Recenze: Jíst, meditovat, milovat

29. října 2010, 12:28 - Barák Vláďa
29. října 2010, 12:28

Když jsem před dvěma lety četl knihu Muž, který chtěl být šťastný od Laurenta Gounella, netušil jsem, že se ke stejně životně tápajícímu hrdinovi z této knihy ještě někdy vrátím. A vida — přišel v ženské sukni a jmenoval se Julia Roberts!

Foto: Falcon

Už z toho důvodu si snímek nezaslouží zařazení mezi takzvané „filmy pro ženy“. Ano, ve filmu se dost nahlíží pod pokličku ženského myšlení, budete ale mile překvapeni, jak blízko mají osobní pocity hrdinky k těm, se kterými se v životě snadno potká právě i muž.

Jsem rád, že jsem mohl poznat Liz Gilbert (Julia Roberts), ženu, která sice měla všechno, co by jí mělo dle žebříčku hodnot činit šťastnou, která ale došla k závěru, že opravdově šťastná není.

Liz se zřejmě stane pro většinu návštěvnic kina po celém světě emancipovanou hrdinkou, dokáže se totiž poprat s předsudky společnosti a opustí manžela. Pocit nově nabyté svobody jí ze začátku kalí silné výčitky svědomí kvůli tak náhlému odchodu z manželství. Otázkou ale v tomto případě je, nakolik štěstí druhého činí šťastnými dlouhodobě nás samotné. Liz teď až sobecky nastavuje zrcadlo zejména západní společnosti. Žijeme podle pravidel a doktrín, které mnozí z nás nakonec stejně poruší třeba nevěrou. Liz se vzepře pokrytectví a raději volí svobodný život.

Pocit obrovského prázdna v srdci má naplnit víra, meditace a jídlo. A protože sytí američtí přátelé Liz její hlad nevěří, rozhodne se opustit New York a podstupuje životní pouť přes Itálii, Indii až na Bali. Jak daleko ale může člověk utéct sám před sebou? Dokážou to prázdno v hrudi zaplnit italštinou okořeněné fráze, nové prostředí a životní moudra? Nebo Liz i přes všechny nové zkušenosti prostě jen nechce, aby jí znovu někdo ublížil?

Film může někoho vyděsit svou délkou. Téměř 140 minut vyvolává dojem, že se člověk u něj bude nudit. V tomto případě je ale nutné vyjmout Julii Roberts ze škatulky komediálních a romantických hereček a přendat ji do boxu těch zrajících. Tenhle film má kouzlo vyvolat v jistých pasážích na vaší tváři úsměv, umí i rozesmát, klidně si ale počkejte až na DVD. Můžete si tak dopřát neuspěchanou soukromou zpověď a dáte tak hluboké myšlence režiséra Ryana Murphyho větší šanci.

Každý den nejsme totiž naladěni přiznat si pravdu, kterou nemáme odvahu vyslovit nahlas, natož před svým partnerem.

Celkové hodnocení: 70 %

Mohlo by vás zajímat

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

Hry pro příležitostné hráče