Rukojmí vrtkavého obilí

08. listopadu 2007, 11:51 - Táňa Králová
08. listopadu 2007, 11:51

Fabrika stavěná pro cenově stálý trh spoléhá na německého obchodníka

Nestahoval bych kalhoty dříve, než je nutné, prohlašuje Antonín Vávra, předseda představenstva společnosti PLP, která minulý týden zahájila zkušební provoz Průmyslového lihovaru v Trmicích u Ústí nad Labem. Kdo sleduje vývoj cen obilí, výsadní suroviny pro zdejší výrobu bioetanolu určeného k přimíchávání do benzinu, nemůže nevidět, že brod je na dosah, je v něm hodně vody a udržet kalhoty nahoře nebude vůbec jednoduché. Před čtrnácti měsíci, když se v Trmicích s velkou slávou poklepávalo na základní kámen, se investice do nové továrny rýsovala v úplně jiném světle. Obilí byl dlouhodobě nadbytek, jeho ceny se držely dole, jenže po letošních žních vylétly nečekaně prudce nahoru.
„Plány musíme revidovat a je otázkou, do jaké míry,“ říká Vávra. O tom se ale minulé úterý při přestřihávání pásky, které se neslo v duchu slavnostního výkopu, za mikrofony nemluvilo. Ani o tom, že nová fabrika je na prodej. „Kupce máme, je to silná zahraniční firma. Jednání už pokročila daleko, ke konci roku bychom je měli uzavřít,“ nechce více prozradit Oldřich Řáha, jehož firma Vodohospodářské stavby z Teplic (VHS) je developerem trmického lihovaru.

Za každou cenu nepojedou.

Šéfové obou firem nepřipouštějí, že by jejich továrna mohla následovat obilní lihovar Ethanol Energy ve Vrdech, který provoz po otestování v září zastavil. „Po odzkoušení jsou odstavené i jiné fabriky v Evropě, několikrát větší, než je naše. Evropská unie musí situaci řešit,“ vyčkává majitel vrdského lihovaru Otakar Moťka.
„Stavěli jsme proto, abychom vyráběli, ale ne za každou cenu,“ podotýká Řáha, vlastník největší tuzemské továrny na bioetanol v Trmicích s roční kapacitou milion hektolitrů. Pyšní se tím, že jejich provoz s kontinuální výrobou je jediný svého druhu na světě. Třicet procent bioetanolu by chtěla firma PLP dodávat na domácí trh, hlásí se do tendrů Čepra a České rafinérské. „Abychom se vešli do ekonomiky, měli bychom při cenách obilí prodávat litr biolihu za devatenáct korun, což je podstatně více než současná cena na trhu, která je kolem šestnácti korun,“ porovnává Řáha. Předem nechce vzdát boj o český trh, spoléhá však na Německo, kam by z ústeckého předměstí měla směřovat většina produkce. Její odbyt má zajistit obchodní partner, německá firma Solvadis. „Přednostně by měla prodávat náš biolíh,“ dodává Řáha. Zavedeného obchodníka potřebovala firma VHS i k získání úvěrů k financování investice. Menší část z celkové výše 1,3 miliardy korun hradil VHS jako generální dodavatel stavby a investor ze svých zdrojů, další prostředky si půjčil od ČSOB a České spořitelny.

Neplniči neuniknou.

Při plném výkonu spolyká lihovar přes 260 tisíc tun obilí ročně, přísun dvou třetin, což je kolem 180 tisíc tun, má obstarat Zemědělské zásobování a nákup Děčín. Jen díky tomu, že desetileté smlouvy se zemědělci si obchodník pojistil přísnými sankcemi, většina z nich odolala nesrovnatelně vyšším cenám na volném trhu a dohodu drží. „S těmi, co neplní, se snažíme domluvit, do konce listopadu chceme vyjednávat. Pak začne plnění vymáhat právní kancelář z Děčína,“ říká ředitel ZZN Martin Kolář. Do Trmic se sváží obilí z průměrné vzdálenosti 70 kilometrů, nejdál se jezdí pro zrno 150 kilometrů. „Děláme vše pro to, abychom lihovaru zajistili dostatek suroviny. Máme smlouvy se 150 pěstiteli, kteří by měli dodat do 150 tisíc tun, zbytek budeme muset dovážet,“ předpokládá. Protože nová fabrika se rozjíždí několik měsíců po žních a nástup bude pozvolný, spotřebuje v této sezoně méně obilí. Přesto bude výpadek z domácích dodávek kolem dvaceti procent, což by měl nahradit dovoz, věří Kolář a mluví o nabídkách pšenice z Kazachstánu a Ukrajiny. Maďaři by údajně dodali kukuřici. Lihovarníci odkázaní na obilí sledují cenový pohyb na světovém trhu a doufají, že první náznaky poklesu se prohloubí v trvalejší pokles.

Jistota každého neláká.

„Zemědělcům jsme nabídli rozumnou cenu - o tři stovky vyšší, než byla na trhu,“ vzpomíná investor do lihovaru na dobu, kdy se zemědělci a jejich nevládní svazy po letech nespokojenosti s úrovní cen obilí upínali k biolihu jako ke spáse, která měla řešit trvalou nadprodukci z českých a moravských polí. Evropská agrární komisařka Mariann Fischerová Boelová dnes přiznává, že výroba biolihu z obilí se spustila nikoli z důvodů realisticko-ekonomických, ale pod tlakem zemědělských politiků, kteří si od něj slibovali oživení nízkých cen na světovém trhu.
Na letošní cenový šok museli zareagovat i v Trmicích. Původní základní smluvní cenu 2600 korun za tunu pšenice (a k tomu průměrně 150 až 200 korun jako příplatek za obsah škrobu) děčínský výkup po dohodě s lihovarem v několika krocích zvedl na 3850 korun, za kukuřici platí 4250 korun. V tom je už započítaná dotace zvaná uhlíkový kredit, kterou na energetické plodiny dává EU – letos ve výši 31 eur na tunu. V Česku o ni požádalo 310 pěstitelů obilí na 27 tisíc hektarů, což je vzhledem k celkové ploše zanedbatelné. O jistotu dlouhodobého odbytu pšenice za pevnou cenu, kterou dává společnost PLP, ztratilo zájem po letošním převratu na obilním trhu asi patnáct procent smluvních dodavatelů. Ze svazku s lihovarem se ale nevyvážou příliš rychle. „Ti, co s námi začali jednat o vypovězení smlouvy, by měli plnit závazky ještě v příštích dvou letech,“ potvrzuje Kolář.

Věří na GMO.

S věrnějšími dodavateli chce obchodník pracovat na postupném „přeorání“ druhové skladby, což by se ve výsledku mělo projevit na zpeněžení suroviny, odstupňovaném podle obsahu škrobu. „Nejvíc ho má kukuřice, proto bychom její podíl na celkových dodávkách chtěli časem dostat na šedesát procent. Pětinu až třetinu by mělo tvořit tritikale (kříženec pšenice a žita), pšenice, která dnes představuje 85 procent suroviny, by byla jen pro doplnění,“ plánuje ředitel děčínského ZZN. U kukuřice vidí šance v geneticky modifikované formě, proto se podnik spojil s firmou Monsanto k doprovodnému servisu pro pěstitele.
Vítěznou surovinou pro bioetanol je v současné době cukrovka. Její ceny nerostou, navíc je příležitostí, jak při klesající produkci cukru způsobené ponížením produkčních kvót pokračovat v pěstování řepy. Je-li určena k energetickému užití, regulace se jí netýká. Ale ani lihovar Agroetanol TTD v Dobrovici, který patří společnosti Cukrovary TTD a vstupní surovina je tím daná, nežije v jistotě. „Zemědělci si řeknou, že pěstovat řepu na bioetanol je cenově méně atraktivní než obilí, a přejdou na něj. I my cítíme ohrožení v základní surovině,“ přidává se šéf TTD Oldřich Reinbergr. Uvědomuje si, že „pole většině zemědělců v Česku neříkají pane. Hospodaří na nich hlavně zaměstnanci, kteří si mohou říci, že s obilím je méně práce. Vlastníci se na to možná dívají jinak“.

Jiným metrem.

Výrobce biolihu spojuje kritika, že Evropská unie nemá v této oblasti provázanou legislativu. Nejde jim jen o to, že na jedné straně směrnicí vyžaduje povinnost, aniž by přidala nástroje, jak její dodržování vynutit. Zejména jim vadí nestejná pravidla v kontrolních mechanismech a namítají, že tuzemská budou nadmíru přísná, což je znevýhodní v ekonomické soutěži. Na druhé straně není divu, že naše exekutiva chce být při vzpomínce na aféry s LTO raději ostražitější „Když my musíme za každý vlak přepravující bioetanol zaplatit zajištění daně přes 300 milionů korun a brazilský líh jde do rafinerie bez záruky, jsou to pro nás diskriminující podmínky,“ tvrdí vlastník trmického lihovaru. Poukazuje také na odlišný ochranářský přístup členských zemí unie a postrádá jednotnou politiku. Třeba teď se mezi tuzemskými lihovarníky šíří zpráva o tom, že Německo se chce bránit přílivu levného brazilského lihu jeho znevýhodněním přímo v zákonu. Zavedení „koeficientu znečištění“, který má postihovat jihoamerický bioetanol za nárůst emisí kysličníku uhličitého, by mělo rafineriím ztížit jeho nákup. Trmičtí se ptají, proč stejnou cestou nejde celá unie.

Zmizí, aby se vrátila.

Náš obor je příliš spojený s politikou, ale teď politici dávají od biolihu ruce pryč, stýskající si lihovarníci. Se žádnými sliby nepřijel na slavnost do Trmic ani ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS): „Česká politika u biopaliv bude rozumná, nebude je přeceňovat ani opomíjet jako alternativu.“ Jeho úřad má do konce roku doručit vládě dlouhodobý program uplatnění biopaliv v dopravě. „Tím se otevře možnost podpory stoprocentních biopaliv a vysokoprocentních směsí, u bioetanolu především E 85. Tento materiál by tedy měl zvrátit rozhodnutí předchozí vlády nepodporovat biopaliva žádným způsobem,“ upozorňuje Gandalovič. Má to drobný háček. Podpora čistých biopaliv – stoprocentního metylesteru řepkového oleje – v podobě nulové spotřební daně tady byla už za minulé vlády, naopak letos na Silvestra končí. Bude se moci vrátit teprve poté, co víceletý program Česku potvrdí Brusel. Než se změny promítnou do národní legislativy, může vše trvat rok, po který zmizí čistá bionafta. S plnou daní, která litr zdraží zhruba o deset korun, je neprodejná, i když ceny motorové nafty budou lámat rekordy.

Legislativní liknavost První leden 2008, odkdy platí povinnost přidávat v celoročním objemu dvě procenta bioetanolu do benzinu, je podle všeho nedostižitelný termín pro účinnost novel, chystaných pro efektivnější kontrolu. O nedostatcích v kontrolním systému a hrozbě daňových úniků, na niž upozornili samotní celníci, týdeník EURO informoval s tím, že lhůta pro legislativní nápravu je šibeniční (EURO 41/2007). Potvrzuje se, že opět se nestíhá, a to vláda zavedení biolihu odložila o půl roku právě kvůli nedoladěné kontrole. Potřebnou úpravu zákona o spotřebních daních společně s novelami zákonů o ochraně ovzduší a lihu schválil kabinet 22. října a zároveň požádal poslance, aby návrhy projednali urychleně v prvním čtení. Jenže se zjistilo, že určité pasáže ze dvou novelizovaných předpisů musí ještě zhlédnout Brusel, kam odešly poslední říjnový den, sdělil Jakub Haas z oddělení komunikace ministerstva financí. Evropská komise má na notifikaci tři měsíce, s účinností předpisů tedy vláda počítá od 1. února. „Nebude to znamenat odklad pro povinné přimíchávání. Nanejvýš se o měsíc zpozdí kontrolní mechanismus,“ uklidňuje ministr zemědělství Petr Gandalovič. Sněmovna se může novelami zabývat i během čekání na jejich „posvěcení“ Bruselem. „Běžně se to dělá,“ potvrdil předseda zemědělského výboru Jiří Papež (ODS). Ještě minulé úterý zmíněné předpisy ze Strakovy akademie do dolní komory nedorazily. „Předběžně jsou už zařazeny na schůzi, která začíná 26. listopadu. Jestli je projednáme v prvním čtení, záleží na opozici,“ dodal. Stínový ministr zemědělství Michal Hašek (ČSSD), který minulý týden doprovázel Jiřího Paroubka na cestě do USA, chce celou věc konzultovat s kolegy. „To, že někdo zalajdal, pro mě není důvod, abych podpořil postup, který vylučuje projednání ve výborech. Když nás vláda nepřesvědčí, že hrozí velké národohospodářské škody, musí počítat s tím, že o věcech budeme chtít podrobně debatovat,“ vzkázal z Washingtonu. Lobby výrobců metylesteru řepkového oleje usiluje o rychlejší náběh přidávání této biosložky do nafty. Místo dvou procent po celý příští rok, stanovených zákonem o ochraně ovzduší, chce prostřednictvím opozice prosadit povinná 3,5 procenta od července příštího roku. Od ledna 2009 je už zákonem daný podíl 4,5 procenta.

Cena krmné pšenice (Kč/t)

  • 2002 2751
  • 2003 2829
  • 2004 3249
  • 2005 2336
  • 2006 2548
  • leden – září 2007 3517
  • září 2007 4261

Pramen: ČSÚ – průměrné ceny za rok

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče