Riskantní let střemhlav

27. října 2003, 00:00 - JAKUB KNĚZŮ, reportér ČT, jakub.knezu@czech-tv.cz
27. října 2003, 00:00

ČESKÁ ZBROJOVKA SE MŮŽE KLANĚT MINISTERSTVU OBRANY. BEZ NĚJ A PŘEDEVŠÍM BEZ JEHO ZAKÁZKY NA DODÁVKU SEDMDESÁTI DVOU KUSŮ LETOUNŮ L-159 BY UŽ DÁVNO AERO PADLO NA KOLENA. TO PŘEDEVŠÍM PROTO, ŽE ŽÁDNÉHO JINÉHO TAK VELKÉHO ZÁKAZNÍKA NEMÁ.

Aero Vodochody se ocitlo v kritickém bodě - rozhoduje se o jeho přežití

Je s podivem, že za tak špatné výsledky nikdo nenese odpovědnost. Je s ještě větším podivem, že nikdo nenese odpovědnost za tak nereálně sestavený business plán.

Na začátku dubna 1995 se začalo odvíjet spletité kolo vztahu mezi Aerem Vodochody a ministerstvem obrany, které ústí do nečekaných potíží obou stran. V roce 1995 byla totiž uzavřena smlouva o smlouvě budoucí. V této smlouvě se ministerstvo zavázalo uzavřít kupní smlouvu na 72 letounů, L-159. Tu podepsal tehdejší ministr obrany Miloslav Výborný a jeho náměstek 4. července 1997. Za lehké bitevníky měla armáda zaplatit zhruba čtyřicet dvě miliardy korun. Do celkových nákladů je třeba ještě započítat peníze za výzbroj letadel (17 miliard) a za údržbu (ročně 3,5 miliardy). Dohromady by armáda utratila, kdyby podle plánů používala třicet let všechna objednaná letadla, kolem 160 miliard korun.

ČLOVĚK MÍNÍ, POLITIK MĚNÍ

V případě armádních nákupů je těžké určit, kdo za co nese odpovědnost. Tuto odpovědnost je však třeba hledat, protože v roce 1997 si armáda objednala sedm desítek „stopadesátdevítek“ a dnes jich chce pouze osmnáct. Zbylé sice musí odebrat a zaplatit, ale počítá s tím, že se jich zbaví. Buď je prodá jiným armádám, nebo si je odkoupí různé letecké školy a podobně. Vzhledem k tomu, že samotné Aero se už několik let pokouší zatím neúspěšně prodat své podzvukového stíhačky všude po zeměkouli, nelze příliš věřit tomu, že armáda bude úspěšnější než samotný výrobce. Miloslav Výborný, který byl v roce 1997 ministrem obrany, pak poslancem a před nedávnem přesedlal na židli soudce Ústavního soudu, říká: „Nepodepisoval jsem to z nějaké svévole, podepisoval jsem to na základě rozhodnutí vlády. V roce 1997 se to jevilo jako rozumné. V roce 2003 se může tehdejší rozhodnutí vlády, generálního štábu nebo moje jevit jako nerozumné a chybné.“ Prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek si myslí, že za změnami armádních požadavků stojí nejen objektivní příčiny, jako je útok na USA v roce 2001 a s tím související chybná rozhodnutí vedení rezortu. „Klíčovou otázkou je, jak často se mění koncepce české armády. Podniky sdružené v Asociaci obranného průmyslu (AOP) pochopitelně potřebují pevné místo ve vesmíru, stabilní střednědobý plán, aby se vědělo, kterým směrem se bude armáda ubírat. Bez této jistoty lze jen velmi těžko plánovat, a to způsobuje firmám v Asociaci potíže. Myslím, že takové změny v koncepci způsobila taková ta porevoluční neznalost, kdy armáda nevěděla, jakým směrem se bude ubírat. Navíc žádný ministr nenašel dostatek odvahy do toho radikálním způsobem říznout.“ Ředitel programu L-159 Alca na Národním úřadu vyzbrojování Ministerstva obrany ČR Eduard Oborník si myslí, že změny v koncepci armády a tudíž i změny požadavků na počet L 159 způsobili politici. „Když se rozhodovalo kolik letadel a jak se nakoupí, byla to otázka politická a technická. Rozhodnutí tenkrát padlo na domácí průmysl, vycházelo se z toho, jaké požadavky si dal generální štáb, který vycházel z tehdejších představ politiků. Doba se změnila a i počty letadel jsou jiné,“ vysvětluje Oborník. Lze úspěšně pochybovat, že argumentace „doba se změnila“ bude stačit všem daňovým poplatníkům jako vysvětlení, proč museli zaplatit skoro třicet miliard za letadla, která budou uschována kdesi ve skladech a budou čekat, než se pro ně najde nějaký zákazník.

POVEDENÁ SMLOUVA, POVEDENÉ PLATBY

Nejen počet nakoupených letadel je problematický. Zarážející je například i to, že smlouva z roku 1997 o nákupu L-159 má celkem 32 (!) dodatky. Je sice pravdou, že popisovala obchod za čtyřicet miliard korun, ale například podle Jiřího Hynka z AOP není standardní, aby i tak významná smlouva měla tolik dodatků. Eduard Oborník protestuje a myslí si, že tento počet nejrůznějších doplnění je přiměřený objemu zakázky. V interních dokumentech ministerstva obrany se však hovoří o tom, že z původní nekvalitní smlouvy vyplývalo hned několik rizik a ta bylo třeba potlačit právě dodatky. Idylické nebylo a není ani období po podepsání smlouvy. Ve smlouvě se totiž hovoří o pokutách v případě, že Aero nedodá letadla v potřebném termínu a množství. Obě strany teď řeší, kolik má zbrojovka zaplatit. Navíc právníci z Vojenského úřadu pro právní zastupování zjistili, že armáda proplácela Aeru za letadla více, než kolik měla. Jak je možné, že toto zásadní pochybení někdo nezjistil dříve a nevyvodil důsledky z toho, že kdosi na ministerstvu zřejmě posílal Aeru víc peněz, než na kolik mělo nárok, to asi nezjistíme. Pokuty a neoprávněné obohacení jen za roky 2000 a 2001 podle ministerstva už dosahují téměř dvou miliard korun - 1 859 500 005 korun přesně. Aero s touto částkou nesouhlasí a chce ji snížit. Hrozba rozhodčího řízení mezi oběma stranami tak nabývá konkrétních obrysů. V interních dokumentech ministerstva obrany se navíc hovoří o možnosti vymáhání dalších pokut kvůli zpoždění dodávek letounů. Nakonec celková suma, kterou by si ministerstvo nárokovalo, může být až 2,7 miliardy. Ministerstvo však nechce tyto problémy komentovat. Aero se rozhodlo, že se nebude vyjadřovat vůbec k ničemu, nejen k pokutám, ale ani k opožděným dodávkám letadel nebo k jiným problémům firmy.

VE SVĚTĚ L-159 NEUSPĚLO

Přes vyjádření, že L-159 se prodá na zahraničních trzích, je právě tato oblast asi největším zklamáním. Zřejmě největší šancí byla zakázka na dodávku cvičných letounů do Indie. Ta snad dvacet let zvažovala, zda koupí L-159 nebo britské Hawky. Nakonec si Indové vybrali konkurenci vodochodského stroje. Jiří Hynek z Asociace obranného průmyslu říká: „Po technické stránce se tomu letadlu nedá nic vytknout. Prodej takovéhoto produktu však není v moci jedné firmy. Bohužel se nesplnila očekávání, která se vkládala do vstupu strategického partnera. Měl to být právě Boeing, který měl výrazně vstoupit do prodeje L-159 na zahraničních trzích. Bez takové podpory nemá Aero šanci letadlo v zahraničí prodat.“ Vodochody nabízely „sto padesát devítku“ téměř všude. Začaly na Slovensku, pokračovaly téměř po všech kontinentech. Neúspěšně. Také v této souvislosti se mluví o vratké židli prezidenta Aera Antonína Jakubšeho (exprezidenta ČSA). Jakubše totiž ujišťoval vládu, když po ní žádal garance za další úvěry pro firmu, že uspěje při prodeji L-159 v zahraničí. Toto ujištění se však ukazuje jako mylné. Například podle business plánu firmy na roky 2002-8 se mělo prodávat ročně až 30 letadel. Předkládané možnosti dodávek do Indie, Filipín, Polska, Turecka, Izraele, Irska a dalších zemí se však ukazují jako nereálné. Neúspěchy na zahraničních trzích neznamenají jen ekonomické ztráty pro firmu, respektive pro stát, ale také ohrožení pracovních míst v Aeru. Na výrobě L-159 je totiž zaměstnáno zhruba 1000 lidí, kterým hrozí propuštění. Když jsme se v Aeru chtěli zeptat na jejich představy o prodeji L-159 a na další problémy firmy, obdrželi jsme e-mail od vrchního ředitele marketingu Aera Jaromíra Stříbrného. Napsal, že rozhovor se nehodí do současné P.R. strategie firmy, a proto nikdo nebude na žádné otázky odpovídat.

PADÁ NEJEN ALCA

Neúspěchy stíhají nejen projekt L-159, ale i další části výrobního programu Aera. Jsou sice způsobeny jinými důvody, ale přesto jsou, především z toho hlediska, že se jedná o podnik, kde má téměř tříčtvrtinový podíl stát, velmi závažné. Menšinový akcionář Boeing prosadil do výroby Aera vrtulníky Sikorsky S-76. Náměstek ministra průmyslu Václav Srba, který je zároveň místopředsedou představenstva zbrojovky zvoleným za Českou konsolidační agenturu, říká: „V současné době nepředstavuje výroba vrtulníků přínos pro tvorbu zisku. Věřím, že je to otázka jednoho roku, kdy se dosáhne bodu zvratu.“ Výraz „přínos pro tvorbu zisku“ je sice kouzelnou formulkou, která ale po očištění nánosů obratné argumentace znamená jediné: na vrtulnících Aero prodělává. Podle neoficiálních informací, které kvůli mlčení Aera nelze ověřit, tratí Aero na výrobě každého vrtulníku 800 000 dolarů, tedy více než 20 milionů korun. V interním dokumentu s názvem „Aktualizovaný desetiletý plán společnosti pro období 20032013“ se k výrobě vrtulníků Sikorsky pouze uvádí: „Riziko nevyvážené smlouvy a vysokých materiálových nákladů.“ Paradoxně je ztrátová výroba vrtulníků jedinou, kde je dodržován plán dodávek pro jednotlivá léta. Další část výrobního programu, jednomotorový vrtulový letoun až pro 10 cestujících, Ae-270 se pro změnu potýká s obrovským zpožděním, které nabrala jeho certifikace. Už je to minimálně tři roky, co se měl tento letoun podle původních plánů prohánět po nebi nad celou zeměkoulí. Stejně jako v případě L-159 se nepochybuje o jeho technických kvalitách. Bez certifikace ho však nikdo nepustí do vzduchu a především si ho nikdo nekoupí. Přitom už na letošní rok byl smluvně zabezpečen odbyt 23 kusů Ae-270. Je až neuvěřitelným zážitkem pročítat analýzu businessu plánu Aera na roky 1998-2002, kterou pro představenstvo a akcionáře firmy připravil po její valné hromadě loni v červenci viceprezident firmy Vladimír Jaroš. Tak například za generální opravy letounů L39 a L59 se plánovalo utržit 1,62 miliardy. Realita? O šest set milionů nižší. Plánoval se prodej 34 letounů L39/59 ze starých zásob celkem za 1,4 miliardy. Výsledek? Všechna letadla prodána za polovic, za 0,592 mld. Kč. Plánoval se prodej 40 nově vyrobených letounů L39ZA celkem za 5,21 miliardy. Skutečnost? „Nebyly uzavřeny žádné kontrakty,“ uvádí se ve zprávě viceprezidenta Aera pro finance. A v tomto duchu pokračuje analýza business plánu dále. Je s podivem, že za tak špatné výsledky nikdo nenese odpovědnost. Je s ještě větším podivem, že nikdo nenese odpovědnost za tak nereálně sestavený business plán. Snad jediná změna, která se ve firmě udála, je výměna několika figur ve vedení společnosti. Je to dostačující v případě, že se Aero potácí těsně nad hlubokou propastí, odkud ho tak jako tak budou kvůli vysokému podílu státu ve zbrojovce tahat daňoví poplatníci?

Akcionáři AERO Vodochody, a. s. - stav k 21. 8. 2003

Boeing ČSA Česká republika

99,99 % 0,01 % 100 % 100 %

Boeing Česká Letka, a. s. Česká konsolidační agentura

35,29 % 35,66 % 29 %

AERO VODOCHODY

Dodávky letadel L 159

Původní plány podle smlouvy:

Rok 1999 2000 2001 2002

Počet letounů 5 16 26 25

Skutečný stav:

rok 1999 2000 2001 2002 2003

letouny 5 2 30 21 9*

*letos se očekává ještě dodávka zbylých pěti letounů

Na montáži vrtulníku Sikorsky Aero vydělává

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče