Reportáž E15: Kubánci volí socialismus v zemi stále divočejšího kapitalismu

01. února 2013, 09:25 - David Klimeš
01. února 2013, 09:25

Ředitel knihovny Eduardo Torres Cuevas ze Santiaga de Cuba si může být celkem jistý, že tuto neděli získá poslanecký mandát v kubánském parlamentu. Stovky prověřených uchazečů totiž kandidují na přesně stejný počet poslaneckých míst. Cuevas se tak stane jedním z mlčících zástupců kubánského lidu, kteří s očekáváním i obavami sledují pokusy prezidenta Raúla Castra reformovat nereformovatelný systém.

Svátek demokracie na ostrově svobody. Nebo také loutkové volby sovětského typu v karibské diktatuře. To první je oficiální výklad nedělních voleb, jak jej podává kubánská administrativa. To druhé realita. Pro 612 kandidátů do Národního shromáždění je připraveno 612 poslaneckých míst. A 1269 kandidátů do Regionálních shromáždění lidu bojuje o 1269 zastupitelských míst.

Co bude úkolem nových zákonodárců? Zvolit na dalších pět let do funkce prezidenta Raúla Castra a stádně ho podporovat v jeho úsilí „odstranit překážky, které brání rozvoji produktivních sil“. Přestože politický systém stojí stále na vládě jedné strany a represích vůči opozici, v ekonomice se mladší z bratrů Castrových a komunistická elita snaží o unikátní „perestrojku“.

„Trvají na opakování komunistických frází, a to v duchu toho nejortodoxnějšího marxismuleninismu, ale odůvodňují tím teoreticky schvalované neoliberální politiky,“ vystihl současný kubánský komunismus sociolog Jenisel Rodríguez Pérez na webu Havana Times.

Kombinace tvrdého centrálního plánování a opatrného uvolňování šroubů v ekonomice v každodenní realitě vypadá nejednou velmi bizarně. Autor tohoto textu si myslel, že na kubánské „dálnici“ už pochopil vše podstatné – absenci dopravního značení i benzinek, metrové prohlubně, příčně přejíždějící traktory, cyklisty i polehávající stáda krav –, ale přesto ho najednou vyděsilo obstarožní nebezpečně najíždějící auto s divoce gestikulujícím Kubáncem. Ten ve stokilometrové rychlosti následně křičel přes stažená okénka „kolik?“ a ukazoval na auto.

Takto v reálu funguje reforma Raúla Castra z roku 2011, kdy poprvé od roku 1959 povolil Kubáncům prodávat a nakupovat auta „bez předchozí autorizace od úřadů“. Řada Kubánců se na nedostatkovém automobilovém trhu pokouší koupit auta od cizinců před jejich odletem ze země.

A Castro dál povoluje šrouby. Od ledna platí nový daňový zákoník, který zavádí „po imperialisticku“ pro mnohé půlstoletí neznámé daně. A liberalizuje například dosud striktní imigrační politiku. Jak daleko zajde? Dokáže Kubu přetvořit v úspěšný karibský Vietnam? Nebo liberalizačními opatřeními přivodí pád celého systému?

Dva kroky vpřed, jeden krok zpět

Raúl Castro, který v roce 2008 převzal od svého nemocného bratra Fidela úřad prezidenta, má za sebou jednu velkou výhodu. To nejhorší si už Kubánci prožili a i při sebevětším amatérismu komunistické administrativy jim nemůže být hůře než na počátku devadesátých let. Při vyslovení hesla „período especial“ vstávají Kubáncům dosud vlasy hrůzou na hlavě.

Speciální období je eufemismus pro drastický pokles životní úrovně po krachu podpory ze strany Sovětského svazu. Pokles HDP mezi lety 1989 a 1993 o 35 procent v realitě znamenal válečné přídělové hospodářství, kde smažená grepová kůra patřila k pochutinám. Fidel Castro, tehdy ještě v plné síle, za pomoci represí pád sovětského impéria přestál, ale z donucení svolil k prvním reformám. Vedle bezcenných národních pes začal v ekonomice obíhat i americký dolar. V krachujícím a neefektivním sektoru státních služeb stát povolil první živnostníky. Bratrovi tak přenechal ekonomiku v lepším stavu, ale i s Kubánci plnými očekávání dalších reforem.

A Raúl Castro je jen velmi nerad zavádí. Z dogmatika, který s Nikitou Chruščovem jako ministr obrany vyjednával v šedesátých letech rozmístění jaderných raket na ostrově, prostě nemůže být najednou liberál. Raúlův přístup k reformám popisuje asi nejznámější kubánská blogerka Joani Sanchézová heslem: „Dva kroky kupředu, jeden krok zpět.“

„Vylepšování modelu“

Za pět let vlády mladšího z Castrů však opatrné reformy už dohromady změnily Kubu k nepoznání. Mnohé státní kolchozy se změnily na družstevní a fakticky soukromé obdělávání políček. Možnost vedle aut prodávat i byty a domy rozpohybovala ve městech migrační vlny. Na jedné straně získala řada Kubánců šanci opustit malé příbytky, kde se tísní tři až čtyři generace často bez základní sanity.

Na druhé straně se tím opět sociálně stratifikují centra měst, což je obrovská prohra pro kubánský socialismus. Od roku 2007 si Kubánci mohou pořídit počítač či DVD přehrávače (to, že na ně v drtivé většině nemají, je jiná věc). Povolení mobilních telefonů způsobilo revoluci mezi mladými a nepřímo pomohlo v komunikaci třeba i opozičním skupinám.

Liberální reformy jsou samozřejmě stále absurdně vykládány oficiálními místy jako naplňování marxismu-leninismu. „Vylepšování modelu je vládní pojmenování pro současný proces ekonomických reforem na ostrově,“ dešifruje komunistické ptydepe Sanchézová.

Vekslák, kam se podíváš

Castrovy reformy udělaly paradoxně z Kuby mimořádně přitažlivé místo pro turisty. Příjmy z turistiky nyní spolu s ropou od venezuelského lídra Huga Cháveze drží ostrov nad vodou. Pokud si člověk zvykne na všudypřítomnou touhu úřadů všechny cizince nahnat do sledovaných státních hotelů a na fakt, že na Kubě prakticky nic nefunguje, jak má, může se jako turista cítit na Kubě docela komfortně.

Soukromé restaurace paladares nemohou mít ze strachu vlády před příliš velkými příjmy soukromníků více než tucet míst pro hosty. Z toho důvodu tak na celé Kubě vyrostly jen útulné malé hospody. Ubytovávat v soukromí v takzvaných casas partikulares můžou jen prověření kádři, a jen ti režimu nejvěrnější více než dva cizince. Proto prakticky všude narazíte na příjemné domácké ubytování.

Reformy však spolehlivě podkopávají násilně vnucenou ekonomickou rovnost Kubánců. Z drobných živnostníků je nyní ekonomická šlechta, která vybírá od turistů tvrdou měnu, takzvané konvertibilní pesa. Státní zaměstnanec je ale placen v bezcenné národní měně. Tato duální ekonomika nechala stvořit ve velkém to, co znají Češi z osmdesátých let – vrstvu všudypřítomných veksláků, takzvaných jineteros.

Dvojí měna Kubu proměnila v jeden velký Tuzex. Dotěrná otázka „Where are you from, my friend?“ může znamenat většinou jen čtyři věci: zda nechcete směnit valuty na pesa; zda se nechcete ubytovat; zda se nechcete najíst v restauraci. A zda nechcete strávit noc s kubánskou teenegerkou, která si od vás vydělá za noc více než oba její rodiče za půl roku.

Sen o karibském Vietnamu

Castro spolu s reformně naladěnou skupinou politbyra sní sen o vybudování karibského Vietnamu. Tedy s vládou jedné strany a fungující ekonomikou. I proto zavedl od Nového roku vskutku revoluční daňový zákoník, který zavádí 19 nových daní. Přitom půlstoletí většina Kubánců vůbec netušila, co daně jsou. Reformně naladěný viceprezident Marino Murillo bez okolků řekl něco, co je běžné na Západě, ale rozhodně ne na Kubě: „Všichni musí platit daně.“

V lednu Castro zjevně povolil i spuštění podmořského datového kabelu z Kuby do Venezuely, protože se podle mnoha svědectví zrychlilo fungování internetu. To muselo být pro Castra jedno z nejtěžších rozhodnutí, protože svobodná výměna informací je něco, co komunisté léta úspěšně blokují. V mnoha provinciích je přístup k internetu prakticky nedostupný. Funguje totiž typicky byrokratickým komunistickým systémem ve formě prodeje drahých karet na hodinový přístup k síti v knihovně či hotelu.

Zdaleka nejriskantnější Castrovou reformou z počátku tohoto roku je uvolnění migračních zákonů. Od 14. ledna mohou Kubánci vycestovat podle administrativy až na dva roky, kam chtějí. To sice není pravda, lidé z opozice rozhodně pas a výstupní vízum nedostanou, ale i tak Castro způsobil nadšení. Útěky desítek tisíc Kubánců z „ostrova svobody“ za svobodou do zahraničí nyní snad ustanou, doufá administrativa. Samozřejmě si od bezprecedentního kroku vláda slibuje další přísun potřebných valut, které by nyní Kubánci a jejich příbuzní ze zahraničí měli ve zvýšené míře přivážet zpět na Kubu.

V neděli zvolení poslanci tak budou v příštích letech u zřejmě nejzásadnějších ekonomických reforem, které kdy komunistická Kuba zažila. Dobře však vědí, že nebudou jejich motorem, ale ve státě ovládaném úzkou skupinou stranické gerontokracie jen jejich němými svědky.


Čtěte také:

Zatuhlý restart

Kuba se dál otevírá trhu. Lidé si budou moct půjčit na podnikání

Nemocný Fidel Castro slaví 85. narozeniny v ústraní, národ je oslavuje


Od našeho zpravodaje

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče