Regulace trhu s energiemi vede do pekel

16. října 2006, 00:00 - JAROSLAV SCHEJBAL
16. října 2006, 00:00

MIROSLAV ZAJÍČEK, EKONOM A KONZULTANT V OBLASTI ENERGETIKY: Již několik let se ceny energií zvyšují. Podle konzultanta v oblasti energetiky Miroslava Zajíčka jsou prý hlavní příčinou vedle vysoké poptávky státní zásahy, které velmi narušují energetické trhy. Zajíček nesouhlasí ani s podporou takzvaných obnovitelných zdrojů.

MIROSLAV ZAJÍČEK, EKONOM A KONZULTANT V OBLASTI ENERGETIKY: Již několik let se ceny energií zvyšují. Podle konzultanta v oblasti energetiky Miroslava Zajíčka jsou prý hlavní příčinou vedle vysoké poptávky státní zásahy, které velmi narušují energetické trhy. Zajíček nesouhlasí ani s podporou takzvaných obnovitelných zdrojů. Jejich dotování podle něj přináší více škody než užitku. 

Jak byste vysvětlil podnikatelům, že v poslední době rostou ceny energií? Těch důvodů je několik, ale začal bych obecněji. Pro ekonoma je vždy velmi jednoduché vysvětlit, proč rostou nebo klesají ceny. Buď se něco děje na straně poptávky anebo na straně nabídky. Tohle ale umí říci i cvičený papoušek. Problém je poznat, co se konkrétně děje. U elektřiny je to tak, že na straně nabídky množství dostupných zdrojů neroste či dokonce klesá a poptávka jde pomalu, ale jistě nahoru. A když máte takovouto rovnici po několik let po sobě, tak prostě ceny růst musí. Ale v České republice přece není nedostatek zdrojů? Česká republika je sama o sobě v tomto ohledu poněkud specifická. U nás skutečně nemůžeme o nedostatku zdrojů příliš hovořit, a to ani ve střednědobém horizontu. Bohužel se totéž nedá říci o ostatních zemích okolo nás. A elektroenergetické trhy jsou ve střední Evropě poměrně značně propojeny. Klíčovým trhem v naší blízkosti je pak Německo. A pokud rostou ceny tam, tak porostou i u nás. NIŽŠÍ CENY? PROČ BY TO ČEZ DĚLAL? A opravdu by ČEZ nemohl poskytovat zákazníkům nižší ceny? Podívejte se na to z hlediska ČEZ. Vzhledem k tomu, že vlastní zhruba pět osmin regionální distribuce a stojí tak na obou stranách velkoobchodního trhu, je pak konkurence ze strany takzvaných nezávislých výrobců (tedy těch, co nevlastní distribuční sítě) omezená. Koneckonců ČEZ je zároveň i tím, kdo jejich elektřinu z největší části nakupuje. Jediným reálným konkurentem na trhu by tak mohly být dovozy. Ale kde chcete ve velkém nakupovat levněji? Proč by tedy ČEZ dával cenu nižší, máme-li ji i nyní pod úrovní většiny našich sousedů? Nemá k tomu důvod. A kdo za to může, že roste cena energií? Na koho by si měl podnikatel vůbec stěžovat? Když to přeženu, tak můžete křičet na ulici, a to je asi tak všechno. „Viníkem“ je ten, kdo vyvolává vysokou poptávku a zároveň neumožňuje růst nabídky, myšleno v celém cenově relevantním regionu střední Evropy.  Není na vině samo tržní hospodářství? To v žádném případě ne. Růst cen je svým způsobem pozitivní. Vždy platí, že když cena roste dostatečně dlouho, tak nakonec dojde k dodatečným investicím, které doplní chybějící nabídku a růst cen se zastaví nebo ceny dokonce poklesnou. Problém dnes je v tom, že vzhledem k mnoha regulacím všeho druhu a jiným státním zásahům je možnost vstoupit do odvětví výroby elektřiny omezenější, než byla dříve, což je celkem paradoxní po několika letech takzvané liberalizace. Řekli jsme tedy, že poptávka roste a nabídka stagnuje. Můžeme to probrat konkrétněji?

Poptávka roste jednoduše proto, že jak bohatneme, tak spotřebováváme více energie. Jaké hlavní faktory způsobují, že neroste nabídka zdrojů? Musíme se na to podívat zase pohledu podnikatelů. Kdo chce a může postavit dnes v Česku elektrárnu? Téměř nikdo. Těch důvodu je několik. Za prvé, jsou nyní daleko tužší ekologické předpisy, než byly před 15 či 20 lety. To zvyšuje požadavky na investice. Je také velmi problematické někam elektrárnu umístit. Jděte do nějakého městečka a řekněte jim: Já vám tady postavím elektrárnu. Všichni chtějí elektřinu, ale elektrárnu ať mají sousedi. Vzrostly i variabilní náklady, protože vzrostla cena ropy, zemního plynu a v poslední době i uhlí a také jaderného paliva. Naznačil jste, že část problémů plyne také z nedávného prodeje distribučních společnosti do rukou ČEZ. Ano. Potenciální nový subjekt by totiž musel mít vlastní obchodní společnost nebo se dohodnout s nějakou jinou, aby svoji elektřinu někde prodal, anebo by se musel dohodnout s ČEZ. Proč by to ale ČEZ dělal? Proč by se dohadoval s někým, kdo by stavěl konkurenční elektrárnu? To ji raději postaví sám. POLITICI SE ČEZ NEVZDAJÍ Existuje ještě cesta zpět? Teoreticky samozřejmě, vždy jde jakoukoliv firmu rozdělit. Otázka je jenom, kolik to bude stát, jak dlouho to bude trvat a je-li k tomu vůle, v tomto případě politická. A tu právě nevidím, v Česku neexistuje politická síla, která by reálně uvažovala o znovurozdělení ČEZ. Takže tu s velkou pravděpodobností zůstane v současné podobě nadlouho. A to je problém. A co s ekologickými normami a problémy s umístěním elektráren? Ekologické předpisy by se měly trochu, když ne uvolnit, tak alespoň „zlogičtit“. A ty nesmyslné zrušit. Pak zde je otázka, jak přesvědčit lidi, aby elektrárnu někde chtěli či alespoň, aby proti ní neprotestovali. Ale to je úloha samotných firem, ony samotné musí pracovat na tom, aby lidem vysvětlily, že elektrárenský byznys není tak špatný ani tak neekologický. Byly doby, kdy elektrárny znamenaly pro tu danou oblast sice peníze, ale také obrovské ekologické problémy -dnes už to však není dávno pravda. Ale v public relations mají firmy opravdu velké rezervy.  A kdy bude podle vás ČEZ privatizován? Jistě jste si všiml, že na stole nemám křišťálovou kouli. Ale vážně: ČEZ nebude zprivatizován rychle. Žádná vláda nebude mít příliš zájem tuto společnost prodat. Je to příliš lákavý pašalík pro umísťování svých věrných a zdroj moci pro ovlivňování mnoha subjektů v celé ekonomice - přímo nebo nepřímo. ODS uvažuje o tom, že prodá část akcií ČEZ, aby získala 30 miliard do rozpočtu. Líbí se vám toto řešení? To není řešení, to je pouze možný postup, který ale nezmění prakticky nic. Třicet miliard odpovídá zhruba sedmi procentům akcií. I po tomto prodeji by státu zůstala pohodlná většina kolem 60 procent. Tento prodej tedy nic neřeší, kromě požadavků na dodatečné zdroje ve státním rozpočtu. A proto se mi to nelíbí. Státní rozpočet by neměl být doplňován z privatizačních příjmů, omezuje se tím tlak na nutné reformy. REGULACE PLYNU: SLEPICE, NEBO VEJCE?  Pojďme se podívat také na trh s plynem. O privatizaci Transgasu se popsaly stohy papíru, ale jelikož tento krok stále značně ovlivňuje současný trh s plynem, tak by bylo vhodné alespoň stručně se k této privatizaci vrátit. V roce 1998 bylo rozhodnuto, že Trangas nakoupí na volném trhu podíly již částečně privatizovaných regionálních distribučních společností tak, aby v nich měl spolu se státem majoritu. Podařilo se to v šesti společnostech. Pouze dvě z nich z různých důvodů vyklouzly, pražská a jihočeská. Takto zintegrovaný Trangas byl na přelomu let 2001 a 2002 prodán RWE, a to z hlediska vlády za velice zajímavou cenu 4,1 miliardy eur. Dodnes se jedná o největší českou privatizaci. Reintegrací se docílilo vyšší ceny za privatizaci Transgasu. Není to nakonec dobře? Jak pro koho. Samozřejmě, že když se vytvoří jedna velká monopolní firma, tak při jejím prodeji získáte více, než prodáte-li ji po kouskách. Problém je však ten, že to někdo bude muset zaplatit. RWE nekoupil Trangas, protože by měl rád Českou republiku. Zaplatil 4,1 miliardy eur, protože si spočítal, že se mu to za určitých okolností vrátí. A jedním z těch, kdo tento obchod zaplatí, je spotřebitel prostřednictvím vyšších cen, než by byly, kdyby subjektů na plynárenském trhu existovalo více než dnes. Z dnešního pohledu to opravdu pro RWE nebyl tehdy špatný obchod.  Jak hodnotíte to, že Energetický regulační úřad (ERÚ) se rozhodl regulovat znovu ceny plynu, zatím do března 2007?

Když začnete regulovat cenu plynu, tak posíláte špatné signály na dvě strany. Na stranu poptávky říkáte - spotřebovávejte více plynu, neboť je levný. Na straně nabídky říkáte naopak: Nevstupujte, protože se to nevyplatí, ceny jsou nízké. Problém nedostatku zdrojů a vysoké poptávky ještě zhoršujete. Navíc jakmile regulaci zavedete, téměř nikdy neskončí, neboť nikdy nebude dostatečná konkurence. Její vznik je totiž znemožněn právě zavedenou regulací. Trochu je to problém slepice, nebo vejce. To ale neplatí jenom pro plyn, ale i pro elektřinu.

A co se tedy dá v současnosti dělat s nefungujícím trhem s plynem?

Dnes reálně skoro nic. Navíc současná situace nepostrádá značnou ironii. Jak současný předseda ERÚ, tak i předseda antimonopolního úřadu byli v minulosti velmi vysokými úředníky na ministerstvu průmyslu a obchodu. A dnes mají v popisu práce „bojovat“ proti tomu, co v minulosti pomáhali vytvořit a obhajovat. No, zatím „bojují“ tak, že současný stav se ještě zhoršuje.

V OBNOVITELNÝCH ZDROJÍCH ŽÁDNOU EKOLOGII NEHLEDEJTE Probrali jsme tedy situaci na trhu s elektřinou a plynem. Existují však také takzvané alternativní zdroje a EU se je rozhodla podporovat. Souhlasíte s podporou těchto zdrojů?

Podpora obnovitelných zdrojů energie se nedá odůvodnit vůbec ničím. Naopak má velké vedlejší negativní efekty, které jsou často dost neekologické. Můžeme začít například větrnými elektrárnami. Větrníky mají totiž jednu nemilou vlastnost. Platí základní pravidlo, že všechny konvenční energetické zdroje zpravidla běží a výjimečně vypadnou při nějaké havárii. U větrníků je to však naopak, normálně mnoho neběží a jenom výjimečně něco vyrábějí. Větrníky nejsou také postaveny tam, kde jsou z hlediska sítě či spotřeby zapotřebí, ale tam, kde alespoň někdy fouká. Takže najednou vítr zafouká, elektřina z větrníků se nahrne do sítě v době, kdy ji ale vůbec nikdo nepotřebuje, a vytvářejí se tím strašné problémy v síti. Tyto zdroje pak často běží v neoptimálním režimu a jejich provoz je tak mnohem neekologičtější, než kdyby běžely normálně. Kdo myslíte, že všechny náklady zaplatí?

Dalším populárním čistým zdrojem je biomasa. Ani její podpora se vám nelíbí?

Biomasa je sice u nás daleko využívanější než energie z větru, ale i její podpora má své velké problémy a nečekané zádrhele. Hlavním zásahem je podpora takzvaného spoluspalování biomasy s uhlím v tepelných elektrárnách. Tato podpora, která u nás funguje od roku 2002, byla natolik štědrá, že poptávka se zvýšila do té míry, že cena biomasy vzrostla na více než dvojnásobek. Toto zvýšení dopadlo na mnoho obcí, které v minulosti, často za dotace, postavily příslušné kotelny.

Mnoho odborníků považuje za nejlevnější a nejčistší energii z jaderných elektráren. Souhlasíte s nimi?

Nemám a priori nic proti energii z jádra, pokud se jaderné zdroje samy uživí. Ale už třicet let se žádné jaderné elektrárny v západních zemích nestaví. Dnes se masivně budují jenom v Rusku, Číně, Indii, Tchaj-wanu, Íránu či Pákistánu, tedy v zemích, které mají k trhu v energetice opravdu dost daleko.

Které alternativní zdroje mají podle vás šanci se uchytit?

Pořád mně schází ta křišťálová koule, takže řeknu, že jenom ty, které se uživí na trhu. Kdybych věděl, které to budou, tak vezmu všechny své peníze a investuji do tohoto zdroje. Zatím jsem na to nepřišel a tak mám peníze na účtu. Neexistuje obecně nejlepší zdroj - záleží na tom, jak a k čemu jej chcete provozovat. Jaké na něj budete klást nároky ve smyslu provozu, zatížení, požadavků na odolnost a tak dále. Prostě záleží na konkrétní situaci. To je přesně úkol pro inženýrské a konzultační firmy, aby tyto otázky s podnikateli a investory probraly a podle nich pomohly rozhodnout.

Ing. Mgr. MIROSLAV ZAJÍČEK, MA Miroslav Zajíček se narodil v roce 1975. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obory mezinárodní obchod a finance. Na University of Chicago v roce 2000 absolvoval obor ekonomie. V roce 2004 dokončil Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Do roku 2005 působil jako výzkumný pracovník v Liberálním institutu pro oblast síťových odvětví a jejich regulace. Zároveň pracoval jako konzultant nebo analytik pro oblast energetiky nebo telekomunikací v řadě společností, například Logica nebo Conseq Finance. V současnosti se věnuje zejména soukromé konzultační praxi a přednáší také na Vysoké škole ekonomické.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče