Reportáž: Prezident Alexandr Lukašenko drží svůj volant pevně

20. května 2014, 06:46 - Jaroslav Matějka
20. května 2014, 06:46

V televizi běží jen válečné filmy, pějí se vojenské písně, slaví se den vítězství nad fašismem. Na uklizených ulicích dvoumilionového Minsku vlají prapory. Co se nestihlo dostavět před mistrovstvím světa v hokeji, jako třeba luxusní hotel Kempinski, je ukryté za plachtami.

Stejně „schovaní“ jsou i disidenti. Většina byla podle lidskoprávních organizací donucena odjet před zahájením sportovní akce za hranice metropole. Vítejte v zemi Alexandra Lukašenka, prezidenta, kterého Západ označuje za posledního evropského diktátora.

„Proč bychom měli dovážet šmejdy z Evropy? Koneckonců nejsou ani levnější,“ klade Alexandr Lukašenko řečnickou otázku v posledním vydání anglicky psaného týdeníku The Minsk Times s nákladem necelých dvou tisíc výtisků. „Když koupíte ojeté auto za pět tisíc dolarů, o dva tři roky později budete muset zaplatit dalších pět tisíc dolarů v servisu za opravy,“ říká prezident.

Symbolika a sentiment. Bělorusové rádi vzpomínají, nejlépe ve vojenských uniformách.

Článek s titulkem Pro zákazníky je lepší si koupit nová auta pojednává o tom, že Bělorusové konečně dostali vlastní lidový vůz. V Borisově se začaly vyrábět čínské vozy značky Geely. Tento rok plánují produkci 18 tisíc aut, prodat jich hodlají 14 500, z toho 11 tisíc v Rusku.

Při té příležitosti prezident závod navštívil a automobily osobně otestoval, nejprve sedan, pak crossover, na cestách kolem Borisova. A hned se podělil o své poznatky. „Malá auta jsou opravdu velmi vhodná pro začátečníky,“ pronesl na úvod. Pak dodal: „Pravda, nejsou tak rychlá jako ,dospělejší‘ vozy.“ A vše zakončil sice trochu nesrozumitelně, ale zato státnicky: „Tyto malé vozy také najdou svoje zákazníky, zatímco větší auta, ty crossovery, jsou velmi dobré a vhodné vozy.“

Prezident Alexandr Lukašenko, který vládne zemi nepřetržitě od roku 1994, odmítá, že by byl autoritářský. Nedlouhý článek v The Minsk Times však jeho jméno zmiňuje osmadvacetkrát.

Svoboda slova?

Podle nevládní organizace Freedom House je Bělorusko z evropských zemí nejhorší, co se týká svobody tisku. Skončilo na nelichotivém 193. místě ze 197 hodnocených států a oblastí světa.

Na rozdíl od jiných postsovětských zemí v Bělorusku nikdy nedošlo k privatizaci státních médií. Stát si nad nimi podržel plnou kontrolu. V zemi je dnes podle mezinárodní organizace Index on Censorship registrováno 262 televizních a rozhlasových stanic. To je na zemi s necelými deseti miliony obyvatel na první pohled docela dost. Jenže 68 procent z nich je přímo vlastněno státem a v zemi není jediná nezávislá veřejnoprávní televizní nebo rozhlasová stanice.

Symbolika a sentiment. Bělorusové rádi vzpomínají, nejlépe ve vojenských uniformách.

Čtyři národní televizní kanály patří Národní státní televizní a rozhlasové společnosti, jež také vlastní pět rozhlasových stanic a pět regionálních televizních a rozhlasových společností. Dva další národní kanály ONT a STV jsou formálně akciové společnosti. Nejsou ale veřejně kotované na burze a založily je státní společnosti.

Rozpočet Běloruska na státní média nezapomíná. Pro rok 2014 jim alokoval částku 548 miliard rublů (kolem 1,1 miliardy korun). Zároveň však neváhá tvrdě trestat vzpurné novináře. Loni jich bylo zadrženo více než dvacet při protivládních protestech.

Nezávislá média jsou postihována i ekonomicky. Například nezávislé noviny musí běžně platit za papír více než ty státem kontrolované. Inzerce z podniků, které rovněž vlastní z více než 60 procent stát, míří téměř výhradně do státních médií.

Rosteme

„Máme se pořád lépe, tohle tady nikdy nebylo,“ říkají ale většinou Bělorusové a v čase hokejového mistrovství si nestěžují. V zemi je o poznání vyšší životní úroveň než třeba v sousední Ukrajině a všichni jsou zde milionáři. To je dáno kurzem zdejší měny. Průměrný plat činí závratných 5,4 milionu běloruských rublů, téměř 11 tisíc korun. Nezaměstnanost v zemi je podle oficiálních údajů jedno procento, podle názoru lidí ale dosahuje minimálně pěti procent. Podpora v nezaměstnanosti činí v přepočtu jen asi 550 korun měsíčně.

V Minsku je hodně nových obchodů, kaváren, muzeí, sportovišť. Skoro v každé rodině je automobil. Jeho průměrné stáří ale přesahuje 20 let. V zemi jsou dnes na tři miliony aut, na tisíc obyvatel jich připadá 362.

Kvůli mistrovství světa v hokeji vyrostlo i čtrnáct nových hotelů. Na stavbách pracovali i lidé z Číny a Severní Koreje. Nestihli jen hotel Kempinski. Přitom pro jeho výstavbu autokratický prezident Alexandr Lukašenko udělil všechny možné výjimky. Tak třeba výška – desetipatrový hotel Kempinski má být po svém dokončení vysoký více než 30 metrů, přitom v historickém centru se nesmí stavět nové budovy vyšší než 26 metrů. Kvůli luxusnímu hotelu padla k zemi i památkově chráněná budova elektrárny ze Seznamu historického a kulturního dědictví. Přitom ve městě rozbitém za druhé světové války tolik zachovalých historických budov není.

Na každém kroku se také staví obytné celky. Pravda, svou mohutností a rozlehlostí připomínají spíše obří hrady, nicméně Bělorusové jsou spokojeni. Pryč je čas dřevěných chýší pomalovaných zářivými barvami.

Soukromý zemědělec. V Bělorusku rarita. V zemi jich jsou dva tisíce a nepatří jim ani deset procent půdy

Doprava, doleva

Kdo čekal, že v čase hokejového mistrovství světa, kdy se země přece jen trochu otevře světu, dojde k nějakým protestům, se zklamal. Bělorusy „nepostrčila“ ani současná ekonomická situace, kdy se Bělorusko stále více propadá. Například průmyslová výroba za prvních devět měsíců loňského roku klesla o 4,6 procenta.

Maximem je, že si občas někdo dovolí nějaký vtip. Před Čižovkou, jednou ze dvou sportovních hal, v nichž se hokejové mistrovství světa odehrává, bylo možné zaslechnout třeba tento: Za zavřenými dveřmi pracovny je slyšet hlas prezidenta Lukašenka. „Doprava, doleva, doprava, doleva…“ Co se to děje, říkají si jeho nejbližší spolupracovníci. Po nějaké době jeden z nich najde odvahu a nakoukne dovnitř. „O co jde, pane prezidente?“ zeptá se opatrně. „Ale v jednom zemědělském družstvu potřebují pomoct. Nevědí, jak správně sázet brambory,“ odpoví prezident a pokračuje: „Doprava, doleva…“

Škoda a běloruský trh
Prodej nových aut tvoří poměrně malou část celkového automobilového trhu v desetimilionovém Bělorusku. Loni se zde prodalo okolo 26 tisíc nových vozů (v Česku 164 736). Nejúspěšnější byly značky Volkswagen, Renault a Lada. Tržní podíl Škody byl 7,6 procenta, což stačí na páté místo mezi značkami. Ze značek, které importují vozy vyrobené jinde než v Rusku, byla dokonce jedničkou. Mladoboleslavská automobilka na běloruském trhu prodala přibližně dva tisíce aut. V roce 2012 to byla polovina. Největší zájem byl o model Octavia, v loňském roce si ho pořídilo 700 zákazníků, ve svém segmentu se stal tento vůz jasnou jedničkou. Jen o několik desítek vozů méně se prodalo modelu Rapid. Momentálně Škoda dováží do Běloruska vozy vyrobené v České republice, avšak zvažuje možnost importu vozů vyrobených v závodech v Rusku.

Čtěte také:

Minsk prvně pořádá šampionát v hokeji

Lukašenkův režim před hokejovým šampionátem pozatýkal oponenty

„Lidská práva na střídačce“. Člověk v tísni brojí proti šampionátu v Minsku

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče