Neexistující webová stránka - nebo fungující pouze v češtině. Chybějící propagační materiály popisující firmu v několika světových jazycích. Anglická verze výroční zprávy, seznam úspěšných obchodů a tak dále.

Tuzemské firmy jsou pro velký ruský trh často příliš malým partnerem. Vyplatí se proto občas hodit za hlavu firemní hrdost i konkurenční rivalitu a vytvořit obchodní spojenectví. Moderně se tomu po anglo-americkém vzoru říká exportní klastr. V češtině to nezní zrovna úžasně, ale nevadí. Ruština na tom není lépe. Možná hůř. Stačí si tyhle anglicismy představit v azbuce. To vlastně ale nevadí - vždyť základ obchodu je nakonec v tom, domluvit se.

Sebelepší produkt se sám v Rusku neprodá, i když známá značka pomůže.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče