Restaurace Phenix Cafe – skutečné zrození Fénixe

02. srpna 2009, 00:00 - Milan Ballík
02. srpna 2009, 00:00

Mnohé podniky zanikají, na jejich místě rostou nové. I ty však často zmizejí ze scény. Jak se překonává „prokletí místa“, jemuž se často neúspěch přičítá? Podívejme se na podnik, jemuž se zřejmě podařilo nezdary předchůdců zlomit.

Autor: Jakub Stadler

Restaurace, kavárna a bar Phenix je jednou z těch, jimž se daří v místě, kde jiní neuspěli. Podnik lokalizovaný v celkem frekventované zóně proti Karlovým lázním však nenechal nic náhodě. Nabízí vše, co dělá restauraci atraktivní. Zajímavý interiér, slušnou úroveň služeb a především kvalitní a pestrou kuchyni.

Interiér mnoha tváří

Vnitřek Phenixu je seskládán z několika různorodých sekcí. Jde o dvoupodlažní prostor, kde nahoře je výzdoba směrována do orientální podoby. Malý „šámbr“ se zlatými stěnami, hlavní sál s filigránskými grafikami, vše utonulé v konejšivém přítmí, takové je patro restaurace. Dole potom, kromě komorního salonku, se dá posedět v moderně pojaté místnosti. Vévodí jí bar, zpola vsazený do niky ve stěně, zpola vysunutý do prostoru. Další dominantou je rozměrná obrazovka na jedné z kratších stěn. To nejlepší lze ale spatřit za velkoprostorovými okny. Uvidíte jimi Hrad i svatomikulášské věže na horizontu. Volím stůl právě u jednoho z oken, usazuji se v pohodlné dřevěné židli a chvílemi přehlížím lístek, chvílemi pozoruji dění na ulici či přehlížím lokál. Vybavení je zde kavárenského ražení, zdobné desky čtvercových stolů jsou zcela nahé, prosté veškerého založení. Z patra kanou do dolní prostory stovky křišťálových slzí, to sem shlížejí rozložité lustry s „provázky“ drobných lesklých kamenů.

Promyšlené menu

PHENIX CAFE - RESTAURANT - BAR
adresa: Smetanovo nábřeží 22, 110 00 Praha 1 otevírací doba: Po – Ne: 08.00 – 24.00 důvod k návštěvě: – vyzkoušet si některou z různých interiérových variet – pokochat se dobrým výhledem a slušnou kuchyní – v intimitě „zlatého“ salonku s partnerkou rozehrát partii drobných něžností zaměření: solidní restaurace střední třídy s neotřelým interiérem kuchyně: mezinárodní, plná originálních kombinací a chutí

Obracím stránky lístku a s potěchou znamenám jeho sestavení. Jídel není mnoho, výběr je však nápaditý a jednotlivá jídla sestavena do obsáhlé palety chutí. Poměrně brzy se s pomocí číšníka usnáším na výběru svého meníčka a teď už jen očekávám předložení prvého dějství večeře. Obsluha, již sleduji při práci, má trochu svérázný projev. Jistou přípustnou ležérnost doplňuje žoviálností možná až přílišnou. Navíc tu a tam přidají číšníci špetku suverenity, místy až téměř nátlakové. Plac ovšem mají zvládnutý bez problémů a profesní přístup jim nechybí, maskuje poněkud neobvyklou práci s hostem.

Dnešní partii otevírám polévkou, je to silný vývar z hovězí oháňky se zeleninovým plátkem a kerblíkem. V bělostném hlubokém talíři se širokou „krempou“ se chvěje jantarové jezero, poseté desítkami drobných lesklých oček. Nad hladinu pak v jednom místě vystupuje jakýsi smotek, připomíná stočený opasek, jehož konec volně plyne ve vývaru. Chuť je opravdu důrazná, masová, ozvláštněná oživujícím projevem drobně posekaného, u nás ne až tak často používaného lehce pikantního kerblíku. Zmíněný „opasek“ je vlastně těsto. Polévce dodá jednak „plnivo“, jednak další rozměry, o něž se postará decentní, jasně však patrný atak zeleniny v něm zapracované. Vývar si podrží hlavní směr chuti, hutný a vonný masový základ, těsně k němu však pustí i ostatní ingredience. Sousto získá na pestrosti a lákavosti.

Po zdařilém úvodu přicházejí na řadu zprudka pečené krevety s plátky česneku, artyčokovým pyré a kari omáčkou. Už pohled slibuje dobrý prožitek, oko vysílá signál, po němž se důrazně aktivují chuťové pohárky a startují „Pavlova“. Polykaje sliny shlížím na pestrou podívanou před sebou. Stočená červenobílá tělíčka krevet jsou uložena na béžovém soklu z artyčokového pyré. Mezi nimi potom svítí zvláštní žlutohnědou září nevysoké pahorky kari omáčky, husté tak, že jde spíše o jakousi pastu. Celý obrázek je barevně pestrý, co do kompozice však možná trochu otrocky geometrický. Chuť předkládá senzorům barevný obraz širokého spektra. Znamenitě ustrojené krevety dávají přesně to, co se od nich čeká. Jemné, hladké maso nasládlého projevu, které dobře souzní s kari pastou. Ale pozor, s tou je třeba zacházet velice citlivě, pokud její množství přeženete, ovládne vše ostatní a jíte vlastně jen kari. A to by byla škoda, krevety jsou připraveny opravdu umně a s citem. Artyčoková kaše se prosadí jen málo, je příliš vzadu a do chuti nepromluví. Ani to možná není její úkol. Má spíše sjednotit celé vyznění a z druhého plánu je dovést k finále. Což se stalo a celek vyzněl vyladěně, urovnaně, bez výraznějších štulců té či oné komponenty. Zde si Robert Nerad, velitel zdejší kuchyně, vyhrál s konečným vyzněním a dokázal vcelku početný batalion chutí srovnat a udržet na oprati.

Klopýtnutí v hlavním aktu

HODNOCENÍ
prostředí - 8 z 10 jídelní a nápojový lístek - 8 z 10 obsluha - 18 z 20 kuchyně - 46 z 50 kvalita / cena - 9 z 10 celkový dojem - 89 ze 100

Tolik už se mu nevedlo s hlavním chodem. Pečené kachní prsíčko s karotkovými knedlíčky, grilovanou paprikou a mátovou omáčkou bylo opět zdařilou souhrou různých chutí, dobře zvládnutých do úderného akordu. Nápadité „vmontování“ sladké, živoucí karotky do knedlíkového těsta se ukázalo být dobrým tahem. Knedlíčky ožily a získaly na chuti. Šťavnaté papriky, zelená a červená, si také řekly své, každá promluvila trochu jinak, společně potom vnesly do pokrmu tah a svěží tóny. Omáčka měla co dělat, brizantní zelenině taktak stačila. Drobný problém však byl v mase. Ač napohled slibující, s růžovým středem uprostřed hnědavého okraje, bylo trochu přetažené, postrádalo šťavnatou příchuť. Pravda, trocha sádla, uložená pod kůží, vší mocí zachraňovala situaci, protože však krmě nebývale rychle chladla, tuhlo s ní i sádlo. Maso potom zůstalo suché a v celkové choreografii chutí se prosadilo jen zpočátku.

Zmrzlina piña colada, epilog večeře, chutnala konejšivě a nic nevadilo, že postrádala rum. Kokosovo-ananasové zaznění obstaralo příjemný závěr, dávající zapomenout na zápletku předchozího děje.

Přijatelná byla i cena, 1223 koruny byly adekvátní sumou za večeři pro dva. Připočteme-li k tomu efektní prostředí, jedinečný výhled a konejšivý poklid restaurace, schová se v ní i drobný a jistě nechtěný lapsus páně šéfkuchařův. Phenix si podle mne zaslouží váš zájem a jistě stojí za návštěvu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče