Ředitelské platy: Stále ještě neladí?

02. září 2009, 18:16 - Jena McGregor
02. září 2009, 18:16

I uprostřed bolestivého omezování ...

Celý podtitul: I uprostřed bolestivého omezování dávají mnohá představenstva šéfům štědré odměny

Pro americké pracovníky to byl těžký rok. Nezaměstnanost se držela kolem deseti procent a mnohým z těch, kteří ještě práci mají, se snížily platy či benefity.
Avšak pracovník jedné kategorie je na tom pořád ještě dost dobře: generální ředitel. Od začátku recese se stabilita zaměstnání podnikových šéfů zlepšila (viz s.76). Mnozí z nich stále pobírají tučné odměny, i když snižují platy a stavy svých zaměstnanců.
Ovšemže mnoho vedoucích pracovníků strasti sdílí. Podle firmy Equilar, jež se zabývá výzkumem dat, se celková odměna průměrného generálního ředitele ve společnosti z indexu S&P 500 loni snížila o 7,5 procenta neboli o 700 000 dolarů. Řídící pracovníci jako Jeffrey R. Immelt ze společnosti General Electric odmítli bonusy. Vikram Pandit, generální ředitel Citigroup, jíž stát pomohl z nesnází, přísahal, že si nevezme víc než jeden dolar ročně, dokud banka nebude znovu zisková. Charles G. Tharp, výkonný viceprezident pro politiku v Centru pro odměny vedoucím pracovníkům, říká, že „společnosti dělají všechno pro to, aby si uvědomovali riziko i pobídky“.
Existují však některé významné výjimky: plat Michaela Jeffriese ze společnosti Abercrombie & Fitch se loni zvýšil o 39 procent, i když hodnota akcií této maloobchodní firmy spadla o 72 procent a snížil se počet zaměstnanců. Firma se k tomu odmítla vyjádřit. Uprostřed recese stojí ředitelé před obtížným balancováním. Musejí si udržet členy vrcholového vedení a odměňovat ty, kteří budou přijímat tvrdá rozhodnutí, jež zlepší hospodářský výsledek. To často znamená snížení počtu pracovních míst a ústupky zaměstnanců. Ředitelé však musejí být také citliví na to, jak jsou vnímáni. Problémy mohou nastat, pokud se zdá, že šéfové dostávají vysoké odměny v době, kdy od svých pracovníků požadují oběti. Profesor Peter Cappelli z Whartonovy školy říká, že takové kroky se mohou jevit jako „očividně nespravedlivé“, a tvrdí, že mohou podkopat morálku. Umesh Ramakrishnan, místopředseda firmy CTPartners zabývající se náborem řídících pracovníků, uvádí, že mnoho takových lidí pořád ještě vidí své platy ve světle toho, „jak budou vnímáni ve svém postavení vůči sobě rovným pracovníkům a jaký dopad to bude mít na jejich další kroky“. Třebaže se zdá, že se někteří generální ředitelé soustředí na to, aby si udrželi náskok v platovém soupeření, guru řízení a vedení Warren Bennis varuje, že právě teď „jsou zaměstnanci mimořádně pozorní a ostražití“.
Podívejme se na společnost ConocoPhillips. V lednu snížil generální ředitel James J. Mulva počet pracovníků houstonského ropného obra o čtyři procenta. O dva měsíce později společnost oznámila, že si Mulva v roce 2008 vydělal 29 milionů dolarů navíc k téměř 100 milionů, jež si vysloužil ve dvou předcházejících letech. V oklahomském městě Bartlesville, které propouštění postihlo nejvíc, mnoho lidí dosud hledá práci. To, že Mulva dostal v roce 2008 darem akcie za deset milionů dolarů oproti 38 milionům, jež získal o rok dříve, nepřineslo moc útěchy tamním bývalým zaměstnancům, z nichž někteří přišli o střechu nad hlavou. Na opakované žádosti o vyjádření společnost Conoco nereagovala.

POŘÁD MÁLO Mnohé z posledních zpráv o odměnách generálních ředitelů se soustředily na takové společnosti jako American International Group a Merrill Lynch, kde finanční výpomoc nezastavila vyplácení velkých bonusů. Avšak i v daleko zdravějších firmách existuje rozhořčení z platů členů vedení. Celková odměna Marka V. Hurda, generálního ředitele Hewlett-Packardu, byla v loňském roce 42,5 milionu dolarů, zčásti díky tříletému balíku, který byl vyplacen právě loni. Vzhledem k tomu, že akcie HP jsou letos o 22 procent výše oproti plusu asi čtrnácti procent na akciovém indexu S&P 500, mnoho lidí by řeklo, že Hurd je na správné cestě. V květnu propustil asi 6000 zaměstnanců a u zbývajících prosadil pěti- až patnáctiprocentní krácení mezd. V roce 2009 se i jemu plat snížil o dvacet procent. Pro některé to je pořád málo. Richard Tauchar, systémový inženýr firmy EDS, loňské akvizice HP, říká, že některé zaměstnance snížení Hurdova platu neuklidnilo. „V podstatě (Hurd) strasti s ostatními nesdílí,“ prohlašuje. Taucharovi vadí, že generální ředitelé dostávají štědré odměny – investoři by mohli tvrdit, že oprávněně – za snižování nákladů, ve skutečnosti za peníze kolegů. „Řídící pracovníci vydělávají miliony, nejen když zaměstnancům platí méně,“ tvrdí. „Vydělávají miliony proto, že se rozhodli zaměstnancům platit méně.“ Přes mluvčího se HP i Hurd odmítli vyjádřit. Jednou z cest, jak posoudit dlouhodobý dopad takových kroků, je podívat se na morálku v odvětví letecké dopravy, která s ekonomickými potížemi zápolí už léta. V roce 2003 se pracovníkům společnosti American Airlines snížil plat až o 50 procent ve snaze zachránit ji před bankrotem, což byl krok, který vedení zčásti prosadilo pod interním heslem Share the Pain, Share the Gain (Sdílejte strasti i slasti). Piloti, mechanici a další v současnosti říkají, že zažili jen strasti, což je vnímáno jako dvojí metr, který podle nich začíná ovlivňovat výkon zaměstnanců. „Je těžké, aby měl člověk motivaci k něčemu, co přesahuje a převyšuje normální povinnosti, když se v práci necítí být oceněn,“ uvádí pilot American Airlines Scott Shankland, který působí i jako mluvčí odborového svazu pilotů. V posledních letech se zhoršily výsledky společnosti, pokud jde o včasné přílety i služby zákazníkům.
Mezitím se základní plat Gerarda J. Arpeye, prezidenta a vrchního ředitele AMR, mateřské společnosti American Airlines, zvyšoval každoročně od roku 2005, i když letos tomu tak nebude. Shankland prohlašuje, že piloti pracují podle mzdové úpravy za stejný plat jako v roce 1992, kdežto řídící pracovníci aerolinií dostali od roku 2005 částku 330 milionů dolarů v podobě přídělů akcií a opcí. A do konce letošního roku aerolinie propustí 1600 pracovníků. Přesto mluvčí společnosti Missy Lathamová tvrdí, že řadoví pracovníci společnosti American mají v porovnání se sobě rovnými zaměstnanci jinde vysoké platy, kdežto členové vedení nikoli, a že se vedení usilovně snažilo minimalizovat propouštění.

DLOUHODOBÉ NÁKLADY? Přestože pro zaměstnance je svízelné nosit domů méně peněz, zvláště když plní plánované úkoly, firmě může uškodit dokonce i dojem nespravedlnosti. Organizační psycholog Ben Dattner říká, že „starosti o zaměstnance a jejich udržení a o organizační strukturu byly odsunuty stranou kvůli globální ekonomické krizi“. Jakmile se ekonomika stabilizuje, tvrdí, vedoucí pracovníci, kteří na první místo kladou sami sebe, budou možná svědky odlivu talentů. James D. Sinegal, generální ředitel společnosti Costco Wholesale, dostává stejný plat 350 000 dolarů od roku 1999 (v roce 2008 činil podle zmocněnce společnosti celkový balík jeho odměn 4,9 milionu dolarů). Sinegal prohlašuje, že udržování dlouhodobého zaměření vyžaduje odměňování zaměstnanců na platových úrovních, jež se jeví jako spravedlivé. „Mají o firmě a o tom, kam se ubírá, lepší mínění, když vědí, že … všechno neshrábne jen někdo nahoře.“ Letošní rok bude skutečnou zkouškou spravedlnosti ředitelských platů, myslí si Edward E. Lawler III., ředitel Centra pro efektivní organizace v Marshallově obchodní škole na Univerzitě Jižní Kalifornie. Pokud se udrží poslední přírůstky akciového trhu, generální ředitelé podle něho „možná budou jedinými lidmi, kteří propad přečkají v dobré kondici“.

[text v portrétech] Gerard Arpey, American Airlines
Plat 2008: 3,4 milionu USD
Šest let po obrovském snižování mezd si zaměstnanci stěžují, že se Arpeymu plat zvyšuje. James Bernhard Jr., Shaw Group
Plat 2008: 8,2 milionu USD
Jeho vysoké benefity se staly terčem kritiky, ale cena akcií Shaw Group je letos vyšší o 11,4 procenta. Mark Hurd, Hewlett-Packard
Plat 2008: 42,5 milionu USD
V květnu propustil asi 6000 zaměstnanců. Ti, kteří zůstali, stojí před snižováním mezd o pět až patnáct procent. Michael Jeffries, Abercrombie & Fitch
Plat 2008: 15,9 milionu USD
V květnu snížil počet pracovníků společnosti o devět procent a loni se jeho plat zvedl o 39 procent. James Mulva, ConocoPhillips
Plat 2008: 29,4 milionu USD
Navzdory odpisu 34 miliard dolarů dostal v roce 2008 bonus, než byl snížen stav pracovníků o čtyři procenta. Lawrence Ellison, Oracle
Plat 2008: 56,8 milionu USD
Nedávno souhlasil, že v roce 2009 bude mít plat jeden dolar, i když většina jeho odměn pochází z akciových opcí. Ronald Sargent, Staples
Plat 2008: 8,4 milionu USD
Společnost řídícím pracovníkům usnadnila získání bonusu v příštím roce. Vikram Pandit, Citigroup
Plat 2008: 10,8 milionu USD
Po zrušení 52 000 pracovních míst v Citi bude pobírat jeden dolar ročně, dokud společnost nedosáhne zisku.
Pramen: SEC, The Corporate Library, firemní zprávy

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče