S notebookem i na toaletu?

18. srpna 2003, 00:00 - Nikoleta Alivojvodič, alivojvodic@profit.cz
18. srpna 2003, 00:00

Staré přísloví říká, že práce šlechtí, a zřejmě na tom něco bude. Neznamená to ale, že je vším, na čem záleží. Ostatně, jak praví jiná moudrost, všeho moc škodí.

Workoholizmus je závislost na práci. Postihuje manažery i ženy v domácnosti.

Staré přísloví říká, že práce šlechtí, a zřejmě na tom něco bude. Neznamená to ale, že je vším, na čem záleží. Ostatně, jak praví jiná moudrost, všeho moc škodí.

Když nepracujete, jste nervózní. Na dovolenou jezdíte jen kvůli svým blízkým, ale i přesto potají zapínáte kapesní počítač. Pokud vám mobilní telefon nezazvoní celých deset minut, je nejspíše rozbitý. Poznali jste se? Pak jste pravděpodobně workoholik. Člověk závislý na práci má nepřekonatelnou potřebu neustále něco dělat, a pokud je mu tohle z nějakých důvodů odepřeno, propadá duševnímu neklidu. Většinou také hledá náhradní činnost, kterou by se alespoň přechodně zaměstnal. Protože - co takovýto člověk rozhodně neumí - je vypnout, odpočívat a relaxovat. Pracuje do úplného vyčerpání a psychické vyprahlosti.

Já se můžu přetrhnout!

Workoholik tráví dlouhé chvíle v zaměstnání nebo u jiné činnosti, které propadl. Závislý na práci může být stejně dobře manažer, účetní či lékař, ale i žena v domácnosti. Jejich návyky však nemusejí být vždy shodné. Někteří workoholici pracují nadměrně vždy a za všech okolnosti - ať už je to nutné nebo ne. Pak jsou tady jiní, přehnaně pečliví jedinci, puntičkáři, kteří potřebují mít vše do nejmenších detailů dokonalé. Může to být například účetní, ale třeba i žena na mateřské dovolené, která si potrpí na přehnanou čistotu a uklízí a uklízí a uklízí nebo se snaží vytvořit co největší pohodlí pro své blízké a může se přitom doslova „přetrhnout“. Přehnaná obětavost se často také vyskytuje u lékařů či sociálních pracovníků. Náplní jejich práce je pomáhat jiným a oni přitom velmi často zapomínají na své vlastní potřeby, přání i zdraví.

Z komára velbloud

Bylo by však chybou hodit všechny pracovité do jednoho pytle. Pokud momentálně pracujete dlouho do noci a tak trošku zanedbáváte vše ostatní, nemusí to nutně znamenat, že jste na práci závislý. Mnoho zkušených podnikatelů se netají tím, že když začínali, trávili v zaměstnání i dvacet hodin denně. „Člověk rozjíždějící nějaké podnikání, novou firmu se od workoholika liší časově ohraničeným nasazením, které není napořád, ale je účelové a časově omezené,“ říká lékař a psycholog Miroslav Krejčíř. Přesto by se začínající podnikatelé měli mít na pozoru. Pokud by tato fáze trvala příliš dlouho, mohla by na jejich zdraví zanechat nemilé následky. Upnutí se na jedinou věc zbavuje rovnováhy - sebemenší neúspěchy se pak zdají jako nepřekonatelné překážky a mohou se velmi snadno stát příčinou zhroucení. Zanedbávání svých nejbližších může také vést ke zjištění, že jste si vzájemně naprosto odvykli a už se téměř ani neznáte. Zcela jinou kategorii tvoří lidé, kterým jejich práce přináší především radost a potěšení. Jsou optimističtí a přestože neustále něco dělají, dokáží také rozpoznat, kdy „toho“ bylo dost! Doktor Krejčíř k tomu dodává: „Je jistě rozdíl mezi alkoholikem a člověkem, který má rád značková vína nebo koňak. Zde se nabízí přirovnání s člověkem, který má rád svoji práci a s uspokojením se jí věnuje. Tato záliba nenarušuje jeho sociální vazby, vztahy ani rodinný život. Naopak může být obohacením.“

Dokonalost je vlastnost muzejních hlídačů

Časté bolesti hlavy, poruchy spánku, vysoký tlak, poruchy soustředění, neschopnost se uvolnit a deprese jsou jen některé varovné známky závislosti na práci, které, pokud je přehlížíme, mohou vést až k infarktu či mozkové mrtvici. Bohužel většina přepracovaných lidí tyto příznaky nevnímá anebo jim nepřikládá důležitý význam. „Riziko workoholizmu nastává vždy, když si člověk cení pracovních úspěchů více než sebe a svého zdraví. Mnohdy jedinou možnou cestou k pochopení problému bývá těžká újma na zdraví. Slovní argumenty a domlouvání nemají valnou cenu. Až člověk pozná hranice svých sil a seznámí se se svou smrtelností, pak má možnost znovu zvážit životní priority. Mnohdy bývá pozdě, naštěstí ne pro všechny,“ varuje Krejčíř. Proto raději zvažte, zda skutečně musíte v práci trávit čas „od nevidím do nevidím“. Pokud jste puntičkář, přenechejte raději dle starých legend dokonalost bohům či, jak pravil Antoine de Saint-Exupéry, muzejním hlídačům. Je také docela možné, že si ve svém životě jen potřebujete vytvořit řád. Ujasněte si priority, naučte se plánovat a rozlišovat mezi důležitým, méně důležitým a nedůležitým. A také se nebojte - až toho bude na vás moc - další úkoly odmítnout a říct ne!

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče