S kůží na trh!

17. září 2007, 00:00 - Robert Šimek
17. září 2007, 00:00

Dominantou jihovýchodní části města Třebíče je větrný mlýn holandského typu. Vybudovali ho roku 1836 podnikatelé Franz a Karel Budischowští a má jednu zvláštnost. Nemlela se v něm totiž mouka, ale smrková kůra na činění kůží v místních koželužnách.

Karel Budischowsky Dominantou jihovýchodní části města Třebíče je větrný mlýn holandského typu. Vybudovali ho roku 1836 podnikatelé Franz a Karel Budischowští a má jednu zvláštnost. Nemlela se v něm totiž mouka, ale smrková kůra na činění kůží v místních koželužnách.

Koželužský průmysl má v českých zemích dlouholetou tradici. Primitivní metody činění kouřem a tukem nahradilo již koncem středověku zpracování kůží pomocí kůry, které se ukázalo jako mnohem efektivnější. Vznikly první manufaktury, které se v průběhu 19. století rozrostly ve velké dílny a později v moderní továrny.

Jedním z nejvýznamnějších středisek tohoto průmyslu se postupně stala Třebíč, kde byl rozvoj koželužství velmi rychlý. Již v polovině 18. století se zde výroba kůží dotýkala téměř všech obyvatel a podle dobových svědectví město přímo vonělo tříslem (rozemletou kůrou).

Fungovaly tu hned tři velké koželužské manufaktury. Jedna patřila Hasskům, druhá rodině Subaků a třetí Budischowským.

Poněmčení koželuzi

Rodina Budischowských byla původem ryze česká. Její členové pocházeli pravděpodobně z moravského Budišova a v Třebíči se usadili teprve počátkem 17. století. Psali se tehdy ještě Budišovští, později se ale poněmčili.

Prvním doloženým koželuhem z rodiny byl Řehoř, samostatně podnikat však začal teprve jeho pravnuk Nicolaus, žijící v letech 1630 až 1722. I s rodinou se přestěhoval do domu č. 87 v třebíčské čtvrti Stařečka, kde si otevřel vlastní dílnu. Jeho potomci firmu rozšiřovali, až se z ní stala klasická koželužská manufaktura.

Když koncem 18. století přebíral vedení podniku Johann Anton Budischowsky, sídlila již koželužna ve třech domech (čísla 77, 79 a 87) a patřila k předním zpracovatelům kůží na Moravě. Nový majitel firmu úspěšně řídil až do roku 1833, kdy ji získali jeho synové Franz a Karel.

Bratrské neshody

Oba bratři vedli podnik nejdřív společně. Měli však natolik rozdílné povahy, že se téměř v ničem neshodli. Starší Franz byl spíš malicherný měšťák, který se nepouštěl do žádných riskantních obchodů, zatímco mladší Karel překypoval velkorysostí a odvahou.

Logické proto bylo, že jakmile Karel nashromáždil roku 1835 potřebné jmění, od bratra se odtrhl a začal podnikat samostatně. Roku 1842 zakoupil bývalý Padrtův mlýn v Třebíči-Borovině, který postupně přebudoval v novou koželužnu.

Rozchod bratrů však nebyl absolutní. Společně se například podíleli na stavbě zmíněného větrného mlýna v roce 1836 a oba si také vzali dcery továrníka Kainze z rakouského Hollabrunu. V podnikání měl však navrch progresivnější Karel, jehož podnik se brzy stal největší koželužskou manufakturou v kraji.

Strojem na štípání kůževstříc úspěchu

Velký podíl na tomto rozvoji měla především neustálá modernizace výroby. Karel Budischowsky byl jedním z prvních pod-

nikatelů na Moravě, kteří instalovali do závodu parní stroj. Roku 1853 navíc továrna zakoupila i stroj na štípání kůže, který umožňoval rozříznout kůži naplocho na dvě části.

Úspory byly tak velké, že si firma brzy pořídila další stroje a zařadila se mezi nejmodernější podniky celé habsburské monarchie. Snadno se dokázala vypořádat s domácí i zahraniční konkurencí a odrazila i nápor Američanů, kteří v 70. letech 19. století zaplavili trh buvolími kůžemi.

Vedle klasických telecích a skopových kožek pak začala zpracovávat i takzvané kipsové kůže, pocházející z indického divokého skotu. Jejich dobrá kvalita i nízká cena přinesla Budischowskému velký věhlas i značný zisk.

Ať žije válka! Roku 1871 vstoupili do podniku Karlovi synové Johann a August a firma se přejmenovala na „Karl Budischowsky & Söhne“. Hlavním sortimentem byla tehdy vojenská výbava, tedy řemeny, sedla a kožená obuv. Továrna měla zakázky z celé Evropy a často zajišťovala dodávky i pro navzájem znepřátelené strany. Tak tomu bylo například při válce na Balkáně v letech 1875 až 1880, kdy vybavila zároveň rumunskou, řeckou, ruskou, srbskou i tureckou armádu! Díky vojenským zakázkám přežil podnik také velkou hospodářskou krizi v 70. letech 19. století, která naopak těžce postihla konkurenční závod bratra Franze. Hlavním šéfem firmy „Karl Budischowsky & Söhne“ se postupně stal Johann Budischowsky, pod jehož vedením dosáhla továrna největšího rozkvětu. Ten trval i poté, co bylo roku 1910 hlavní sídlo podniku přeneseno do Vídně. Snadné sousto pro Baťu Začátkem první světové války měla firma stále ještě dobré postavení díky dodávkám pro rakousko-uherskou armádu, ve Zlíně se ale už objevil silný konkurent – Tomáš Baťa. Porážka Rakouska v roce 1918 pak znamenala pro podnik velké ztráty, které navíc umocnil rozpad monarchie a zavedení cla. Johann Budischowsky udělal i několik špatných rozhodnutí a kdysi mocná firma se ocitla v krizi. Roku 1919 se stala součástí koncernu Moravské banky a všichni členové rodiny Budischowských z ní do roku 1928 vystoupili. Továrnu pak roku 1931 získal zmíněný Baťa, který zpracování kůží zastavil. Stroje si odvezl do Otrokovic a v Třebíči začal s výrobou punčoch a ponožek. Ta pokračovala i po druhé světové válce, kdy nesl podnik název Závody Gustava Klimenta a později Bopo. Po roce 1989 se firma změnila v akciovou společnost, na předchozí dobré výsledky ale už nenavázala a roku 2002 skončila v konkurzu. | |
|
Karel Budischowsky (1810-1884) Český podnikatel, celým jménem Karel Ferdinand Leopold Budischowsky, se narodil 24. října 1810 v Třebíči. Praxi získal v otcově koželužské dílně a nějaký čas pracoval i v zahraničí. Roku 1833 se stal spolu s bratrem Franzem majitelem rodinné firmy, kvůli neshodám se ale hned za dva roky osamostatnil. V Třebíči-Borovině si založil vlastní koželužský závod, který se stal základem pozdější firmy „Karl Budischowsky & Söhne“. Podnik vedl až do roku 1882. Poté ho předal synu Johannovi a odešel na odpočinek. Zemřel 26. dubna 1884 ve věku sedmdesáti čtyř let. |
||
|
Franz Budischowsky **(1808-1885) Karlův starší bratr, celým jménem Franz Xaver Karl Joseph Budischowsky, se narodil 20. listopadu 1808 v Třebíči. Vyučil se rovněž v otcově koželužské firmě, jejíž vedení roku 1833 s bratrem převzal. Od roku 1835 řídil původní podnik sám a později ho přejmenoval na „Franz Budischowsky & Söhne“. Firma zpočátku prosperovala, krize v 70. letech 19. století ji ale citelně zasáhla. Z problémů se již nedostala a roku 1918 splynula s firmou bratra Karla. Franz Budischowsky byl také dlouholetým členem městské rady. Zemřel 29. dubna 1885 ve věku sedmdesáti sedmi let.|

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče