S továrnou jde všechno líp

11. září 2010, 14:31 - Robert Šimek
11. září 2010, 14:31

Johann Josef Leitenberger patřil mezi první česképodnikatele. Založením několika textilních závodůse na přelomu 18. a 19. století stal jedním z největších průmyslníků v Čechách i celé střední Evropě.

Termín průmyslová revoluce poprvé použil Francouz Louis Auguste Blanqui, který přirovnal celosvětový průmyslový rozmach k politickým změnám. Označení to bylo výstižné, protože bouřlivý rozvoj výroby na přelomu 18. a 19. století zcela změnil život milionům lidí.

První zemí, ve které došlo k industrializaci, byla Anglie. Nedlouho po ní následovaly Francie, Německo, Spojené státy a do konce 19. století se postupně zprůmyslnila celá Evropa s výjimkou Balkánu a Ruska.

České země zasáhla průmyslová revoluce nejsilněji po roce 1830, první továrny zde ale vznikaly již dřív. Jednou z nejstarších byla strojní přádelna bavlny ve Verneřicích u Děčína, kterou roku 1770 založil českoněmecký podnikatel Johann Josef Leitenberger.

Modrá je dobrá

Narodil se roku 1730 v severočeském Levíně. Barvířskému řemeslu se vyučil u otce a v letech 1750 až 1754 provandroval jako tovaryš celou habsburskou monarchii i sousední Německo.

Po cestě se seznámil s novými metodami barvení látek i potiskování kartounu (hrubé bavlněné tkaniny), proto se po návratu do vlasti začal připravovat na vlastní podnikání. Nějaký čas se sice živil jako mydlář, roku 1759 se ale oženil s dcerou barvířského mistra Franze Reitländera z Verneřic a k oblíbené práci se znovu vrátil.

Když roku 1764 celou tchánovu dílnu převzal, využil zkušeností z ciziny a od primitivního „modrobarvířství“ přešel k modernímu modrotisku. Roku 1770 vybudoval ve Verneřicích velkou kartounku, kterou brzy rozšířil také o vlastní přádelnu bavlny. Do roku 1786 k nim připojil ještě bělidlo, druhou barvírnu a druhou kartounku, kterou vybudoval v severočeských Zákupech.

Vzhůru do Evropy

JOHANN JOSEF LEITENBERGER (1730–1802)
Narodil se 17. března 1730 v severočeském Levíně. Barvířem plátna se vyučil v otcově dílně a ve dvaceti letech odešel do světa na zkušenou. Po návratu se dobře oženil a roku 1764 převzal malou barvířskou dílnu ve Verneřicích. Do šesti let ji přeměnil na moderní kartounku, kterou rozšířil ještě o další závody. Roku 1786 založil nový podnik v Zákupech a roku 1793 získal i manufakturu v Josefově Dole. Továrny později předal synům a sám řídil jen verneřický podnik. Zemřel 30. května 1802.

Roku 1793 zakoupil Leitenberger také skomírající textilní manufakturu hraběte Bolzy v Josefově Dole u Kosmonos. Na Mladoboleslavsku se ale nechtěl angažovat, proto její vedení hned v následujícím roce svěřil synu Franzovi, který se předtím úspěšně podílel na řízení podniku v Zákupech.

V nejlepších evropských textilkách vyučený Franz brzy osvědčil své manažerské schopnosti a také díky novým strojům z Anglie přivedl podnik k nebývalému rozvoji. Mimořádných obchodních úspěchů dosáhl zejména v období, kdy Evropa vyhlásila kontinentální blokádu anglického zboží. Až do roku 1815 tak zmizela veškerá ostrovní konkurence, což Leitenbergerům výrazně usnadnilo vstup na zahraniční trhy.

Do továrny v Josefově Dole navíc nastoupil i schopný chemik Ignaz von Orlando, který uskutečnil řadu změn. V letech 1815 až 1816 byla na jeho popud modernizována bělírna s barvírnou, rozrostla se vzorkovna a tiskárna byla přeložena do nových prostor v Kosmonosech.

Největší podnik Po Franzově smrti roku 1825 získali firmu synové Friedrich, Franz a dcera Johanna. Vůdčí osobností se stal nejstarší Friedrich, který po otci zdědil podnikatelské nadání. Vybavení továrny postupně modernizoval a do roku 1852 soustředil téměř všechny výrobní provozy v Josefově Dole, kde jako první v habsburské monarchii instaloval stroj na čtyřbarevný tisk. V modernizaci pokračoval i Friedrichův syn Friedrich Franz Josef Leitenberger, který vedení podniku převzal roku 1858. Zvětšil například počet parních kotlů, zakoupil další tiskací stroje a vedle továrny vybudoval i vlastní plynárnu. Díky značným investicím do podniku nadále stoupala i výrobní kapacita. Na špičkových tiskařských strojích bylo roku 1860 vyrobeno přes 13 milionů metrů látek, a za dalších dvacet let dokonce ještě o čtyři miliony víc. Továrna zaměstnávala koncem 19. století již přes dva tisíce pracovníků a byla největší svého druhu v Čechách i ve střední Evropě. Majetek rodiny Leitenbergerů se v té době odhadoval na úctyhodných 20 milionů zlatých. Závod se smrtí

Po smrti Friedricha Franze Josefa Leitenbergera roku 1899 se vedení firmy ujal jeho syn, který opět nesl tradiční rodové jméno Friedrich. Řízení podniku se však již nevěnoval tak intenzivně jako jeho předchůdci a čas trávil hlavně mimo továrnu. Byl nadšeným automobilovým závodníkem, což se mu brzy stalo osudným. Při nehodě roku 1904 v pouhých 42 letech tragicky zahynul.

Rod Leitenbergerů již neměl žádného mužského pokračovatele, firma byla proto roku 1905 přeměněna na akciovou společnost „Cosmanos“, v níž se největším akcionářem stala vídeňská Kreditní banka. Až do počátku první světové války rozvoj podniku pokračoval, pak ale přišly finanční problémy a kartounka se ocitla v krizi.

Přes několikeré zastavení výroby se firma udržela až do roku 1946, kdy byla znárodněna a zařazena do národního podniku Tiba. Až do konce osmdesátých let barvení látek v Josefově Dole pokračovalo, po roce 1989 však byl již závod neperspektivní a rychle upadal. Zanikl roku 1999.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Historie a současnost podnikání na Mladoboleslavsku

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče