Rozvoji pomohou veřejná centra

28. května 2007, 00:00 - admin
28. května 2007, 00:00

PREZIDENT ČESKÉ LOGISTICKÉ ASOCIACE MIROSLAV RUMLER: Logistickému trhu chybějí veřejná logistická centra. Do těch by měly rovný přístup jak malé, tak velké firmy. Úvahy o vzniku podobných center vítá i prezident České logistické asociace Miroslav Rumler.

PREZIDENT ČESKÉ LOGISTICKÉ ASOCIACE MIROSLAV RUMLER: Logistickému trhu chybějí veřejná logistická centra. Do těch by měly rovný přístup jak malé, tak velké firmy. Úvahy o vzniku podobných center vítá i prezident České logistické asociace Miroslav Rumler. Jaký očekáváte vývoj logistického trhu v letošním roce? Chystáte nějaké zajímavé novinky?

Novinek je celá řada. Zásadní je, že se začíná vážně uvažovat o pomoci malým logistickým firmám formou výstavby veřejných logistických center. Ta by byla poměrně jednoduše a za předem stanovených podmínek přístupná i pro menší dopravce. Ti by se pak mohli angažovat třeba i v kombinované dopravě.

Začíná být také jasné, že nestačí vytvořit průmyslovou zónu, ale že tam musí být i logistické zázemí. Tohle jsou pozitivní změny. Pro logistiky jsou rovněž důležitá dvě letošní velká setkání na veletrzích v Mnichově a v Brně.

Hovořil jste o veřejných logistických centrech. Nebojíte se toho, že na ně nebudou peníze? Především je nutné říci, že problémů je více a nejde jen o peníze. Najednou se totiž ukázalo, že logistika je poměrně zajímavým produktem a dají se na ní vydělat peníze. Objevují se různé skupinové a lokální zájmy, dnes se celá řada míst tváří jako jediná správná pro vytvoření logistického centra. To je první problém, státní správa nebude mít jednoduché vybrat toho, komu přispěje. Proto jsme také loni vytvořili nezávislý tým odborníků ze svazů, ze škol a z velkých organizací, který by měl objektivně posoudit každou nabídku. Proč by vůbec měla vznikat veřejná logistická centra, když je tady spousta logistických center soukromých?

Máte pravdu, že v České republice existuje řada soukromých, tedy neveřejných logistických center. Ta zajišťují zásobování výroby, distribuci zboží nebo služby pro distribuční řetězce. Veřejná logistická centra však slouží širokému veřejnému zájmu, proto by jejich vznik měly podporovat i veřejné finanční zdroje. Měla by sloužit nejen velkým firmám, ale především malým a středním podnikům. Umožní jim získat logistické zázemí, které pro jejich činnost bude poskytovat služby bez vysokých investic.

Kolik veřejných center by mělo být a v jakých lokalitách?

Určitě jich nemusí být moc. Česká republika je poměrně malá, já bych to viděl tak maximálně na čtyři až pět. To je až dost. Podstatné je, že podobná centra fungují ve světě, jedno takové je třeba ve Štýrském Hradci, kde si ho místní orgány pochvalují jako poměrně slušný zdroj peněz. Důležité je najít správná místa, v nichž musí být pokud možno co nejvíce dopravních modulů. Rozhodně tam musí být kvalitní silnice, dále železnice, mluví se o vodě - ale tam ta spolehlivost není taková, rovněž o letecké přepravě. Nejdůležitější ale je podle mého názoru v našich geografických podmínkách kombinace silnice a železnice. Logistické centrum také musí být někde, kde je kromě vhodné infrastruktury soustředěna jak výroba, tak spotřeba. Hovoří se třeba o Břeclavi, Brnu, Ostravě, Lovosicích či okolí Prahy.

Jak si představujete spojení průmyslové zóny a logistického centra?

Za ideální pokládám takový stav, kdy v průmyslové zóně vznikne i logistické centrum, ať už veřejné nebo jiné. Rovněž musí být vyřešena hromadná doprava osob, které v centru pracují. I na tomto poli existuje prostor, kde se může uplatnit naše pracovní skupina. A rozhodně nelze podceňovat ani další hlediska, například ekologické. Pokud se příprava veřejných logistických zón podcení, vzniknou za státní peníze jen další pomníčky.

Je pro logistické firmy velkým problémem nedokončená dopravní infrastruktura? Samozřejmě, že to problém je, ale když se podíváte po okolních zemích na východ, tam je to ještě horší. Všichni si ale uvědomují, že se s tím musí něco udělat. Velkým problémem je nejen přetížení dálnice D1, ale zejména průjezd Prahou. Předvolebním tématem loňského roku bylo heslo „dostaneme kamiony ze silnic“. Je nabídka železniční přepravy dostatečná?

Dostatečná v tuto chvíli ještě není, ale snaha tu je. Problém je, že v Evropě se vnímají železnice a silnice jako konkurence. Například ve Spojených státech ale přišli na to, že vedle sebe mohou klidně silnice a železnice existovat a účinně spolupracovat. Musíme do budoucna hledat taková řešení, aby to společně fungovalo. První krůčky například v podobě vlaků kombinované přepravy tady vznikají.

S tím, jak se v Česku zdražuje práce, se některé výrobní firmy přesouvají dále na východ. Hrozí tento trend i u logistických firem? Pravda je, že výroba se stěhuje na východ. Česká republika je ale geograficky v centru Evropy, a tak i když výroba odejde, musí zůstat v Evropě distribuční sklady. Pokud dokážeme tohoto potenciálu umístění ve středu Evropy využít, bude dobře. Pomoci k tomu by měla právě také veřejná logistická centra. Koneckonců i na východě cena práce poroste. Vzdálenost je přitom velkou šancí pro železnici. Jak se na hospodaření logistických firem podepsalo mýtné?

Myslím, že firmy se s tím stále ještě vypořádávají. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se nyní mluví i o tom, že se mýtné bude vztahovat také na další nákladní auta od 3,5 tuny. Firmy se tedy poměrně oprávněně obávají o svou budoucnost. Je to ale trend, na který si musíme zvyknout a firmy se s tím musí smířit.

Hrozí existenční potíže zejména menším firmám?

Je otázka, co rozumíme logistickou firmou. Pokud logistická firma dělá i dopravu, tak se jí to samozřejmě dotkne. Na velké logistické firmy a hlavně areály to nebude mít žádný velký vliv, poptávka po jejich službách ještě poroste. Různé studie ukazují, že když se zavede mýto a zdraží tak doprava, pak se toto zdražení přenese na konečného zákazníka. Ale pravdou je, že malé firmy to pocítí nejvíce.

**Podařilo se logistickým dopravcům navýšit ceny za dopravu o celé mýtné, nebo to nejde?

Je vždycky těžké donutit partnera ke zvyšování ceny. Když se nějaká cena ujedná, tak se nikomu nechce do změn a každé otevření jednání o smlouvách je nebezpečné pro obě strany. Firmy se nejprve snažily dohodnuté ceny držet, ale obávám se, že jim nezbude nic jiného než ceny postupně zvedat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče