Rožmitál pod Třemšínem je bez průmyslu a bez vojáků

09. ledna 2010, 01:05 - Petr Korbel
09. ledna 2010, 01:05

U vojenského újezdu Brdy leží středočeské historické město, které se cítí trochu odstrčené a jako v pohraničí.

Kostel ve Starém Rožmitále, kde hrával na varhany Jakub Jan Ryba.

Autor: Jakub Hněvkovský

Zmizel odsud průmysl, ztratila se místa v zemědělství, a nakonec ze zdejších obrovských kasáren odešli také vojáci. Je tu však krásně a obyvatelé zůstávají. Město královny Johanky a skladatele Jakuba Jana Ryby hledá možnosti, jak zaujmout podnikatele.

Cesta do Rožmitálu pod Třemšínem vede líbeznou středočeskou krajinou. Kolem jsou nádherné lesy, které však z valné části leží ve vojenském výcvikovém prostoru. Díky tomu je zde nejzachovalejší část Brd, ale také jde o oblast, která se cítí být poněkud odstrčena.

Hned za cedulí Rožmitál pod Třemšínem je vidět prázdné místo, kde donedávna stála továrna. Mohlo by tam vyrůst třeba nákupní centrum, ale hospodářská situace tomuto záměru nenahrává. Koupěschopnost obyvatel zde nebyla vysoká ani před krizí, úbytek pracovních míst byl dramatický.

Zkáza po Stehlíkovi

„Po příchodu architekta Stehlíka, tehdy zároveň majitele Poldi Kladno, zanikl Agrostroj, který zaměstnával až 300 lidí, a zmizela zdejší truhlárna, kde pracovalo kolem 150 zaměstnanců,“ vypočítává starosta Josef Vondrášek.

Textilka Jitex Písek zrušila místní závod, což postihlo 300 pracovníků. Funguje pobočka příbramské společnosti Ravak, ale i tam podle starosty dochází k zeštíhlování. Bývalo tu středisko státního statku, které zaměstnávalo na 250 lidí – dnes se tady zemědělstvím živí už jen asi čtyřicet občanů. A aby toho nebylo málo, vojáci znenadání opustili zdejší obrovská kasárna, v nichž mělo práci 120 civilních zaměstnanců.

Mnozí lidé odešli do předčasného důchodu, další dojíždějí za prací do Příbrami, Dobříše či do Prahy, někteří se dali na soukromé podnikání. Nezaměstnanost je asi desetiprocentní. „Jsme sice na okraji Středočeského kraje, ale cítíme se jako někde v pohraničí,“ glosuje situaci Vondrášek.

Nové byty a věrní občané

Přes všechny potíže tu počet obyvatel neklesá, kolem 4400 jich zůstává. Podle starosty je to i díky tomu, že radnice investovala do bytové výstavby. „Za posledních jedenáct let jsme připravili 68 nových bytů a k tomu 25 bytů s pečovatelskou službou,“ líčí. Tempem pět šest do roka přibývají také rodinné domy na soukromých pozemcích.

Návštěvníka ovšem rychle napadne další důvod, proč Rožmitál netrpí odchodem obyvatel. Je tady krásně. Nevedou sem dálnice, nevznikly tu nevzhledné chatové kolonie ani průmyslové zóny. Kolem jsou hluboké lesy, kde lze spatřit i třeba orla mořského, a také samotné město se zámkem, historickým náměstím, vkusnými rodinnými domky a velkým rybníkem působí příjemně.

Hej, mistře

Na jméno kantora a skladatele Jakuba Jana Ryby narazíte v Rožmitále pod Třemšínem skoro všude. Jmenuje se po něm základní škola, na zdejším hřbitově je pohřben. V lesích kousek za městem, kde zoufalý autor České mše vánoční spáchal sebevraždu, ho připomíná mohyla. V kostele Povýšení svatého Kříže mají dosud varhany z roku 1750, skvostný nástroj, na který hrával. A když tady o Vánocích zní „Hej, mistře!“, lidé se do kostela mnohdy ani nevejdou.

Na zdejší faře působila řada osobností, například kronikář Václav Hájek z Libočan či kardinál Miloslav Vlk. Současný administrátor farnosti se jmenuje Ivo Prokop. Jakmile vypne počítač, ochotně se ujímá role průvodce.

„Dodnes je ve varhanní skříni lístek s Rybovým rukopisem, kde potvrzuje, že varhany byly správně opraveny,“ podotýká na kůru. Kostel vypadá jako nový. Jeho opravu financovalo město a Ministerstvo kultury. „Zájem návštěvníků roste, na vánoční mši se sjíždějí autobusy plné lidí,“ konstatuje farář Prokop. Spolupráce s radnicí vedla například k obnovení tradičních poutí na Třemšín, jichž se účastní stovky poutníků.

Památník mše i aerovek V okolí vznikly cyklistické cesty, část přilehlého vojenského prostoru se alespoň o víkendech otevírá veřejnosti. Volně přístupné lesy na západ od města také představují pastvu pro oči a navíc houbařský ráj. Ukrývá se v nich mnoho pamětihodností a vede jimi množství dobře značených cest. To všechno by mohlo do budoucna představovat zajímavý podnikatelský potenciál, protože například ubytovacích možností zatím není v regionu mnoho. Turisté zde navíc brzy budou mít další cíl. V říjnu 2008 byla kousek od náměstí zahájena výstavba Podbrdského muzea s památníkem České mše vánoční, s galerií a expozicí desítek historických automobilů značky Aero. Rozsáhlý muzejní komplex vznikne přestavbou části bývalého továrního areálu Agrostroje. Na akci získalo město peníze z evropských fondů. Dílo by mělo být letos dokončeno a na radnici doufají, že slavnostní otevření nového muzea spojí s tradiční červnovou slavností královny Johanky. Milovaná česká královna Johanka z Rožmitálu byla druhou ženou krále Jiřího z Poděbrad. Její bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu vedl v letech 1465 až 1467 diplomatickou cestu, během níž propagoval Čechy jako důvěryhodnou zemi, v níž mohou žít katolíci v míru s husity. Dostal se tak až na „konec světa“. Královnin synovec Zdeněk Lev z Rožmitálu pak byl nejvyšším purkrabím království za tří panovníků, Vladislava Jagelonského, jeho syna Ludvíka a Ferdinanda Habsburského. Zámek zdejších pánů byl výstavný, nyní je však nepřístupný. Po bitvě na Bílé hoře byl i se zdejším panstvím přidělen jako konfiskát pražským arcibiskupům, jimž patřil až do roku 1948. Po dalších padesáti letech byl zámek vrácen arcibiskupství, a to jej z 80 procent prodalo Američanovi, panu Marshallovi. „Na zámku se nyní nic neděje,“ lituje místostarosta Miloslav Maroušek. Část budovy byla opravena v roce 1989 a část po majetkové změně, zbytek však chátrá. „Je to škoda, protože na zámek se návštěvníci města stále vyptávají,“ upozorňuje Maroušek. Peníze na rozvoj Brdska

Rožmitál patřil k městům a obcím, které kritizovaly plán na umístění amerického vojenského radaru v brdských lesích. Topolánkova vláda chtěla odpor proti své politice zmírnit příslibem peněz. Celkem mělo jít na rozvoj Brdska asi 250 milionů, které se měly rozdělit mezi více než dvacet obcí.

„V projektu Brdsko jsme měli plán, na jehož základě bychom mohli získat 40 milionů státní dotace na celkových 190 milionů investic,“ líčí starosta Vondrášek. Ve statutu komise pro Brdsko však bylo uvedeno, že funguje po dobu existence Topolánkovy vlády. Když funkční období kabinetu předčasně skončilo, skončila i činnost komise.

Přislíbené peníze chtělo město využít na dokončení a rekonstrukci kanalizace, rekonstrukci čističky odpadních vod, modernizaci mateřské školy, zateplení domů, opravu komunikací a protipovodňová opatření.

„V době, kdy komise fungovala, jsme získali 1,8 milionu korun na dva projekty, jeden se týkal kanalizace v osadě Voltuš a druhý mateřské školy,“ popisuje starosta. „Pak to všechno skončilo. Nicméně koncem roku se objevily nějaké další prostředky, takže jsme napsali žádost a doufáme, že peníze brzy dojdou. Jde o 1,8 milionu na projekt kanalizace. Byly tam také prostředky na dofinancování sběrného dvora komunálního odpadu, na který má město dostat 620 tisíc korun,“ dodává.

Kde čekají na kanalizaci

Každá koruna by se hodila. „Když z plánovaných 35 milionů sdílených daní dostanete nanejvýš 29 milionů, má to obrovský dopad,“ žehrá starosta na krizi a zároveň doufá, že letos nebude ještě horší. Obce se teď podle něj alespoň dostanou ze stresu, kdy musely zaplatit za technické projekty, které si v očekávání slíbených dotací objednaly. Další postup je však nejasný. „Zatím mám informaci, že u projektů na vodovody a kanalizaci je podmínka, že obce musejí do pěti let zahájit stavbu. Což je obtížné, stačí totiž, když si jeden člověk postaví hlavu, že kanalizaci nepustí přes pozemek,“ upozorňuje.

Úspěšný prodej kasáren

Rožmitál pod Třemšínem má však alespoň jedno štěstí – podařilo se mu na poslední chvíli prodat kasárna. V nich kdysi sloužilo tisíc vojáků, po profesionalizaci jich bylo asi šest set. Přítomnost početných vojenských jednotek sice na jednu stranu město výrazně omezovala, na druhou stranu však vojáci znamenali značnou kupní sílu, z čehož těžili obchodníci a majitelé restaurací. Navíc vznikala poptávka po službách – na přelomu století město inkasovalo půl milionu korun ročně za dodanou vodu, za čištění odpadních vod milion. Kasárna byla velká a moderní, armáda do nich investovala velké peníze. Pak je v květnu roku 2003 náhle opustila.

Obrovský areál, na němž se nacházelo přes sto budov, převedl stát na město. Po řadě peripetií se radnici v roce 2008 konečně podařilo kasárna prodat. Město tak získalo osmdesát milionů korun, ale zhruba deset milionů muselo předtím vynaložit.

Nabyvateli jsou čtyři developerské společnosti. Areál teď spravuje jedna z nich, Gindely Trade, která je všechny zastupuje. „Měli jsme úžasné štěstí, že zaplatili dva měsíce před vypuknutím krize,“ podotýká Vondrášek, „teď by si to asi každý rozmyslel.“

Co bude po vojácích? Gindely Trade anoncuje, že areál v Rožmitále pod Třemšínem skýtá široké možnosti využití výrobních a skladovacích ploch. Objekty jsou vhodné pro manipulaci s těžkou technikou. Haly mají několik vjezdů, některé jsou navíc vybaveny montážními jámami, jeřábovými dráhami, dílnami, výukovými prostorami. Jednou z hlavních předností areálu je diskrétnost. Systém fyzické ostrahy a dvojité oplocení, z toho jedno neprůhledné, přináší možnosti například pro inovativní výrobu. Snad nejzajímavější budovu v kasárnách představuje kdysi vyhlášený penzion, jenž vojáci přeměnili na štáb. Najít využití pro bývalou základnu raketového vojska však bude složité. „Ideální by byla nějaká lehká výroba,“ domnívá se starosta. „Nechtěli bychom tam zpracování odpadů či jiné znečišťování ovzduší,“ upozorňuje. Sport a hudba**

Díky prodeji kasáren je finanční situace Rožmitálu poměrně dobrá. Město splácí jen hypoteční úvěr a půjčku od Státního fondu rozvoje bydlení. Radnice se snaží podporovat hasiče, tělovýchovnou jednotu Spartak a další organizace. „Nejlepší totiž je, když se dítě chytne sportu a zažene se do hudební školy,“ myslí si starosta.

V roce 2006 město otevřelo Centrum celoživotního vzdělávání s knihovnou manželů Tomanových. I v tomto případě využilo peníze z Evropské unie. Jak uvádí vedoucí centra Dana Sůlovcová, zařízení nabízí například počítačové kurzy, angličtinu, němčinu, francouzštinu, cestopisné besedy, od ledna začínají kursy španělštiny. „Organizujeme besedy pro školy, snažíme se obnovovat zdejší zvyky a tradice,“ doplňuje. A na první pohled je patrné, že o počítače tu mají lidé obrovský zájem.

Je čas Rožmitál opustit. Malebnou krajinu kolem Brd pokrývá čerstvý sníh a silnice ukazují, že pro provoz velkých kamionů nebyly projektovány. Jednomu jsme se vyhnuli jen o centimetry – neklamné znamení, že na rozvoj nějaké velké strojírenské výroby to tu zatím moc nevypadá, protože by znamenal obrovské dopravní potíže.

Za zády nám zůstal legendami opředený vrch Třemšín. Za obzorem mizí město Jakuba Jana Ryby, odkud průmysl odešel, ale lidé v něm zůstali a snaží se, aby vypadalo k světu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče