Registr, který rozštípl exekuce

02. března 2009, 00:00 - Petra Sýkorová, Dušan Šrámek
02. března 2009, 00:00

Na zpřístupnění informací o exekucích jsme čekali přes sedm let. Spuštění evidence přitom provázela řada nejasností a sporů. Ty dokonce zlomily vaz Juraji Podkonickému, který odejde z čela Exekutorské komory.

Od neděle funguje léta slibovaná Centrální evidence exekucí. Najdete ji na internetové adrese www.ceecr.cz. Za stodvacetikorunový poplatek z ní můžete například zjistit, zda proti vašemu obchodnímu partnerovi není vedena exekuce. Doposud se potenciální zájemce mohl o jednotlivých exekucích dozvědět pouze z úřední desky toho kterého exekutora. Informace do elektronického registru vkládají přímo exekutoři. Na vložení údajů mají pět pracovních dnů.

Exekutoři do nové databáze data vkládají již od 19. února. Podle odhadů je v Česku aktuálně vedeno zhruba 700 tisíc exekucí. Počet evidovaných případů je uveden hned na úvodní stránce internetového registru. Ještě koncem minulého týdne jich ale v evidenci chybělo zhruba 300 tisíc. Pokud přitom exekutoři do evidence data nepředají, riskují, že na ně ministr spravedlnosti podá kárnou žalobu. Ti, jimž by chyba v evidenci způsobila škodu, mohou navíc po příslušném exekutorovi požadovat její náhradu.

Jenomže otázka, kdo by za případnou škodu nesl následky, není tak úplně jednoduchá. Někteří exekutoři si totiž stěžují, že registr nefunguje zcela bezchybně. Například pražský exekutor Igor Ivanko tvrdí, že se mu data vkládaná do systému vracejí. Také důvěryhodnost jednotlivých dat, a to, kdo ponese odpovědnost za mylné či nepřesné informace, je jedním z nedořešených problémů. „Exekutoři jsou pojištěni sami za své případy. Nesou tedy zodpovědnost pouze za to, co sami zkazí. Pokud ale dojde k chybě vinou správce databáze, měl by odpovědnost za škodu nést on, případně Exekutorská komora,“ říká Ivanko. Náhrada škody přitom podle jeho slov může dosáhnout i několika milionů korun. Pokud bude evidence obsahovat například chybný údaj o fyzické či právnické osobě, ta kvůli tomu může přijít třeba o zcela zásadní obchod, případně úvěr,“ vysvětluje Ivanko.

I exekutor se může bát

Podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti měla být Centrální evidence exekucí veřejně přístupná nejpozději 15. prosince loňského roku. Tehdy však ještě registr nebyl ani v provozu. S jeho spuštěním přitom počítal už exekuční řád, který byl přijat před osmi lety. V roce 2007 pak bylo spuštění evidence takřka na spadnutí. Její spuštění však nakonec uvázlo na mrtvém bodě.

Zásadní překážkou byla v první řadě neexistence příslušné vyhlášky. Když ji ministerstvo vypracovalo, vyskytl se zase jiný problém. Do médií začaly prosakovat zprávy, že vedení Exekutorské komory svěřilo provoz databáze soukromé firmě NeutriCS. Dlouho přitom nebylo jasné, kdo je jejím majitelem, a kdo tedy bude mít přístup k množství citlivých osobních údajů. Vedení komory tajilo majetkové vztahy nejenom před veřejností, ale i před samotnými exekutory. „Vůbec mi není jasné, komu bych data vlastně měla svěřit. Vedení komory nám odmítlo říci jméno majitele, natož, zda firma byla prověřena pro nakládání s osobními údaji,“ řekla na konci roku exekutorka Katarína Maisnerová.

CO SE DOZVÍTE Z REGISTRU

•usnesení soudu o nařízení exekuce

a o pověření exekutora provedením exekuce

•usnesení soudu o zastavení exekuce

•usnesení soudu o odkladu exekuce

•název dlužníka, jeho právní forma, sídlo, IČO, DIČ, kontaktní údaje

•identifikační údaje exekutora

Centrální evidence exekucí má přitom údaje nejenom shromažďovat, ale rovněž statisticky vyhodnocovat. Takto sumarizovaná databáze se dá zneužít například pro vymáhání dluhů, skupování pohledávek, poskytování úvěrů, či k dalším komerčním aktivitám, které nemají se samotným posláním evidence nic společného. „Zatímco exekutor či zájemce o informaci dostane pouze určitý výsek informací, správce databáze se dostane ke všem,“ vysvětluje Maisnerová.

Na základě podnětu některých exekutorů a ministerstva spravedlnosti se smlouvou s firmou NeutriCS zabýval i Úřad na ochranu osobních údajů. „Protože ale databáze ještě nebyla spuštěna, mohli jsme se zabývat pouze právní stránkou věci, tedy smluvním vztahem mezi komorou a firmou NeutriCS,“ vysvětluje předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec. Úřad ale zároveň kritizoval, že neexistuje smlouva mezi komorou a firmou NeutriCS o odpovědnosti za zneužití údajů, či chybách v databázi.

Po nátlaku médií a ministerstva spravedlnosti nakonec Exekutorská komora oznámila, že majitelem firmy NeutriCS je bývalý konkurzní správce Škody Plzeň Petr Šikoš, který v současnosti působí v Agentuře pro konkurz a vyrovnání. Ani zveřejnění majitele však řadu exekutorů neuspokojilo. „Zjištění, že evidenci bude provozovat konkurzní správce, považuji za flagrantní příklad střetu zájmů,“ tvrdí Maisnerová. Podle vyjádření společnosti NeutriCS jsou ovšem uvedené obavy neopodstatněné. „Petr Šikoš je pouze majitelem NeutriCS, na samotné práci firmy se nijak nepodílí. Funkci insolvenčního správce navíc nevykonává, a myslím, že vykonávat nehodlá,“ tvrdí Jiří Němec z této firmy.

Exekutorům však toto ujištění nestačí. „Obecně se říká, že jsou exekutoři proti zavedení evidence. Není to tak. Máme jenom strach. Exekutorům totiž nikdo nezaručí, že je pro ně zasílání údajů do registru bezpečné. Jakékoliv shromažďování či zveřejňování podobně citlivých údajů je potenciálně zneužitelné,“ konstatuje exekutorka Katarína Maisnerová. Adresáty případných výtek pak podle ní budou v prvé řadě právě exekutoři. „Dojde-li ke komplikacím, budou o nich rozhodovat soudy a státní zástupci. A možnost, že viníka skutečně najdou v exekutorovi, rozhodně nelze vyloučit,“ vysvětluje.

Bezzubý zákon je zbytečný

Průtahy a nejasnosti kolem spouštění registru nakonec zlomila vaz i prezidentovi Exekutorské komory Juraji Podkonickému. K rezignaci ho vyzval sám ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Právníci ministerstva rovněž připravili návrh novely exekučního řádu, která by umožnila podobně jednání komory v budoucnu postihnout. Podle návrhu jí dokonce může hrozit až desetimilionová pokuta. Novela by měla zároveň zpřísnit dohled nad samotnou činností exekutorů – ten mají nově vykonávat i předsedové okresních soudů. Ti však z plánovaného rozšíření svých pravomocí nadšeni nejsou.

„Je to typicky nesystémové a nekoncepční přenášení výkonné moci na soudy, které k tomu podle Ústavy ČR nejsou povolány. Soudy mají poskytovat ochranu právům, řešit spory a rozhodovat o vině a trestu. Nemají kontrolovat exekutory, to je věc exekutivy,“ říká mluvčí Městského soudu v Praze Petr Kulawiak. Dohled nad exekutory byl původně svěřen Exekutorské komoře. „Jenže to nefunguje, ovšem přenesení této kompetence na soudy také není řešením,“ dodává.

V komoře to vře

Kdo by čekal, že se bezmála 130 českých exekutorů postaví za svého šéfa a společně budou čelit nepřízni ministra Pospíšila, spletl by se. Podkonického ovečky mu vrazily nůž do zad. Netrvalo dlouho a k Pospíšilově výzvě se veřejně připojily. „Důvodem je nejenom nezvládnutí procesu přípravy a spuštění Centrální evidence exekucí, ale i dlouhodobě špatná komunikace prezidia se členy komory, orgány státní správy i veřejností,“ říká exekutorka Eva Jablonská. Pod výzvu se podepsalo nejméně 38 členů komory. Dokonce se sešlo mimořádné jednání prezidia komory, jehož cílem bylo odvolání Podkonického a viceprezidentky komory Jitky Wolfové.

Tento „puč“ se však nezdařil. Překvapivě právě díky Pospíšilovi, který pětičlennému prezidiu záměr odvolat dva své členy rozmluvil. Patrně tak učinil v hrůze, že by se spuštění evidence opět oddálilo. „Jsem toho názoru, že za činnost komory je zodpovědné celé vedení, nikoli jeden či dva lidé, a proto by mělo být odvoláno všech pět členů prezidia. Tato otázka se bude do jednoho měsíce řešit na sněmu Exekutorské komory, který jsem svolal. Dospěli jsme k dohodě, že až do konání sněmu nedojde k personálním změnám ve vedení komory,“ vysvětluje svoji intervenci. Na sněmu má celé prezidium podat rezignaci. Podkonický přitom slíbil, že do dalšího funkčního období již nebude kandidovat. „Přijímám svůj díl odpovědnosti, že registr nebyl spuštěn již před několika lety,“ odůvodňuje své rozhodnutí Podkonický. „Byla to dohoda s ministrem spravedlnosti. Pospíšil ho nejdříve podpořil, aby měl v komoře klid. Podkonický na oplátku slíbil, že už nebude kandidovat,“ sdělil zdroj, který si nepřál být jmenován.

Komůrka uvnitř komory?**

Jedním z důvodů k sepsání zmíněné výzvy exekutorů byly problémy okolo evidence exekucí. „Petice však rozhodně nebyla motivována snahou zabránit jejímu spuštění, tak jak to tvrdí Podkonický,“ zdůrazňuje exekutor Kamil Košina. Naopak cílem petice bylo rozprášení sdružení BKP.CZ, které vzniklo kolem Podkonického. „Už sama existence takového sdružení je v rozporu se zákonem i etickými pravidly Exekutorské komory. Je otázkou, zda nedochází k porušování povinnosti mlčenlivosti v rámci sdružení, diskutabilní je i dodržení nezávislosti jednotlivých členů při výkonu jejich činnosti,“ odůvodňuje výzvu Košina.

Členové BKP.CZ naopak tvrdí, že jejich sdružení funguje zcela v mezích zákona i stavovské etiky. „Naším účelem je především zavedení a zdokonalení jednotného softwarového vybavení a sjednocení procesních postupů a výstupů,“ říká člen sdružení exekutor Petr Polanský. Jedním z cílů BKP.CZ bylo podle něj i to, že věřiteli zprostředkovali exekutora, který to má k jeho dlužníkovi co nejblíže. „To snižuje náklady exekuce. Činnost sdružení přitom neodporuje žádnému ustanovení zákona ani žádnému z pravidel profesní etiky stanovených Exekutorskou komorou,“ zdůrazňuje Polanský.

Podle zákona neexistuje teritoriální působnost soudních exekutorů. „Mezi exekutory tak vládne konkurenční boj o zakázky. Ustanovení sdružení, kterým se tyto nedostatky právní úpravy do značné míry kompenzují, proto může vyvolávat negativní reakce ostatních exekutorů,“ říká Polanský. To, že fungování sdružení BKP.CZ může být za hranicí zákona, si ale nemyslí jen exekutoři, kteří nejsou jeho členy. „Úkoly, které sdružení ukládá svým členům, narážejí na jejich povinnosti funkcionářů komory i na jejich povinnosti řadových exekutorů. Podivuhodné závazky vzájemné loajality a výměny informací, společného marketingu jsou zřejmě neslučitelné s jejich povinnostmi mlčenlivosti, nezávislosti vůči stranám řízení i systému vzájemné kontroly v rámci komory. Otázky vyvolává toto jednání i z hlediska hospodářské soutěže,“ říká advokátka Helena Svatošová, která spolupracuje se sdružením Iuridicum Remedium.

Evidence exekucí se rodila v bolestech – ale konec dobrý, všechno dobré, chtělo by se říci, jenže registr je teprve na začátku – a není dokonalý. „Bude obsahovat pouze údaje o exekucích – ne o dalších formách výkonu rozhodnutí, mezi něž patří například soudní,“ upozorňuje Maisnerová. Soudní výkony rozhodnutí jsou ustupující, leč stále ještě často využívanou alternativou exekucí. „Pro uživiatele registru to znamená, že se dozví třeba to, že prověřovaná osoba dluží pár tisíc za nezaplacenou pokutu. Ale už se nemusí dozvědět, že finančnímu úřadu dluží na daních několik milionů. Informační hodnota evidence je s ohledem na to přinejmenším sporná,“ uzavírá Maisnerová.

Pesimismus Maisnerové sdílí i exekutor Polanský. „Vypovídací schopnost evidence nelze přeceňovat. Tato evidence nezahrnuje ostatní formy vymáhání pohledávek, které mají z pohledu zájemců o informace stejně velký význam. Registr kromě soudních výkonů rozhodnutí neeviduje ani exekuce konané finančními úřady, správními orgány, orgány obcí, či zdravotními pojišťovnami. To, že se osoba nevyskytuje v evidenci, tedy ještě neznamená, že na ni není vedena exekuce,“ tvrdí Polanský. Podle jeho slov by tak bylo vhodné, aby se do této evidence zahrnuly i další formy exekucí. Tazatel by tak dostal úplné a přesné informace.

Jenže například na soudech však z takového univerzálního registru nadšeni nejsou. „Rozhodně alespoň v současnosti bych byla proti,“ říká bez dalších podrobností předsedkyně Obvodního soudu Praha – východ Martina Kasíková. Přitom právě možnost externího propojení Centrální evidence exekucí s dalšími databázemi – tedy vznik jakéhosi megaregistru všech dlužnicko-věřitelských vztahů, byla jedním z požadavků výběrového řízení, které Exekutorská komora vyhlásila na budoucího správce. To znamená, že se takové evidence snad přece jen jednou dočkáme.

Podnikatelům by však přesto měla přinést výrazné zlepšení podmínek i současná podoba registru. „Považujeme ji za efektivní nástroj ochrany občanů a zejména podnikatelů před neseriózními obchodními partnery a rovněž před svévolí exekutorů. Evidence má obrovský význam jak pro současné i potenciální obchodní partnery, tak i pro dlužníky samotné. Do jejího zprovoznění neměli ani samotní účastníci řízení dostatečný přístup k příslušným informacím,“ míní prezident Hospodářské komory Petr Kužel. V praxi se vyskytují případy, kdy se ani sám dlužník nedozví, že je na něj uvalena exekuce. „To pak způsobovalo nemalé problémy nejen jemu, ale také jeho obchodním partnerům. Při exekuci totiž dlužník nesmí nakládat se svým majetkem. Právní úkony, jimiž tento zákaz, byť nevědomky poruší, jsou neplatné,“ vysvětluje Kužel.

Zpoplatnění informací z databáze však Kužel považuje za přinejmenším diskutabilní. Stodvacetikorunový poplatek za jeden dotaz se nelíbí ani Svatošové. „Považuji to za nepřijatelné. Zpoplatnění má zjevně odrazující účinek. Provoz registru nesmí být zdrojem příjmů Exekutorské komory a už vůbec ne jí pověřené soukromé firmy. Ostatní evidence, jako insolvenční a obchodní rejstřík i systémy e-Justice jsou v elektronické verzi dostupné zdarma. Není důvod pro jiný model u evidence exekucí. Všichni by přece měli mít zájem na právní jistotě statisíců i milionů osob.“ Co možná nejširší dostupnost informací z evidence je proto podle ní nezbytná.

Exekutoři se ale brání. Na zřízení Centrální evidence exekucí musela jejich komora vynaložit několik milionů korun. „Evidenci přitom mělo původně zřídit ministerstvo spravedlnosti. Exekutorské komoře ji mělo již hotovou předat při jejím ustavení. Jenže to se nestalo. Na rozdíl od zmíněných systémů provozovaných státní správou, které jsou financovány z prostředků všech daňových poplatníků, musí tedy náklady spojené s pořízením i provozováním evidence uhradit ten, komu bude sloužit,“ vysvětluje zpoplatnění Polanský.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče