Rozpočtová dvojčata

16. února 2010, 17:34 - Lukáš Novotný
16. února 2010, 17:34

Americký veřejný dluh se dostává na úroveň země z Apeninského poloostrova

Lídry Evropské unie zaměstnává v posledních dnech otázka, jak pomoci Řecku ustát problémy s narůstajícím státním dluhem a rozpočtovou krizí. Přitom dlouhou dobu byla za hlavní evropský „fiskální průšvih“ považována Itálie. Ta během posledních desetiletí poskytovala „odpovědným zemím“ – například USA – názorný příklad toho, jak se hospodářská a zejména fiskální politika nemá dělat. Vytvářela vysoké rozpočtové schodky, měla obří a stále rostoucí veřejný dluh a daňové poplatníky, kteří patřili mezi světové přeborníky v daňových únicích. Zdálo se, že Spojené státy americké podobné problémy netrápí. Američané se svědomitě řídili zákony a na rozdíl od Italů daně platili řádně a v plné výši. Itálie byla navíc jednou z nejzkorumpovanějších zemí, zatímco USA nikoliv.

Časy se mění Tyto názory byly přijímány se stejným stupněm jistoty, jako že slunce vychází každé ráno. Bez ohledu na to, že italský národ domnělých „daňových podvodníků“ platil na daních v poměru k HDP zhruba o patnáct procent více než Američané. V posledním desetiletí však nastal posun, upozornil nedávno na serveru theglobalist.com bývalý šéf oddělení fiskálních záležitostí Mezinárodního měnového fondu Vito Tanzi. Nové zprávy naznačily, že Italové neměli v oblasti daňových úniků monopol. Američané se rychle naučili využívat výhod bankovních institucí ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Antiguě a Barbudě a na dalších místech, kam mohli ukrýt své peníze před finančními úřady. Rychle se „zorientovaly“ i americké společnosti a objem nezaplacených daní se v USA odhaduje na stovky miliard dolarů. Součástí každodenních zpráv v amerických médiích jsou i případy korupce. Stejně tak tomu je se senzačními odhaleními ohledně finančních podvodů a slabého dohledu nad finančním trhem. Ve světle některých z těchto kauz, například finančníka Madoffa, vypadají Italové jako diletanti. Už tak nepříjemnou dynamiku předpokládaného vývoje veřejných rozpočtů v USA navíc urychlila hospodářská krize. A tak už nyní nikomu nepřipadá přehnané tvrzení, že to nebude trvat dlouho a fiskální situace USA a Itálie se výrazně přiblíží. Změnit tento trend přitom nebude snadné. „Ve fiskální oblasti totiž neexistují jednoduché únikové strategie,“ tvrdí Tanzi.

Příběh nekončí Důkazem mohou dle Tanziho být oficiální předpovědi tří fiskálních ukazatelů – veřejných výdajů, rozpočtového deficitu a veřejného dluhu. Během let 2007 až 2010 se veřejné výdaje v USA podle předpovědí zvýší v poměru k HDP o 6,3 procentního bodu, fiskální deficit stoupne o 11,4 bodu a veřejný dluh o 28 procentních bodů. Naopak v případě Itálie je predikce růstu těchto ukazatelů mnohem mírnější – o 2,9 bodu (veřejné výdaje), 3,7 (deficit rozpočtu), respektive 12,6 procentního bodu u veřejného dluhu (viz Dynamické sbližování). Naneštěstí pro USA zde příběh nekončí. Předpokládaný budoucí vývoj konvergenci veřejného dluhu a veřejných výdajů obou zemí ještě urychlí.
Evropská komise nedávno předpověděla Itálii růst veřejných výdajů do roku 2060 o pouhého 1,6 procentního bodu v poměru k HDP. Růst přitom může být ještě mnohem nižší, neboť Itálie zvažuje zvýšení věku pro odchod žen do důchodu na stejnou úroveň jako u mužů.
Ačkoli EK podobné předpovědi pro Spojené státy americké neuvádí, pro srovnání lze vyjít ze zprávy rozpočtového úřadu Kongresu z července 2009 a ze zprávy ekonomů Alana Auerbacha a Williama Galea z června téhož roku. Tyto predikce ukazují, že pokud se současná americká výdajová politika nezmění, bude v roce 2020 činit rozpočtový deficit federální vlády sedm procent HDP a veřejný dluh překročí do roku 2023 hranici sta procent HDP. Z pohledu fiskálních účtů budou v té době Itálie a USA vypadat jako dvojčata. Nicméně veřejné výdaje a veřejný dluh budou v USA nadále narůstat. Do roku 2076 se předpokládá zvýšení veřejného dluhu na 650 procent HDP, pokud se ovšem rozpočtová politika americké vlády neobrátí směrem k úsporám. Nynější debata o reformě zdravotního systému v tomto směru příliš optimismu neskýtá. Vito Tanzi k tomu podotýká: „Itálie by se nakonec mohla stát dobrým příkladem zodpovědné fiskální politiky.“

* Graf:
Dynamické sbližování (Veřejné výdaje a veřejný dluh USA se postupně dostávají na úroveň Itálie, v procentech HDP) Veřejné výdaje 2007 *2010 Itálie *47,9 *50,8 USA *37,4 *43,7 Deficit rozpočtu 2007 *2010
Itálie *-1,6 *-5,3
USA *-2,8 *-14,2
Veřejný dluh**
2007 *2010 Itálie *104,1*116,7
USA *63,1*91,1
Pramen: Evropská komise, theglobalist.com

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče