Restart: Čekání na Barmu

03. listopadu 2014, 10:47 - Petr Švihel
03. listopadu 2014, 10:47

Od revoluce v roce 1989 žil Vladimír Neduchal s pocitem, že příležitosti doby neuvyužil naplno. Po letech práce v korporátní sféře se proto rozhodl vzít osud do vlastních rukou. Tentokrát v Barmě.

Podnikavec Vladimír Neduchal byl ve správný čas na nesprávném místě. Překotné události roku 1989 prožil na vojně. Když se v červnu 1990 vrátil do civilu, měl pocit, že už je všechno rozebráno. Chvilku se sice snažil podnikat s výukou jazyků, ale rychle přesměroval svoje úsilí do práce v korporaci. Pracoval v tabákovém průmyslu, ačkoliv sám nekouřil. Kariéra ho zavála i do velké potravinářské společnosti. „Korporátní kariéru jsem budoval osmnáct let. Vždycky jsem ale v sobě měl pocit, že jsem něco v devětaosmdesátém ztratil,“ vysvětluje Vladimír Neduchal, co ho donutilo si vzít zpátky svoji příležitost v překotné době. Vytipoval si proto čtyři země, kde je možné ještě zažít něco podobného jako v roce 1989 v Československu - Severní Koreu, Bělorusko, Kubu a Barmu. „Záhy jsem pochopil, že do Běloruska velmi rychle přijdou Rusové. Na Kubu přijdou američtí Kubánci a se Severní Koreou to jednoho dne bude jako s východním Německem. Ani tam mi to nevyjde,“ vyškrtává Vladimír svůj seznam. Zůstala proto jen Barma, kterou zpovzdálí začal sledovat nejen po internetu, ale i během svých pracovních cest zejména do sousedního Thajska. Až se v květnu 2012 dočetl, že jsou evropské sankce pro tuto zemi zrušené. „Tak mi začalo zvonit v hlavě - je to tady. Přijel jsem tam v září 2012,“ říká a přiznává, že během těch čtyř měsíců nijak do hloubky své kroky nepromýšlel. Jenom cítil, že to přišlo ve správný čas. Jeho syn šel právě do první třídy, byla recese a obecně v Evropě panovala blbá nálada.

54 nápadů

Strategie Vladimíra Neduchala spočívala v tom, že se před odjezdem snažil v myšlenkách vrátit do devadesátých let. Napsal si proto 54 projektů, které dodnes nosí ve svém tabletu. Výsledkem byl pocit, že se mu plní sny a v Barmě může začít dělat téměř cokoliv. „Jak jsem se v Barmě rozhlížel kolem, tak jsem si odškrtával, které nápady jsou už funkční. Přijel jsem hodně naivní. Pro mě byla Barma rozmazaná země s velkým potenciálem. Projekt, který jsem začal a který mi tam dnes funguje, byl jedenáctý,“ říká Vladimír a dodává, že to byl záměr, který původně vůbec nechápal jako nosný, a nejdříve řešil zcela jiné projekty - americký bar s kavárnou, pekárna s mraženým sortimentem z Evropy nebo těžba živice. „Kombinace kavárna a pekárna tam letí. Ale nemají tam pečivo, které známe my. Mají tam sladké asijské pečivo,“ vysvětluje Vladimír Neduchal, který v zemi skutečně začal pracovat na dovážení zmraženého pečiva, jež chtěl na místě rozmrazovat. Měl velké plány, představoval si řetězec. Jenomže ho dostihla realita Barmy. Loď se z Česka do Barmy dostane za 39 dní. Zmražené pečivo by připlulo do přístavu, kde je 45 stupňů na slunci. Rozmražení nákladu po cestě by znamenalo katastrofu. „Byl to projekt, který dodneška dává smysl. Kdyby ho někdo uskutečnil, tak to bude sen, ale nebylo to pro nás,“ hodnotí zpětně Vladimír Neduchal svůj první nápad.

Pořádný nepořádek

Za dva roky, které v zemi s oficiálním názvem Svazová republika Myanmar český podnikatel strávil, se mnohé překotně změnilo. Když přijel poprvé, tak v zemi nebyly bankomaty a lokální banky fungovaly jen jako úložny peněz. Na paletě se vozily peníze v pytlích, které se házely na jednu hromadu uprostřed čekárny, kde seděli klienti a sledovali to. „V tom se odrážela komičnost celé země,“ zdůrazňuje Vladimír Neduchal specifický rys Barmy a dodává, že stále tam panuje kultura hotovosti. Vše se platí dopředu, všichni si berou za všechno provize. Neexistuje záruka. Když si koupíte například ledničku a přivezou vám ji nefunkční do bytu, tak je to už váš problém. Není běžné, že by si někdo na někoho sehnal kontakt a oslovil ho. Stále ještě jen málokdo má telefon, natož e-mail. Vznikají tam první registry a rejstříky. Jeden ze sousedů Vladimíra Neduchala dostal investici, aby rozjel barmský vyhledávač. „Chápete to? V roce 2014 tam někdo programuje další Google,“ podivuje se Vladimír. Sám se ale také rozhodl pro internetový byznys. „Je tam úplně jiná internetová kultura. Výměna dat trvá dlouho, což jejich trpělivé kultuře moc nevadí. Na Facebooku máme přes 170 tisíc fanoušků, a když tam dáme obrázek, tak ho vidí tři tisíce lidí, a když pošleme pracovní nabídku jako text, tak ho vidí desetinásobek. Protože jsou schopní ho otevřít. Navíc, oni si vybírají, co si otevřou, a co ne, podle velikosti. Těžko se to vysvětluje mému ajťákovi v Česku,“ popisuje český podnikatel. Internetový byznys si vybral přesně kvůli tomu. Je si jistý, že když něco nefunguje, je pomalé, a jinde to přitom funguje zcela bez problému, tak je to otázka několik let, než Barma svět dožene. A vyplatí se proto být už na začátku. Navíc dvě firmy, jedna norská a druhá z Kataru, získaly kontrakt a předělají celou mobilní síť v zemi. V Barmě má mobilní telefon okolo 5,6 milionu lidí a ADSL přípojek je v největším byznysovém městě Yangonu pouze 69 tisíc. Během tří let by ale mělo mít mobilní telefon až 30 milionů Barmánců, kterých je podle různých statistik celkově okolo 60 milionů. „Teď se dělá sčítání, tak se snad dozvíme, kolik jich skutečně je,“ doplňuje Vladimír.

Hledám práci v Yangonu

Podle oficiální, ale nepodložené statistiky je v zemi 28procentní nezaměstnanost. I když český podnikatel si není jistý tím, jak nezaměstnanost a zaměstnanost definovali. Spočítal si ale, že v zemi je kolem 40 milionů lidí v aktivním věku. Založil proto internetový pracovní portál Jobless.com.mm. „Zaplatil jsem 800 dolarů za pořízení pevné linky a každý měsíc dávám 110 dolarů za provoz internetu. A mám jedno 1MB připojení, na kterém pracuje sedm lidí. Skutečně se bavíme o každém obrázku, jestli ho tam dáme, nebo ne,“ ilustruje Vladimír Neduchal všední starosti.

Server i programátory má ale v České republice. Jak sám říká, kdyby měl celý portál vymýšlet v Barmě, tak by na to potřeboval celý život, tak je tam teď internet pomalý. Stránky má v angličtině i barmštině. „S písmem jsme měli obrovský problém, protože nedělají mezery mezi slovy. Čímž se dostáváme do technických záležitostí, ale když píšete bez mezer, tak se text špatně řádkuje a nezalamuje se na konci stránky či tabulky nebo banneru,“ prozrazuje Vladimír. S portálem nepřišel jako první. Už před ním v zemi fungovaly tři. Náskok měly obrovský - jeden rok. To v Barmě při nízké penetraci a rychlosti internetu znamená hodně. Portálu se nejen podařilo náskok konkurence srovnat, ale připsal si od června jedno prvenství. Mezi konkurencí jako jediný nabízí mobilní verzi pracovního portálu.

Zvát sám sebe

Vladimír Neduchal, přestože v Barmě podniká, v zemi nastálo nebydlí. Jezdí tam na podnikatelská víza, která mu dovolují vstup na 70 dní za 50 dolarů. Existují i multiplikační víza, která cizincům dovolují do země vstoupit několikrát během půl roku či roku od vydání, ale český podnikatel tvrdí, že vycházejí finančně téměř nastejno. „Na byznys vízum zvu sám sebe jako ředitel tamní firmy, která se jmenuje FACE24. Zodpovídám sám za sebe, že se budu správně chovat a dodržovat zákony a tak dále,“ usmívá se absurditě Vladimír. Jeho firma je lokální barmská společnost stoprocentně vlastněná zahraničním subjektem. A to je jeden ze způsobů, jak v Barmě může někdo ze zahraničí podnikat. Navíc je třeba mít na spoustu různých činností i jiný typ společnosti. Export-import, obchodování, služby, turistika, hotelové služby, když chcete v zemi podnikat ve všech odvětvích, musíte mít pro každé zvláštní firmu. Základní jmění firmy ve službách je přitom 50 tisíc dolarů. „Pravidla hry se ovšem velmi rychle mění, a to k lepšímu,“ upřesňuje Vladimír. V září například povolili „obchodní společnosti“ provozované cizinci. Hlavním důvodem, proč se do země Vladimír Neduchal nepřestěhoval, je jeho rodina. Barma podle něj zatím není místo, kam by chtěl přivést rodinu se třemi dětmi. A navíc kvalitní život je tam drahý. „Myanmar není zemí pro každého podnikatele či turistu, ale v dnešní době dává šance všem najít si v něm něco pro sebe. Turisté se ocitnou na některých místech, jako by se vrátili v čase, a nebudou věřit svým očím. Stejně tak podnikatelé mohou vyplnit prázdná místa nedokonalosti a nerozvinutosti 60milionové země s neuvěřitelným nerostným bohatstvím, ještě dnes levnou pracovní silou a hladem po stále nových věcech a službách,“ dodává Vladimír na závěr a dalším dobrodružným povahám vřele doporučuje návštěvu země dřív, než se stane plnohodnotným asijským drakem.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče