Rodinné stříbro potřebuje péči, aneb pomalu, ale jistě

07. července 2004, 00:00 - PETR BÝM
07. července 2004, 00:00

PENZION PETROVICKÝ MLÝN V údolí Petrovického potoka stály odedávna dva mlýny. Po roce 1948 jejich klapot utichl, aby po padesáti letech opět ožily. Jeden mlýn obnovil provoz, z druhého se stal penzion.

PENZION PETROVICKÝ MLÝN

V údolí Petrovického potoka stály odedávna dva mlýny. Po roce 1948 jejich klapot utichl, aby po padesáti letech opět ožily. Jeden mlýn obnovil provoz, z druhého se stal penzion.

Penzion Petrovický mlýn se nerodil snadno. „Někdy počátkem padesátých let k nám vtrhla grupa svazáků a veškeré zařízení rozmlátila kladivy. Dědu a babičku naštěstí v mlýně nechali,“ vypráví vnuk tehdejších majitelů Jiří Mirovský. Budovat se tedy rozhodně nezačalo na zbořeništi. K velkému, byť nefunkčnímu mlýnskému stavení po restitucích přibyly louky v okolí mlýna, kus lesa a několik malých polních pozemků. „Když v roce 1992 babička umřela, uvažovali jsme, co s tím vším uděláme. Už tehdy mne napadlo, že bych z mlýna mohl udělat penzion a hospodu,“ zhruba takhle se rodila transformační myšlenka. Nebyla nijak náhodná. Absolvent střední hotelové školy v P raze vystřídal několik číšnicko-kuchařských angažmá včetně proslulé Rybárny v pasáži Jalta, ale venkov a možnost práce na vlastním byla hodně lákavá. Další restituce, tentokrát z druhé rodinné větve, o něco později vyřešily otázku startovních investic, a tak se na sklonku roku 1997 Jiří Mirovský stěhuje do mlýna, aby se na plný úvazek začal starat o rodinné stříbro.

EXPANZE NA ETAPY

Za necelý půlrok penzion vstoupil na trh. Kratší křídlo rozlehlého patrového stavení ve tvaru písmene L bylo zrekonstruováno na apartmán s dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami a kuchyňskou místností. Díky svépomoci a nižším cenám stavebních prací nebylo zapotřebí žádného úvěru, nicméně už od počátku bylo zřejmé, že takový penzion neuživí ani samotného majitele. S hosty nebyl problém, kapacita byla akorát tak dostatečná pro kamarády a známé. Ovšem ani ti nepřijíždějí po celý rok. „Sezonnost je něco, s čím musím počítat. Vydělávají prázdniny a pár týdnů kolem nich, svátky a pak už nic. Zkusil jsem to všemi možnými způsoby, ale rodinný penzion v tomto kraji nemůže počítat s vytíženosti po celý rok,“ tvrdí majitel. Nepomáhá ani příznivá poloha jen pár kilometrů od Kutné Hory a Českého Šternberku. Ekonomický kalkul byl jednoznačný, a tak penzion musel expandovat. Nejdříve se z bývalé mlýnice stala minihospůdka s názvem Osvěžovna, pak se na louce za mlýnem zrodil kemp. Letos se kapacita penzionu rozšířila o další dva apartmány. Celkem to všechno představovalo investice kolem 1,5 miliónu korun. „Do roku 2000 jsem nebyl schopen z výnosů investovat nic, stačily jen na živobytí. Poslední roky ale jsou už příjmy takové, že z nich pokrývám i pokračující rekonstrukci.“ Pokračování představuje především rozšíření Osvěžovny o další místnost se stylovým vybavením.

JAK A KDO JEZDÍ A CHODÍ

Marketingová politika penzionu není nijak složitá a originální. „Někteří známí ze mě byli znechucení, když chtěli vidět nebo aspoň slyšet nějaký byznyplán a já neměl, co předvést. Nějak to ale vykrystalizovalo časem a samospádem. V určitém okamžiku přestala stačit kapacita ubytovací i hostinská, tak jsem postupně všechno rozšiřoval. Klienty jsem také nehledal nijak složitě. Mám smlouvu s dvěma agenturami, občas dám malý inzerát do novin, ale vlastně nejvíc hostů přichází na doporučení známých. A spousta lidí sem už jezdí pravidelně.“ Přesto je klientela poměrně rozsáhlá a zahrnuje i cizince, především Nizozemce, kteří oceňují láci ubytování, Úplně v začátcích penzion koketoval s agroturistickým zaměřením. „Nevím, jak jinde, ale já jsem na návštěvníky, kteří by chtěli kydat hnůj, zatím nenarazil,“ říká Jiří Mirovský. Ale tak úplně tato myšlenka nazmar nepřišla - skoro na každém kroku host narazí na nějaké domácí zvíře, kočku, ovci, husu. Jinak se ale penzion vyprofiloval jako vysloveně rodinný podnik. Většina těch, kteří v něm bydlí nebo jenom konzumují v Osvěžovně, zná nejen provozovatele, ale i ostatní návštěvníky. Takže pokud se pan majitel právě zabývá něčím jiným, třeba dohlíží na zedníky, pivo si leckdo natočí sám. Je to nutné také proto, že otevírací hodiny penzion vlastně nemá. „Jsme zvyklí obsloužit každého a víceméně kdykoli,“ zní motto Petrovického mlýna. I tak ale hospoda ve všední dny rozhodně nepraská ve švech, hlavně v zimě „jde kšeft“ jenom o víkendech, kdy místní posílí chataři a chalupáři. Zvláště Pražáci chodí rádi, ceny jsou střiženy na místní poměry a Kutnohorsko rozhodně není regionem, který by prosperitou nějak překypoval.

**JAKSI NAVRCH

S problémem výrazné sezonnosti a tedy značných výkyvů ve vytíženosti se majitel penzionu musel smířit, nicméně našel cesty, jak jej alespoň trochu zmírnit. „Už od dubna a někdy i dříve pečeme. Původně se jednalo o oslavu narozenin jednoho kamaráda, časem se z toho stala běžná nabídka. Pečené selátko či jehně, to je něco, co je u nás gastronomická klasika. N arozeniny, stříbrné svatby a nebo jenom konec lovecké sezony. Příležitost se najde vždycky, někdy mám potíž vyhovět všem,“ ilustruje provozovatel penzionu další směry své obchodní politiky. Lidé se nechávají nalákat nejen na jídlo. Další hosty přivedl sport, nebo spíše je známých má sportovní sklony a vedle horolezců mezi nimi figurují především cyklisté. Z okamžitého nápadu člena cyklistického klubu z nedalekých Uhlířských Janovic se zrodil závod: Downhill nebo-li rychlostní sjezd z kopce, který se odehrál v restituované rokli, do Petrovického mlýna přilákal desítky dalších hostů. Z neformálního přátelského klání se nakonec stal regulérní závod se vším všudy a penzion z toho měl další hosty. Propagace penzionu tedy probíhá po několika liniích a poměrně úspěšně, nicméně naráží na zatím nepřekonatelné limity. „Myslím, že z hlediska příjmů je to skutečně rodinný podnik, přesněji řečeno: pro jednu rodinu. Zatím je celý tenhle region v jakémsi turistickém stínu, lidé jenom projíždějí do Kutné Hory. To se asi hned tak nezmění a nemá tedy cenu kapacitu penzionu nějak rozšiřovat. Teď už budu spíše vylepšovat a zabývat se detaily,“ vidí nejbližší budoucnost provozovatel Petrovického mlýna. Možná až příliš skepticky. Všechno nasvědčuje tomu, že zájem o dovolenou v intimní rodinné atmosféře na rozdíl od rekreace v masových turistických velkozařízeních bude narůstat.

V rodinném podniku dělá každý to, co je právě zapotřebí.

Stylové zařízení penzion sdědil po někdejších majitelích.

foto: Daniel Korol (3x)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče