S prázdným kufrem kolem světa

20. srpna 2006, 12:00 - ROBERT ŠIMEK
20. srpna 2006, 12:00

KAREL ZEJDA Přerovský podnikatel Karel Zejda se roku 1925 rozhodl pro méně rozšířené průmyslové odvětví - výrobu kufrů. Začínal v továrničce svého tchána, díky velké píli a houževnatosti se však postupně vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších moravských podnikatelů.

KAREL ZEJDA Přerovský podnikatel Karel Zejda se roku 1925 rozhodl pro méně rozšířené průmyslové odvětví - výrobu kufrů. Začínal v továrničce svého tchána, díky velké píli a houževnatosti se však postupně vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších moravských podnikatelů.

Výroba cestovních zavazadel je oborem velmi starým. Různé brašny, tašky či vaky se vyskytovaly již v antice, výroba klasických kufrů je ale mnohem mladší. Jejím průkopníkem se stal francouzský podnikatel Louis Vuitton, který zhruba v polovině 19. století začal s produkcí lehkých kabelek a kufrů, kterými z trhu vytlačil do té doby používané dřevěné truhly.

V českých zemích se výroba kufrů začala rozvíjet teprve počátkem minulého století, jednalo se ale většinou o malé firmy lokálního charakteru. Podobně začínal i přerovský podnikatel Karel Zejda, který v bývalé továrně svého tchána zhotovil první kufr roku 1925. Byl však člověkem velmi ambiciózním a již za čtrnáct let ovládl nejen celý český trh, ale úspěšně konkuroval i světovým firmám.

ŠIKOVNÝ SVRŠKAŘ Dětství Karla Zejdy nebylo vůbec jednoduché. Narodil se roku 1890 v Loučkách u Tišnova jako syn chudého obecního kováře. Rodina žila v bídě a z devíti dětí se dospělosti dožily jen tři. Po otcově smrti navíc musely pomáhat s obživou rodiny a jejich budoucnost nevypadala vůbec růžově. Po dokončení obecné školy zamířil Karel Zejda do Brna, kde se začal učit svrškařem, tedy výrobcem svršků pro boty. Věděl ale, že podobnou prací by se v budoucnu jen stěží uživil, proto si po večerech doplňoval vzdělání návštěvami různých kurzů a přednášek.

Roku 1908 přišel do Olomouce jako zdatný tovaryš-dílovedoucí, jeho plány na samostatnou živnost však překazila první světová válka. Po jejím skončení získal práci u známého přerovského obuvníka a výrobce obuvnických svršků Jana Navrátila, který podnikal již od roku 1890. Zejdových služeb si ale příliš neužil, roku 1919 zemřel a vedení firmy převzala jeho žena Marie. Na vedení podniku si však sama netroufala, proto učinila Karla Zejdu svým společníkem. Mladý podnikatel dokázal příležitosti beze zbytku využít. Již v následujícím roce se do rodiny Navrátilů přiženil a postupně celé řízení firmy převzal.

| Současná podoba podniku Kazeto spol. s. r. o.|
OBAVY Z BATI
Roku 1925 vznikla společnost „K. Zejda v Přerově“, zabývající se výrobou koženého zboží a obchodem s kůžemi. Výroba bot byla brzy ukončena a nahrazena produkcí kloboukových krabic, dámských kabelek, peněženek, náprsních tašek, tlumoků, jezdeckých bičíků a především kufrů. Zejda se tím projevil jako prozíravý podnikatel, dobře si totiž všímal, jak v důsledku mohutné expanze Baťových závodů ve Zlíně krachuje jedna obuvnická firma za druhou. Včas se mu podařilo přejít na nový program a přerovský podnik tak zachránil před jistou zkázou.

Nejúspěšnějším výrobkem se staly lepenkové kufry potažené umělou kůží. Zejda pro ně začal používat značku Kazeto, vzniklou spojením slov Karel Zejda továrna, kterou si roku 1926 nechal i úředně patentovat. Velkého rozmachu dosáhla firma roku 1928, kdy továrník zakoupil budovu bývalého cukrovaru u nádraží a přesunul do ní velkou část výroby. Objekty ještě několikrát přestavěl a rozšířil, čímž se mu podařilo vybudovat podnik, který mohl směle konkurovat domácím i světovým výrobcům.

Aby se stal nezávislým na subdodavatelích, začal postupně vyrábět i veškeré příslušenství ke kufrům, tedy nejrůznější kovové součástky, nýtky či zámky. Jako první v republice zavedl roku 1932 i výrobu umělé kůže, takzvaného vulkanofibru.

KAPITALISTA LIDUMIL Produkce kufrů neustále rostla. Roku 1929 jich Zejdův podnik vyrobil 134 tisíc, o deset let později již téměř šest milionů. Většina zboží směřovala na domácí trh, vývoz představoval jen asi deset procent z celkového obratu. K největším zahraničním odběratelům přitom patřily Itálie, Velká Británie, Německo, Španělsko, ale také Austrálie, Čína nebo Egypt.

V továrně pracovalo přes 200 dělníků, na podmínky si však nikdy nestěžovali. Péče o zaměstnance byla na vysoké úrovni a sám Zejda byl mezi Přerovany velmi oblíben. Vysloužil si i přezdívku „kapitalista lidumil“, protože byl štědrým mecenášem. Finančně podporoval výstavbu sokolovny i Masarykovu ligu proti TBC a byl i jedním z organizátorů, tvůrců a propagátorů Středomoravské výstavy v Přerově v roce 1936.

V průběhu druhé světové války dodávala přerovská firma výrobky hlavně německým odběratelům. S nacisty se však Karel Zejda nikdy přímo nezapletl a koncem roku 1945 vyráběl i pro československou a Rudou armádu. Podnik proto nebyl znárodněn hned po válce, ale teprve po únorovém převratu roku 1948. Národním správcem byl sice zpočátku jmenován Zejda, po necelém měsíci ale přešla firma pod správu národního podniku Moravské papírny.

DOBA LEPENKOVÁ Ještě v červnu téhož roku byla továrna začleněna do Kozaku Klatovy, pod nímž zůstala až do roku 1950. Teprve pak vznikl národní podnik Kazeto Přerov, čímž získala bývalá Zejdova firma znovu samostatnost. Karel Zejda z toho ale velkou radost mít nemohl. Přišel o veškerý majetek a komunisté ho dokonce dva a půl roku věznili v Ilavě. Zemřel v nuzných poměrech roku 1977.

Kazeto vyrábělo stále stejný sortiment. Na základě zvyšující se poptávky byla dokonce postavena nová hala na výrobu lepenky a roku 1972 v ní byl zahájen provoz. Změna přišla teprve začátkem roku 1990, kdy bylo zahájeno restituční řízení s potomky Karla Zejdy. Kvůli administrativním průtahům jim však byl rodinný podnik vrácen teprve roku 1997, a to ve velmi zanedbaném stavu.

Jarmila a Karel Zejdovi se ale nevzdali a ihned začali s modernizací provozů s cílem dosáhnout předválečné dynamiky výroby. Vybudovali nejen nový patrový sklad, ale přikoupili také další lepenkárnu. V důsledku toho opustili i tradiční výrobu kožených kufrů a všechno zboží začali dělat z lepenky. Sortiment rozšířili o dětské kufříky, kartonové krabice, dopisové pořadače či šanony a nepříznivý vývoj se jim podařilo zvrátit. V současnosti pracuje v podniku celkem 1200 zaměstnanců a přes devadesát procent produkce směřuje na export. Výrobky přitom nesou i nadále značku Kazeto, která je vzpomínkou na úspěšného podnikatele Karla Zejdu.

KAREL ZEJDA (1890-1977) Moravský podnikatel Karel Zejda se narodil 4. listopadu 1890 v Loučkách u Tišnova. Mládí neměl lehké, protože jeho otec byl chudým kovářem a v rodině bylo devět dětí. Po otcově smrti musel navíc pomáhat s obživou rodiny. Jen díky houževnatosti a píli dokončil obecnou školu a začal se v Brně učit svrškařem. Nechtěl ale skončit jako pouhý dělník a po večerech si doplňoval vzdělání. Roku 1908 přišel do Olomouce jako tovaryš-dílovedoucí, jeho plány na osamostatnění však překazila první světová válka. Po jejím skončení přijal místo u známého přerovského obuvníka Jana Navrátila a roku 1919 se stal společníkem firmy. Do roku 1925 její vedení převzal a z obavy před Baťou začal místo bot vyrábět kufry. Tato volba se ukázala jako správná, výrobky se značkou Kazeto brzy zaplavily celý český trh a zájem o ně byl i v cizině. Těsně před vypuknutím druhé světové války činila roční produkce kufrů již téměř šest milionů kusů. Ačkoliv byl Karel Zejda pro své zásluhy na rozvoji Přerova přezdíván „kapitalista lidumil“, jeho konec nebyl vůbec šťastný. Továrna mu byla po roce 1948 znárodněna a přišel i o veškerý soukromý majetek. Tlak na jeho osobu neustále stoupal a vyústil roku 1960 odsouzením k dvouapůlletému žaláři v Ilavě. Zhroucený a zostuzený podnikatel se navzdory tomu dožil úctyhodného věku osmdesáti sedmi let. Zemřel 13. března 1977. O třináct let později byl in memoriam prohlášen čestným občanem města Přerova.

Prameny: Přerovské listy, Kazeto, město Přerov

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče