Rozpočet: První krize nové vlády?

13. září 2004, 00:00 - JAN ŠMÍD autor je politolog
13. září 2004, 00:00

O ruch kolem státního rozpočtu na rok 2005 se postaraly stejnou měrou všechny strany vládní koalice. Ministerstvo financí Bohuslava Sobotky předložilo návrh, který porušil předchozí dohody o tom, že jednotlivá ministerstva nebudou požadovat o mnoho více peněz než vloni. Co víc, návrh porušuje i kritéria Evropské unie.

Lidovci a unionisté se proto hned ozvali, že takový rozpočet nepodpoří. Nová vláda ještě pořádně nezačala úřadovat, a už jí hrozí první krize. Někteří ministři se nechtějí uskrovnit a obě malé strany by rády předvedly, že nejsou v Grossově kabinetu jen do počtu. Naopak nový premiér právě odhalil svou první slabinu. Zatímco ve své rodné sociální demokracii byl mistrem zákulisních jednání, jako premiér začal nezvykle šetřit svou schopností dosahovat shody a získávat podporu. Dalo se očekávat, že se lídři vládních stran v tichosti dohodnou na hlavních parametrech rozpočtu, že si všechny bitvy odehrají v zákulisí a před veřejnost předstoupí ve vzácné shodě nad kompromisním návrhem. Proč se tak nestalo a proč vláda veřejně obnažuje svou rozpolcenost a riskuje ostudu? Vysvětlení je několik. Sociální demokracie s vlastním premiérem v čele vlády možná testovala, nakolik si může dovolit ignorovat oba menší partnery. A zjistila, že to nebude mít jednoduché. Miroslav Kalousek totiž sice zastupuje nevelký počet voličů, ale to mu nebrání hrát velkou roli jazýčku na jemných politických vahách. Náhlý nedostatek Grossova zákulisního talentu je ovšem zarážející. Možná pro něj bylo letošní léto příliš hektické a parametry státního rozpočtu opustily ministerstvo financí příliš brzo na to, aby stihl zasáhnout a včas předjednat vše potřebné. Možná Stanislav Gross právě během jednání o rozpočtu poprvé narazil na své limity. Zákulisní tahy se nosí uvnitř stran. Tam je dost prostoru a žádná kamera tam nedohlédne. Kdo se v zákulisních tazích naučí chodit, může to dotáhnout až na předsedu strany a dokonce i na křeslo premiéra. Zkušenosti zpoza kulis jsou ale k ničemu, když se má jednat s ostatními stranami. Utajených schůzek je minimum. Všude kolem postávají novináři a Miroslav Kalousek ani předseda unionistů Pavel Němec nepromeškají jedinou šanci ukázat, že se za své voliče bili jako lvi. A možná právě o to šlo - být vidět. Ministři, kteří požadují zvýšení svých rozpočtových kapitol, chtějí tím oslnit své voliče. Ministr Palas chce zemědělcům ukázat, že je opravdu jejich ministrem a že jim chce vynahradit to, co neprosadil při vyjednávání s Unií. Ministr Škromach zase bojuje za své nezaměstnané a spoustu flákačů, které vydržuje. Nikdo nechce přijít o politické body. Až tohle povinné politické divadlo skončí, určitě se nějaký kompromis najde. Prozatím není třeba se vzrušovat koaličními rozpory. Není totiž důležité, jakými tanečky rozpočet projde, důležité je, jak bude vypadat. A to má ještě čas.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče