Riskantní experiment

Nominace Olgy Zubové a Davida Ratha zastínily programovou část konference ČSSD

Od ČSSD bylo praktické, ale trochu nešikovné, když si svolala na první červencovou sobotu programovou konferenci a v jejím rámci zasedání ústředního výkonného výboru. Program ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny 2009 a odborný program Opatření ČSSD proti ekonomické a finanční krizi, jež konference schválila, jsou stručná. To je sice jejich klad, ale až na detaily nepřinášejí nic, co bychom už předtím z Lidového domu neslyšeli. Ještěže ani jedno, ani druhé nemusí být na závadu. Voliči obecně totiž programové dokumenty příliš nestudují a při jejich rozhodování hraje spíše roli celkový dojem z dotyčné strany a neméně z jejích známých tváří.
Mezi ně se pro následující tři měsíce snesla Olga Zubová, předsedkyně Demokratické strany zelených (DSZ). Její nominace na páté místo pražské kandidátky ČSSD a zároveň to, že přímluvou Jiřího Paroubka nezmizel z té středočeské hejtman David Rath, o čemž rozhodl s konečnou platností ústřední výkonný výbor strany, zastínily programovou část konference. Zubová vystřídala Petra Ibla, jenž je však na rozdíl od ní členem ČSSD, prošel vnitrostranickými primárkami a na poslaneckou práci se prý těšil. Dávno se ví, že před listopadem 1989 byl dozorcem vězňů. Vysvětlení předsedy pražské ČSSD Petra Hulínského, že Ibl z kandidátky odstoupil, aby svou minulostí stranu ve volbách nekompromitoval, proto nezní přesvědčivě. Pokud Ibl opravdu dostal lákavou pracovní nabídku na pražském magistrátu, nešlo o to, že býval „bachařem“, nýbrž o politický obchod.
Zubovou před sebou tlačí Jaromír Soukup, místopředseda DSZ a vlastník druhé největší mediální agentury v zemi. Jeho Médea zprostředkovává firmám nákup reklamního prostoru v médiích, ale pracovala i pro politické strany. Zejména s ČSSD má „český Berlusconi“ úzké kontakty. Před eurovolbami sice „vyzdobil“ Prahu billboardy s Olgou Zubovou, leč DSZ přesto propadla. Soukup na to ustoupil od záměru kandidovat za tuto pidistranu do sněmovny. Prý se chce v politice uplatnit jinak. Do sněmovny však míří Zubová. A pokud ji bude Soukup v předvolební kampani sponzorovat i jen zlomkem z oněch sta milionů korun, jež chtěl původně investovat do sebe, v Lidovém domě se jistě zlobit nebudou. Spíš než o jeho peníze mu však jde o Zubovou samotnou. Část ČSSD doufá, že zafunguje jako „podběrák“ na nejmladší voliče. Na Facebooku si k nim Zubová otevřela cestu propagováním „zelené revoluce“ a bojem za odklad státních maturit. Zatímco Paroubka tato komunita volit nebude, kandidátku se Zubovou by třeba volit mohla.
Zejména moravské části ČSSD však kandidatura Zubové silně vadí. Dle prvního místopředsedy strany Bohuslava Sobotky jí nepředcházela širší debata. Navíc Zubová přeběhla z jedné strany do druhé, s čímž má ČSSD neblahé zkušenosti. A také prý není v situaci, kdy by se musela spojovat s malými neúspěšnými subjekty. Dodejme, že Zubová byla původně členkou ČSSD, z níž přestoupila do Strany zelených, a odtud do odštěpenecké DSZ. Ač do sněmovny zvolená za Bursíkovy zelené, přestala k nim být loajální a ČSSD pomohla ve sněmovně „položit“ Topolánkovu vládu. V kuloárech programové konference si leckdo kladl otázku, čeká-li s ní sociální demokraty podobná zkušenost.
Pokud sázka na Zubovou a také na Ratha, jenž ač hejtman sice s Paroubkovou podporou, ale navzdory odporu části strany vůči kumulaci funkcí do sněmovny kandiduje, nevyjde, bude to přičteno k tíži především předsedovi ČSSD. Když na jaře 2005 končil jako premiér Stanislav Gross, ČSSD byla na kolenou. Do parlamentních voleb v červnu 2006 ji Paroubek zázračně postavil na nohy, takže byla rovnocenným soupeřem ODS. Nad Topolánkovou stranou navíc donedávna jasně vedla ve volebních preferencích a přesvědčivě nad ní loni zvítězila ve volbách do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Letos v březnu dokázal ještě Paroubek zařídit pád vlády, nicméně ačkoli jím Topolánkovi a spol. dlouho hrozil, jako by pak ČSSD nevěděla jak dál. Paroubek navíc stupňuje hádanice s médii, jimiž straně před veřejností neprospívá. Pokud navzdory tomu všemu ČSSD v říjnových volbách uspěje, Paroubkovi vnitrostraničtí oponenti budou muset dál „držet ústa a krok“. Pokud však ČSSD příští vládu sestavovat nebude, dosud jen občas reptající vnitrostranická opozice mu půjde „po krku“.
Ostatně „ideová východiska“ k případné protiparoubkovské vzpouře již v rozhovoru pro Právo zformuloval Miloš Zeman. Za poslední dva roky se prý ČSSD výrazně posunula. „Už to není ta ČSSD, která měla ve svém programu mezilidskou solidaritu… Je to strana populistická, demagogická. A strana, jejíž někteří představitelé voliče naprosto zbytečně odpuzují,“ domnívá se expředseda ČSSD, pro něhož by její současný stav mohl být důvodem, „proč uvažovat o vzniku nového politického subjektu“. Riziko, že by v takovém případě neskončil jen Paroubek, nýbrž jako relevantní síla i reformní česká levice, Zemana asi neděsí.