Řekl to nahlas

02. dubna 2009, 13:11 - Luděk Bednář
02. dubna 2009, 13:11

Většina manažerů s výrokem Mirka Topolánka na adresu balíčku Baracka Obamy souhlasí

Souhlasíte s premiérem Mirkem Topolánkem, že balíček amerického prezidenta Baracka Obamy je cesta do pekel?

  • Ano 51,9 %
  • Ne 32,5 %
  • Nevím 15,6 %

Český premiér Mirek Topolánek ve středu 25. března v projevu v Evropském parlamentu ve Štrasburku prohlásil: „Nejenom že Spojené státy americké opakují chyby z třicátých let minulého století, tedy rozsáhlé stimuly, tendence a volání po protekcionismu, kampaň Buy American a podobně. Všechny tyhle kroky, jejich kombinace, a co hůř, iniciativa za jejich permanentní ustanovení, jsou cestou do pekel.“ Souhlasí s ním 51,9 procenta manažerů.
Výhrady k tomuto výroku má však tento respondent: „Premiér Mirek Topolánek je natolik přímý člověk, že tím sám sobě škodí. A proto i dobrému jménu České republiky. Existuje stále rozdíl mezi oficiálními prohlášeními a diskusemi v kuloárech, nebo už nikoli? Premiér Topolánek je zřejmě příliš nerozlišuje. Nebo jsou snad kuloárové řeči ještě mnohem tvrdšího kalibru? Kam se poděly dříve obvyklé diplomatické formulace?“
Opatření prezidenta USA Baracka Obamy nacházejí podporu v této odpovědi: „Nesouhlasím se vším, co americká administrativa dělá. Nastal-li však někdy čas k vládním stimulům, je to dnes.“
To odmítá další manažer: „Obamova opatření jsou rozsáhlá a z dlouhodobého hlediska naprosto ,pokřiví‘ vývoj americké ekonomiky. Snaha zachránit americké firmy velkorysým záplatováním hříchů z minulosti neumožní USA nastartovat proces, který s každou krizí přichází a jenž je také pro její řešení potřebný – ,pročištění‘ ekonomiky. S obsahem Topolánkova výroku souhlasím, mám však výhrady k jeho formě. Premiér by měl vědět, jak se chovat a jaké výrazy používat.“
Skeptická je následující záporná odpověď: „Souhlasím s Barackem Obamou, že opatření učiněná jen USA budou přinejmenším diskutabilní a s nejistým pozitivním účinkem. Vlády nejen G8, ale i EU a dalších zemí jsou fakticky v područí nadnárodních firem, jejichž rozpočty činí několikanásobek veřejných rozpočtů některých zemí vyspělého světa. Určitě jsme před dalším teoretickým směrem ekonomie – jak postupovat, až to vše padne, což se s největší pravděpodobností i stane.“
Přesvědčivé argumenty na Topolánkovu obhajobu uvádí tento respondent: „Lékem na přehnanou spotřebu nemůže být ještě více téhož. Úkolem vlády je stanovit rozumná pravidla pro ekonomické aktivity soukromých subjektů a zajistit jejich dodržování. V dnešním propojeném světě by navíc tato pravidla měla být koordinována na globální úrovni. V kapitalismu jsou vždy přítomné dvě složky – podnikatelská a spekulativní. Špatná pravidla způsobila, že spekulativní složka amerického kapitalismu se vymkla kontrole a nezodpovědnost a chamtivost bankéřů nakonec zhoršily průběh krize. Její základ však tvoří globální nerovnováha mezi výrobou zboží (Čína) a poskytováním služeb (Indie) a jejich spotřebou (USA). USA neprodukují téměř nic, co by zbytek světa potřeboval – Američané dlouhodobě žili na dluh a za tento hodokvas teď přišel účet. Další příčinou krize je zdroj levných peněz. Ropné státy je produkovaly bez jakéhokoli ekonomického úsilí a ty si poté našly cestu k nezodpovědně spekulujícím a špatně regulovaným institucím (AIG). Lékem na krizi by měla být pravidla, která podpoří podnikatelskou složku kapitalismu a omezí složku spekulativní. O zbytek se postarají podnikatelé a soukromí investoři. Peníze by měli opět začít vydělávat ti, kdo nesou podnikatelské riziko, vytvářejí hodnoty a přicházejí s inovacemi. To žádná vláda nikdy neuměla a umět nebude.“
Nesouhlasí s ním jiný manažer: „Cestou do pekel je spíše neschopnost Evropy pochopit, do jakého problému se dostala. Skutečnost, že tento hlas zaznívá z Česka, které ve druhé polovině devadesátých let přijalo relativně mnohem větší balíčky, nelze označit jinak než za kuriozitu.“
Oponuje mu tento respondent: „Mirek Topolánek pouze vyslovil nahlas, co si myslí všichni zkušení praktici v ČR, Bruselu i v USA. Obama v zájmu zaplacení protikrizových opatření zvyšuje množství oběživa. Aby zachránil několik potápějících se obětí krize, přenáší nepozorovaně tíži řešení na všechny. Následné inflační znehodnocení měny je přitom nejtěžším ekonomickým zločinem, kterého se státní (v tomto případě federální) administrativa může na spořivých občanech dopustit.“

Odpovídalo 154 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče