Roman Šilha: U firemních úvěrů na velikosti nezáleží, jen na riziku

06. května 2014, 07:13 - Zdeněk Pečený, Tereza Zavadilová
06. května 2014, 07:13

Trh úvěrů roste jen díky transakční vlně, která se v Česku a na Slovensku za poslední dva roky odehrála. Tedy obchody jako Telefónica, SPP, Net4Gas a další. Bez nich by firemní půjčky vykázaly několikaprocentní pokles, říká šéf pro korporátní klientelu UniCredit Bank Roman Šilha.

E15: Na českém trhu proběhlo loni hodně velkých akvizic. Změnilo to i vývoj na trhu korporátního financování?

Ano. Zjednodušeně řečeno jsme se posunuli od klubového financování k úpisům úvěrů. Na podzim roku 2012 se na klubovém úvěru pro EPH podílelo deset bank. Tehdy šlo o miliardu eur, a když deset bank dávalo připomínky k úvěrové dokumentaci, bylo to velmi složité a zdlouhavé. Loňské akviziční financování na nákup SPP na Slovensku se již dělalo takzvaně na úpis. Pět bank včetně nás poskládalo celou částku 1,5 miliardy eur a až následně jsme část financování odprodali dalším bankám na trhu. To vnímám jako největší změnu, která se na trhu udála. Samozřejmě v tom hraje roli i velikost úvěrů. Dát dohromady 1,5 miliardy eur nebo jako v případě Telefóniky téměř 2,5 miliardy eur, na to by se běžně musel skládat klub patnácti, dvaceti, možná i třiceti bank. Vývoji směrem k úpisům úvěrů nahrává i skutečnost, že na trhu je hodně likvidity a roste apetit bank. Ekonomické prostředí je relativně stabilní a banky věří, že pokud nějakou takovouto velkou transakci upíší, budou ji schopné rozprodat na sekundárním trhu.

E15: Dá se říct, jaký je u tohoto typu financování pro jednotlivé účastníky rozdíl v úrocích? Za kolik banka úvěr upíše a za kolik jej dále prodá?

Přeprodej se realizuje za stejných podmínek jako úpis úvěru. Upisovatel má navíc určitou provizi, jinak jsou podmínky pro všechny banky stejné. Pokud se například zafixuje, že úrok je složený z tříměsíčního PRIBOR a marže 3,50 procenta, tak za těchto podmínek transakci financují i další banky, které si následně odkupují část úvěru. Pouze ten, kdo transakci aranžuje a upisuje, nese větší riziko, protože kdyby se mu financování nepodařilo prodat dál, zůstane mu velký balík úvěru. Proto za riziko dostává ještě prémii, která se pohybuje podle typu transakce a velikosti zhruba do jednoho procenta z objemu financování.

E15: Mají banky, které úvěr upisují, snahu přeprodat všechno, nebo si část financování ponechávají?

Banky, které transakci upisují, se hned na začátku dohodnou, jakou část si chtějí nechat, takže se prodává jen zbývající podíl. Opět záleží na objemu. Třeba v případě SPP si pět upisujících bank ponechalo zhruba půlku částky, kterou upisovaly. V případě Telefóniky to bylo ještě více. U této transakce se původně počítalo, že se bude účastnit méně bank. Tím, že upisovatelů bylo nakonec osm, se absolutní částka úvěru, kterou si banky chtěly ponechat, proporčně zmenšila. Upisující banka si vždy musí významnou část úvěru nechat. Těžko přesvědčíte klienta, aby s vámi dělal úvěr na úpis, když váš záměr bude všechno odprodat. Kdyby to banky dělaly jen na úpis a následně se chtěly všeho zbavit, byl by to takový americký model. Velké americké investiční banky typu JP Morgan či Bank of America takto fungují. Jsou schopné samy nabídnout miliardu eur, dvě či tři, ale nechtějí úvěr držet více než jeden rok. Jejich hlavním cílem je vydělat na poplatcích z přeprodeje, případně z emise dluhopisů, ze které se splatí úvěr, a následně uvolnit své peníze pro další transakce. V Evropě banky fungují jinak, potřebují mít úvěry dlouhodobě v portfoliu, protože jim z toho plyne úrokový výnos. Ten je stále hlavním zdrojem příjmů evropských bank.

E15: Musí s přeprodejem úvěru souhlasit dlužník?

Nemusí. Pro dlužníka se nic nemění. Pro něj to končí tím, když mu upisující banky celý úvěr vyplatí.

E15: Záleží konkrétní cena úvěru na jeho velikosti?

Cena z hlediska marže a dalších poplatků vždy primárně záleží na riziku transakce. Velikost nehraje zásadní roli, spíše záleží na tom, jaké riziko si banky berou do knih. Pokud je poměr celkového dluhu vůči EBITDA (hrubý provozní zisk před odpisy – pozn. red.) vysoký, pak za to banky chtějí vyšší úrokovou marži. Je úplně jedno, jestli jde o transakci za 100 milionů korun nebo miliardu eur, vždy záleží na rizikovém profilu transakce.

Velké transakce financovaly v Česku v letech 2006 a 2007 banky ze zahraničí. To již neplatí. Trend je poskládat úvěr u lokálních bank. Jsou v dobré kondici a mají dostatek likvidity

E15: Kde je hranice zadlužení, za kterou již banky financovat nechtějí?

Hodně se to liší podle odvětví. Jsou sektory, zejména v oblasti infrastruktury či energetiky, kde se finanční páka, kterou jsou banky ochotny poskytnout, může dostat až na úroveň 4,5násobku dluhu vůči EBITDA. Ovšem tam, kde banky nevidí stabilní vývoj do budoucna, se maximální páka pohybuje na úrovni 2,5násobku. Tržní průměr z hlediska akvizičního financování je dlouhodobě zhruba kolem trojnásobku EBITDA. Jsou však i obory, kde se akviziční financování téměř nerealizuje. To platí třeba pro stavebnictví.

E15: Není ve stavebnictví patrné oživení? Letos se zlepšila stavební výroba a říká se, že je zlepšení i v prodeji realit.

Určité oživení vidět je, ale opravdové přijde až v okamžiku, kdy vláda rozhýbe větší státní zakázky. Stát v rámci úsporných opatření poslední dva až tři roky téměř neinvestoval, což chybí nejen ve stavebnictví, ale i v celkovém růstu HDP. Z pohledu bank v tuzemsku jednoznačně platí, že financování stavebnictví a stavebních zakázek funguje bez problému pro zhruba deset největších firem. Tam žádná omezení nejsou. Banky jsou ale obezřetné u menších hráčů na trhu. Ti se totiž sami nedostanou k hlavním zakázkám, spoléhají vždy na subdodávky od větších firem a tím je u nich větší riziko propadu tržeb a následných finančních problémů.

E15: Dají se najít sektory, kde banky naopak nejsou tak opatrné? Jak se vůbec vyvíjí trh korporátního financování?

Podíváme-li se do statistik vývoje korporátních úvěrů, respektive na to, co ČNB eviduje jako úvěry nefinančním podnikům, v roce 2012 rostl celkový objem pouze o 0,9 procenta a loni o 3,8 procenta. V něm je ale obsažen poměrně silný efekt měnové intervence ČNB, protože ve statistice je relativně velká část cizoměnových úvěrů. Růst je tedy kvůli oslabení koruny uměle nafouknutý. Kdybychom se jej snažili očistit o efekt měnové intervence, pak se dostaneme zhruba na dvouprocentní růst. To znamená, že dva roky po sobě zde máme velmi nízké nárůsty objemu korporátních úvěrů. Firmy příliš neinvestují, což je vidět i z trendu vývoje depozit nefinančních podniků, který naopak dva roky po sobě dosahuje vysokého růstu přes sedm procent. Trh úvěrů roste jen díky transakční vlně, která se v Česku a na Slovensku za poslední dva roky odehrála, tedy Telefónica, SPP, Net4Gas a další. Bez nich by hlavní byznys v korporátním bankovnictví většiny bank vykázal několikaprocentní pokles. Všichni v bankách nyní spoléháme na to, že oživení ekonomiky přinese také oživení poptávky po investičních úvěrech. Firmy investice potřebují, lze je odkládat jen po omezenou dobu.

E15: Největší transakcí byla loni koupě Telefóniky společností PPF. Na její financování šly více lokální peníze z tuzemských bank anebo spíše prostředky evropských matek?

U Telefóniky i vzhledem k objemu úvěru, který byl enormní, platí že zhruba polovina financování jsou lokální prostředky bank a zbytek jde od jejich evropských matek. Tedy v případě finálního stavu po přeprodejích. Primární úpisy jinak kvůli velikosti vždy dělají centrály bank, což platí i v našem případě.

E15: Dá se říct, že prostor pro zahraniční banky se na českém trhu zužuje?

Historicky se zúžil již kvůli finanční krizi, která začala v roce 2008, kdy většina bank v západní Evropě začala řešit své domácí problémy. To, co se dělo v letech 2006 a 2007, kdy velké transakce na českém trhu financovaly primárně banky ze zahraničí, již neplatí. Když jsme v roce 2012 aranžovali klubový úvěr jednu miliardu eur pro EPH, tak byl poskládán pouze z prostředků lokálních bank. Tento trend pokračuje dál i u dalších transakcí právě proto, že české banky jsou v dobré kondici a mají dostatek likvidity.

Roman Šilha (42)
Od ledna 2010 působí v pozici ředitele pro korporátní klientelu UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia. Předtím byl v letech 2007 až 2009 předsedou představenstva a výkonným ředitelem investiční banky UniCredit CAIB. Zde působil v různých pozicích od roku 1999. V letech 1996 až 1999 pracoval v úseku strategického řízení České spořitelny. Je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Graduate School of Banking v Colorado, USA. Věnuje se sportu.

E15: Myslíte, že bude pokračovat transakční boom z posledních dvou let? Existuje ještě poptávka a nabídka lokálních firem, nebo už tolik ne?

Podíváme-li se, kdo je za transakčním boomem v Čechách a na Slovensku, zjistíme, že je to velmi omezená skupina několika silných finančních a industriálních hráčů. Kromě EPH a Penty zde trh významně konsoliduje Agrofert, finanční skupina Karla Komárka a samozřejmě PPF. Ještě viditelnější je tento trend na Slovensku, odkud odcházejí zahraniční investoři, kteří si tam koupili významné podíly během privatizace v devadesátých letech a na jejich místo nastupují právě lokální investoři. Logicky takových příležitostí bude do budoucna méně. Pokud tyto velké skupiny chtějí dále expandovat do zahraničí a financovat velké transakce, jejich dalším přirozeným krokem bude vydávání dluhopisů. To už dělá třeba EPH, který má za sebou již čtyři úspěšné emise. Celkový objem dosáhl přes dvě miliardy eur, což jim umožnilo získat významnou finanční kapacitu pro další růst.

E15: Vidíte nějaké jiné potenciální kupce než zmiňované česko-slovenské skupiny?

Prodej Net4Gas ukazuje, že se tady mohou objevit i globální hráči (koupily jej fondy Borealis a Allianz – pozn. red.). Pro velké fondy ale v Česku tolik velikostí zajímavých aktiv není. Pak je otázka, nakolik aktivní mohou být do budoucna fondy soukromého kapitálu, které se doteď orientovaly spíše na rostoucí trhy, jako je Polsko, Rusko a Turecko. Bohužel region Česko a Slovensko kvůli ekonomické recesi a velikosti pro velké fondy zatím moc atraktivní není.

E15: Takže už nás spíše žádné zajímavé obchody nečekají?

Já doufám, že čekají. Kdybychom se spolu bavili před třemi čtyřmi lety, kdo by předpokládal, že španělská Telefónica prodá svůj byznys v Česku a na Slovensku? Kdo by čekal, že International Power, RWE, E. ON nebo Gas de France budou opouštět své pozice v regionu?


Čtěte také:

Na Telefóniku půjčily Kellnerovi české banky

Banky se předhánějí ve slevách hypoték, loňský rekord ale už nezopakují

Banky se při poskytování úvěrů hojí na živnostnících

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče