S cukrem o závod

31. března 2008, 00:00 - Robert Šimek
31. března 2008, 00:00

VIKTOR BAUER - Moravská podnikatelská rodina Bauerů zbohatla koncem 19. století především na výrobě cukru a těžbě uhlí. Vlastnila cukrovary v Brně a Hanušovicích u Brna, které patřily mezi největší na Moravě. Na místě prvního z nich vzniklo roku 1928 brněnské výstaviště.

Potravinářský průmysl patřil v Brně k důležitým podnikatelským odvětvím. Působily zde pivovary, sladovny, čokoládovny, konzervárny, mlékárny, sýrárny, likérky, sodovkárna, octárna, továrna na tukové výtažky a několik parních mlýnů.

V hojné míře se zpracovávala i cukrová řepa. V polovině 19. století bylo na Moravě založeno celkem 12 moderních cukrovarů, z toho dva v Brně. První vznikl roku 1850 v Králově Poli a jeho majitelem byl brněnský obchodník Metoděj Ellinger. Druhý, ještě významnější cukrovar, pak roku 1851 postavil rosický obchodník Moritz Bauer v Brně-Pisárkách.

VIKTOR BAUER (1847-1911)

Narodil se 16. dubna 1847 v Brně. Vystudoval gymnázium a dvě technické univerzity. Roku 1870 vstoupil do rodinného podniku, kde se věnoval hlavně řízení cukrovaru ve Starém Brně. Roku 1884 koupil od hraběte Kinského statek Spálov, který přebudoval na moderní zemědělský závod. Později k němu přikoupil i nedaleký velkostatek Kunín. Když brněnský podnik roku 1906 vyhořel, věnoval se činnosti v jiných, zejména akciových společnostech. Zemřel 30. září 1911.

Palírník a cukrovarník

S podnikáním začal už Moritzův otec Aron, který roku 1818 založil uhelné doly ve Zbýšově u Brna. Byl také majitelem vinopalny v Rosicích, kde rodina bydlela.

Moritz Bauer se narodil roku 1812 a po vyučení pokračoval v otcových aktivitách. Aby mohl rozšířit výrobu pálenky i mimo Rosice, požádal roku 1844 zemské gubernium o udělení továrního oprávnění. Získal ho o šest let později, to už měl ale v hlavě další plány. Roku 1849 koupil ve Starém Brně dvůr, u kterého roku 1851 vybudoval zmíněný cukrovar, později rozšířený o rafinerii. Při výstavbě využil poznatků získaných na cestách po Anglii a Francii.

Původně byl cukrovar vybaven jen dvěma parními kotli, nízkotlakým parním strojem a dvěma hydraulickými lisy. Postupně, jak se zvyšoval objem výroby, ale nastala výrazná modernizace a podnik byl jedním z prvních, který začal využívat takzvanou difuzi (rozptylování částic).

Prací ke cti Moritz Bauer postupně získal další cukrovary v Uhrách a stal se významným akcionářem několika cukrovarnických podniků v Čechách i na Moravě. Ačkoliv byl Žid, konvertoval k římskokatolické církvi, což mu umožnilo vstup do vyšší společnosti. Podílel se i na řadě humanitárních akcí a roku 1870 získal šlechtický titul. Do erbu si dal heslo „Labore ad honorem“ (Prací ke cti). V podnikání pokračoval i jeho syn Viktor, který se narodil roku 1847 v Brně. Vystudoval dvě vysoké školy a roku 1870 se zapojil do vedení rodinné firmy. Stal se ředitelem a později jediným majitelem brněnského cukrovaru, který úspěšně vedl a rozšiřoval. Roku 1884 koupil od hraběte Filipa Kinského osmisethektarový statek Spálov na Novojičínsku, který přebudoval v moderní zemědělský závod. Podnikání pak roku 1895 rozšířil ještě o velkostatek Kunín a získal i dům na brněnském Grosser Platz (dnešním náměstí Svobody). VIKTOR BAUER ML. (1876-1939) Nejstarší syn Viktora Bauera se narodil 2. dubna 1876 v Brně. Tam vystudoval střední školu a později práva na univerzitách ve Vídni, Lipsku a Ženevě. Poté sloužil jako důstojník u jezdeckého pluku a hodně cestoval. Od roku 1911 stál v čele rodinné firmy. Úspěšně překonal požár hrušovanského cukrovaru a jeho majetek se odhadoval na dva miliony rakouských korun. Po roce 1918 ale musel většinu podniků pod cenou prodat. Zemřel 3. srpna 1939 na zámku v Kuníně. Z Brna do Hanušovic Zlom pro firmu nastal roku 1906, kdy cukrovar ve Starém Brně vyhořel. Obnova by byla příliš nákladná, Bauer se proto rozhodl investovat jinam. Stal se prezidentem a většinovým vlastníkem akciové společnosti cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, která patřila mezi největší cukrovarnické podniky na Moravě. Zdejší závod vznikl již roku 1882 a úzce spolupracoval s nedalekým cukrovarem v Židlochovicích. Do společnosti brzy vstoupil i Viktor Bauer mladší, který po otcově smrti roku 1911 převzal většinu jeho funkcí. Stal se prezidentem černouhelných dolů ve Zbýšově, viceprezidentem cukerní rafinerie v Hrušovanech i společníkem firmy Robert & Comp. Kromě podnikání se věnoval i řadě dalších aktivit. Byl vášnivým cestovatelem a navštívil Anglii, Spojené státy, Čínu, Austrálii, Nový Zéland i Japonsko. Mohl si to dovolit, protože jeho jmění se odhadovalo na dva miliony rakouských korun. Stavby podle Loose Firmu ale pronásledovala smůla. Roku 1915 vyhořel i podnik v Hrušovanech a musel být znovu postaven. Budova vznikla za jediný rok podle plánů Bauerova přítele, známého česko-rakouského architekta Adolfa Loose. Měla čtyři podlaží s vysokými okny, uprostřed vyvýšený světlík a na straně věž s komínem. V této podobě, jen s několika dostavbami, se dochovala dodnes. Po rychlé a úspěšné obnově podniku vypracoval Loos ještě návrh rodinné vily, která vyrostla v letech 1917 až 1918 v těsné blízkosti rafinerie. Byla to vůbec první budova s rovnou střechou na Moravě, Bauer si ji ale příliš neoblíbil. Raději se vrátil zpět do Brna a využíval dvůr se zámečkem, který roku 1849 koupil Moritz Bauer. I zde využil Loosových služeb. Architekt v letech 1924 až 1930 upravil interiéry objektu a navrhl takzvaný „Mramorový sál“, který sloužil jako jídelna. Dnes je jedinou dochovanou realizací Adolfa Loose v Brně. Výprodej majetku**

První světovou válku přežila rodina Bauerů beze ztrát, problémy nastaly teprve po vzniku Československa. Viktor Bauer musel jako moravský Němec pod nátlakem prodávat majetek. Všemožně se snažil o zachování rodinného podniku, doba mu ale nepřála. Kvůli zemědělské reformě, jejíž důsledky začal pociťovat roku 1919, ztratil téměř celé cukrovarnické impérium. Závod v Hrušovanech přešel na stát a roku 1929 v něm byla výroba ukončena.

Počátkem 20. let vznikly navíc plány na urbanizaci Brna, jejímž vrcholem mělo být vybudování nového výstaviště. V úvahu připadaly tři lokality, z nichž komise vybrala prostor bývalého cukrovaru v Pisárkách. Bauer musel pozemky prodat pod cenou a konec života strávil na panství v Kuníně. Zemřel těsně před vypuknutím druhé světové války.

Po roce 1945 byl Bauerům zabaven zbytek majetku a rodina odešla z republiky. Její členové dnes žijí v Rakousku, Spojených státech a Chile.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče