S kritickými názory počítáme

15. srpna 2011, 18:08 - Pavla Kreuzigerová
15. srpna 2011, 18:08

Politici nechápou smysl slova demokracie. Měli by více důvěřovat odborníkům a respektovat je, myslí si architekt Jakub Cigler.

Jak snadno se architektura může proměnit v politikum, jsme se přesvědčili zhruba před třemi lety. Tehdy se mnozí čeští politici vrhli po příležitosti ke zviditelnění, kterou byl postoj k vítěznému návrhu budovy nové Národní knihovny. Na české poměry odvážná architektura Jana Kaplického je vyprovokovala k negativním reakcím a prohlášením na hranici teatrálnosti. Výsledkem bylo navzdory architektově vítězství v mezinárodní soutěži odmítnutí jeho projektu. Raději žádnou knihovnu než takovou, která není podle našeho vkusu.
Nebylo to v české historii poprvé. Vášnivé diskuse, do nichž vstoupí leckterý politik, mají v českých dějinách tradici. Těžko nevzpomenout boje kolem Tančícího domu architektů Vlado Miluniće a Franka Gehryho, který měl symbolizovat společnost, jež se po letech strnulosti konečně dala do pohybu. Na vlastní kůži se s českým zápalem ve věci architektury setkal také Slovinec Josip Plečnik. „Hradní architekt“, kterého do Československa v roce 1920 pozval Tomáš G. Masaryk, aby zvelebil a modernizoval jeho pražské sídlo, čelil útokům Pražanů rozhodnutých vyhnat „dotěrného cizince zohavujícího české památky“ ze svého města. Nakonec se jim to povedlo, byť ještě předtím stihl řadu staveb realizovat. Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co moderní pražská architektura nabízí.

Úžasný objekt

„Dnes to není jen tím, že každý má potřebu vyjadřovat se k pojetí architektury, ale spíše o chápání slova demokracie,“ myslí si architekt Jakub Cigler, spolumajitel ateliéru Cigler Marani Architects. Mnoho lidí se podle něj dosud domnívá, že demokracie je synonymem pro jistý druh anarchie. „Je to o vzájemné důvěře a vztahu mezi lidmi, takže mohu nechat jinému člověku práci, ve které je odborníkem. Když existuje soutěž, nebudu sdělovat svůj subjektivní názor, protože je tu porota, která má mezinárodní prestiž a ví, co dělá,“ vysvětluje architekt. Netvrdí však, že by se o architektuře nemělo veřejně diskutovat, naopak. Přítel i žák Jana Kaplického sám poznal, co znamená čelit proměnám veřejného mínění a snaze politiků neztratit přízeň voličů. Architekt, který má za sebou realizaci velkého administrativního komplexu, nového sídla mezinárodní rozhlasové stanice či návrh rekonstrukce shořelé části Průmyslového paláce, totiž vstoupil i na pole městského urbanismu. Zvítězil v soutěži vypsané před několika lety Prahou 1 kvůli novému pojetí Václavského náměstí.
Přestože Jakub Cigler uspěl v konkurenci čtyř desítek návrhů, jeho nápad je nadále pouze na papíře. Nesouvisí to přitom jen s množstvím peněz, které měla Praha 1 k dispozici. „Stalo se z toho politikum, proti návrhu se zvedla vlna odporu a Praha 1 zatím neměla dostatečnou razanci a sílu prosadit si to,“ vysvětluje Cigler. Přestavba Václavského náměstí by totiž byla revoluční. Po rekonstrukci by na náměstí přibyly čtyři řady stromů, více jeho plochy by zabíraly chodníky a znovu by tam jezdily tramvaje, jejichž trať by vedla z Příkopů na Vinohrady. To by bylo možné díky zúžení magistrály a jejímu přesunutí za budovu Národního muzea. „Centrum je obecně špatně obslužné hromadnou dopravou. Dovedl bych si představit kolem Starého Města tramvajovou smyčku, která by vedla z Příkopů na Národní třídu a k Vltavě,“ prohlašuje Cigler. Před lety se jeho ateliér rovněž účastnil soutěže na novou Národní knihovnu. „My jsme ji navrhovali trochu jinak než Jan Kaplický. Myslím ale, že kdyby se Janův projekt realizoval, byl by to úžasný objekt, který by se stal silným prvkem Prahy. Je zvláštní, že když někdo přijde s něčím tak výjimečným, lidé proti tomu bojují, místo aby mlčeli. Ze zahraničí to neznám,“ dodává Cigler.

Na stáži u Kaplického

S Kaplickým se Cigler znal dlouhá léta. Výtvarně založení Ciglerovi rodiče totiž spolupracovali se sochařem Josefem Kaplickým, architektovým otcem. Už jako studenta architektury Jan Kaplický Ciglera zásoboval odborným tiskem v angličtině. Když pak chtěl jako čerstvý absolvent pražské architektury emigrovat, pomáhal mu nalézt práci v zahraničí. Přišla do toho ale revoluce a začínající architekt se rozhodl místo emigrace odjet na zahraniční stáž. Rok po škole se tak dostal do ateliéru Future Systems, který vlastnil Kaplický a jeho tehdejší žena Amanda Leveteová. Tehdy architekti pracovali na projektu pařížské knihovny. „Nakonec jsme skončili jako druzí. Francois Mitterand, který měl podle pravidel soutěže poslední slovo, si vybral konkurenční návrh,“ vzpomíná Cigler, který byl tehdy ve Future Systems kresličem.
Po návratu do Československa se Cigler dokázal velmi rychle osamostatnit a nastartovat vlastní firmu, k čemuž mu prý pomohla právě ona zahraniční zkušenost. Nejprve založil Studio Jakub Cigler, později byl společníkem ve firmě AIM a od roku 1999 jedním ze tří společníků CMC (zbývajícími dvěma byli Vít Máslo a David Chisholm). V listopadu 2001 pak založil spolu s Američanem Vincentem Maranim společnost Cigler Marani Architects. Marani předtím pracoval v Berlíně, kde projektoval centrum pro firmu Sony. „Když práce na něm skončila, rozhodoval jsem se co dál. Nechtěl jsem se vracet do rodného Chicaga, ale chtěl jsem zůstat v Evropě,“ vzpomíná Marani. Nakonec se přes post šéfa firmy AIG Lincoln, která se na pražském Chodově chystala postavit obří kancelářské centrum, dostal do české metropole. Tady se rozhodl spolupracovat s ateliérem CMC Architects, který administrativní projekt pro AIG Lincoln navrhoval. „Byl to skutečně obrovský projekt. Do té doby jsme nikdy nic srovnatelného nerealizovali, a proto jsme se rozhodli Vincenta zaměstnat,“ uvádí Cigler. Nakonec se oba architekti dohodli, že budou pracovat jen spolu, což provozují už desátým rokem. Jejich studio se rozšířilo natolik, že dnes zaměstnávají přes padesát lidí. „Když jsem tehdy mluvil s lidmi z firmy AIG Lincoln, říkali, že Praha je i deset let po revoluci pořád hodně šedivá a chybí tu zeleň. Vlastně nás tím ponoukali, abychom se do projektování pustili a navrhli něco úplně jiného,“ vzpomíná Cigler. Výsledkem byl skutečně inovativní projekt The Park. Přestože má dvanáct budov a 190 tisíc metrů čtverečních, rozhodně nepůsobí jako betonové či skleněné monstrum. „Uvědomili jsme si, že mnohem důležitější než fasády je zeleň v okolí, což možná zní od architekta trochu zvláštně,“ usmívá se Cigler. Kromě pečlivě vybraných stromů a rostlin, jezírek, fontán, potoků a rozličných malých náměstí v okolí budov architekti na projektu zajímavě vyřešili průčelí komplexu. Po celé jeho délce vede organická stěna, která slouží jako protihluková bariéra. Zároveň snižuje emise uhlíku, které vznikají při provozu areálu, a vytváří v budovách prostor pro zimní zahrady. Marani považuje The Park za jednoznačně nejzajímavější projekt své kariéry. „Nevěřili jsme, že ten projekt vůbec někdy bude hotov. A uběhlo jen deset let a je celý pronajatý,“ říká Marani a dodává: „Tento projekt jako první vyrovnal úroveň českých kanceláří s tím, co je běžné na Západě.“

Svobodná Evropa

Dalším velkým projektem dvojice architektů je nové sídlo Svobodné Evropy na pražském Hagiboru. „Pamatuji se ještě, jak se název této rozhlasové stanice nesměl vyslovit nahlas. A pak najednou vedle vás sedí její ředitel a mluvíte o tom, jak by mělo vypadat její sídlo,“ uvádí Cigler a dodává, „Bylo úžasné navrhovat vůbec první sídlo pro tuto instituci, které si tolik vážím.“ Svobodná Evropa totiž dosud všude byla jen v nájmu.
Na druhou stranu to pro Ciglera bylo setkání s anonymní entitou, která má striktní pravidla a příliš se nezajímá o to, co si myslí architekt. „Stěžejní byla bezpečnostní opatření, což je pochopitelné. Na druhou stranu se musíte držet určitých pravidel, která sám považujete za překonaná,“ vysvětluje Cigler. Má na mysli skutečnost, že zatímco teroristé změnili způsob boje, administrativa jede pořád ve stejných kolejích: „Přirovnal bych to k tomu, když se stavěla pevnost Terezín. Přišla nová vojenská strategie, a tak se pevnost už v době vzniku stala anachronismem.“ Architekti chtěli, aby budova byla sice pevnostní, ale zároveň v sobě zrcadlila poslání, které instituce symbolicky nese ve svém názvu. Má sice čtyři kamenné věže, které plní fortifikační aspekt, zároveň je však transparentní, odlehčená. Toho tvůrci návrhu dosáhli hrou se světlem, protože nárožní bastiony spojují prosklené stěny. Zlehčuje ji i vodní plocha před vstupem do budovy.

Copa rozděluje

Jedním z posledních projektů, na kterém architekti pracovali, je návrh obchodně administrativního centra Copa, které by mělo vyrůst v centru Prahy, v sousedství obchodního domu My (někdejší Máj) ve Spálené ulici. Zabrat má obrovský prostor, na němž se nyní nachází stanice metra a parčík. Stavba už dlouho dělí veřejnost i odborníky. Kupříkladu architekt Rostislav Vácha, který se roku 2006 zasadil o prohlášení „Máje“ kulturní památkou, prohlašuje: „Hledím na ni velmi kriticky. Myslím, že v tomto případě zaspala magistrátní památková péče. Povolila stavbu budovy, která je příliš vysoká a bude nepříznivě zasahovat do pražského panoramatu.“ Mimo jiné podle odborníků zastíní i sousední kulturní památku.
„Ta budova je skutečně objemově velká, ale nikoli tak, aby ublížila,“ namítá Cigler a dodává, že architekturou komplexu chtějí navázat na dvacátá a třicátá léta minulého století, a to kupříkladu netypickým osvětlením lamelů. U „Máje“ se podle něj navíc vždycky počítalo s „dvojčetem“, další budovou, která na něj naváže. Architekti se diskusi vůbec nebránili, a dokonce navrhli Tesku, aby společně „dotvořili“ obě budovy tak, aby na sebe reagovaly. Tesco to ale odmítlo. „S tím, že se budou objevovat kritické názory, počítáme. Někomu se náš návrh líbí, jinému ne. Pro nás ale tato budova kompromisem není, sám za sebe mám čisté svědomí, že jsme centru města neudělali žádné příkoří,“ tvrdí Cigler. Ať má pravdu Vácha nebo Cigler, Copa na Národní zřejmě brzy stát bude. Její stavbě totiž nebudou bránit gotické sklepy, na které developer při přípravě pozemku narazil. Ministr kultury totiž nedávno zrušil jejich památkovou ochranu.

BOX:
Jakub Cigler 1987 Absolvoval Fakultu architektury ČVUT.
1990 Založil Studio Jakub Cigler.
1992 Stal se partnerem v projektové firmě AIM, Ltd.
1993 Stal se docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
1999 Stal se společníkem firmy CMC Architects.
2001 S Vincentem Maranim zakládá firmu Cigler Marani Architects.

Vincent Marani 1989 Absolvoval na Illions Institut of Technology v Chicagu.
Po absolvování studií začal pracovat pro Murény/Jahn, Inc., v Chicagu a v Berlíně. 2000 Přestěhoval se do Prahy, začal pracovat pro společnost CMC Architects.
2001 S Jakubem Ciglerem zakládá firmu Cigler Marani Architects.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče