Registry: kladivo na (neplatící) dlužníky

28. července 2003, 00:00 - Petr Bým
28. července 2003, 00:00

Informace o pohledávkách už jsou k dispozici, ale ne pro každéhoPočátkem příštího roku začne fungovat registr informací o platební morálce klientů společností, které se zabývají leasingem a splátkovým prodejem.Dvě informační databáze o dlužnících jsou už v provozu, takže se zdá, že neplatičům všeho druhu pomalu zvoní hrana.

Informace o pohledávkách už jsou k dispozici, ale ne pro každého

Počátkem příštího roku začne fungovat registr informací o platební morálce klientů společností, které se zabývají leasingem a splátkovým prodejem.

Dvě informační databáze o dlužnících jsou už v provozu, takže se zdá, že neplatičům všeho druhu pomalu zvoní hrana. „Denně vyřizujeme kolem tří tisíc dotazů,“ říká Tomáš Denemark, ředitel společnosti Czech Credit Bureau (CCB). Řeč je o Bankovním registru klientských informací, který má za sebou první rok provozu. Informace do něj zatím dodává pět velkých bank (ČSOB, ČS, KB, GECB a HVB Bank), které jsou také jeho majiteli (provoz obstarává zmíněná CCB). Ale další banky už se hlásí, včetně stavebních spořitelen (to jsou podle zákona také banky), takže nebude dlouho trvat a zdroje budou zachycovat v podstatě celý úvěrový trh. Tedy celý trh fyzických osob, a to včetně těch, kteří jako fyzické osoby podnikají. Už nyní je v registru 2,2 mil. záznamů, které se týkají 1,7 mil. konkrétních osob.

Efekty nejen pro banky

Počet dotazů svědčí o tom, že je to databáze nikoli možná dokonalá, ale dostatečná. A informace se využívají. „Víme o případech, kdy banka úvěr odmítla poskytnout právě na základě údajů z registru - třeba kvůli nedoplatku půjčky od jiné banky. Dlužník pak obvykle své staré závazky uhradí, aby si neuzavíral cestu k dalším půjčkám,“ komentuje efekty registru ředitel Denemark. A dodává: „Samozřejmě, minulost v podobě stovek špatných a dnes nedobytných úvěrů registr nenapraví. Ale do budoucnosti by se měl velkou měrou podílet na zlepšení platební morálky všech dlužníků.“

Podle něj zkušenosti ze světa takové naděje opravňují: „A nejde jenom o platby. Musíme si uvědomit, že svým způsobem na neplatiče doplácíme všichni - v podobě vyšších úroků, které jsou důsledkem rizik s úvěrováním spojených.“ Registr by nepochybně mohl mít i pozitivní vlivy (například zvýšení úvěrového limitu v případě „dobrého“ reportu), ale prevence bude zjevně jeho hlavní úlohou. Také proto se myslí i na možnost autokontroly všech informací - každý, kdo má v databázi záznam, může požádat o výpis. „Nějaké nepřesnosti se už objevily, vždy ale šlo buď o informace nepodstatné, třeba nepřesnou adresu, nebo problém času záznamy se aktualizují jednou za měsíc,“ vysvětluje ředitel CCB. Fyzické osoby ovšem více než bankovních úvěrů využívají leasingu, splátkového prodeje apod. Proto vznikl projekt dalšího registru, tentokrát nebankovních klientských informací, kam by přispívaly právě společnosti, jako třeba ŠkoFin, či GE Multiservis. Tam ale bude možné vkládat informace pouze se souhlasem klientů (banky si mohou informace vyměňovat i bez takového souhlasu), proto budou obě databáze od sebe odděleny. Pro obě ale bude platit totéž: do registru pro informace mohou chodit jen ti, kteří je tam vkládají. Nikdo jiný.

Nejen malé ryby

Soukromé osoby a živnostníci se na celkovém objemu úvěrů podílejí jen zlomkem jeho hodnoty. Největší dlužníci se samozřejmě rekrutují z podnikové sféry. Právě oni se zásadním způsobem podíleli na tzv. nákladech transformace. Ty nakonec platil každý občan prostřednictvím sanace bank přetížených nedobytnými pohledávkami. Informace o platební morálce a vůbec finanční situaci tisíců podniků, které v České republice působí, jsou z tohoto hlediska mnohem potřebnější a užitečnější, než záznam o tom, že pan Novák z Hustopečí se zpozdil s říjnovou splátkou spotřebitelského úvěru v celkové výši 100 000 Kč. I tady už je pomoc k dispozici. Pravda, tak trochu s křížkem po funuse. Od listopadu loňského roku je v provozu Centrální registr úvěrů (CRÚ), který eviduje údaje o všech podnikatelských subjektech, tedy právnických i fyzických osobách. Jeho předností je obligatorní ráz - na základě příslušné legislativy do něj musí informacemi přispívat všechny banky, které u nás působí. Výsledkem je v každém jednotlivém případě - souhrn závazků vůči bankovnímu sektoru, včetně registrace dluhů po splatnosti, rozčlenění závazků podle jejich typu apod. CRÚ má na základě zákona v popisu práce Česká národní banka, což samozřejmě - vedle již zmíněné ohlašovací povinnosti všech bank - zvyšuje jeho věrohodnost. Ke konci května měl CRÚ celkem 214 tis. záznamů, každý měsíc jich přibývá v průměru 6 tisíc, počet dotazů narůstá, jsou jich stovky měsíčně. Užitečnost takové instituce je nepochybná, zase je tu ale to známé čertovo kopýtko. Informace může z registru získávat jenom ten, kdo je také poskytuje, vše opět funguje na zásadě reciprocity. Distribuce informací z úvěrových registrů se dá přirovnat k výměně záznamů o stavu pacientů mezi zdravotnickým zařízeními - lékařské tajemství se v interním styku nerespektuje, také by to byl nesmysl, ale platí ve vztahu k vnějšímu okolí. Údaje o dlužnické „morálce“ se šíří v podobném režimu, ochrana osobních dat je zajištěna právě výlučností uživatelů. „Působíme na základě zákona a také direktivy EU, stejně je tomu i v ostatních zemích Unie - podobný registr snad není pouze ve Francii,“ komentuje problematiku ochrany osobních informací Denemark.

Odsouzeni k neplatičům?

Existují i jiné databáze, které tak či onak slouží k ocenění finanční kondice fyzických a právnických osob. Pořizují si je například pojišťovny. Jednu takovou, ve které jsou desítky tisíc záznamů o společnostech domácích i zahraničních, má k dispozici úvěrová pojišťovna EULER HERMES ČESCOB. Její obchodní ředitel Hynek Rasocha ale upozorňuje: „Máme trochu jiný úhel pohledu, také jiné informační zdroje. Jsou to kromě médií - finanční výkazy, výroční zprávy, záznamy v obchodním rejstříku, ale také naše klientela.“ Získat výpis není drahé (850-1600 Kč, ve srovnání s výpisem z CRÚ, který může stát i 75 000 Kč), ale zase to má háček - pokud nejste klientem pojišťovny, nedostanete nic. Na první pohled to vypadá, že banky a rovněž další finanční instituce se s „věčně zeleným“ problémem neplatičů vyrovnaly skutečně efektivně, zatímco všichni ostatní přišli zkrátka. Tak trochu to pravda je, ale určitě ne celá. Získat potřebné informace může vedle těch, kteří je do registrů také dodávají - ještě někdo. „Jednou ročně zdarma, pak už za mírný poplatek,“ popisuje ředitel Denemark způsob, jak se k informacím v registru dostane každý. Přesně řečeno: ten, kdo je v registrech zachycen, má nárok na vlastní výpis. (Těch práv je víc, například by měl být každý, kdo se v registrech ocitne, o tom informován. V případě nebankovního úvěrového registru se dokonce vyžaduje souhlas „objektu“ - lze ovšem předpokládat, že tento souhlas bude standardní součástí leasingových a dalších smluv.) Váš obchodní partner, jehož bonitu byste si rádi nějak ověřili, si pro vás takový výpis může v krátké době obstarat. Nedobytné pohledávky a neplatiči všeho druhu jsou nádory, jejichž metastázy mohou registry a podobné databáze přinejmenším zmenšit. Nemají ale jenom tuto funkci preventivní - stejně jako pomáhají odhalit nespolehlivého klienta, měly by naopak těm dobrým přístup k úvěrům toho či onoho typu usnadnit. Podobně pozitivní roli (při jednání s finančními institucemi, které jsou zejména pro menší podniky stále obtížné) by měla sehrát další databáze, která se právě rodí - projekt ratingu malých a středních podniků, probíhající v režii pražské pobočky Hospodářské komory a ČSOB. K registrům nebude mít tento rating příliš daleko, přinejmenším v některém ohledu. „Naše know-how je s tímto projektem plně kompatibilní. Konkurz na zpracovatele jsme jistě i díky tomu vyhráli,“ říká ředitel Denemark.

Tomáš Denemark, CCB: Z kvalitního registru klientských informací bankovních i nebankovních bychom měli profitovat všichni.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče