Reforma je především změna

02. února 2011, 15:53 - Milan Kubek
02. února 2011, 15:53

Protesty lékařů směřují nejen ke mzdám, ale k dlouhodobé nápravě celého systému

Cílem akce Děkujeme, odcházíme není vyhnat lékaře do emigrace, ale zlepšit jejich pracovní podmínky tak, aby naopak neměli důvod odcházet a aby se zastavila personální devastace českého zdravotnictví. Dokud odcházeli lékaři po stovkách, dařilo se ředitelům a zřizovatelům nemocnic jejich postupující rozklad před veřejností kamuflovat. Teprve hromadné vystoupení tisíců lékařů snad přiměje politickou reprezentaci k tomu, aby začala dělat ve zdravotnictví pořádek.

Nejen mzdy, ale i náklady

Vyčítat lékařům, kteří podáním výpovědi riskují svoji profesní kariéru, mzdové požadavky by bylo falešné. Avšak lékaři protestují také kvůli nízkým výdajům na zdravotnictví a nespravedlnostem v platbách pojistného, kdy největším dlužníkem zůstává stát financující zdravotní péči pro důchodce, děti a nezaměstnané. Upozorňují na soustavné porušování zákoníku práce i evropské směrnice o pracovní době, kdy unavení doktoři, z existenčních důvodů závislí na obrovském množství přesčasové práce, představují potenciální ohrožení bezpečnosti pacientů. Lékaři protestují i kvůli rozvrácenému systému svého vzdělávání. V neposlední řadě nám pak vadí všudypřítomná korupce, která užírá peníze použitelné jinak na platy zdravotníků. Nemůžeme souhlasit ani s chaotickou investiční politikou, ani s předraženými nákupy zboží a služeb nemocnicemi. A nechceme přehlížet ani vyhazování miliard korun za zbytečně drahé léky. Viníkem krize jistě není pouze současná vláda. Všechny politické reprezentace, které se vystřídaly u moci, zajišťovaly pro své voliče kvalitní a přitom lacinou lékařskou péči na úkor zdravotníků. Nemocniční lékaři však již odmítají nadále pracovat za 100–200 Kč na hodinu. Může se jim někdo divit? Dvacet let čekání na změnu k lepšímu jim stačilo.
České zdravotnictví je sice chronicky podfinancované, avšak peníze na splnění oprávněných požadavků lékařů se dají snadno nalézt uvnitř resortu. Čtyřnásobek potřebné částky leží dnes na účtech zdravotních pojišťoven. Zejména těch malých, které se soustřeďují na mladší, více vydělávající klienty a díky tomu platí za zdravotní péči méně než VZP. Miliardové úspory by přineslo dokončení revize úhrad všech léků, kterou byl ministerstvu zdravotnictví podřízený Státní ústav pro kontrolu léčiv povinen provést podle zákona již do konce roku 2008. U všech léků, kde tato revize dosud neproběhla, je možno okamžitě snížit úhrady z pojištění o patnáct procent, a omezit tak neoprávněně vysoké zisky farmaceutických firem. Je třeba regulovat výdaje i za velmi drahou péči v tzv. specializovaných centrech a požadovat důkazy, že se extrémně rychlý nárůst nákladů projevuje ve výsledcích léčby. Ministr Heger měl ihned po svém nástupu nařídit ředitelům fakultních nemocnic, aby na internetu zveřejňovali v jednotkových cenách, zač nakupují léky, zdravotnický materiál, přístroje a služby. A poté měl obdobný postup vyžadovat i po hejtmanech řídících krajská zdravotnictví.

Poradit si s korupcí

Čím více se zaplatí na platech lékařů, tím méně zbude na kšefty korupčníků, zlodějů a mafiánů. Proto ten křik, proto ta obrovská míra agrese vůči lékařům. Kdo nepodporuje protestující lékaře, ten opravdu vědomě či nevědomě napomáhá korupci ve zdravotnictví. A postoj vlády k akci Děkujeme, odcházíme je prubířským kamenem toho, jak vážně myslí boj s korupcí, který si vyvěsila do štítu. Zatím to, upřímně řečeno, nevypadá nic moc. Vedle boje proti korupci však současný kabinet postavil svoji existenci především na politice reforem. Většina lékařů sice logicky odmítla Julínkovu „reformu“, tedy pokus o privatizaci veřejného zdravotního pojištění a zrušení pravidel pro nakládání s jeho prostředky. Julínkovi nešlo totiž o nic jiného než o posílení moci privátních zdravotních pojišťoven na úkor lékařů a pacientů. Výsledkem by byla likvidace většiny soukromých lékařů, kteří by nemohli obstát v cenové konkurenci vůči zdravotnickým řetězcům ekonomicky propojeným s pojišťovnami. A není jistě náhodou, že občanské sdružení Julínkových „reformátorů“ finančně podporovaly zahraniční farmaceutické firmy. Existují však přece i jiné reformy než ta Julínkova. A právě akce Děkujeme, odcházíme je největším proreformním hnutím v českém zdravotnictví. Tedy alespoň v tom případě, pokud pod slovem reforma chápeme zavedení pořádku a nastavení stabilního předvídatelného prostředí, které bude respektovat přirozené sociální a ekonomické zákonitosti a zároveň bude respektovat naše členství v EU.

Na tahu je vláda

Nečinnost ministra zdravotnictví, který destrukci nemocniční péče nazývá „prázdninovým provozem“, je frustrující. Každému, kdo zdravotnictví jen trochu rozumí, je totiž jasné, že bez dohody s lékaři, kteří buď podali výpověď, anebo odmítají nadále sloužit ve větším rozsahu než 150 hodin přesčasové práce, kterou jim může za rok nařídit zaměstnavatel, nebude možné od 1. března zajistit ani akutní lékařskou péči. A komora je povinna varovat všechny své členy lékaře před právními riziky spojenými s poskytováním lékařské péče v nějakých „nouzových režimech“ v rozporu s právními předpisy. Ti kolegové, kteří by třeba v dobré víře chtěli nemocnice „zachraňovat“, by se vystavili obrovskému riziku trestněprávních sankcí v případě pochybení. Na druhé straně je třeba říci, že naopak lékaři, kteří využívají svého občanského práva ukončit pracovní poměr výpovědí s dodržením řádné výpovědní lhůty, po jeho skončení nenesou žádnou právní odpovědnost za to, co se u jejich bývalého zaměstnavatele bude dít. Morální odpovědnost za vzniklý chaos padá jednoznačně na hlavu ministra zdravotnictví, který byl hned po nástupu do funkce o problému plně informován, a přesto ztratil půl roku tím, že na místo snahy předejít krizi konstruktivním dialogem s lékaři, problém nejprve bagatelizoval a poté vymýšlel „krizové plány“, jak donutit lékaře pracovat násilím nebo jak zajistit lékařskou péči bez lékařů. Pokud by se vládě podařilo protest nespokojených lékařů zadupat a akce skončila neúspěchem, následovala by tak mohutná vlna exodu kvalifikovaných lékařů do ciziny, kterou tato země nepamatuje. Je v zájmu zejména pacientů, aby své lékaře podpořili.Většina inteligentních lidí chápe, že k takto radikální formě protestu, jakou je akce Děkujeme, odcházíme, dohnala lékaře arogance politiků, kteří si zvykli považovat zdravotnictví za dojnou krávu pro své kamarády a léta se k nám lékařům chovali jako k nesvéprávným nevolníkům.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče