S pokorou a sebekritikou vstříc lepším zítřkům

07. června 2013, 12:00 - Tomáš Plhoň
07. června 2013, 12:00

Je dobré vědět, že jedna z nejmocnějších institucí na světě dokáže být zároveň sebekritická a pokorná. Proto se člověk snad ani nemůže zlobit, když se Mezinárodní měnový fond (MMF) přizná, že se v řešení řecké krize dopustil závažné chyby.

Ano, řeč je o té k uzoufání dokola omílané agendě přerostlého řeckého dluhu, na který se musela složit celá Evropa, aby tak donutila Řeky přijmout jeden z nejtvrdších úsporných programů v dějinách. MMF přiznal, že k ničemu vlastně nevedl, čehož jsme si – díky pět let trvající recesi a obrovské nezaměstnanosti v řecké populaci – všichni dobře všimli.

Do smrti dobrý a myjeme si ruce, chtělo by se říct. Zvlášť, když MMF má v sebezpytování tak obdivuhodnou praxi. V minulosti přiznal chybu při řešení krize v Indonésii v roce 1997. A také v Koreji v tom samém roce. A vlastně vůbec ve většině asijských států koncem 90. let, které se ocitly v krizi platební bilance. No a připomeňme také Argentinu, která se velmi rychle postavila na nohy až v momentě, kdy celý slavný úsporný program MMF poslala k šípku. Chybovat je lidské, hlavně když se ze svých chyb dokážeme poučit, nebo ne?

Samozřejmě že ne, zvlášť když vidíme, že se poučit nedokáže. Ovšem zpochybňovat existenci celého Fondu by bylo trochu krátkozraké. Globalizace a propojení finančních trhů vytvořilo v posledních desetiletích tak složitou změť vztahů a sítí (některé nadnárodní firmy jsou větší než celé státy), že si přímo žádá nějakou protiváhu v podobě instituce odpovídající velikosti. O to víc zamrzí její dokola opakovaná nekompetentnost, za kterou lidé v Řecku velmi tvrdě platí.

Snad si poslední prohlášení MMF přečetl také někdo v Berlíně. Němci se na podobě řešení evropské krize podíleli ze všeho nejvíc, přitom žehrají nad tím (nutno říci, že se jim nemůžeme divit), kolik peněz do té černé řecké díry museli nalít. Nemuselo by jich být tolik nebýt fatálně špatně zvolené politiky. Nemusel to být ani cent, kdyby nechali Řecko zbankrotovat, což by možná –viděno dnešní optikou – nebylo to nejhorší řešení.

Ještě štěstí, že s výjimkou pár „erudovaných“ ekonomických doporučení si Česká republika nemusela od Fondu půjčit ani cent.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Tomáš Plhoň: Krize kvality a levné cetky z Číny

Ekonomická apatie a svalování viny

Prát si trička a žehlit košile

Mobilní revoluce v odpadkovém koši


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče