Řinčení naftou

Zažalujeme CCS u antimonopolního úřadu, hrozí šéf firmy Čepro

Státní společnost Čepro je jednou z firem, která má na starosti přimíchávání biosložek do motorových paliv. Kvůli biopalivům, jež jsou v případě biolihu pro benzín ekologicky škodlivá a zdražují základní potraviny, muselo jen Čepro investovat půl miliardy korun. Pavel Švarc, generální ředitel Čepra, v rozhovoru s týdeníkem EURO též říká, že již „nebojuje“ se šéfem státní firmy Mero Jaroslavem Pantůčkem. Nyní však otevírá frontu proti společnosti CCS, jež dle něj zneužívá svého dominantního postavení na čerpacích stanicích a tlačí na zvýšení poplatku za přijímání platebních karet CCS o třicet procent.

EURO: Od minulého měsíce je v České republice povinné přimíchávání biosložky do motorové nafty. Čepro je jedním ze subjektů, kteří metylester řepky olejky (MEŘO) do nafty přimíchávají. Kolik činily investice na zavedení těchto míchacích zařízení? ŠVARC: Pět set milionů korun investičních nákladů na hlavních výdejních skladech, nezavedli jsme je všude. Také to ale znamenalo „překopání“ celého systému evidence, vykazování, účetnictví a IT. A také nakupování nového produktu – MEŘO. A od nového roku ještě přibude biolíh do benzinu. Vypořádali jsme se s tím však bez větších potíží.

EURO: Má zavádění biopaliv smysl? ŠVARC: U MEŘO do nafty to smysl má, ale v případě biolihu z obilí a jiných potravinářských surovin už bych to tak pozitivně neviděl. Jednak to zvyšuje cenu potravin, ale hlavně biolíh jde proti cíli snižování emisí oxidu uhličitého. Do výroby biolihu musíte vložit hodně energie a výsledné emise CO2 jsou větší, než činí rozdíl v emisích mezi normálním palivem a biolihem. Biolíh tedy skleníkovému efektu bohužel přispívá více než normální benzin. Čekáme stále na biopaliva druhé generace, která budou ze dřeva a která prý budou hodně pozitivní ve smyslu snížení emisí CO2.

EURO: Motorům je jedno, zda běží na čistý ropný produkt, nebo na směs s biosložkou? ŠVARC: Podle všech testů různých výzkumných ústavů nemá na běh motoru vliv, pokud je biosložky do pěti procent, což je zákonem stanovená hranice.

EURO: MEŘO a biolihu je na trhu dost? ŠVARC: Teď byly problémy se Setuzou, ale my jsme neměli problém dovézt MEŘO ze zahraničí za stejných cenových podmínek, jako kdybychom nakupovali doma. Navíc se to už srovnalo, Setuza zase vyrábí, takže suroviny je na trhu dostatek.

EURO: Dle vybudovaných kapacit by měl být MEŘO na trhu nadbytek. ŠVARC: Ano, a z toho plyne, že na to, jak je vysoká cena řepky, tak je cena MEŘO velice nízká. Podle našich odhadů musí výrobci nyní prodělávat. Cena se dlouhodobě pohybuje kolem 18,50 až devatenácti korunami za litr, ale cena řepky vzrostla z dřívějších 6000 korun na současných více než 8500 korun za tunu. Buď se tedy musí razantně zvýšit cena MEŘO, což ale k vysoké konkurenci jeho výrobců se nedá moc očekávat, nebo spadne cena řepky zase zpátky.

EURO: Je pravda, že se nemůžete dohodnout s karetní společností CCS na nové smlouvě a že hrozí, že motoristé nebudou moci na čerpacích stanicích EuroOil používat tyto karty? ŠVARC: Především společnosti CCS hrozí, že ji zažalujeme u antimonopolního úřadu, že zneužívá dominantního postavení na trhu. Ona chce výrazně změnit podmínky smlouvy, a když se s ní nedohodneme do konce října, kdy vyprší platnost stávající smlouvy, tak nebudeme moci na našich čerpacích stanicích její karty akceptovat.

EURO: Jak chce CCS změnit smlouvu? V čem podle vás zneužívá své dominance? ŠVARC: Za používání karet platíme společnosti CCS zhruba dvě procenta z našich tržeb. Nyní ale CCS chce zvýšit tento poplatek plošně o 30 procent, aniž by doložila, že jí odpovídajícím způsobem narostly náklady nebo že odpovídajícím způsobem zkvalitní službu. Tento poplatek znamená pro síť EuroOil zvýšení ročních nákladů v řádu milionů, což představuje další snížení marže. Konkurenční situace na českém trhu nedovolí tento nárůst kompenzovat zdražením benzinu a nafty. Odmítli jsme jim tedy podepsat smlouvu s tímto navýšením. Nechali jsme si udělat právní rozbor, jestli požadavek společnosti CCS na zvýšení poplatku za přijímání jejích platebních karet na čerpacích stanicích neodporuje soutěžnímu právu. Podle toho rozboru je CCS dominantním poskytovatelem služeb u čerpacích stanic. A tedy odporuje. Jestliže společnost CCS bude dále pokračovat v tom nehorázném tlaku, tak jsme připraveni na ně podat žalobu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Na trhu totiž není jiný poskytoval platebních instrumentů jenom pro čerpací stanice. Některé řetězce, třeba Shell, Agip nebo Benzina, mají rovněž vlastní platební kartu, ale ta slouží jenom u pump toho řetězce. Lze samozřejmě také platit bankovními platebními kartami, ale ty nejsou specializované na nákup pohonných hmot a neposkytují firmám takový komfort.

EURO: Jaká část z tržeb u čerpacích stanic EuroOil je v současnosti placena kartami CCS? ŠVARC: Přibližně dvanáct procent veškerých tržeb. Tito motoristé tedy od listopadu možná budou muset platit hotově.

EURO: Nebo tankovat u jiné sítě čerpacích stanic… ŠVARC: Jsem přesvědčen, že ani ostatní provozovatelé nebudou ochotni společnosti CCS podepsat nové smlouvy s tím třicetiprocentním navýšením.

EURO: V jakém stavu jsou právní spory, které Čepro vede s Benou, s Tukovým průmyslem a na ně navázanými firmami? ŠVARC: Všechny ty velké spory bych kvalifikoval jako z devadesáti procent vyřešené. Zbývá tedy ještě deset procent rizika. U Tukového průmyslu jak Městský soud v Praze, tak vrchní soud potvrdily naše stanovisko, ale Tukový průmysl může ještě podat dovolání k Nejvyššímu soudu. U dalšího sporu přerušil Ústavní soud jejich projednávání a to do doby, než bude celá kauza organizovaného zcizování soudních obsílek z Čepra pravomocně vyřešena. Budou-li pachatelé odsouzeni - a je to velmi pravděpodobné -, pak lze čekat, že se náš spor vrátí zpět do první instance a tam se budeme moci normálně bránit. A ubráníme se.

EURO: Kdo jsou podle vás hlavní strůjci celého podvodu. Jaké fyzické osoby za kauzou Bena a Tukový průmysl stály? ŠVARC: O tom nechci spekulovat. Od toho tu jsou policie, státní zastupitelství a soudy. Já jsem se věnoval obraně Čepra a vybudování standardní firmy, nikoli odhalování konkrétních viníků.

EURO: Odešli ze společnosti Čepro již všichni lidé, kteří se na pokusu o její vytunelování podíleli nebo kteří mu nebránili? ŠVARC: Od pohrobků Tomáše Kadlece a Alexandra Houšky je Čepro již očištěné. Na nákladech nás to stálo přibližně 350 milionů korun. Museli jsme likvidovat mnoho nevýhodných smluv. Ale to je naštěstí již za námi, Čepro se stává výkonnou, normální firmou. A jak to bude řešené z hlediska trestněprávní odpovědnosti, to už je jen na policii, státním zastupitelství a soudech.

EURO: Jak to dopadlo s budováním rafinerie v Rusku, které jste před rokem ohlašoval? ŠVARC: Případ není úplně uzavřen, ale řekněme pozastaven. Vyhodnotili jsme změnu politiky vůči Rusku tak, že státní podnik investující v té zemi by k tomu zřejmě neměl potřebnou podporu od svého jediného akcionáře. K projektu rafinerie v Rusku se zkusíme někdy v budoucnu vrátit, prozatím to je však odložená věc.

EURO: Minule jste říkal, že důvod, proč se projekt rafinerie neuskuteční, je, že váš partner nezajistil slibovaný kontrakt na ropu. ŠVARC: To je pravda, ale otázka dodávek ropy je vždy jen funkcí toho, jak o ni intenzivně jednáte. Jestliže se ale mění politické podmínky, tak trochu chybí motivace ten projekt dokončit.

EURO: Když jste nastupoval do Čepra, tak se vám podařilo od státu získat finanční injekci tři miliardy korun. Co jste s nimi udělali? ŠVARC: Zahájili jsme v historii nejvýznamnější obnovu infrastruktury Čepra, produktovodů a skladovacích kapacit, protože jejich průměrné stáří je 37 roků. Nádrží máme celkem šest set. Pustili jsme se do revitalizací některých nádrží, které jsme z ekologických a technických důvodů již nemohli používat a které bychom museli velmi nákladně odstranit. Náklady na jejich ekologické odstranění by byly vyšší než náklady na jejich revitalizaci. Ty nádrže jsou obrovské. Tento měsíc zahajujeme provoz v revitalizovaných nádržích v našem skladě ve Šlapanově na Vysočině o objemu sedmdesáti tisíc kubíků, které jsme obnovili plastovou výstelkou podle švýcarské technologie Avisa, jež je v západní Evropě již dlouho užívána. U produktovodů zase provádíme komplexní diagnostiku a pak je budeme opravovat tak, aby vydržely další desítky let.

EURO: Náklady na jejich revitalizaci budou stát ony tři miliardy? ŠVARC: Víc. Celkem do obnovy infrastruktury Čepra investujeme 6,5 miliardy korun, a to do roku 2011.

EURO: Jaké očekáváte letos hospodářské výsledky? ŠVARC: Výrazně lepší, než byly loni, které zase byly výrazně lepší než předloni. Loni jsme měli přes sto milionů korun zisku, letos očekáváme přes tři sta milionů.

EURO: Jaká část byznysu Čepra tomu nejvíce přispěla? ŠVARC: Vnitřní reorganizací jsme podstatně více otevřeli náš systém pro třetí strany, takže jsme přepravili a skladovali více zboží pro firmy, jako jsou pro Unipetrol, Shell, Agip, Slovnaft. Každá koruna tržeb navíc z přepravy zboží znamená téměř korunu zisku, protože většina nákladů je fixních a zůstávají skoro stejné bez ohledu na množství přepravených a skladovaných pohonných hmot. Naším cílem je, aby infrastrukturou Čepra protékalo čím dál tím více zboží, neboť ten systém musíme stejně udržovat.

EURO: A jak hospodaří čerpací stanice EuroOil? ŠVARC: Podařilo se nám je stabilizovat a zlepšit jejich ekonomiku i služby zákazníkům. Hospodaření čerpacích stanic EuroOil nyní tvoří zhruba třetinu zisku Čepra.

EURO: Ještě před půl rokem jste válčili s jinou státní společností - s Merem -, hádali jste se, jak si navzájem zasahujete do byznysu. ŠVARC: Ta situace se už uklidnila, s ředitelem Jaroslavem Pantůčkem jsme si to vysvětlili. Dohodli jsme se, že Mero se bude zabývat pouze ropou a Čepro pouze ropnými produkty.

EURO: O podíl v Transpetrolu se tedy již nezajímáte? ŠVARC: Ne. Ale to jsem řekl již dávno, když jsem se dozvěděl, že to je zbytečná snaha, že ten podíl stejně nakonec koupí Rosněfť.

EURO: Vypořádání vlastnictví v Transpetrolu je tedy již definitivně uzavřené? ŠVARC: Úplně asi ne. Stále totiž není jasné, kdo fyzicky drží ty akcie, kde vlastně jsou. Nicméně nedokážu si představit, pokud se někde objeví, že by je získal někdo jiný než Rosněfť.

EURO: Loni na podzim byl na českém trhu nedostatek nafty. Hrozí něco podobného i letos? ŠVARC: Minulý rok to způsobila neplánovaná a dlouhodobá odstávka rafinerií České rafinérské, k čemuž se přidaly i odstávky v některých okolních rafineriích. Letos probíhá plánovaná odstávka České rafinérské v Kralupech i v Litvínově a očekáváme, že opět budeme čelit nedostatku zboží, tedy nafty, a že bude velice problematické je dovézt. Proto jsme se předzásobili, a když výpadek výroby České rafinérské nebude delší než plánovaný, tak to nějak projedeme. Kdyby se jim to protáhlo, tak by to znamenalo výpůjčky ze Státních hmotných rezerv.

EURO: Když je odstávka plánovaná, tak se všichni přece mohli předzásobit. ŠVARC: Jenže to není tak jednoduché, protože v celé střední Evropě je nafty dlouhodobě málo. Není odkud dovážet. Třeba i Slovnaft jí má nemá tolik, kolik bychom si přáli. Všechno ostatní je daleko, doprava je drahá. A loni jsme naftu například dováželi až ze Sicílie.