S Paroubkem mohli jednat roboti

14. srpna 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
14. srpna 2006, 00:00

PŘEDSEDA STRANY ZELENÝCH MARTIN BURSÍK: Po parlamentních volbách chyběla jakákoli vůle ze strany ČSSD tolerovat pravozelenou trojkoalici. Když se k tomu navíc přidala neochota podpořit tento projekt i ze strany prezidenta republiky, bylo jasné, že je mrtvý,“ říká předseda zelených Martin Bursík.

PŘEDSEDA STRANY ZELENÝCH MARTIN BURSÍK: Po parlamentních volbách chyběla jakákoli vůle ze strany ČSSD tolerovat pravozelenou trojkoalici. „Když se k tomu navíc přidala neochota podpořit tento projekt i ze strany prezidenta republiky, bylo jasné, že je mrtvý,“ říká předseda zelených Martin Bursík.

Trváte stále na tom, že prezident Václav Klaus chce podpořit dohodu mezi ODS a ČSSD, aby měl v prezidentských volbách zajištěny jejich hlasy? Prezidentův mluvčí Petr Hájkek vaše hodnocení nazval urážkou hlavy státu.

Vyjádření pana Hájka pro mne nemělo vůbec žádný obsah. Myslím, že svůj názor na úmysly pana prezidenta jsem vyjádřil velmi korektně, bez jakéhokoli podtónu či formy, které by mohly být chápány jako urážlivé. Na to, jakým způsobem čtu povolební aktivity směřující k vytvoření vlády ze strany pana prezidenta, mám jako zainteresovaný předseda jedné z parlamentních stran nepochybně právo. A to, co jsem řekl, je jenom prostá pravda - nic víc, nic míň.

Váš názor na to, co prezident skutečně sleduje, určitě nevznikl z nějaké intuice. Které jeho povolební kroky vás přesvědčily?

Předně chci zdůraznit, že prezidentův postup je jeho svaté právo. Jsem dalek toho, abych mu do procesu ustavení vlády mluvil, protože její jmenování je jeho ústavní právo. Na druhé straně fakt, že ani dva měsíce po volbách ještě nejmenoval nikoho premiérem, takže se stále pohybujeme mimo jakékoli ústavní procedury, je na pováženou. To, že zde dnes nemáme po všech jednáních a peripetiích ani náznak nějaké nové vládní reprezentace, je první a zcela zásadní věcí, kvůli níž mám pochybnosti stran jeho skutečných záměrů. Dokonce Mirku Topolánkovi, který se zcela seriózně snažil sestavit trojkoaliční vládu, žádným krokem jeho situaci neulehčil. Především omezený časový termín, který předsedovi ODS dal k jednání o podpoře jeho vlády, byl signálem pro Jiřího Paroubka, aby do konce tohoto termínu zůstal na své pozici. Dosavadnímu premiérovi tak stačilo jenom čekat, a jenom tím dostal svého nejvážnějšího soka o premiérský post do současné prekérní situace.

Myslíte si, že přesně tohle prezident sledoval?

Ať už byl jeho konkrétní úmysl jakýkoli, oním termínem, který předsedovi ODS dal, povolební válka nervů pro Paroubka skončila. Tím prezident Topolánka značně znevýhodnil. Konečně rozhodujícím krokem bylo Topolánkovo přijetí u prezidenta po vypršení stanoveného termínu, při němž ho ani nejmenoval premiérem, přestože předseda ODS vládu formálně vytvořil. Od předminulého pátku si tak mohou všichni politici jít leda lehnout někam k rybníku, a čekat, co udělá prezident dalšího. Pokud si celý jeho dosavadní postup dáte dohromady s tím, jak ČSSD najednou začíná přehodnocovat svůj dosavadní nesmiřitelný postoj k volbě Václava Klause v druhém prezidentském období, tak se vám ten obrázek začne dokreslovat sám.

Měl ale prezident jinou možnost ve chvíli, kdy není ani ustavena sněmovna? To je variace na známou hádanku, co bylo dřív - kuře, nebo vejce.

Je pravda, že by nastala z ústavního hlediska asi dost problematická situace, kdyby měl Topolánek jako designovaný premiér přednést programové prohlášení, ale nebylo by vlastně před kým. Ale už samotný fakt, že je tady nějaká nově jmenovaná vláda, která musí do třiceti dnů před Poslaneckou sněmovnu předstoupit s programovým prohlášením, by vytvořil tlak jak na Topolánka, tak na všechny poslance, aby bylo vedení sněmovny ustaveno. Tím by se všechny ty dosavadní potůčky slily v jedno velké koryto.

Co tím myslíte?

Tím mám na mysli, že by se konečně mohla odehrát skutečně důstojná, Ústavou předepsaná volba předsedy sněmovny. Tedy taková, která je skutečně tajná, a v níž jdou poslanci také skutečně volit, a házejí do urny lístky, a ne že si sice lístky vyzvednou, ale pak je předávají na stranické sekretariáty. Volbou předsedy sněmovny bychom se tak již ocitli ve zcela standardní politické situaci. Topolánkova vláda by mohla přijít se svým programovým prohlášením, a pokud by nezískala důvěru, pokusil by se ji získat druhý premiér. V takové standardní situaci bych považoval za přirozené, aby při případném druhém pokusu dostala šanci druhá ve volbách nejúspěšnější strana.

Odrazil se podle vás na průběhu dosavadních jednání i ne právě ideální osobní vztah mezi Václavem Klausem a Mirkem Topolánkem?

To je vedle snahy pojistit si v předstihu volební většinu podle mne druhý motiv, proč Václav Klaus jedná tak, jak jedná. Bude v tom jak rivalita vůči svému nástupci v čele ODS, tak i snaha ovlivňovat její politiku, což rovněž Topolánkovu celkovou pozici značně ztěžuje.

Nepovažujete za chybu, že jste, zřejmě z pocitu elementární politické slušnosti, nebyli vůči ČSSD důraznější?

Myslím, že jsme důrazní byli dostatečně. Vraceli jsme ČSSD odmítnuté návrhy zpět do hry, dotlačili jsme Paroubka ke slibu, že se budeme bavit o programových otázkách jako možném východisku k toleranci naší vlády. Dohodli jsme rovněž, že nebude o trojkoalici mluvit s despektem, stejně tak jsme se mu snažili vysvětlit, že není možné na jedné straně náš projekt neustále odmítat, a přitom tvrdit, že je připraven k jednání. Nicméně nakonec jsme opětovně zjišťovali, že ze strany ČSSD neexistuje vůbec žádná vůle diskutovat o tom, za jakých podmínek by nám umožnila fungovat, protože Paroubek chce ve skutečnosti vládnout sám. Kdybyste namísto jmen Topolánek, Kalousek a Bursík dosadil tři roboty, kteří by byli dokonale asertivní a jednali stoprocentně bezchybně, tak by to také nevyjednali.

Právě proto, že s vámi hrál celou dobu takovou habaďuru, jste na Paroubka měli být drsnější.

Myslíte, že na současného premiéra platí drsnost? Domnívám se, že ne. On si moc dobře uvědomoval, od definitivního oznámení volebních výsledků, že mu stačí, když bude pořád stát na jednom místě a ani se nehne.

Od počátku bylo přece jasné, že jednání budou od všech stran vyžadovat značnou dávku sebeovládání při řešení krizových situací. Nakonec to ale vypadá tak, že definitivně jste tu pomyslnou stoličku trojkoalice podtrhli vy svou rezignací.

To si nemyslím. Ta situace byla zcela bezvýchodná od již zmíněného posledního setkání Topolánka s Klausem. Odstoupením od koaličního projektu jsme naopak sledovali možnost ten časový tlak jednak zmírnit, ale hlavně vítězi voleb uvolnit ruce pro jiná možná řešení.

Jaké řešení byste po ztroskotání trojkoaliční varianty preferoval vy?

Strana zelených dnes zvažuje dvě možnosti, přičemž obě by vedly k předčasným volbám. První z obou variant by byla poloúřednická vláda, něco na způsob kabinetu Josefa Tošovského, jehož jsem byl rovněž členem. Pracovně jsme tuto variantu nazvali vládou společenské shody, a jejími členy by byli odborníci, navržení jednotlivými politickými stranami. Absence stranických špiček by přispěla k věcnosti v práci tohoto kabinetu, a zároveň by ale logicky předjímala časovou omezenost. Druhá varianta by počítala rovněž s časově omezenou existencí čistě menšinové vlády, kterou by po dobu trvání za určitých podmínek tolerovaly ostatní parlamentní strany z opozičních lavic. Takové řešení má však podstatný háček. Role vlády a opozice by totiž musely být striktně odděleny. Jakmile bychom jenom náznakem cítili, že se vytváří scénář jakési opoziční smlouvy, šli bychom od toho.

Co by měla takováto vláda s omezeným časovým i politickým mandátem provést jako zcela neoddiskutovatelný krok?

To lze v tuto chvíli ještě těžko říci, protože tato varianta ještě zdaleka neleží na stole, ale některé kroky jsou naprosto zásadní, ať už bude vláda jakákoli. Předně už běžíme o závod s časem, neboť je potřeba urychleně přijmout novely oněch předvolebních novel, kdy strany naslibovaly voličům hory doly, a výsledkem toho je odhadovaný deficit státního rozpočtu na příští rok v rekordní výši 170 miliard korun. To bude znamenat porušení dohodnutých a Evropskou komisí schválených konvergenčních kritérií. Všechny politické strany by proto měly začít co nejrychleji jednat o tom, které z těch již schválených, a finančně nejnáročnějších slibů, je možné korigovat, případně odsunout jejich platnost.

To je vaše priorita?

Ano, dohodu všech politických stran, která by se týkala významných škrtů ve státním rozpočtu, považuji za prvořadou. Tato dohoda je nutná i proto, že konkrétní podoba rozpočtu bude sice odrážet programové priority té vládní konstelace, která s ním přijde do sněmovny, ale schválení bude vzhledem ke známému rozložení sil bez zásadních kompromisů prakticky nepředstavitelné. A začínat volební období rozpočtovým provizoriem by nebyla dobrá vizitka pro celou Českou republiku, a zvláště pro její politickou reprezentaci.

RNDr. MARTIN BURSÍK

Narodil se 12. srpna 1959 v Praze. Získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval obor ochrana životního prostředí. Po škole pracoval jako vědecký pracovník v národním podniku Stavební geologie. V letech 1990 až 1992 zasedal v České národní radě za Občanské fórum, později působil ve funkci předsedy poslaneckého klubu Občanského hnutí. V letech 1994 až 2002 byl předsedou výboru pro životní prostředí v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Josef Tošovský si ho v roce 1998 vybral do své vlády jako ministra životního prostředí. O rok později založil Bursík konzultační společnost Ecoconsulting. Do celostátní politiky se vrátil v září 2005, kdy byl zvolen novým předsedou Strany zelených. Dosud neparlamentní stranu letos poprvé dovedl do Poslanecké sněmovny.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče