S čím vstoupí obor elektro do unie?

03. března 2003, 00:00 - František Kuberna
03. března 2003, 00:00

Pro jednoho hrozba, pro druhého nová podnikatelská příležitostŘekne-li se obor elektro, je to poměrně široký pojem s mnoha rozdílnými činnostmi i podnikatelskými subjekty. Někomu z nich přinese vstup do EU značné problémy, někomu naopak nové podnikatelské příležitosti.

Pro jednoho hrozba, pro druhého nová podnikatelská příležitost

Řekne-li se obor elektro, je to poměrně široký pojem s mnoha rozdílnými činnostmi i podnikatelskými subjekty. Někomu z nich přinese vstup do EU značné problémy, někomu naopak nové podnikatelské příležitosti.

Všichni výrobci v oboru elektro budou muset plnit některá nová ustanovení Evropské unie, motivovaná především ekologickými požadavky.

Výchozí pozice

Český elektrotechnický a elektronický průmysl prošel v uplynulých zhruba dvanácti letech restrukturalizací, většina podniků byla privatizována, a to převážně zahraničním kapitálem. Podle oficiálních zdrojů vytvářejí podniky se zahraniční účastí vyrábějící elektrické stroje a přístroje 70 % přidané hodnoty větších a velkých podniků odvětví, při 58% podílu na počtu pracovníků. Se vstupem zahraničního partnera byl modernizován výrobní program, do výroby byly zavedeny nové produkty schopné konkurovat na zahraničních trzích. Úroveň produktivity práce z přidané hodnoty je ale pod průměrnou úrovní zpracovatelského průmyslu a rovněž v mezinárodním srovnání si nestojí nejlépe - podle údajů z roku 1999 dosahovala zhruba 35 % úrovně Německa. V následujících pěti letech by se ale tento ukazatel měl zvýšit zhruba na 46 %. Mezi hlavními příčinami zaostávání českých podniků tohoto odvětví za vyspělým světem figurují na předních místech sortimentní skladba, vliv restrukturalizace z poloviny 90. let, která snížila počet i úroveň vědecko-výzkumných pracovišť, a tím pádem se snížila i inovační dynamika a také ekologické a finanční zatížení z předchozích let. Ani vstup zahraničního kapitálu tyto negativní vlivy zcela nesetřel, i když částečně je přeci jen kompenzoval. Obdobná situace je i v elektronickém průmyslu, tedy i firem produkujících elektronické součástky telekomunikačních zařízení a přístrojů spotřební elektroniky. Všeobecně převládá názor, že současná konkurenční pozice odvětví společně s přímými zahraničními investicemi z posledních let vytváří předpoklady dobré úrovně konkurenční schopnosti odvětví jak při vstupu do Evropské unie, tak i v následujících letech. To ale nijak neznamená, že větší výrobní firmy nebudou muset sledovat dění v Bruselu, nové a připravované směrnice EU a přizpůsobovat jim svoji produkci i další činnosti. V oboru elektro ale vedle výrobců elektrotechniky a elektroniky působí i řada montážních, rozvodných a servisních firem. Jejich situace je pochopitelně zcela jiná - u většiny z nich lze očekávat, že se zahraničním trhem (tedy i trhem zemí EU) nemají příliš zkušeností. V poslední době se pro ně v přípravě na podmínky jednotného trhu stalo prioritním osvojit si nové normy, seznámit se s problematikou posuzování shody apod. Pro mnohé z nich - zejména menší podniky - může být pravidelné sledování všech potřebných změn a trendů obtížnější. Zdrojem odborných informací se pro ně může stát Elektrotechnický svaz český (ESČ), což je profesní společenstvo, při němž působí i jeho informační centrum IN-EL.

Zdroj informací

Oborové informační centrum IN-EL poskytuje „standardní služby“ - ať již to je vydávání odborných publikací či průběžně aktualizovaný Informační internetový systém pro elektrotechniky (www.iisel.com) s komplexním informačním servisem z oblasti elektrotechniky, a to především v té její části, ve které působí nejvíce elektrotechnických firem, tedy v oblasti elektrických instalací a rozvodů. Součástí tohoto servisu jsou samozřejmě i přehledy a znění jednotlivých technických norem. Podle sdělení Elektrotechnického svazu českého pro obor elektrotechniky platí v zemích Evropské unie technické předpisy, tj. směrnice ES (nebo starší směrnice EHS), které jsou již nyní součástí národní legislativy České republiky. Tyto předpisy jsou pro technické výrobky zavedeny v ČR již od roku 1997. Jednotlivé podnikatelské subjekty by tedy dnes již neměly mít výraznější problémy s technickou přípravou na vstup do Evropské unie. Sjednocení těchto norem pak otvírá i určitý prostor pro vývoz služeb a výrobků do zahraničí pro malé a střední firmy - především asi ty, které se zabývají montážními pracemi, elektrickými instalacemi a rozvody. A však právě tyto firmy mohou narazit na některé problémy a omezení: Základní technické normy jsou v EU sjednoceny a řídí se jimi i drobní živnostníci v oboru elektrotechniky v těchto zemích, ale v Unii existují i různé místní předpisy a zvyklosti - například v provedení sítí, ve způsobech jejich uzemnění, připojování jednotlivých objektů, i požadavky distributorů elektrické energie. Český malý či střední podnikatel tak potřebuje znát i tyto rozdílnosti. „Určitým problémem může být při elektrotechnickém podnikání v zahraničí i otázka elektrotechnické kvalifikace,“ říká viceprezident ESČ Michal Kříž, který je zároveň manažerem informačního systému pro elektrotechniky IN-EL. „Kvalifikační požadavky jednotlivých evropských zemí nejsou dosud sjednoceny a nároky na naše elektrotechnické pracovníky se podle toho v jednotlivých zemích Evropské unie liší. Není to tím, že by odborná úroveň našich pracovníků byla nižší, ale mohou to být různé regionální zvyklosti a možná i skrytá ochrana před zahraniční konkurenci.“

Změny přijdou z Bruselu

Začátek letošního roku ukázal, jak je pro přípravu na jednotný evropský trh vhodné, ale i důležité sledovat dění v orgánech EU, změny, které se v nich připravují: V polovině února vydala EU dvě směrnice, které mají chránit životní prostředí a které zároveň producentům elektrotechnického a elektronického zboží přidělají vrásky, když budou muset v dohledné době počítat se zvýšenými náklady. Jedná se o směrnici 2002/96/EC o použitých elektrických a elektronických zařízeních a směrnici 2002/95/EC o používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. V podstatě se jedná o opatření, která do určité míry v ČR platí u chladniček a ledniček: tedy o sběr a likvidaci. Ale toto přirovnání je velmi symbolické - ve směrnicích jde o mnohem širší sortiment a rovněž o značně jiné povinnosti. Mezi nejdůležitějšími ustanovení směrnice o použitých elektrických a elektronických zařízeních je nesporně to, které určuje, že veškeré náklady na sběr a nakládání s použitými elektrickými či elektronickými zařízeními nese výrobce. Ten také musí při uvádění nového zařízení na trh poskytnout finanční záruku zpětného odběru a zpracování použitého výrobku. Výrobce také musí zajistit, aby co největší část elektrického či elektronického zařízení byla recyklovatelná a musí na štítcích informovat spotřebitele, že příslušné zařízení má být vráceno na sběrné místo odděleně od ostatního odpadu. Členské státy pak musí vytvořit systém zpětného odběru těchto zařízení a dále zajistit, aby zhruba do čtyř let - do konce roku 2006 - připadaly na jednoho občana alespoň čtyři kilogramy tohoto vytříděného odpadu. Do září příštího roku musí také členové EU převést tuto evropskou směrnici do své legislativy. Směrnice rovněž myslí na spotřebitele - ti mají mít právo vrátit zařízení, která již dosloužila, na sběrné místo zdarma. Druhá ze zmiňovaných směrnic pak vyjmenovává nebezpečné látky obsažené nějakým způsobem v těchto zařízeních a ukládá do poloviny roku 2006 stáhnout z jednotného trhu ta zařízení, která obsahují více než povolené množství těchto nebezpečných látek. Pokud si Česká republika nevyjedná přechodná období, bude muset se již řídit termíny a povinnostmi tak, jak to směrnice uvádějí. Největší dopad bude mít směrnice samozřejmě na výrobce, jimž přinese zvýšené náklady. O tom, jak budou vysoké, do určité míry rozhodne příprava na nové povinnosti. Zejména je asi vhodné v této souvislosti doporučit orientovat se na zavádění jednoduše a lacině recyklovatelných zařízení, ve finanční oblasti pak již nyní začít vytvářet rezervy na náklady spojené se zpětným odběrem použitých elektrických a elektronických výrobků. Pokud jsme v souvislosti s těmito novými směrnicemi hovořili o hrozbách pro výrobce, pak je zřejmě vhodné zmínit se i o příležitostech. Směrnice totiž s sebou přinášejí požadavek na větší množství sběrných dvorů pro tento „elektrický odpad“, stejně jako na dostačující výrobní kapacity, které ho budou třídit, případně recyklovat. V současné době zřejmě v ČR není tolik firem a provozů, aby dokázaly zpracovat takové množství „elektroodpadu“, který vznikne v důsledku nezbytnosti výrobců vyhovět novým požadavkům. A právě zde se tak podle všeho otvírá prostor jak pro rozšíření sběrných a zpracovatelských kapacit již existujících firem, tak i pro vznik firem nových.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nová občanka rychle a bez problémů
Kdy máte v práci nárok na placené volno?
Volby 2017: vše, co potřebujete vědět
Jak se rychle a snadno zorientovat v německých volbách
Co se v roce 2018 změní se zvýšením zdravotního pojištění pro OBZP?
Auta
Vyberte nejlepší auta roku 2018 a vyhrajte ceny za 300 000…
Socialistická auta, která byla (aspoň v něčem) lepší než ta „západní“
Land Rover míří také na silnice. Road Rover bude luxusní elektromobil
Test: Mazda CX-5 2.0 Skyactiv-G160 AWD
Retro: Lada Niva, Škoda Trekka a další socialistické off-roady
Technologie
Opera se dotýká virtuální reality. Přehraje 360° video v Oculus Riftu a dalších zařízeních
Pirátství prodejům neubližuje, ukazuje studie EU, kterou neměl nikdo vidět
Paměti DDR5 by se mohly objevovat už od roku 2019. Takt až 6,4 GHz, VRM na modulech?
Takhle bude vypadat retro ThinkPad. Lenovo jej nabídne k 25. výročí
Nové ZenFony 4 pro evropský trh jsou tu. Přinášíme podrobné srovnání
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít