Razpradanno...

20. ledna 2003, 00:00 - Text a foto: Jakub Knězů reportér ČT jakub.knezu@czech-tv.cz
20. ledna 2003, 00:00

Karlovy Vary jsou městem východního kapitálu, na investory odjinud už nic nezbylo Karlovy Vary byly po dlouhou dobu synonymem pro lázně, oplatky a Becherovku. Teď už je vše jinak. V Karlových Varech skutečně narazíte na mnoho Rusů, kteří tam trvale žijí.

Karlovy Vary jsou městem východního kapitálu, na investory odjinud už nic nezbylo

Karlovy Vary byly po dlouhou dobu synonymem pro lázně, oplatky a Becherovku. Teď už je vše jinak.

V Karlových Varech skutečně narazíte na mnoho Rusů, kteří tam trvale žijí. I schody u pravoslavného kostela svatého Petra a Pavla, který stojí poblíž slavného hotelu Pupp, uklízí sníh rusky mluvící muž a kolem něj poskakuje čtyřleté dítě. Manželka se schovává za dveřmi. Občané bývalého Sovětského svazu opravdu využili tradice a řada z nich se ve V arech usadila. Jsou tu ulice, kde mají byty jen oni, ať už to jsou Kazaši, Tataři nebo Rusové. Rychlé spojení do V arů jim umožňuje pravidelná letecká linka z Moskvy. V kýčovitém obchodním domu přímo na kolonádě jsou nápisy převážně jen v ruštině a na zboží je zcela zřetelně vidět jeho původ. V celém komplexu postávají muži v oblecích - ochranka. Dlouhou chvíli krátí klábosením v ruštině s prodavačkami. Obchodní dům je však téměř prázdný, stejně jako karlovarské ulice, hustě sněží, kolonáda ztichla a v brzkém pondělním odpoledni je v ulicích vidět jen málo lidí, kteří museli vyrazit do nevlídného počasí.

Zlaté oplatky

Řekli bychom si: celkem idylka. Klidné město, které nabízí návštěvníkům řadu zajímavostí. Pod touto už zažitou představou o Karlových V arech se však čím dál více klube také pověst města, kde se objevila řada podivných zakázek, různých kamarádšoftů politiků a podnikatelů. Média čím dál častěji kritizují přítomnost občanů bývalého Sovětského svazu v Karlových V arech a lehce nacionalistickým tónem kritizují to, že v centru města je už téměř nemožné koupit tradiční oplatky, ale šperků jsou ve výlohách nablýskaných obchodů vidět kilogramy. Nemovitostí ke koupi už v centru města moc není - většina z nich má dávno majitele nebo alespoň pronajímatele. Většinou z Ruska nebo jiných postsovětských zemí. Například bývalému přednostovi Okresního úřadu v Karlových V arech Martinu Machoňovi „východní“ kapitál příliš nevadí. Kritizuje ale to, že město se nesnažilo najít jiné investory, a ti už do V arů nepřijdou, protože nemají kam. Občané bývalého Sovětského svazu jsou však se současným stavem evidentně spokojeni a investují, jak to jen jde. Podle informací z karlovarských úřadů je jejich přístup k penězům skutečně odlišný od toho, jak s financemi nakládají západní investoři. Prý na rozdíl od nich neváhají dát velký balík, nepřemýšlejí nad každým vynaloženým dolarem, eurem nebo rublem. I díky tomuto přístupu se jim podařilo získat řadu nemovitostí. Tak například v Sadové ulici je hotel Ulrika, jeho majitelé pocházejí z Tatarské autonomní republiky. Ve stejné ulici vlastní jiné nemovitosti společnost Bristol, ve které má podíl Rus Boris Vladimírovič Kočerov. Kromě hotelu Bristol patří stejnojmenné firmě i lázeňský dům Pavlov, Královská vila a domy Livia a Tereza. Kočerov býval podle informací časopisu Týden kameramanem Mosfilmu a podílel se na takových filmech, jako je Viděl jsem zrod nového světa nebo Vojna a mír. Kromě Kočerova je dalším významným Rusem ve V a rech například Alexander Rebjonok. Ten se ale už ve městě zabydlel - podle našich informací tu žije více než pětadvacet let. Do jeho portfolia patří kromě luxusního hotelu Imperial také sanatoria Sanssouci a Švýcarský dvůr. Kolik je vlastně těch kauz, které nevytvářejí Karlovým V arům právě dobrou image? Stručně řečeno, relativně velké množství. Vybrali jsme alespoň některé z nich.

Pronájem zadarmo

Nejaktuálnějším případem, který sice není zásadním, ale může ukazovat na jakousi systémovou chybu, je pronájem výletní restaurace svatý Linhart společnosti, která vlastní nedaleký hotel Aberg. Mluvčí karlovarského magistrátu k pronájmu řekl jen to, že rada města schválila převod nájmu od bývalého nájemce Miroslava Kudliče, který se dohodl právě s Abergem na přenechání nájemní smlouvy. Ta je uzavřena do roku 2018. Město ale z převodu nájmu nezíská ani korunu, bývalý nájemce platil řádně 307 tisíc korun ročně a tato výše i zůstane. Bývalý nájemce však na převodu vydělá daleko více - podle Karlovarských novin téměř tři miliony korun. Společnost Aberg dříve vlastnil ruský podnikatel Nikolaj Stěpanov, který „proslul“ tím, že v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les bez povolení postavil několik domků. Na výtky stavebního úřadu nereagoval a otázky novinářů, například reportéra České televize, zcela odmítal s výmluvným gestem protestu do kamery. V současnosti je firma Aberg propojena s podnikatelem Vlastimilem Riedlem, jehož firma In.org sponzorovala kampaň koaličních stran na karlovarské radnici a která také dělala technický dozor investora při velmi kritizované rekonstrukci budovy Senátu. Firma In.org podle kontrolního závěru Nejvyššího kontrolního úřadu například odsouhlasila fakturaci prací při rekonstrukci objektu B V aldštejnského paláce, přitom ale ještě vůbec nebylo vydáno stavební povolení. Některé práce, které má na starosti technický dozor investora, byly vyúčtovány dvakrát a podobně. Firma In.org se podílela i na stavbě nové moderní budovy s kancelářskými a prodejními prostorami na dolním konci pražského Václavského náměstí.

Taxi raději ne

Karlovarští taxikáři mají docela slušnou pozici. Město jim totiž posvětilo zřejmě nejvyšší ceny za kilometr v republice. Podle odhadů musí zájemci zaplatit v průměru za služby taxikářů dvakrát více než v ostatních městech. Vysoké sazby za použití taxislužby přitom karlovarští zastupitelé schválili už v roce 1998. Postup vedení města bývalý tiskový mluvčí karlovarské radnice Zdeněk Sysel tehdy zdůvodnil pro MF Dnes takto: „Vyšší cenu zvolili proto, aby taxikářům dali prostor pro výdělek a současně zamezili nezákonnému několikanásobnému předražování služby.“ Přitom v ostatních městech Karlovarského kraje jsou sazby proti 35 korunám, které se platí v Karlových V arech, i poloviční. Podle informací z loňského podzimu se například v Sokolově platí za ujetý kilometr patnáct korun, v Chebu jen o tři koruny více.

Drahá komedie

Už hezkých pár měsíců se probírá zřejmě nejkřiklavější kauza spojená s hospodařením města. Nechybějí standardní atributy, které by taková „správná“ kauza měla mít: půtky mezi komunálními politiky, vyšetřování policie, podezřele investované miliony a zájem novinářů z regionálních i celostátních médií. Jde o rekonstrukci Městského divadla, která skončila v roce 1999. Radnice sice vrátila městu krásnou scénu, v jejíž prostorách bylo například samo o sobě mimořádným zážitkem sledovat filmy promítané během letního Mezinárodního filmového festivalu, ale také ji to stojí ročně na dotacích dvacet milionů korun. Divadlo má, alespoň co se týká prostředí, co nabídnout. Kromě toho, že se z něj dají dělat televizní přenosy a je vybavené i pro promítání filmů, nabízí komfort například i pro divadelní uklízečky. Jak jinak si vysvětlit to, že za plastové kartáče na čištění toalet město a Evropská unie zaplatily 4316 korun za kus? Celkem jich mají uklízečky k dispozici dvacet sedm v celkové hodnotě 116 tisíc korun. Dalším příkladem „dobré koupě“ jsou dvě speciální zubní křesla, rovněž pro uklízečky. Jedno křeslo za třicet šest tisíc. Proč je divadlo má, to nikdo nedokáže odpovědět. V evidenci majetku divadla lze nalézt další pěkné kousky, například sedm tyčí na záclony. Každou z nich o běžné délce 140 centimetrů město pořídilo za neběžnou cenu - 5388 korun. Z radnice však oficiální hlas zněl pro MF Dnes (asi před rokem) takto: „Konečné ceny jsou v souladu se zákonem o účetnictví, protože na takové sumy ocenila majetek po dohodě s radnicí plzeňská firma Hoda.“ Tato firma zajišťovala při rekonstrukci divadla inženýrskou činnost. Radního Pavla Škapíka udivila další investice. Protestoval proti tomu, že v inventáři divadla je 26 telefonů a každý z nich stál téměř dvacet čtyři tisíce korun, přitom se ale dají v obchodě koupit za necelých devět stovek. Majitel firmy Hoda bránil tyto částky tím, že podle něj dodavatel nabídl oproti konkurenci přibližně o patnáct milionů nižší cenu za bourací práce. Podle Hody také cena za vybavení interiérů divadla zahrnuje náklady za dopravné, projektové práce, radonový průzkum a další náklady. Od loňského března rekonstrukci divadla zkoumá policie. Vyšetřovat začali loni v dubnu také sami zastupitelé, kteří sestavili pětičlennou inventarizační komisi. Podle této komise bylo největší chybou, že stavební dozor, odpovědní pracovníci i poslanecká komise nic v případě pochybných investic nedělali. Novinářka Ivana Kalinová v internetových novinách KV Journal loni v listopadu k řešení problémů Městského divadla napsala toto: „Finanční problémy Městského divadla v Karlových V arech jakoby neměly konce. K forenznímu auditu, který konstatoval špatné zatřídění inventáře a hospodaření divadla a ke zprávě kontrolní komise, která upozornila na neprůkazné a neprůhledné účetnictví této příspěvkové organizace města, se nyní připojil finanční úřad. Ten po daňovém šetření v divadle zjistil daňový nedoplatek za rok 1999 ve výši 760 tisíc korun. (Roky 2001 a 2002 jsou podle pověřeného vedoucího odboru kultury Jiřího Jeřábka v pořádku). A pokud se magistrátu nepodaří tento závěr finančního úřadu úspěšně rozporovat, pak karlovarské daňové poplatníky čeká penále přibližně za 1 milion 300 tisíc korun.“

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče