Roger Scruton: Úspěch komunistů v Čechách je poněkud depresivní

29. října 2012, 20:30 - Petr Horký
29. října 2012, 20:30

Známý konzervativní filosof Roger Scruton se o Československo zajímal ještě před pádem železné opony, kdy tu pomáhal zakládat podzemní univerzity. Je pravidelným návštěvníkem pražské konference Forum 2000, během které poskytl rozhovor deníku E15. Mluví v něm o českých komunistech, kteří možná nejsou komunisty, o Havlovi, Klausovi a Masarykovi a o nedostatku silných osobností v evropské politice.

E15: Pane Scrutone, co říkáte na poslední české volby?

Dost mě znepokojily jejich výsledky, především jak dobře se dařilo komunistům. To mi připadá poněkud depresivní.

E15: Komunisté zvítězili ve dvou krajích a poprvé v historii mohou mít dva hejtmany. Přibývá hlasů, které tvrdí, že by se KSČM měla předat část odpovědnosti. Tvrdí to paradoxně i jejich odpůrci a to s tím, že je to jediný způsob, jak jejich růst zastavit.

…a ukázat, že jsou k ničemu. Jasně, chápu. Existují dva druhy komunistů. Jedni, kteří chtějí být řádnou politickou stranou, která přijímá opozici. A pak je tu stará komunistická strana, která byla totalitní a nevěřila v alternativy. Pokud komunistická strana dospěje a přijme demokratické hodnoty, není důvod jí nedát nějakou zodpovědnost. Ale pak by musela změnit svojí ideologii. Nemůžete dál věřit marxistickým ideálům, a oni věří, že opozice je zakázaná. To je ten problém. Myslím, že je velmi dobrý nápad, dát jim zodpovědnost a nechat je nadělat svinčík.

E15: Možná by se tím ukázalo, že vlastně nejsou komunistickou stranou…

Přesně! Já si myslím, že to platí pro všechny socialistické strany. Říkají o sobě, že jsou socialistické, ale nemožnost socialistické myšlenky se po jejich nástupu rychle odhalí.

E15: Nemají ale pravdu spíše ti, kteří říkají, že volba KSČM byl protestní hlas?

Určitě. Je snazší být proti něčemu než pro něco. A většina lidí raději volí proti něčemu než pro něco.


Čtěte také:

Je čas věšet pravičáky a vyvlastňovat, píše komunistický zastupitel

Martin Čaban: Rudá záře nad Českem je vlídné varování

Zahraniční tisk: volby v Česku ukázkou kolektivní ztráty paměti


E15: Tyto volby také zaznamenaly velmi nízkou volební účast. Ve druhém kole senátních voleb to bylo něco přes 16 procent. Zdá se, že české politice chybí osobnosti. Petr Nečas není silný lídr, ale ani šéf opozice Bohuslav Sobotka není žádný charismatický státník. Čím to je, že strany negenerují osobnosti jako byl Havel, Klaus či Zeman, ať si o nich myslíme cokoli?

Nebyli generováni demokratickým procesem, ale tvarovaly je velice těžké podmínky období po roce 1968. Tam se ukázala síla charakteru, za kterou byli vybráni. Není překvapivé, že to jsou silné osobnosti, protože jinak by nepřežili.

E15: Myslíte tedy, že nedostatek osobností znamená, že se nám vlastně daří příliš dobře?

Mohlo by to tak být. V celé Evropě teď panuje taková politická únava. Po dvou tisících letech civilizace je tu tendence to vzdát. V Americe se objevují o něco silnější politici, Obama, Romney a další, jsou to trochu jasnější osobnosti, než máme tady.

E15: Nedostatek osobností v české politice s sebou přináší další fenomén a to recyklaci starých politiků, kteří byli na vrcholu slávy v 90. letech. Češi si poprvé zvolí svého prezidenta a nejsilnějším kandidátem se zdá být Miloš Zeman.

Úřad prezidenta je v této zemi kontroverzní úřad, protože se třikrát změnila jeho povaha. Nejdřív jste měli československého prezidenta, potom českého voleného politiky a nyní ho budou volit občané. To jsou tři různé druhy prezidenta. Myslím, že bude trvat, než si to trochu sedne.

Ale prezident u vás nemá příliš velkou moc. Jeho post je hlavně symbolický a má představovat jednotu národa.

E15: V českém kontextu však s sebou role prezidenta i bez velkých pravomocí nese velkou váhu díky dědictví T.G. Masayrka a také Václava Havla. Češi také nevěří v boha, jsou to ateisté, tmelící silou tu byl vždy prezident.

Možná máte pravdu. Ale nezapomínejte, že jak v případě Masaryka, tak i Beneše a Havla byla jejich hlavní kvalifikace na prezidenta množství knih, které napsali. Ne politika. Byli to nepolitičtí lidé, kteří představovali vzdělaný přístup k věcem a z toho důvodu si je Češi vybrali. Nyní, s Klausem a Zemanem, přebírá žezlo politická třída. To je nový vývoj.

Češi nejsou ateisté, ale jsou skeptičtí k náboženským věcem. Potřebují zdroj morálních hodnot, který jim chybí v každodenním životě. Toho si byl Masaryk velmi vědom, proto také kázal své humanitní ideály. Havel byl v tomto jeho pokračovatelem. A teď, po jeho smrti, tu samozřejmě něco chybí. Ať si o Klausovi myslíte cokoli, není to velká morální osobnost a není jí ani Zeman.

Roger Scruton ve své domácí pracovně v anglickém Wiltshiru

E15: Před každými volbami pravicové strany straší voliče nástupem levice k moci a rudým nebezpečím, přitom ODS ani TOP09 se nechovají vždy tak docela jako pravicové, konzervativní strany. Dokazuje to třeba jejich nedávné zvýšení daní nebo neschopnost vrátit církvi její majetek. Dává dnes rozlišování mezi pravicí a levicí ještě nějaký smysl? A vidíte v Evropě vůbec ještě nějakou pravicovou stranu?

Naše Konzervativní strana, já tedy nemám rád slovo pravicová, chce být konzervativní. Ale strany se k sobě samozřejmě přibližují. Částečně také proto, že všechny přicházejí o moc v evropském procesu, který všechny politické hráče homogenizuje. Je tedy jisté, že v Evropě není pravicová politická strana mého gusta.

E15: Váš nedostatek mi připomíná dilema, které musí řešit mnoho voličů v Čechách. Chodíte tedy k volbám, když nenajdete stranu, která by vám vyhovovala?

Celá politika je výběrem mezi zly a vy si musíte vybrat to nejmenší zlo. To je jedna z hlavních vymožeností evropské demokracie, že vytvořila politické strany, které představují dlouhou historii kompromisů různých zájmových skupin. Zde v Čechách nemáte tak dlouhou historii, ve které by ty kompromisy mohly vzniknout. V Británii jsme na tom v tomto ohledu o něco lépe. Když se podíváte na historii politických stran ve 20. století, tak jasně uvidíte, že povstávají z různých zájmů. Ty musely najít kompromisy s jinými zájmy a nakonec vytvořili identitu, která je v základu založena na kompromisu. Tady ten proces hledání kompromisu trvá maximálně dvacet let a ještě nebyl dokončen. Lidé stále ještě nemají jasnou představu, co jednotlivé strany zastupují.

E15: Co tedy mají lidé dělat, když volili jednu stranu, která je zklamala a pak je zklamala znovu?

Pak si musejí najít jinou stranu a možná tu žádná není. Ale o tom je demokracie. Je o hledání kompromisů s lidmi, se kterými nesouhlasíte a možná je dokonce nenávidíte. A velkou devizou evropské civilizace je fakt, že si lidé nechají vládnout lidmi, které by raději zabili. Ale nezabijí je a nechají si vládnout. To odlišuje Evropu od skoro celého zbytku světa.

E15: Doporučil byste tedy Čechům jít k volbám, i když si nemají koho vybrat?

I když k volbám nejdou, tak si vybírají. Pokud není koho si vybrat, protože všichni říkají to samé, tak ano, proč ztrácet čas volením, ale když se podíváte pořádně, zjistíte, že strany se liší. Když už v ničem jiném, tak třeba v mezinárodních spojenectvích. Liší se v kvalitě svých členů, někteří jsou zkorumpovaní, jiní ne. To je velmi důležitá věc. Existují lidé, kteří si myslí, že strany jsou celkově chyba. Že strany patří do přežité doby, kdy je lidé potřebovali, aby si vůbec byli schopní vládnout. Možná, že ideálem by mohla být naprostá nezávislost každého člena parlamentu na všech ostatních. Ale kdyby tomu tak bylo, obyčejní lidé by vůbec nevěděli, jak mají volit. Bylo by zkrátka příliš mnoho jednotlivců, mezi kterými by nebyla žádná koherence. Strana s sebou přináší velice důležitou funkci v tom, že na své členy nastoluje určitou kolektivní identitu, takže lidé vědí, co zastupují a mohou předpokládat, jaký řád a zákony přinesou. Nemůžete volit, když nemáte možnost odhadnout výsledek.

E15: Máme ještě trochu času, pojďme se tedy bavit o Evropě. Mluví se teď hodně o tom, že Evropa, tedy spíše EU, je na křižovatce. Vznikají tábory soupeřící o tom, jestli je potřeba více Evropy nebo méně Evropy.

To tvrdila evropská elita odjakživa. Jsme na křižovatce, v krizi. Vyřeší se to, jen pokud půjdeme vpřed, více Evropy, rychleji! Celá ta věc je úplně bláznivá. Jsou to jen pološílené výkřiky byrokratů, kteří se strachují o svoje platy. Ve skutečnosti Evropa na žádné křižovatce není. Některé věci se musejí stát. Ale proč se nemohou prostě jen stát? Například Řecko zcela evidentně musí opustit eurozónu, ujmout se svých vlastních financí a vrátit se k svým způsobům, Německo musí obsadit Francii, tak jak si vždycky přálo, pár dalších věcí se musí změnit, ale Evropská unie tu v nějaké formě zůstane.

E15: To jsou některá velice silná slova. Jak může Německo dobýt Francii? Myslíte koupit?

Ano, přesně, koupit si jí. Je to mnohem snazší a efektivnější než vjet tam s tanky.

E15: Tohle jsou věci, které nyní vévodí titulkům novin, ale jinde se dějí věci, které jsou možná vážnější. Třeba v Maďarsku je premiér Viktor Orbán, který se taky označuje za konzervativního politika, ale řada komentátorů se shoduje na tom, že v zemi zavádí nedemokratická opatření…

Pan Orbán je silná osobnost s autokratickými tendencemi. Ale západní noviny o něm píšou úplné nesmysly a to proto, že jsou vedené lidmi jako je Miklos Haraszti. Tedy zapřisáhlými levičáky, kteří byli vyhnáni z parlamentu a teď se mstí tím, že zbytek světa poštvávají proti Maďarsku a říkají hloupé věci, že Maďarsko už není demokracie atd. Neříkám, že zcela schvaluji Orbánovu politiku, ale tohle je přehnané.

E15: Orbán má třeba ve své straně právo jmenovat na kandidátku nebo z ní odstranit, koho se mu zlíbí.

Stejné právo má David Cameron v konzervativní straně. To nejsou nové věci. Orbán samozřejmě využil politický proces, aby si získal více moci, ale metodami, které jsou v Evropě běžné.

E15: Ale nemyslíte, že v případě Orbána vyrůstá určitý kult osobnosti.

To bych neřekl. K tomu musíte udělat více, než být jen silný vůdce. Musíte mít všude své portréty a nechat o sobě psát písně a tak dále. Vše, co mi říkáte, je jenom levicová propaganda vyrobená maďarskou opozicí a draze placená americkými think-tanky.

E15: Víte, já jsem delší dobu chodil s maďarskou novinářkou a hodně jejích přátel přišlo o práci v médiích, protože vytvářeli články nebo reportáže kritické k Orbánovi nebo se na veřejnosti objevovali ve společnosti jeho nepřátel. To mi nepřijde moc demokratické.

Pokud tohle dělá, tak je to špatně. Ale pokud v BBC zaujmete pravicový postoj, taky vás vyhodí.

E15: Pane Scrutone, děkuji za rozhovor.


Roger Scruton (68)

Anglický filosof, spisovatel a hudební skladatel hlásící se ke konzervatismu. Z jeho více než třiceti knih česky vyšlo například Česky vyšlo například: Konzervativní myslitelé, Smysl konzervatismu, Slovník politického myšlení, Krátké dějiny novověké filozofie, Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře, Estetické porozumění: eseje o filozofii, umění a kultuře, Západ a ti druzí. V 80. letech se při svých výpravách za železnou oponu podílel na tzv. podzemní univerzitě, která v Praze, Brně a Bratislavě provozovala bytové semináře především o filozofii. K Česku má vřelý vztah a pravidelně ho navštěvuje.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče