Říše středu na velké šachovnici

16. listopadu 2010, 14:30 - Jaroslav Čech
16. listopadu 2010, 14:30

Čínské ekonomické fórum proběhlo v Praze od 8. do 11. listopadu pod pěkným sloganem „Jak Čína ovlivňuje svět a svět ovlivňuje Čínu“. Je proč se scházet na tímto tématem; vznikající velmoc se už dávno posunula od exportu tenisek přes „čínskou“ západní elektroniku a automobily až k vlastním investicím. Už nestačí, abychom zvažovali, jak se bránit proti toxickým hračkám a jak nejlépe umístit evropský – i český – kapitál v Číně.

Foto: Wikimedia.org

Číňané věří v Evropu,“ napsal nedávno vzletně francouzský deník Le Monde v článku s názvem už méně vzletným: „Čína metodicky tahá svými pěšci po Evropě“. Ti pěšci jsou vlastně samí králové. Prezident Chu Ťin-Tchao v prvním listopadovém týdnu navštívil Francii a Portugalsko. Předtím v říjnu premiér Wen Ťia-pao vykonal podobnou návštěvu v Řecku, Itálii a Belgii. Oba dali najevo, že Evropská unie není už pro Čínu pouze trhem spotřebního zboží, ale upřednostňovanou zónou pro investice.

Základny nájezdníků

Čína buduje v Evropě základny, odkud hodlá nejen pronikat na jednotný trh, ale zajišťovat svůj vliv na evropskou hospodářskou strategii. Velmi rychle prohloubila a změnila povahu své přítomnosti v Evropě. Její nový zájem zaměřený na starý kontinent není už jen obchodní, ale v nejširším smyslu ekonomický a politický.

Nájezd čínského kapitálu na Evropu je zatím váhavý a zůstává v režimu nízké intenzity, pokud jej srovnáváme s aktivitou v Africe, Asii nebo Austrálii. Na druhé straně je Evropa ze všech rozvinutých oblastí nyní největším příjemcem čínských investic, větším než Severní Amerika. Ještě minulý měsíc tvrdil předseda Čínského investičního fóra Petr Hýl, že tok čínských investic do Evropy se pohybuje „v řádech stovek milionů dolarů, což je ve světovém srovnání minimální“. Avšak podle analytiků z Natixis Čína v loňském roce v Evropě investovala 3,35 miliard dolarů (2,35 miliard eur) a v Severní Americe méně než polovinu této částky.

Zatímco nešťastné deficitní Řecko stále stojí s dehtem a peřím na pranýři a naše rozpočtově zodpovědné matky (a ministři financí) jím strašívají zlobivá dítka, stala se tato kolébka demokracie nosným pilířem mostu, po němž Čína do Evropy proniká. Čínský státní gigant Cosco kontroluje již přístav Pireus u Atén, od nynějška hlavní bránu pro čínské zboží na evropský trh. V rámci říjnové návštěvy Řecka premiér Wen Ťia-pao ohlásil investice do řecké železniční dopravy, výstavbu logistického centra u Pirea a uvolnil 5 miliard dolarů, aby řečtí rejdaři mohli nakupovat… čínské lodě.

Známky přítomnosti Říše středu se však množí také jinde v Evropě. Vidíme investiční pronikání do přístavů a obchodních letišť od Německa po Itálii. Uzavřenou smlouvu o výstavbě dálnice v Polsku. Probíhají rozhovory o vybudování rozsáhlého průmyslového centra v irském Athlonu. Ve Francii u Châteauroux vznikne do roku 2012 francouzsko-čínská průmyslová zóna, kde se budou kompletovat výrobky z dílů dovážených z Číny. Ve Velké Británii čínská centrální banka nakoupila malé podíly nejzajímavějších aktiv např. HSBC, Tesca či London Stock Exchange.

Něco za něco

Asijský obr zahájil „evropskou kampaň“ na periferii. Většinou šlo o státy nejvíce zasažené krizí, které přijímaly čínskou manu s otevřenou náručí a doufaly v pozitivní dopad na zaměstnanost. Někteří „politologičtí sinologové“ mají za to, že pouze o ekonomiku tu nejde. Investice v Řecku, Maďarsku nebo v České republice jsou pro Peking pouze odrazovým můstkem k vybudování důvěryhodnosti v očích mnohem mocnějších hráčů Evropské unie. Konečným cílem Číny je trvale zakotvit na evropském trhu. A tak když Shanghai Maling v Hrobčicích na Ústecku vyrábí v nové továrně masové konzervy a Shanxi Yuncheng Plating Group ve středočeském Nymburku kotouče pro tiskařské stroje, je to strategická hra na celoevropské šachovnici.

Čínská chuť na Evropu se nezastavila ani před trhem s dluhopisy. Snahy o diverzifikaci obrovských devizových rezerv – ze 60 procent stále v dolarech – vedou Peking k nákupům finančních titulů, které tradičně slibují velmi dobré výnosy. I když jsou v očích většiny investorů nyní „toxické“ a na četné státní dluhopisy prší „špatné reference“, Číňany to neodrazuje. Právě naopak. Ovlivňují ve prospěch nejvíce postižených zemí situaci na trzích nákupy řeckých, španělských či portugalských dluhopisů za stamiliony eur – a to všechno v době, kdy snad nemine den bez alarmujících zvěstí o krizi evropské měny.

Neprodáme naše evropské obligace, neboť podporujeme stabilitu eura,“ prohlásil Wen Ťia-pao. To není charita, nýbrž – v šachové terminologii – spíše „sicilská obrana“ s „obětí kvality“. Čína chce něco za něco. Méně rozvinutých tibetských vlajek a audiencí poskytnutých dalajlámovi. Méně intervencí západních státníků ve prospěch pronásledovaných disidentů. Méně – Wen Ťia-pao to řekl v Evropě otevřeně – „tlaku na Čínu, aby zhodnotila (proexportně podhodnocený) jüan“.

Žluté bezpečí

Pohybuje se mnoho figur v této složité partii, a hrací plocha navíc není černobílá. Vždyť druhá strana také nezahálí. Šéf americké centrální banky Ben Bernanke se rozhodl napumpovat dalších 600 miliard dolarů do ekonomiky USA mimo jiné proto, aby pokleslému jüanu čelil dolarem ještě pokleslejším. Zabíjí tím však dvě mouchy jednou ranou: Čínu i Evropu.

Barack Obama minulý týden před jednáním G20 v Soulu o „měnové válce“ kroužil po Asii kolem Říše středu a opatrně budoval „antijüanskou frontu“ s třítis&ia
cute;covým doprovodem „kvůli bezpečnosti“ (Bílý dům musel dementovat zprávu indického tisku, že jediný den této cesty převýšil náklady USA na denní operace v Afghánistánu). Washington i Brusel zatím vystupovaly proti čínské devizové politice společně. Ale sotva v tom může Evropa pokračovat, jestliže se Čína stává důležitou oporou celé eurozóny, nejen jejích „slabých článků“.

Vyznělo až komicky, když Bernankeovu záplavu dolarů komentoval guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan týmiž slovy, jakými Američané i Evropané spílají podhodnocené čínské měně, jenže v opačném gardu: „Bylo to nejlepší rozhodnutí pro USA, ale mohlo by mít mnoho negativních dopadů na globální ekonomiku,“ řekl Čou.

Říše středu hájí Evropu víc než Evropa sama. Jistěže v „sobeckém zájmu“. Ale ten je přece základem „neviditelné ruky trhu“, která bezděčně vytváří – tak nás to učili – veškeré naše slastné živobytí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče