Rukojmí globálního oteplování

18. ledna 2011, 13:33 - Jan Svatoš
18. ledna 2011, 13:33

Ledního medvěda většina lidí vnímá jako oběť civilizace. Pravda je ale možná jinde...

Environmentální aktivisté a bojovníci proti globálnímu oteplování nebudou na 23. prosinec loňského roku vzpomínat v dobrém. Americká správa ryb a divoké zvěře (US Fish and Wildlife Service) uhájila u soudu své stanovisko z předchozích let. Tamní vláda tak zopakovala, že si není vědoma žádných okolností, které by ji vedly k přehodnocení stavu ledních medvědů na kritický stupeň „endangered“ (ohrožený vyhynutím). Vláda lednímu medvědovi prozatím ponechala mírnější označení „threatened“.
Veřejnost rozhodnutí přijala s nevolí. V médiích totiž slyší, vidí a čte něco zcela jiného – počty ledních medvědů podle ní klesají a snímky samic s opuštěnými mláďaty na tajících krách „trhají lidem srdce“. Americké Centrum pro biologickou diverzitu nejnovější vývoj dokonce označilo za „jdoucí proti vědě“ a hodlá rozhodnutí napadnout u soudu. Kdyby byl lední medvěd podle americké litery zákona shledán „ohroženým vyhynutím“, vztahovala by se na něj i na jeho oblast výskytu přísná nařízení a omezení ze zákona o ohrožených druzích (Endangered Species Act).
Aktivisté ovšem nejsou jediní, kdo s rozhodnutím vlády nejsou spokojeni. Podle názorů na opačné straně barikády je stávající hodnocení příliš pesimistické, neboť lední medvěd se podle nich nachází na rozdíl od jiných druhů mimo reálné nebezpečí. Tito lidé považují rozruch kolem ledních medvědů za nafouknutou bublinu. Kde se tedy vzal mediální obraz medvěda jako oběti lidské bezohlednosti?

Fotografie jako argument

Časopis Time vydal v roce 2006 na téma globálního oteplování zvláštní přílohu. Na titulní straně figurovala sugestivní fotografie osamělého ledního medvěda plujícího na tající kře. Fotografii doprovázel titulek s děsivým nádechem: Mějte obavy. Mějte velké obavy. Popisek u fotografie čtenářům oznamoval, že kvůli globálnímu oteplování „se začínají objevovat utopení lední medvědi“ a že za nějakou dobu tato zvířata vyhynou.
Stejnými poplašnými zprávami argumentoval bývalý americký viceprezident a bojovník proti klimatickým změnám Al Gore ve filmu režiséra Davise Guggenheima Nepříjemná pravda. „Jedna nová vědecká studie uvádí, že poprvé došlo k úhynu významnějšího počtu ledních medvědů utopením,“ tvrdí ve snímku laureát Nobelovy ceny míru z roku 2007. Gore se odvolával na výzkum vědců z roku 2001, kteří v moři nalezli čtyři utonulé jedince.
Zatímco veřejnost už dávno přiznala lednímu medvědovi statut „oběti lidské rozpínavosti“, Gorův film měl zajímavou dohru ve Velké Británii. Dokument byl v roce 2007 napaden u soudu, po němž muselo být promítání ve školách doprovázeno napravením nejméně jedenácti nepravd, kterých se Gore jako spolutvůrce záměrně dopustil. Mezi nimi se rovněž objevil případ s ledními medvědy. Zmiňovanou studii o utopených medvědech totiž nepotvrdil další výzkum. Utonulí jedinci byli nalezeni den po prudké větrné smršti, takže vše nasvědčovalo tomu, že pravou příčinou jejich smrti byla mořská bouře.
Poslední odhad počtu ledních medvědů se pohybuje kolem 20 až 25 tisíci jedinců, které vědci rozdělují do dvaceti jednotlivých populací. Prokázaný úbytek je pouze u dvou z nich, u zbylých osmnácti je stav stabilizovaný, nebo naopak stoupá. Záleží ovšem, která data s čím srovnáváme, a hlavně ze kdy.

Ursus economicus

Lední medvědi jsou mediálně velmi přitažlivá zvířata. Když samice v berlínské zoologické zahradě v roce 2006 odvrhla čerstvě narozené mládě, ujali se ho ošetřovatelé a zachránili ho před smrtí, byl z toho rázem příběh, který obletěl celý svět. A jeho hlavní hrdina Knut se stal miláčkem celého Německa.
Knutův „srdceryvný“ příběh se navíc berlínské zoo výrazně vyplatil. Rok 2007 se díky vysoké návštěvnosti stal nejúspěšnějším v její 166leté historii. Roztomilé medvídě s pohnutým osudem přilákalo oproti jiným sezonám o 30 procent více návštěvníků a zahradě vydělalo několik milionů eur.
Knut probudil ze zimního spánku i marketingové pracovníky v Německu. Kromě plyšových hraček firmy Stieff, triček a hrnečků se obrázek medvíděte dostal na zlaté karty Dresdner Bank nebo známky německé pošty. Jako luxusní porcelánová figurka se prodával za stovky eur. Z Knuta se stala mediální hvězda, která dobyla titulní stranu německého vydání Vanity Fair. Dokonce se v Hollywoodu uvažovalo o natočení filmu.
Dnes – když Knut již vyrostl – o něho zájem opadl. Aféra s Knutem přesto stačila inspirovat sociology po celém světě, aby otevřeně mluvili o „medvědí hysterii“, „psychomedvíďatech“ a rozruch označovali „Knutmania“. O tom, že lední medvídě je zlatý důl, vědí i české zoologické zahrady. Brněnská zoo nepatří k nejoblíbenějším, stačilo však, aby se medvědici Coře v roce 2007 narodila dvojčata, a zahradě stoupla návštěvnost v sezoně o 70 tisíc lidí. Šlo o vůbec nejvyšší počet návštěvníků za uplynulých dvacet let.

Kulka za zásluhy

Neméně poutavý příběh se odehrál na Islandu, byť se mu nedostalo takové pozornosti jako Knutovi. V roce 2008 připlaval k islandským břehům první lední medvěd po více než dvaceti letech. Na cestě z Grónska musel překonat více než 300 kilometrů, nicméně namísto ocenění za zdolání tak namáhavé trasy se mu dostalo od islandských policistů kulky. V původní zprávě stálo, že po ruce nebyla uspávací střela. Při pozdějším vyšetřování ale vyšlo najevo, že sedativa byla vzdálena jen hodinu od místa činu. Zprávě o špatném počasí a „strachu z útoku na civilisty“ šlo stěží věřit, když se policisté u mrtvého medvěda stihli několikrát vyfotografovat.
Podobný případ se ještě v témže roce opakoval a dalšího „ohroženého“ ledního medvěda čekala na Islandu smrt. Tito dva „nešťastníci“ ovšem nejsou zdaleka jedinými medvědy zprovozenými ze světa odstřelem. „Oběti globálního oteplování“ se totiž každoročně střílejí v Kanadě, Grónsku, Rusku i ve Spojených státech. Na tuto nepříliš známou skutečnost upozorňuje profesor statistiky univerzity v dánském Aarhusu Bjørn Lomborg ve své knize Zchlaďte hlavy (2007). „Kdyby medvědi byli ve skutečném ohrožení, neměli by aktivisté začít lobbovat nejdříve proti jejich střílení?“ pokládá Lomborg vcelku logickou otázku.
Lomborg vypočítal, že omezení produkce oxidu uhličitého na ochranu medvědů, které navrhovali zastánci boje s klimatickými změnami, by dokázalo zachránit jen přibližně patnáct medvědů ročně. Zastřeleno je každým rokem ale 300 až 500 jedinců!
I v tomto případě vítězí ekonomická rentabilita, tentokráte z ledního medvěda jako lovecké trofeje. V Kanadě se za povolení zastřelit tuto šelmu inkasuje až 35 tisíc kanadských dolarů. Střílet medvědy mohou v omezeném množství také domorodí Inuité – mnoho z nich se živí jako průvodci klientů směřujících za lovem převážně ze Spojených států.

Skryté zájmy

Je třeba mnoha dalších výzkumných projektů, aby se vývoj populace ledních medvědů a vliv člověka na ni dal lépe předvídat. Vědci mimo jiné stále ještě nemají k dispozici spolehlivá data z Ruska, kde dochází k závažnému pytláctví a kde se kůže i jiné trofeje pravidelně objevují na černém trhu. Přesto je zřejmé, že se lední medvěd bude nadále pohybovat v centru dění, jak dokládá situace ve Spojených státech.
Lední medvěd v současnosti sice není v přímém ohrožení, avšak může se do něj velmi snadno dostat. Prezident Barack Obama kvůli případné energetické krizi neskrývá záměr otevřít těžební permity v panenské přírodě Aljašky. Právě to může život tamních ledních medvědů velmi zásadně ovlivnit.
Není překvapivé, že za mírnější hodnocení počtu ledních medvědů lobbovaly především těžební společnosti. V případě, že by se na ně vztahoval zmiňovaný zákon o ohrožených druzích, nemohlo by se na Aljašce těžit, a průmyslový boom by se ocitl v ohrožení.
Rozhodnutí americké vlády nicméně koresponduje s hodnocením Mezinárodního svazu ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature), který má na starost známou červenou knihu ohrožených druhů. A v té není lední medvěd hodnocen jako „endangered“, ale jako „vulnerable“ (zranitelný), a sice od roku 2006. V nejnovější zprávě svazu se píše, že počty ledních medvědů jsou stabilní nebo rostou a že jsou rozhodně hodny bližších výzkumů. Dobře to ví i většina z těch, kdo se snaží mediálně vděčnou šelmu využít pro prosazování svých politických, ekologických, anebo ekonomických zájmů. V těchto bojích ale o lední medvědy nejde.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče