Rekordní investice do průmyslové zóny: hledáme zájemce

29. května 2009, 00:00 - Jan Němec
29. května 2009, 00:00

Měl to být největší tahoun místní ekonomiky. Místo toho investice společné továrny firem Philips a LG skončila fiaskem. Nyní v obrovském areálu působí jen tři firmy a jeho majitel CTP Invest hledá další zájemce.

Autor: Jan Třeštík

Průmyslovou zónu na okraji Hranic nelze přehlédnout. Ať už přijíždíte do dvacetitisícového moravského města vlakem nebo autem, obrovské bílomodré „krabice“ svítí už zdálky. Nizozemská firma Philips, která zónu vybudovala, měla před lety velkolepé plány a rozhodně na prostoru nešetřila. Celková rozloha je bezmála 500 tisíc metrů čtverečních. Samy budovy zabírají zhruba pětinu pozemku. Areál bývalého Philipsu je tak rozlehlý, že nás u hlavní vrátnice náš průvodce, projektový manažer současného vlastníka CTP Invest Jiří Švarc, vyzvedává raději autem. Popojíždíme za ním podél velkého parkoviště určeného pro stovky aut, na němž dnes parkuje jediný nákladní vůz. Až na dvě tři výjimky cestou nepotkáváme ani živáčka.

„Momentálně v průmyslové zóně pracuje asi 350 až 400 lidí,“ vysvětluje už v kanceláři u kávy Jiří Švarc, proč kolosální areál působí skoro jako město duchů. Většina z nich jsou podle něj zaměstnanci, kteří přešli z Philipsu a posléze firmy Multidisplay ke třem novým nájemcům části výrobních hal. „I my tady ještě zaměstnáváme asi padesát lidí. Dokončují rozebírání linek, na nichž se montovaly LCD televizory, úklid a podobně,“ doplňuje Lenka Švarcová z Multidisplay. Po stručném exkurzu o historii projektu hranické průmyslové zóny od Philipsu přes jeho nástupce Multidisplay až po současnost tedy vyrážíme na prohlídku. Opět autem – je to opravdu dálka.

Více Philipsů a méně Regecových

Projekt průmyslové zóny pro továrnu Philips na montáž vakuových obrazovek město Hranice proslavil. Zpočátku to bylo hlavně díky tomu, že šlo o svého času největší zahraniční investici v Česku. Investiční akce proto měla širokou podporu jak ze strany města, tak agentury CzechInvest i celé tehdejší vlády Miloše Zemana. Sliby o třech tisících nových pracovních míst, miliardových investicích a celkovém oživení regionu v době, kdy zde nezaměstnanost dosáhla třináctiprocentní hranice, zněly pochopitelně jako rajská hudba. I proto se Philips, který ještě během výstavby fúzoval s korejskou společností LG, mohl těšit na investiční pobídky za více než miliardu korun.

První problémy se ale objevily ještě předtím, než vůbec vyrostly výrobní haly. Ten mediálně nejznámější je spojen se jménem „rebelky“ Markéty Regecové a podivným výkupem pozemků v místě budoucí zóny. Město v roce 1999 uzavřelo s jejich majiteli smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Cena v nich byla stanovena neurčitě – majitelé měli prodat za cenu v místě a čase obvyklou. Problém byl ale v tom, že „cena v místě a čase obvyklá“ se u jednotlivých majitelů pozemků lišila. A to v rozpětí 100 až 300 korun za metr čtvereční. Když se to dozvěděla Markéta Regecová, které bylo nabídnuto sto korun, celkem logicky chtěla za pozemek tolik, co někteří vyvolení. Jenže narazila.

Tehdejší starosta Rudolf Novák její požadavek odmítl, hrubě ji osočoval v médiích, nechal na ni poslat tehdejšího náměstka policejního prezidenta Václava Jakubíka, naznačoval dokonce, že se o věc zajímá i Bezpečnostní informační služba (BIS), a nakonec Regecovou zažaloval kvůli porušení smlouvy. Oporu našel i ve svém spolustraníkovi a premiérovi Miloši Zemanovi.

Ten se při slavnostním otevírání továrny proslavil výrokem: „Přeji tomuto státu více Philipsů a méně Regecových“. Soud dal ale za pravdu právě Regecové a smlouvu o budoucí kupní smlouvě označil za neplatnou. Nakonec zasáhl sám Philips. Dohody nejsou veřejné, Regecová ale za pozemek dostala více než pět milionů korun. Podle neoficiálních informací jí zhruba čtyři pětiny zaplatil přímo Philips, zbytek město.

Právě svým arogantním chováním si bývalý starosta Rudolf Novák popudil veřejnost i opozici v zastupitelstvu. Nejhlasitějším odpůrcem bylo hranické občanské sdružení Příjemný úder. Podivný přístup starosty, který při prosazování záměru průmyslové zóny šel takříkajíc přes mrtvoly, kritizovali i opoziční zastupitelé ze strany Hranice 2000, kteří dokonce v roce 1999 na protest zastupitelstvo opustili. V jejich čele stál předchozí starosta Vladimír Juračka. I on tvrdí, že problémem nebyla sama průmyslová zóna, ale hlavně chování Rudolfa Nováka. „Nebyli jsme proti Philipsu jako takovému. Zpočátku jsme také podlehli iluzi, že investor výrazně zvýší zaměstnanost a podpoří místní ekonomiku,“ tvrdí Vladimír Juračka.

Problém začala mít podle něj opozice až s neprůhledným průběhem celé akce a smlouvami města s Philipsem. „Novák celou záležitost zamlžoval a my jako zastupitelstvo jsme měli jen minimum informací. Utajování agendy kolem Philipsu bylo prostě podezřelé,“ pokračuje Juračka, který se po obecních volbách v roce 2002 stal opět starostou. „Ty smlouvy byly absurdní, velmi jednostranné a nevýhodné pro město. Obsahovaly snad dvacet stran záruk pro Philips s vysokými sankcemi v případě porušení, záruky pro město byly minimální,“ vzpomíná Vladimír Juračka. Kdyby takové pokuty mělo město platit, podle Juračky by je to zruinovalo.

Autosoučástky místo televizorů

Procházka prázdnou halou o délce půl kilometru nepůsobí zpočátku příliš optimisticky. Místo čilého výrobního ruchu tu nacházíme jenom poslední pozůstatky po působení LG.Philipsu i jeho následovníka, firmy Multidisplay. „Tady jsou zbytky rozebrané původní linky určené k montáži vakuových obrazovek,“ ukazuje Jiří Švarc na dlouhou řadu ocelových rámů a dalších součástek, táhnoucí se do délky dobrých sta metrů. V další části haly pak

ještě stále stojí linka, na níž už Multidisplay montoval a balil modernější LCD televizory. „Pro montážní linku na LCD televizory se použily některé komponenty původní linky Philipsu. Zaměstnanci Multidisplay ji postavili takříkajíc vlastníma rukama,“ vysvětluje Jiří Švarc. Montáž televizorů však v hale připomíná už jen pracovní stůl s posledními dvěma LCD panely, které jako by tu někdo zapomněl.

Vedlejší, téměř stejně rozlehlá hala je prázdná a vyklizená úplně. Přesto ale areál není mrtvý, a kdo hledá, nakonec hluk výrobních linek najde. „Momentálně v průmyslové zóně působí tři firmy. Pracují v nich celkem asi tři stovky lidí,“ konstatuje Jiří Švarc. Jako první navštěvujeme místní společnost Aura Engineering. Ta se zabývá výrobou kompletních montážních a balicích linek nebo dopravníků. Prostory v průmyslové zóně si pronajala jen dočasně, než postaví vlastní halu. „Potřebovali jsme rychle najít prostory kvůli zakázce, a tak jsme využili nabídky CTP Invest. Pracujeme na lince, na níž se budou montovat střechy pro Porsche Cayenne,“ ukazuje majitel firmy Jaromír Straka na složité součásti linky.

Také další dvě firmy, které se usadily v prostorách bývalého Philipsu, podnikají v byznysu souvisejícím s automobilovým průmyslem. První z nich je česká pobočka německé firmy Etimex. Její výrobky, vyfukované plastové součástky, slouží jak v automobilech, tak třeba v některých domácích spotřebičích a zahradní technice. Šéf firmy nás provádí areálem a ukazuje desítky forem na trubky a trubice nejrůznějších tvarů. Fotografa však vykazuje za skleněné okno na vyvýšené plošině, kde jsou kanceláře. Konkurence je podle něj v oboru velká, a tak nechce riskovat, že by podle našich fotek někdo jejich výrobní proces okopíroval. Podobně opatrný je i Jiří Pinkas, finanční ředitel třetí zdejší firmy – hranické pobočky společnosti Jyco. Firma, která sídlí v nově přistavěné hale, přilepené k původní „philipsovské“, se zabývá výrobou pryžových těsnění na okenní rámy v automobilech.

Problémy, kam se podíváš

Jestliže hranickou továrnu na montáž vakuových obrazovek provázely problémy ještě před zahájením výroby, po slavnostním otevření v roce 2001 tomu nebylo jinak.

Ostatně samo datum otevření továrny – 11. září 2001 – jako by ledacos symbolizovalo… Výčet všech kontroverzí a právních problémů by sám o sobě vystačil na celý seriál článků. Pojďme si je jen ve stručnosti připomenout. V první řadě továrna LG.Philips Displays zahájila zkušební výrobu, aniž by přitom vypracovala bezpečnostní program prevence závažné havárie a sjednala příslušné pojištění. Až do kolaudace v roce 2004 tak vyráběla nezákonně.

Další problémy souvisely přímo s výrobou nepříliš perspektivních vakuových obrazovek. LG.Philips uskutečnil pouze první etapu, v níž zaměstnal zhruba 1400 lidí. Plánované vybudování dalších hal a linek a najmutí přibližně stejného počtu dalších zaměstnanců však pomalu vyšumělo. Stála za tím především situace na trhu: přestože LG.Philips tvrdil, že má zakázek dostatek, i vrabci na střeše si v Hranicích cvrlikali o tom, jak firma v okolních obcích uskladňuje stovky nadbytečných obrazovek. Zarážející bylo i množství nepovedených výrobků. Už v roce 2005 firma připustila, že situace na trhu příliš nenahrává klasickým televizorům, a přišly první odstávky a nucené dovolené. Mateřská firma LG.Philips na začátku roku 2006 požádala o ochranu před věřiteli a tím nastartovala postupný zánik hranické továrny.

Výroba později přešla pod novou firmu Multidisplay, již koupil společně s celým areálem holandský investor CTP Invest. A pro LG.Philips přišla nepříjemná chvíle zúčtování: kvůli nedodržení slibů o zaměstnání tří tisíc lidí musela vracet část investičních pobídek. Podle Jiřího Sochora z agentury CzechInvest šlo o 240 milionů korun. Od ledna 2008 pak po přestavění linek začal Multidisplay montovat modernější LCD televizory pro další firmy, například Teco. Podle Lenky Švarcové se vše zdálo na dobré cestě a podnik rozjednával další zakázky. Jenže počínající ekonomická krize zasadila firmě poslední ránu. Od konce letošního března se výroba zastavila definitivně.

Stálo to za to?

Současný starosta Hranic Miroslav Wildner v době plánování průmyslové zóny ještě působil jako ředitel na jedné z místních základních škol. V hodnocení výsledků mamutí akce Philips je proto poměrně diplomatický. Podle Wildnera mohl těžko někdo předvídat, jak rychlý bude úpadek vakuových obrazovek a nástup plochých panelů. „Philips podal analýzu a expertní zprávu, takže nikdo neočekával problémy tak brzy. Firma totiž vycházela z toho, že zůstane jediným výrobcem vakuových obrazovek v Evropě,“ tvrdí Wildner.

Padesát milionů, které město vložilo do vybudování zóny (dalších sto milionů poskytl stát), podle něj nebyly vyhozené peníze. Továrně LG.Philips se alespoň na čas podařilo snížit nezaměstnanost v regionu. A ještě důležitější byl její přínos pro ekonomiku města. „Zóna s sebou přinesla výstavbu nových obytných domů a přitáhla do města například i šest obchodních domů. Bez Philipsu by tu fungovaly stěží dva,“ tvrdí Miroslav Wildner. Na výrobu se nabalily také místní firmy.

Právě ty ale krach výroby vakuových obrazovek částečně odnesly. „Nejhůře na tom byli třeba dodavatelé skel na obrazovky z nedalekého Rožnova. Není jednoduché se rychle přeorientovat na jinou výrobu. Nicméně malí místní subdodavatelé nedopadli tak špatně. Krach totiž přišel v době konjunktury, a tak si třeba dodavatelé cateringu nebo palet na převoz obrazovek našli nové zakázky. Rozhodně se nestalo, že by kvůli výpadkům Philipsu krachovaly hromadně místní firmy,“ tvrdí Wildner. Na celkové zaměstnanosti se pochopitelně krach projevil. Protože téměř polovina zaměstnanců LG.Philips dojížděla ze vzdálenějších míst, jako jsou Nový Jičín nebo Odry, zásah pro Hranice ale nebyl tak drastický. Miroslav Wildner ale přiznává, že se mnohé věci daly řešit jinak a lépe. „Kdybychom se rozhodovali dnes, tak průmyslovou zónu ano, ale mnohem menší. Neměla by také být orientovaná na jediný obor, což by snížilo její zranitelnost. Měla by také lépe zohlednit místní poměry,“ konstatuje Wildner.

­­­­­Přesto je starosta i dále optimistou. „Vzájemně si držíme palce, aby nápady CTP Invest našly uplatnění, podnikatelé projevili o zónu zájem a aby zde slíbené tři tisíce lidí nakonec našly práci,“ říká. Stejně jako Jiří Švarc z CTP Invest věří, že zájem podnikatelů o prostory v zóně podpoří především její strategické umístění. „Pevně věříme, že se areál podaří postupně zaplnit. Z Hranic je to kousek na Slovensko, do Polska i Rakouska. Určitě hodně pomůže dokončení dálnice D47 do Ostravy a dále do Polska,“ tvrdí Jiří Švarc. Pomoci by měla i jiná strategie při obsazování zóny. „Nabízíme prostory i místním firmám, nemusí si přitom pronajímat celé haly. K dispozici jsou i menší jednotky od 100 nebo 200 metrů čtverečních. Nebráníme se ani krátkodobým operativním pronájmům,“ vysvětluje strategii CTP Invest Jiří Švarc. „Momentálně je v pokročilejším stadiu jednání se čtyřmi až pěti zájemci,“ uzavírá Švarc.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče