Restart: Živili jsme svoji konkurenci

07. června 2014, 11:46 - Dalibor Dostál
07. června 2014, 11:46

Velkoobchod s klikami a dveřním kováním rozjela Jana Erbová v garáži a dětském pokojíku. Na začátky ráda vzpomíná, i když tehdy musela zapomenout na volné víkendy i dovolené. Největším zklamáním pro ni bylo, že ji podrazil zaměstnanec.

K podnikání se Jana Erbová dostala vlastně náhodou. I když vlohy k němu se projevovaly již od dětství. „Chtěla jsem si zařizovat věci sama a po svém, takže jsem například v deseti odmítala maminčin doprovod k lékaři, jezdila jsem sama do centra na kurzy angličtiny, podbízela se, že dojdu sama na nákup, a podobně. Chtěla jsem cestovat, studovala jsem zahraniční obchod, učila se tři jazyky,“ vzpomíná podnikatelka. Brzy však pochopila, že v tehdejším socialistickém Československu není pro ženy v zahraničním obchodu příliš prostor. A tak po střední škole nastoupila do tehdejší Státní banky československé – oddělení nákupu ve směnárně, kde měla alespoň možnost využít jazykové znalosti. I když ji práce bavila, měla pocit, že někteří nadřízení nejsou příliš kompetentní. Rozhodla se tedy vystudovat vysokou školu, aby si „vedoucí dělala sama“. Ale nakonec se i po studiích opakoval v zaměstnání dojem, že některá rozhodnutí nadřízených jsou neefektivní, že se nehospodaří dobře a tak dále. „Když jsme pak s mým současným manželem plánovali miminko, založila jsem si v roce 1999 vlastní s. r. o. na vedení účetnictví a daně, abych si něco mohla vydělat i na mateřské. Nákup zboží a jeho prodej byla další živnost navíc, jen tak, pro případ,“ popisuje zrod své firmy AC-T servis. Po dvou letech se jí nečekaně naskytla nová příležitost. Její manžel pracoval v brněnské pobočce německé firmy, která dodávala na český trh dveřní kování a doplňky. Podniku se však příliš nedařilo, a tak hledal někoho, kdo by obchod převzal do vlastní režie. „Nikdy nezapomenu, jak jsme seděli na lavičce u našeho nedostavěného domu, zatímco jeden a půl roku malá dcera spala, a dohadovali se, jestli se skutečně prodá tolik klik, aby nás to jednou uživilo. Já jen věděla, že do zaměstnání bych už nikdy nechtěla, a plánovala jsem si, že uděláme skládek v garáži, kancelář v dětském pokojíčku, jak a co budeme dělat,“ líčí Jana Erbová. Svoji původní profesi ekonomky a účetní přitom považuje v podnikání za velkou výhodu. „Prvních pár let jsem si celé účetnictví vedla sama, včetně mezd, výkazů a daňových přiznání. Když se v těch číslech člověk vyzná a podklady zpracovává průběžně, dost přesně a včas vidí, jak se firma vyvíjí. Dokáže pak lépe vyhodnocovat dosavadní aktivity a přijímat rozhodnutí do budoucna. Nicméně jsem si ve firmě vyzkoušela na vlastní kůži všechny pracovní pozice. Když jsme začínali, neměli jsme zaměstnance, i později bylo třeba je zastoupit v době dovolené, aby provoz nebyl narušen. Dobře tím pádem vím, jak dlouho která práce trvá, co obnáší a kde je možno chybovat i zlepšovat,“ vysvětluje.

Bez víkendů, bez dovolených

I když v prvních letech pracovali s manželem ve dne v noci, o víkendech a bez dovolených, vzpomíná na své začátky ráda. „S hypotékou na krku jsem ještě přes rok chodila i do původního zaměstnání, řešila domácnost i děti a byla vlastně pořád v jednom kole. Cosi mě hnalo dopředu, stále se dělo něco nového a zajímavého a já si nejistoty nepřipouštěla. V tom shonu nebyl na pochybnosti čas,“ popisuje vstup do světa byznysu. Hned zpočátku ji čekalo i jedno nelehké rozhodnutí. „Bylo pro mě těžké naučit se dlužit a nemít přitom výčitky. Zní to možná divně, ale jsem vychovaná tak, že si pořídím jen to, na co mám, a dluhy se nedělají. Zpočátku to šlo, ale pak jsme potřebovali pořídit vhodnou nemovitost a to bez úvěru nebylo možné. Dnes s tím žádný problém nemám, pro plynulý chod firmy jsou úvěry nutností. Další těžkostí pro mě bylo hledat a nacházet vhodné zaměstnance a naučit se delegovat na ně práci i odpovědnost. Nikdy předtím jsem neřídila kolektiv, všechno jsem si udělala nejlépe a nejrychleji sama. Dál by to tak ovšem nešlo,“ vysvětluje.

Velký podraz

Přesto ji právě jeden ze zaměstnanců připravil velmi těžké chvíle během podnikání. Okopíroval totiž značnou část know-how podniku a rozjel v oboru vlastní firmu. „Bylo to koncem roku 2008. Pracoval u nás jako obchodní zástupce, byl jedním z prvních zaměstnanců. Velmi aktivní člověk, nadstandardně placený a s prakticky naprostou volností. Z jeho strany jsme nezaznamenali žádný náznak nespokojenosti, naopak vždy děkoval za důvěru a sliboval, že se vynasnaží ji nezklamat,“ popisuje Jana Erbová chvíle, které pro ni stále mají velmi trpkou příchuť. „Na jeho podvody nás upozornil jeden z obchodních partnerů. Byl to pro nás naprostý šok a zklamání. Nejtěžší pro mě bylo přijmout to zjištění, že klíčový člověk v naší firmě, který měl naši plnou důvěru a přístup k mnoha informacím a kontaktům, začal tajně dělat kroky k vlastnímu podnikání, ovšem za naše peníze, v čase, který jsme platili, a s naším know-how. Zklamání bylo skutečně obrovské a bolestné, hlavně z lidského hlediska,“ vysvětluje podnikatelka. I když na ekonomických výsledcích firma vznik nového konkurenta prakticky nepocítila, Janu Erbovou dodnes mrzí, že česká společnost podobné chování toleruje a považuje ho za normální. Pro další podnikání si ale z nepříjemné zkušenosti vzala poučení. „Ve firmě je pro majitele asi jedinou možností ponechat si klíčové kontakty a informace a pracovat s nimi sám. Každý zaměstnanec pak řeší pouze problematiku vlastního oddělení či pracovního místa. Lidé jsou lidé a jsem přesvědčená o tom, že úplně se podvodům vyhnout nedá. Moje babička říkávala: Důvěřuj, ale prověřuj! Snažím se tím více řídit,“ zdůrazňuje. Ani tato smutná zkušenost však nevzala Janě Erbové chuť dál podnikat a překonávat další překážky. Ty nesouvisejí jen s celkovým poklesem stavební výroby v České republice v důsledku několikaleté ekonomické krize. „Bohužel v minulých letech došlo k jakémusi pokřivení zaběhlého systému: výrobce – velkoobchod – maloobchod – konečný zákazník. Některé firmy si vozí zboží přímo od výrobce, některé zásobuje jejich mateřská firma ze zahraničí, hromadně se nabízí zboží z Polska a Asie. Neprospívají nám ani akce výrobců dveří typu ,klika zdarma‘ a podobně,“ vysvětluje podnikatelka. Krize rovněž zvýšila tlak na cenu, a tak i když objem prodaného zboží zůstává zhruba stejný, stále se snižuje cena, kterou je zákazník nebo investor ochoten zaplatit. „Bohužel, dveře a k nim klika jsou v řetězu postupného budování bytu či domu prakticky na konci, kdy se výše investic zvažuje mnohem více než na začátku,“ zmiňuje Jan Erbová. Na vývoj na trhu reaguje její firma nejen inovacemi v sortimentu klik a kování, ale také rozšiřováním svého záběru. Od podzimu loňského roku začala nabízet profesionální pracovní oděvy a nářadí švédské výroby. Stejně jako v minulosti se chce Jana Erbová i v dalších letech podnikání řídit selským rozumem. „Snažíme se co nejlépe identifikovat potřeby našich zákazníků a maximálně jim vyhovět. Sama si kladu různé otázky. Jak bych chtěla být jako zákazník oslovena? Jaký způsob prezentace mě přesvědčí? Co mi usnadní život a práci? Chovají se ke mně příjemně? Vyhoví mi, i když řešíme nepříjemnosti? Musím složitě sama pátrat – nebo mi navrhnou řešení? Podle odpovědí, které by mě uspokojily, pracujeme,“ uzavírá majitelka firmy AC-T servis.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče